Simultánka: Putin začíná první a vyhrává

Epigraph: „Ve skutečnosti neexistuje správná nebo nesprávná volba - existuje pouze výběr a jeho důsledky“ (Elchin Safarley).

Četli jste epigraf? Jaké myšlenky budou ve vztahu k naší situaci? Pouze čas může tento problém objasnit tím, že vše umístí na správné místo. Ale bude to později. Nyní máme ozbrojený konflikt s vysokou intenzitou, který za rok a půl už zničil více než 400 tisíc lidí (a to není ani jeho konec, ale pouze někde uprostřed!).

Válka je druh zvětšovacího skla: Špatný je strašlivý a dobrý - skvělý.

Autorství těchto slov mi není známo, ale situaci popisují správně. Napoleon Bonaparte řekl:

Zabíjet pro peníze a zemřít pro peníze není totéž. Mnoho z nich je připraveno zabít pro peníze, ale nabídnout jim, aby pro ně zemřeli, odmítnou.

Napoleon věděl, o čem mluví, od té doby se nic nezměnilo, a nyní na Ukrajině pozorujeme, jak Ukrajinci umírají pro peníze v doslovném i obrazném smyslu slova. Válčí se o to, aby se Ukrajina mohla stát členem NATO; někdo v důsledku toho odejde na onen svět a někdo za oceánem si namastí kapsu na vojenských zakázkách. Je to smutné, ale to je přesně podstata konfliktu.

Tím končím s lyrikou a přesunu se do drsné prózy života. Dnes se pokusím předvídat, jak tento konflikt může skončit a co je nejdůležitější - kdy. Musím hned říci, že nejsem hydrometeorologické centrum a nezabývám se prognózami, analyzuji stávající situaci a spoléhám se na kombinaci skutečností. A aby bylo možné pochopit, jakým principem by měly být vybrány, nejprve je nutné strukturovat pole pro zvolenou analýzu, klasifikaci a systematizaci příchozích informací. A teprve poté pokračujte do dlouhodobých předpovědí. To je to, co dnes uděláme.

Teorie her

Abychom mohli situaci strukturovat na desce, kterou máme, budeme muset použít teorii her. Vezměme si pro vás srozumitelné šachy. Představte si, že jde o hru mezi silami Zla a silami Dobra, přirozeně ne na život, ale na smrt. Sázka v této hře je vaše, konkrétně váš život (vůbec si nedělám legraci, můj je určitě v sázce také!). Kdo se nakonec ukáže jako síla Dobra a kdo Zla, určí až výsledek hry. Dějiny jsou, jak známo, psány pouze vítězi. Proto Putin v této straně hraje o vítězství a Biden by bral i remízu, která by však pro Putina byla srovnatelná s porážkou.

Poté, co Putin 24. února v 5 hodin ráno táhl pěšákem e2-e4, spustil kyklopské makro procesy, které určí průběh historie na dalších 50 - 100 let. Nejedná se o osud Ukrajiny - všichni hráči se na ni kašlou, není v této hře ani pěšcem, je to jen deska, na které se rozehrává partie. Přitom ani zdaleka jedna. Putin nyní vede simultánní hru na několika deskách najednou a jeho soupeřem je nejen Biden a kolektivní západ, ale také tak takzvané "Kremelské věže", jeho vlastní liberální opozice, byrokratické bratrství, které sní o návratu všeho zpět a další blíže neurčené síly. Válčí se o následný světový řád, pravidla, podle kterých bude svět žít v příštích sto letech.

Mnozí z vás si již od dětství pamatují abecedu pravdy, že dobro vždy vítězí nad zlem. Ale mnozí to berou jako axiom, aniž by se snažili přemýšlet, co z toho vyplývá. A z toho vyplývá banální závěr - kdo vyhrál, ten je i dobrý. Za právo nazývat se dobrým v této hře jde. K vítězi se připojí všechny dosud nezúčastněné mimoparlamentní síly. Právě o ně se bojuje – o takzvaný třetí svět, který představuje 2/3 světového HDP a 5/4 světové populace. Zatím váhá, čeká, v čí prospěch se miska vah přikloní, ale sympatie má na naší straně. Proto potřebujeme jen vítězství, remíza nás neuspokojí. Biden hraje na remízu, protože všeho, co chtěl, už dosáhl (Evropa už je u jeho nohou) a nyní před vrhnutím se na východ (do Asie a Tichomoří) potřebuje jen čas na soustředění sil. Ale čas teď hraje proti němu, je v časové tísni – musí to stihnout do roku 2027, než se s ním Čína vojensky vyrovná. Po roce 2027 už bude pozdě na pití Borjomi, rok 2027 bude bifurkačním bodem (Ano a volby v roce 2024 se blíží, takže s Ukrajinou musí Děda Joe skončit). Putin ještě čas má, a tak ho táhne a nutí Bidena jít vabank.

