29. 5. 2014

Korespondence Brusel – Horní Bříza

Jelikož bylo již několikrát prokázáno, že tento blog opravdu, ale opravdu je pouze rádobyezoterický, není tedy žádná překážka, abychom si tu neužili i trochu legrace. Přišel mi dnes mail, který jsem se rozhodl sem umístit. Nevím, zda jde o skutečnost nebo fikci, ale i kdyby přece jenom "A" bylo správně, tak nevidím nic špatného vidět humor i tam, kde by leckdo nehledal.
MichalB


Brusel: Obdrželi jsme Vaší žádost na spolufinancování výstavby Domova pro seniory v rámci regionálního programu Východ. Jsme však nuceni Vás upozornit, že na str. 57 formuláře žádosti, kapitola „Vybavení“, jste opomenuli vyplnit kolonku „Počet židlí“.

Horní Bříza: Kolonku „Počet židlí“ jsme nevyplnili schválně, poněvadž dotyčné židle zajistí místní důchodce p. Šebesta. Zcela zdarma totiž opraví židle vytažené ze sutin školy, která minulý týden spadla, když jsme se po 8 letech marných žádostí nedočkali žádné finanční podpory na její rekonstrukci. Tím zajistíme i úsporu bruselských fondů, což nás naplňuje dobrým pocitem evropské sounáležitosti.

24. 5. 2014

BELINKA (…taková psí historie)



Že nevíte, kdo to je?
Belinka se narodila jako budoucí policejní pes. Bude to hnedle třináct let. Dostalo se jí řádného výcviku, a protože jako správný belgický ovčák narostla i do patřičných rozměrů, všechno vypadalo slibně.
Jenže jen vypadalo. Bela sice vyrostla v krásného psa, duší ale byla něžným, bázlivým pejskem, který toužil po hrách, mazlení a veselých procházkách, zatímco drsné povely psovodů, křik a nedejbože střelba ji k smrti děsily. Pár let se z ní snažili vychovat policejního tvrďáka, ale jediným výsledkem bylo, že se začala bát nejen střelby, ale i veškerého mužského elementu.
V šesti letech to už dál nešlo, a tak ji poslali do předčasného důchodu. Jenže… kam chodí psi do důchodu, když je nikdo nechce? Co s takovým psem? Už není nejmladší, navíc se šrámy na psychice. Co vy víte, na co kdy neadekvátně zareaguje? Kdepak!
Před „uspáním“ ji tehdy na poslední chvíli zachránil majitel jednoho autobazaru, který potřeboval něco většího, co umí hodně štěkat a cenit zuby, aby mu to po nocích hlídalo kšeft. A tak Bela strávila další roky pobíháním podél plotu. Sama, jen ve společnosti aut. V létě, v zimě.

22. 5. 2014

Máme (v tom) jasno?

Má smysl tyto snímky z dnešního dne vůbec nějak komentovat? Snad jen to, že ty čáry, které běžně vidíte na obloze (dnes jich bylo až k pláči), tak ty na těchto snímcích nejsou. Jsou příliš tenké. Ty na snímcích totiž ve skutečnosti zaberou často celý viditelný obzor, takže ze země je ani nelze postřehnout.


18. 5. 2014

"Zvuk" o nízké frekvenci

Delší dobu jsem rozmýšlel, zda se na blogu o tomto vůbec zmiňovat. Ne že bych se obával nařčení, že už mi kape na karbid, ale zkrátka protože nevím, oč jde. Se stejným fenoménem se mi svěřilo už několik lidí, tak je tu malá šance, že jako blázen v tom aspoň nezůstanu sám :-)
Oč tedy jde? O vnímání něčeho, co v prvních chvílích lze zcela logicky považovat za dunivý zvuk, který se nejčastěji objevuje v nočních hodinách, ale někdy (momentálně ho vnímám dost jasně a je 8:36 ráno) v jakoukoli denní dobu. Od lidí o tom slýchám už delší dobu, ale já to začal vnímat až celkem nedávno. Nejčastěji to popisují jako hučení či dunění podobné zvuku nastartovaného motoru za několika zdmi. Tento popis myslím je docela vypovídající, i když první, co napadlo mne, byl hluk nějakého velkého elektromotoru.

