30. 12. 2020

Imunizace proti covidu a jiným chřipkám

Co je to imunita? Zde lze najít základní informace. Hned v úvodu se píše o třech obranných liniích. Ve výčtu ale chybí tepelná imunita. Jde o objev starý minimálně 60 let (kniha Energetický blud - Hans-Joachim Zillmer). Ten objev spočívá v tom, že jednobuněčné organismy mají tepelnou zónu života o pár stupňů nižší než mnohobuněčné organismy, kam patří i savci a člověk. Vy, kdo každoročně zkvašujete ovoce k výrobě vína nebo destilátů, víte, že jednobuněčné kvasinky mají tepelnou zónu života zhruba mezi 10 - 35°C. Při teplotě pod 5°C a nad 39°C definitivně ustává buněčné dělení kvasinek a dochází k ukončení jejich činnosti. Všechny mikroorganismy mají až na pár výjimek stejnou tepelnou zónu. Bakterie žijící na dně moří v teplotách kolem 300°C nejsou žádnou výjimkou, protože bod varu je ve vysokém tlaku vody posunut téměř ke 400°C. Většina mikroorganismů při běžném tlaku a teplotě nad 37°C má potíže s buněčným dělení a se zvyšující se teplotou neschopnost dělení vzrůstá. Tato teplota chrání mnohobuněčné a lidi před infekcemi. Bohužel, dříve běžná tělesná teplota 37,2°C už u většiny lidí neplatí. Je logické, že při dnes běžné průměrné teplotě kolem 36,6°C se riziko nákaz u lidí zvyšuje.

27. 12. 2020

Tichá Putinova revoluce

26. 12. 2020 - Irena


Než začne samotný přepis části videa, chtěla bych připomenout, že Vladimiru Putinovi bylo vyčítáno, že se málo soustřeďuje na vnitřní politiku, respektive na vnitřní problémy, že si sice dokáže dobře poradit na mezinárodní scéně, ale lidem doma se stále nežije moc dobře. Takto mohou mluvit lidé, kteří nevědí, pod jakým je Rusko vnějším nepřátelským tlakem, kteří nevnímají, že válka neskončila.

21. 12. 2020

Co se děje v USA

Do redakce blogu přicházejí prosby se žádostmi o nové informace kolem amerických voleb. Lidé si stále více uvědomují, že se tam nehraje jen o to, kdo bude příštím prezidentem jedné země, ale o další směřování světa. Přitom nejen naše, ale i většina světových médií, pokud zrovna přímo nelžou, pak mlží nebo raději mlčí. Najít jakékoli informace je stále těžší.
Kdo však umí alespoň trochu rusky, může se leccos dozvědět například na stránkách "Příznivců Ideologií tři D a pět D", kde každý den aktuální události analyzuje formou krátkých videí profesor Igor Panarin, doktor politických věd.

Na ukázku výtah z videa ze dne 21. 12. 2020 s názvem:

18. 12. 2020

Andrej Ilnickij nejen o covidu



V Radě Federace proběhla diskuse/kulatý stůl komise Rady, která se věnuje ochraně státní suverenity a bránění vměšování se do vnitřních záležitostí Ruska (předseda komise – Andrej Klimov) na téma „Zahraniční pokusy o zneužívání bývalého sovětského prostoru a území v blízkosti ruské hranice s cílem destabilizovat politický systém Ruska“.

8. 12. 2020

Operace Hvězdička


V listopadu 1943 poblíž Polotska ve vesnici Bělčica narazili partyzáni ze Ščorsova oddílu na dětský domov, ve kterém bylo 200 dětí. Ukázalo se, že se jednalo o děti z polotského sirotčince č. 1. Budova nebyla nijak zvlášť střežena, ale v Bělčici byla umístěna zesílená fašistická posádka. Partyzáni se od pečovatelek dozvěděli, že v roce 1941 se nepodařilo děti včas evakuovat. Nacisté tehdy zničili silnice a zaměstnanci sirotčince byli nuceni se i s dětmi vrátit do Polotsku.

1. 12. 2020

Klid, meditace, odevzdanost

Článek nám poslal čtenář Vláďa

Klid a meditace

Co můžeme udělat pro to, aby se rozvířená voda ve sklenici uklidnila? 