Ale to jsem předběhl. Pokud vám teď řeknu, jak to skončí, budete první, kdo mě obviní z šarlatánství, protože vám neprozradím svou kuchyni (na základě čeho dělám podobné závěry). Ale protože vavříny Davida Copperfielda nepotřebuji, tak řeknu, z jakých ingrediencí se skládá. Na pomoc si vezmu Alexandra Dugina, známého sovětského a ruského filozofa, doktora politických a sociologických věd, který má, jak se někteří domnívají, vliv i na Putina, který mi tento úkol usnadní strukturováním situace na ukrajinské tabuli. Použiju jeho figury.

Ukrajinská deska. Černí

Řeknu vám hned zkraje, že ukrajinská deska není zdaleka jediná, Putin vede simultánní hru hned na několika deskách, o kterých se stručně zmíním níže, ale ta ukrajinská je nejdůležitější. Vzhledem k tomu, že první na tahu byl Kreml, je otázka, kdo hraje za bílé, jasná, Biden, nebo spíše ti, kteří se za touto postavou skrývají, dostali černé figury. Dispozice na tabuli mě přitom vůbec nezajímá. Už dlouho nesleduji, o kolik metrů se Wagner v Bachmutu posunul, a kdy se konečně město (nebo spíše to, co z něj zůstane) stane Arťomovskem, zda se OSU vydá na svou poslední ofenzívu, nebo ne, a jak daleko v tom mohou pokročit – na výsledek partie to nemá vliv. To jsou detaily, i když podstatné.

Výsledek partie je ovlivněn figurami a ne na desce, ale za ní. Dnes se na ně podíváme. Dugin rozdělil bílé i černé do tří skupin, z nichž každá působí samostatně, jednotné rozhodovací centrum jako takové tam vůbec chybí (alespoň u černých). Za černými zády podle Duginovy klasifikace stojí tři skupiny vlivu. První (Dugin ji nazval "stranou okamžitého vítězství") ratifikuje úplné a konečné vítězství nad Ruskem, které by mělo skončit jeho porážkou, následným rozčleněním, denuklearizací (zbavením jaderného statusu) a fragmentací na 20 - 30 malých nesamostatných států (jaký osud v tomto případě čeká vládnoucí vrchol Ruské federace, můžete hádat sami). Jejich motto zní: "žádné vyjednávání s Ruskem, žádné příměří, žádné zmrazení konfliktu. Válka až do úplného vítězství nad Ruskem do posledního Ukrajince." Myšlenka je sama o sobě bláhová, ale přesto za ni "hraje" Británie, Polsko, pobaltské státy a řada dalších vlád východoevropských zemí, jejichž elity jsou pod vlivem mlhavého Albionu (zájmová zóna Británie se rozprostírá na všechny bývalé členské země OVD s výjimkou Maďarska, jehož elita je pod Vatikánem a otevřeně kašle na Londýn a nejen na něj). Mezi politické síly patří k této skupině krajně pravicové křídlo americké Demokratické strany, tzv. neokoni (Victoria Nulandová a její manžel Robert Kagan, pár Clintonových a další odiózní osobnosti), ze zpravodajských služeb – britská MI6. Společnost je to hlučná, ale vojensky i finančně chudá. Ovlivnit výsledek partie se jí nedaří, ale stavět se může nad střechu. Jejich hlavní mylná představa je, že Rusko nikdy nepoužije jaderné zbraně, a proto pro ně žádná červená čára Moskvy neexistuje. No, uvidíme, možná se budou divit.