17. 5. 2014

Fraktálnost jednovaječných dvojčat Pravdy a Nepravdy

Kolikrát je až zarážející, jak se nad jednou a toutéž věcí či situací neshodnou nejenom dva, ale i několik lidí a přitom se dívají na totéž. Že se neshodnou, je jedna věc a myslím, že i správná, protože víc očí, víc vidí, ale že jsou schopní si i vyškubat vlasy a naplivat do polívky jen proto, aby dokázali, že ten či onen vidí přece lépe, než ostatní, to už tak super není. A to ještě nevědí, že stačí tak málo a všichni budou ze studu jen rozpačitě šoupat nohou a tvářit se provinile, protože zjistí, že vše je ještě jinak, než si mysleli dohromady.
Nehodlám tu sesmolit literární veledílo, takže se omezím na jeden názorný a doufám, že pro všechny pochopitelný příklad.

Představme si hypotetickou skupinu lidí, kteří budou mít za úkol říci, co vidí, přičemž všichni se budou dívat na totéž, ovšem nikoli ze stejného místa. Nebudou mít však přehled o tom, odkud se kdo dívá (a pro hnidopichy budou vybavení vysílačkami, aby se mohli spolu hádat)
Karel s deseti dioptriemi po chvíli namáhání pochopí, nač se dívá a hrdě prohlásí, že je to jasné a že vítězem se stává on, protože on vidí tmavý flek.

13. 5. 2014

SOKARŮV DŮM V ROSTAU

Nachází se pod egyptskou Sfingou rozsáhlý komplex, v němž je ukryta veškerá moudrost lidstva, anebo je to jen pohádka?
Pro zájemce o utajenou archeologii tu mám další zajímavost. Přečtěte si, co o tom napsal Ivo Wiesner ve své knize Do ráje projdeš peklem I.
Vlabi

Jako připomínku tajemství Zep-Tepi (počátek času) a uzavření příměří mezi sirianskými Annedoty a lyranskými Elohim prostřednictvím sňatku sirianské princezny Isis s pozemským králem lyranského původu Osirisem nechal Thóth přibližně před 18 000 roky vybudovat monumentální stavbu Sfingy na skalnatém pahorku nad rozsáhlým podzemním chrámem pojmenovaným Sokarův dům v Rostau.
Rostau je původní starobylé jméno skalní plošiny Gizeh, dnes z větší části zaváté písečnými závějemi. Asi 300 – 400 let před zánikem atlantského ostrova Undal byla podle architektonických plánů Thótha vybudována nejprve podzemní kruhová svatyně Sokarův dům s chrámem mystérií IBEZ, bezprostředně poté byly vybudovány další podzemní prostory, zejména v místě, kde dnes stojí Velká pyramida, a teprve poté byly nad tímto vzájemně propojeným komplexem postaveny monumentální stavby Sfingy a tří pyramid. Celý tento komplex chrámů a pyramid byl postaven ještě před zánikem ostrova Undal, k němuž došlo pravděpodobně během cyklu Nimiru v roce 15 679 př. n. l.

Počátkem roku 1936 při stavebních úpravách terénu v lokalitě nacházející se asi 95 km východně od řeckých Athén bylo v hloubce 29 m objeveno sklepení vysekané do skály a vyzděné. Ve sklepení byla nalezena pouze malá krabice z teakového dřeva, jen o málo větší, než bývají krabice na doutníky. Obsahovala soubor pergamenových svitků v téměř perfektním stavu. Podle radiokarbonové datace pocházela samotná krabice z počátku 13. století. Data o stáří svitků nebyla uvedena.

8. 5. 2014

Vzpomenout si či si nevzpomenout?

Až do nedávna jsem zastával názor, že důvod, proč si nepamatujeme své předchozí inkarnace a prožitky z nich, je ten, abychom jimi nebyli ovlivněni a mohli své nynější testíky plnit bez předsudků.


Čistě hypotetický příklad:
Ve středověku bych byl dejme tomu v čele nějaké skupiny lidí, kteří by měli svojí vlastní víru, jež by nebyla v souladu s tím, co kázala církev, a proto se scházeli na odlehlejších místech a tam se věnovali svým záležitostem jako hledání léčivých pramenů, odhalování energetických proudů z vnitra planety, studování zákonitostí Přírody apod. Pochopitelně v případě odhalení by členové takové skupiny byli označeni za kacíře, čaroděje a spřažence s ďáblem a podle toho by s nimi bylo nakládáno. Moje tehdejší závistivá sousedka by jednoho dne vyzradila toto moje tajemství a hned nato bych byl zatčen, vyslýchán, mučen a upálen. V  současné inkarnaci by tato zlomyslná sousedka, odpovědná za moje upálení, klidně mohla být například... mým otcem.

7. 5. 2014

Lidé jsou schopni všeho

Mám zato, že toto video již zde na blogu bylo, ale obzvlášť v dnešní době je dobré si připomínat, že lidé stejně tak jako pálit budovy, mučit a vraždit druhé, dokáží i krásné a opravdu velké věci. Nechci polemizovat o tom, kde se dějí důležitější události nebo které případně pro koho jsou důležitější, protože vždy jde o úhel pohledu a poznání, z kterého se na ně pohlíží.



4. 5. 2014

Supermegagiga vulkán - vysvětlení

Vážení komentující čtenáři.
Ani nevíte, jak velké jste mi včera svými příspěvky u předchozího článku nasadili dilema! Mám pocit, jako bych hodil gumovým medvídkem a ten se mi vrátil jako nabroušený bumerang.
Hned na začátek musím říci, že minulý článek vznikl ze dvou důvodů. Prvním byl pokus o vylouzení úsměvu u čtenáře, protože poslední dobou se stejně jako v jiných médiích, tak i na internetu zcela vytrácí humor. Ne že by to podle mne bylo dáno přívalem nehumorných informací, ale protože opravdu lidé postupně méně a méně věnují svůj čas i pozornost těm veselým.
Druhým důvodem byl pokus ukázat, proč jsem tak výrazně zvolnil v tvorbě článků a zároveň jsem dost omezil vyhledávání informací.

První důvod pro napsání parodie, jak je vidno, se mi nepovedlo naplnit. Přitom jsem přesvědčen o tom, že ještě před pár lety by byl takový článek samovolně rozpoznán jako sranda. Druhý důvod sice taktéž nebyl naplněn tak, jak jsem zamýšlel, zato odkryl problém o dost hlubší povahy.

3. 5. 2014

Probouzející se doposud skrytý supervulkán v srdci Evropy?

Předevčí­rem 1. 5. 2014 v samotném srdci české kotliny proběhla bezprecedentní­ událost, která kupodivu unikla hledáčkům všech a nejenom úzce konspiračně i alternativně zaměřených médií­. Oficiální­ zdroje možná na příkaz mlčí­ z důvodu utajení nebo jde o pokus zabránit všeobecné panice a hysterii, ale co ty alternativní­?
Jistě si pamatujete na nedávné masivní migrace velkých savců v národním parku Yellowstone v USA, kdy početná stáda bezhlavě prchala z oblasti kaldery tamního supervulkánu, což je neklamnou známkou blížící­ se živelné katastrofy snadno identifikovatelné povahy.
Jsou dobře zdokumentovány podobné migrace z počátku minulého století­ asi měsí­c před nechvalně známým datem 30. 6. 1908. Ano, je tu řeč o tzv. Tunguzské události. A nyní se minulost opakuje! Jenže tentokrát nejde o oblasti nám Čechům na hony vzdálené, nýbrž o území, které se týká nás osobně - Českou kotlinu. Přiložená fotografie je bohužel jedinou, kterou se podařilo zachránit z fotoaparátu poškozeného strachem ovládaným býkem, takže není­ vidět mystičnost a ojedinělost celé události, o níž mluví nejen náhodný fotografující turista, ale i řada řidičů.