Druhá skupina (podle Dugina – "Strana odloženého vítězství"), do které patří celá nyní vládnoucí špička USA, tzv. globalisté – to je Biden, přesněji ti, kteří za ním stojí (dědeček je jen zástěrka), a umírněné křídlo Demparty USA, CIA, Pentagon a generál Millie (čti – sjednocený výbor náčelníků štábů), nepočítaje všechny visící v americkém kilvatru podmíněné subjekty, které již dávno ztratily právo na vlastní hlas (kam patří celá "stará" Evropa - Německo, Francie a ostatní, Belgie, včetně NATO, protože i tam rozhodují USA). Celá tato bratrstva věří, že na Ukrajině již dosáhli svého (čeho "dosáhla" stará Evropa, víte), Rusko nebylo poraženo, jeho úplné zhroucení se do jejich plánů nezahrnuje (dělají si totiž iluze, že se rozpadne sama), a proto je nutné fixovat zisky (jde o USA, EU má v důsledku toho jen ztráty) a shazovat nefilní aktiva, což je Ukrajina, na Rusko. Přechodu červených čar se bojí, ruský jaderný faktor je stále odrazuje. Třetí světová do jejich plánů nezapadá, Rusko je pokořeno, teď je čas se vrhnout na Čínu a k tomu si Státy musí rozvázat ruce (od Ukrajiny). Remíza podle dostupných bitevních linií by jim vyhovovala. Jejich plánem je korejský scénář a zmrazení konfliktu na další roky, během nichž budou Ukrajinu pumpovat zbraněmi a připravovat se na novou válku, čímž Rusko drží na krátkém vodítku a vyčerpávají jeho síly a zdroje. Takové "nedobré Rusko" z principu samo zanikne pod tíhou nahromaděných problémů.

A třetí, bohužel velmi malá skupina ("strana lhostejnosti" podle Dugina) ratifikuje brzké ukončení ukrajinského konfliktu tím, že jeho financování zruší. Jedná se o stranu izolacionistů, kteří prosazují upřednostňování národních zájmů před globálními, kam patří především sám Trump a celé křídlo americké republikánské strany tzv. trumpistů, kteří věří, že není proč utrácet peníze amerických daňových poplatníků za všechny globální pseudoprojekty, když je v samotné Americe spousta problémů. Z evropských politiků k nim patří Orbán, z mezinárodních institucí Vatikán. Míra jejich vlivu na ukrajinské procesy je ale zatím minimální. Vše se může změnit do 1.října, kdy republikáni v dolní komoře Kongresu, kde mají většinu, budou na oplátku škrtat přemrštěné požadavky dědy Joea (především na podporu Ukrajiny), aby povolili zvednout strop státního dluhu. Děda Joe má bezvýchodnou situaci, "buď je odvede na matriku, nebo oni jeho k prokurátorovi" (C). 30. Září v Americe končí fiskální rok a buď bude dluhový strop opět zvýšen, nebo v USA dojde k platební neschopnosti, která se dotkne celého světa (včetně Ruska). Je jasné, že do toho nikdo nepůjde, a proto očekávám konec války do poloviny podzimu.

Požádám všechny skeptiky, aby si mou prognózu zapsali, aby mi ji pak předložili, jak to obvykle děláte. Bez ohledu na to, kde a jak skončí letní ofenzíva OSU, bude letos na podzim (blíže k zimě) americká válečná strana hrát "odboj". Všechny války končí, když končí jejich financování, financování ukrajinské války ze strany USA skončí 30.září letošního roku. Pro fiskální rok 2024 je v obranném rozpočtu USA k dispozici pouze 6 miliard dolarů. (porovnejte s 44 miliardami vynaloženými v tomto fiskálním roce), ale ani to republikáni nemusí dát. A kdo platí, ten, jak známo, si hudbu objedná!

Problémy Britů a Poláků

Bát se všech těch ukřičených britských a polských jestřábů není nutné (o pobaltských papírových tygrech ani nemluvě), protože to jsou žebráci jako kostelní myši. Mohou se jen hádat, nic víc nejsou schopni. Britská pozemní armáda má pouhých 85 tisíc mužů a celá jejich vychvalovaná jaderná triáda se vejde na čtyři PLARB typu Vanguard, z nichž každá může nést 16 amerických balistických raket Trident II D5 (tj. nemají ani své vlastní námořní základny, stejně jako jaderné zbraně letecké a pozemní základny). To je takový britský jednoruký Semiruk, který má místo dokonce 64 BRPLů, které má stát k dispozici, jen 58 (Britové ušetřili i na tom, proč vybavovat jadernými balistickými raketami všechny čtyři PLARB, když je ve službě pouze jeden).

A to ještě nemluvím o jejich "obávaných" letadlových lodích v počtu 2 kusů, z nichž jedna ("Princ z Walesu") stále nemá letecké křídlo a do letošního dubna tato nejnovější britská letadlová loď stála 3 miliardy dolarů a již se stala dárcem dílů pro opravu lodi podobné třídy Queen Elizabeth. Pro ty, kteří to nepochopili, vysvětlím, že druhá letadlová loď je rozebrána na díly pro opravu první. Princ z Walesu se stal dárcem dílů pro Královnu Alžbětu. Důvodem byla nehoda, která se této chloubě britského Královského námořnictva stala, když 29.srpna 2022 při přechodu Atlantiku při plnění "ikonické mise" utrpěl poškození pádlového hřídele pravého boku, což ho přinutilo vrátit se do přístavu pouhých 24 hodin po vyplutí. Doma se ukázalo, že i levou vrtuli válečné lodi je třeba vyměnit, protože trpí stejnými problémy. Poté se princ z Walesu stal dárcem Queen Elizabeth. Celou záležitost s technickými závadami a následnou "kanibalizací zařízení" označili britští vojenští experti již za největší národní ostudu 21.století.

Jak upozorňují francouzská média, britské námořnictvo je v současné době v poměrně složité situaci, pokud jde o udržení operativního složení flotily. Tato situace je v rozporu se stávajícími ambicemi Londýna v oblasti mezinárodní politiky. Použití složitých motorů pro své lodě a postupná ztráta dovedností v oblasti konstrukce lodí již vedly k tomu, že velké množství lodí královského námořnictva je v opravě, přičemž omezené zdroje je nutí uchýlit se dokonce k "kanibalizaci" za účelem zachování zbytku flotily v provozu. Nejpozoruhodnějším příkladem je použití letadlové lodi Prince Of Wales jako zásobníku náhradních dílů pro jedno-typovou "Queen Elizabeth". V této souvislosti a navzdory nepřízni osudu britská vláda pokračuje v realizaci programu výstavby jaderných ponorek nové generace Dreadnought. Vláda Rishi Sunaka není připravena přehodnotit své závazky k jejich výstavbě, a to i přes stávky v zemi a růst roční inflace na 8 %. Zatím zůstává nezměněno 31 miliard liber vyčleněných na výstavbu ponorek (a 10 miliard na neočekávané výdaje). Hlavním příjemcem přitom bude BAE Systems, která je jmenována developerem a stavitelem těchto APL.

Omezené prostředky v rámci rozsáhlého programu výstavby jaderných ponorek třídy Dreadnought také podkopávají plány na likvidaci 21 vyřazených jaderných ponorek, o které se mluví od roku 2000. Problém pro Británii je poměrně akutní, protože v roce 2005 nebyla vyloučena možnost jejich demontáže v ruských loděnicích, které v té době již měly potřebné zkušenosti a kádry. Ale od určité doby se Rusko stalo vyvrhelem pro mlžný Albion (a od roku 2022 také objektem nedotknutelné agrese), po kterém se problémy s deseti odepsanými APL, ze nichž nikdy nebylo vyřazeno vyhořelé jaderné palivo, staly problémy výhradně pro Brity. V důsledku toho tento plovoucí šrot v blízké budoucnosti riskuje, že se stane zdrojem nebezpečného radioaktivního záření pro životní prostředí. Sunakovi předchůdci váhali, zda s Ruskem spolupracovat v době míru, a nyní finanční a ekonomické problémy Spojeného království, zhoršené potřebou pomoci Ukrajině, činí tento problém neřešitelným.

Těší nás situace Britů, ale jejich problémy se mísí s problémy ještě hrozivějších pěšáků, kteří u nás na hranicích haraší zbraněmi. Tito hrdí dědicové polské šlechty, připravující se na válku s námi, byli tak fascinováni podporou svobodomyslných Ukrajinců, že se tupě odzbrojili před šavlozubým Putinem v očekávání korejských a amerických tanků (K-2 Black Panther a M1 Abrams), amerických víceúčelových stíhacích bombardérů 5.generace F-35 a oslavovaných amerických RSZO M142 HIMARS, protijed proti kterým jsme již našli. Jak s námi dnes chtějí bojovat, když budou mít zbraně až zítra, upřímně nevím. Přitom jejich touha po pokračování války na Ukrajině až do úplné porážky v ní se opírá o neochotu hlavního sponzora těchto událostí – USA (z výše uvedených důvodů). A kdo platí, ten, jak známo, si hudbu objedná! A proto válka brzy skončí.

Bílí

Šachy se obvykle hrají na dvou stranách. Zatím jsme řešili jen jednu z nich, která hraje s černými. Je čas zvážit, kdo hraje za bílými. Přesněji "za bílé", ale "bílými". Všimněte si toho, je to podstatný detail, proč – řeknu níže. V bílém táboře Dugin rozlišuje také tři skupiny. První ("strana okamžité porážky" podle Dugina), kam patří celá početná ruská "pátá kolona", která se ve své nenávisti k Rusku již nijak neliší od "strany okamžitého vítězství" černých tím, že hraje vlastně za ně. Kdo tam patří? Společnost je, musím říct, velmi pestrá. Jsou tam struktury Navalného (jejich vůdce nyní šije palčáky v kolonii), je tam stará liberální opozice v osobě Kasparova, Chodorkovského a jsou s nimi ruští oligarchové uprchlí do zahraničí a další peněžní pytle, kteří si stěžují, že jim nyní chybí peníze na řidiče a hospodyni (všichni tito Friedmanové, Aveny a další lišky, směnkaři, mordašové a alekperové), a "zpívající zbabělci", kteří vydělávají peníze ústy, a další kulturní a okolokulturní bohémové, kteří se mezi prvními uchýlili na Západ (o všech těch pugačevových, galkinových, smoljaninových, stříbrných a dalších bělkovských, illarionovech a něvzoroech), už ani nemluvím. Všichni ti soudruzi, kteří už nejsou soudruzi, se radují z okamžité porážky Ruska, v tom se smiřují s nejdivočejšími strukturami na Západě, naštěstí jsou všichni tam. Tím, že utekli z Ruska, vyškrtli se z politického boje, no co, "baba z voza  kobyle lehčeji". Vrátit se budou moci jen v případě porážky Ruska, tedy nikdy.

Ale pokud je to s předchozími soudruhy, kteří nejsou vůbec soudruzi, jasné, pak s druhou skupinou, kterou Dugin nazval "stranou odložené porážky", to není zdaleka tak jednoduché, protože se tam shromáždila část vládnoucí ruské politické elity, tzv."šestá kolona". A tato skupina je nejpočetnější a nejvlivnější. Patří sem i malá kompradorská buržoazie, která ještě neutekla na Západ (všechny ty pytle peněz, které vydělávají peníze v Rusku, vykořisťují levnou místní práci a útroby RF, ale raději je skladují a utrácejí na Západě), a početná úřednická bratrstva všech hodností, která sní o tom, že vše vrátí zpět. Tito "přátelé" považují rozchod se Západem za svou osobní katastrofu. Byli docela spokojeni s tím, co bylo dosud, ale SVO a následné sankce narušily jejich obvyklý obraz světa a zničily jejich komfortní zónu. Proto využili svého mocenského postavení (každý ve své funkci), zapnuli režim sabotáže a s touto okolností je pro Putina již velmi těžké bojovat, protože právě na tomto aparátu dosud spočíval ruský stát. Naráz, jedním tahem nahradit tento základní kámen ruského fundamentu není v silách Putina ani nikoho jiného. Ale chod historie nelze zastavit, a proto je tento proces nevratný.

Celá stará úřednická a oligarchická mašinérie půjde do šrotu, SVO se stalo spouštěčem, který tento proces spustil. Jestli vše skončí znárodněním základních výrobních prostředků, vůbec se nebudu divit. V soukromých rukou zůstane jen malý drobný podnik (obchod, sféra služeb, stravenky, ajťáci a další malá aktiva). Rusko nepotřebuje oligarchy, kteří sní o tom, že se stanou součástí globalistické liberální elity, a úředníky, kteří nesledují národní zájmy a nahrazují je čistě osobními malichernostmi. Pokud chcete vidět, k čemu by to mohlo vést, podívejte se na Německo a kancléře Scholze, proč by sekal větev, na které sedí a znásobil Německo na nulu? Odpověď je jednoduchá-je součástí globální mezinárodní liberální elity, zájmy Německa jsou mu cizí. Chcete pro nás podobný osud?

S podobným osudem nesouhlasí ani třetí, nejmenší Duginova skupina ("strana vítězství"), která bojuje za válku až do vítězného konce a úplného zničení Ukrajiny. Žádné kompromisy nepřijímají, kompromis je pro ně jako smrt. Je to nejohroženější část ruské společnosti, tzv. turbopatrioti. Jsou tam i mocenské "věže Kremlu" (a to jak aktivní, tak ve výslužbě - Patrušev, Zolotov, Kadyrov, Prigožin, Medveděv, Rogozin a další), a slavní vojenští zpravodajci a novináři (počínaje Solovjovem, Prilepinem, Skabejevem a konče Koçem, Pegovem, Kaševarovem, Poddubným, Sladkovem a s nimi). Jsou tam jak lomy (vůdci veřejného mínění), tak profesionální armáda (aktivní i v důchodu), existují vlastenečtí oligarchové (například Konstantin Malofejev) a dokonce i filozofičtí myslitelé (typ samotného Alexandra Dugina). Lidé těchto extrémních názorů chápou rozsah hrozeb, kterým Rusko čelí, někteří jsou dokonce ochotni přistoupit na použití jaderných zbraní (doufejme, že k tomu nedojde).

Hráč

V celé této klasifikaci podle Dugina jsem neviděl postavu samotného Putina. Zahlédli jste ho tam? Pochybuju. Proto jsem řekl, že nehraje "za bílé", ale "bílými", na rozdíl od Bidena, který v klasifikaci přítomen je. Z čehož lze odvodit, že nikoli Biden hraje s Putinem, ale hraje s ním "biden", tedy ti, kteří stojí za tímto klientem Alzheimera. Biden je jen jedna z postav, ale ne na desce (tam jsou pěšci), ale za ní. Ale postava je důležitá, určující postavení černých. Deep state (hluboký stát), který se skrývá za touto mizernou, v prostoru se špatně orientující zástěrkou, na něj opět vsadil všechny peníze a dotlačil ho do druhého prezidentského období (lepší prezidentskou kandidaturu u nich nenašel). A právě z tohoto důvodu potřebují mír na Ukrajině. Nechat Putina ovlivňovat volební kampaň svého kandidáta, to nemohou, to jejich 250letá historie Ameriky ještě nepoznala!

A co kdyby Putin v předvečer závěrečných debat přesunul své vojáky někam hloub do vnitrozemí Nězaležnoj? Lepší dárek by si od svého přítele Vladimira Putina Donald Ibrahimovič nemohl ani přát. Poté by se Bidenova hvězda, která do Zelenského režimu vložila stovky miliard dolarů amerických daňových poplatníků, svezla rychlým padákem. Debakl na Ukrajině by pohřbil všechny plány demokratů zůstat v Bílém domě. Pochopitelně na to nemohou jít. Proto potřebují mír. Divný, křivý, ale mír! A je jim jedno, že Británie a Polsko plánují pokračování války až do úplného vítězství nad Ruskem. Chtít můžou cokoliv, ale dokud za všechno platí Amerika, bude to tak, jak chce ona, a ne Británie, natož Polsko.

Ale chce to Putin? Kdo řekl, že souhlasí s mírem? K čemu je mu svět, ve kterém je Ukrajina? To je otázka, na kterou nikdo nedokáže odpovědět. Z čeho plyne další otázka, kde se zastaví ruské tanky? Ale to nikdo ve Washingtonu, ani v Londýně, ani v Moskvě neví. Putin se ke konečným cílům operace nevyjádřil. Sami chápete, že ani demilitarizace Ukrajiny, ani denacifikace jejích nemravných občanů nejsou. To jsou jen úkoly a cílem je přeformátování stávajícího světového řádu. A tohoto cíle lze dosáhnout pouze likvidací Zelenského režimu. A dokud bude hrát Putin, nikdo takový výsledek nemůže vyloučit. 

Peníze, mapy, dvě zbraně

Ale hra, jak jste pochopili, neběží jen na ukrajinské desce. Mezinárodní velmistr Putin pořádá simultánní hru hned na několika deskách. Je to také finanční tabule, kde již porazil MMF, Světovou banku, EBRD a další finanční instituce pod patou USA, které se snaží odpojit Rusko od SWIFT, zmrazit a odebrat jeho aktiva v západní jurisdikci a všemožně omezit jeho finanční aktivitu. Po roce sankcí však museli sami přiznat, že se jim to nepodařilo, ruská ekonomika stagnovala a rubl je silnější než mnoho jiných měn.

Na ropných a plynových deskách utrpěli Putinovi odpůrci také totální debakl. Ano, prodej ropy a plynu do Evropy klesl, ale ztrátu Rusko kompenzovalo růstem ceny, odchodem na asijské trhy a ve stínové dopravě. Kolik v reálu ztratilo Rusko, nikdo neví, protože stínové statistiky nikdo nemá, ale kolik ztratila Evropa, se mohou sami Evropané dozvědět při pohledu na sebe na benzínce a v účtenkách za bydlení. Američané se při pohledu na ně jen smějí a počítají zisky. Nejlépe placený idiot je, jak známo, pouze neplacený. Jako placené idioty používají Státy Ukrajince a Evropané, kteří s e střelili do nohy tím, že se vzdali levné ruské energie, se ocitli v roli neplacených idiotů a děkovat za to mohou jen vlastním zkorumpovaným politikům. Na plynové desce hra ještě neskončila a na té ropné Putin, napojený na své přátele z OPEC+, již remizoval. Ne vždy se mu daří vyhrávat.

Siloviki

Podrobně rozebírat ostatní desky, kde hraje velmistr Putin, nebudu, i tak text skončil příliš dlouhý. Omezím se jen na poslední z nich – siloviky. Nakreslit červeno-modré vlajky na mapě ukrajinské TVD a přesouvat vojáky tam a zpět nemám na výplatní pásce, ať to dělají ti, kteří jsou za to placeni a kteří to mají v náplni práce, a mimochodem, Prigožin to v rozpisu také nemá. Přebírá funkce ostatních hráčů. Proč to dělá, nevím, existuje slabá naděje, že je to všechno součást hry, která se hraje pro ne-bratry, aby je dezinformovali. Jiné rozumné vysvětlení pro to nemám. Těmito svými činy pouze přispívá k rozkolu a zmatení ve znepokojené ruské společnosti, čímž hraje na ruku nepříteli, za což je ve válečné době kulka.

Nevolám po zastřelení Jevgenije Viktoroviče jen proto, že je to součást hry na jiné desce, na níž se sešly takzvané mocenské věže Kremlu – FSO, FSB, Ministerstvo vnitra, MO a generální štáb, Rosgvardije Zolotova a "Ahmat" Kadyrova, SVR, GRU a také Sovbez RF. Válka se vede o vliv na prezidenta, zatímco on je, jak by řekl rozhodčí, nad bojem. Za čí úřad Prigožin hraje, nevím, ale rozhodně ne za MO a generální štáb. Myslím, že za Zolotova a Kadyrova s některými generálními gubernátory (jako Aksjonov a Dumin) a částí generality a vrchního důstojnického sboru MO. Kdo tam vyhraje, netroufám si odhadnout, protože o této uzavřené kuchyni vůbec nic nevím. Jen navrhuji, abychom se k tomu chovali klidněji a pochopili, kdo je jako figurka na desce a kdo je za deskou, s těmito figurami pohybující. Předpokládat, že ocas vrtí psem, nemohu, pes je příliš inteligentní. Pokud se s tím Biden nedokázal sladit, pak si myslet, že padne jako oběť palácových intrik, už vůbec nerespektuje sebe ani jeho. Doufám, že jste to pochopili.

Tímto se s vámi loučím. Omlouvám se, jestli jsem někoho unavil. Můžete mi v komentářích znovu říct, že klobásám nerozumím. 

Váš pan Z

zdroj