Nic, vůbec nic. Jakýkoli protipohyb, ať už i sebelépe myšlený, vždy vyvolá další reakci, které se bude muset opět uklidnit. Jediné, co tedy zbývá, je sklenici s vodou pozorovat. Pozorovat jak se hladina pomalu uklidňuje, až se úplně ustálí bez jediného zachvění.

A co děláme s myslí, když začínáme meditovat? Přistupujeme k meditaci stejně? Nebo se snažíme myšlenky všelijak zahánět, potlačovat a emočně se vzrušovat, že máme myšlenky, když je mít nechceme a tím vytváříme další a další podněty. Může se stát, že kdybychom aplikovali tento přístup na sklenici s vodou, brzy bude voda nejen na stole, ale i na podlaze.

Každý den je jiný, každý den je tělo jiné a každý den je i mysl jiná. Pokud toto pochopíme a přijmeme jako skutečnost, jaký by pak mělo smysl se vzrušovat nad tím, že včera meditace šla a dnes ne? Nebo že minulý měsíc meditace byly hluboké a tento měsíc je jedna myšlenka za druhou.

Vše se mění, pozorujme to a přijměme takové, jaké právě je – bez vzrušení a emocí. Nehleďme na to, jaké meditace byly, jaké chceme, aby byly, nebo si myslíme, že mají být. Uvědomme si náš stav, odevzdejme se mu a pracujme v něm, tak, jak je nám umožněno. Stůjme mimo emoce, myšleny a chtění. Je v pořádku, že tam jsou, jsme lidí a tyto aspekty jsou naší součástí. Nikdy je nepotlačíme silou. Proto je přijměme a místo ztotožnění se s nimi je pouze pozorujme. Ať tam jsou, je to v úplném pořádku. Voda ve sklenici se také ustálila sama sebou. Mysl k ustálení potřebuje dlouhotrvající uvědomování si (pozornost) toho, kdo to vše pozoruje.

28. 11. 2020

Záhadný Glen Canyon


Letos v červenci se na jedné facebookové stránce objevila série fotografií Viktora Usťjanceva na téma Glen Glen Canyon & Colorado river pořízená v průběhu cesty do USA.

22. 11. 2020

Příběh veverky

 Povím vám svůj krátký příběh.

Jmenuji se Pižlín a jak za malou chvilku zjistíte, nejsem tak úplně běžný člen typické české rodiny. Narodil jsem se celkem nedávno v dutině stromu. Jakého se mě neptejte, neboť jsem tehdy ještě prdlačku viděl. Jestli jsem měl nějaké sourozence? Tak to se mě také neptejte, páč si z té doby prdlačku i pamatuji. Vybavuji si jen změť zvuků, pachů a chuť něčeho dobrého od maminky na jazyku.

Jednou, to už mi pomalu pár dní přestávalo téci mléko po bradě, jsem se vydal na svoji osudovou vycházku po větvi, co rostla hned vedle vchodu do našeho vyhřátého pelíšku. Jenže co tehdy stromový čert nechtěl, padalo něco mokrého z nebe, já uklouzl a jako šiška sebou pleskl na zem do borůvčí pod stromem a přitom si dost natloukl hlavu. Když jsem se probral, byla už dávno tma. Stále padala voda z nebe a mně byla ukrutná, ale opravdu ukrutná zima. Navíc jsem měl hlad, jaký jsem ještě nezažil. Jenže, na rozdíl od pelíšku, tady nikde nebyla maminka a ani po dlouhé době volání nepřišla a nedala mi najíst. Ó, jak mě bylo smutno! Ó, jaký já měl strach!

21. 11. 2020

Jak se žije v nejvzdálenějších koutech Ruska


V největší zemi světa nemá každý to štěstí, že by žil v místech, kde není problém natankovat auto nebo stáhnout fotografii z internetu. Naopak někdo musí překonat i velké potíže a podniknout zoufalé kroky, aby se mu to podařilo.

17. 11. 2020

Na kometu Atlas zaútočily obří objekty

(autorská verze po prozkoumání fotografií)

V chaosu kolem koronaviru a ekonomického vývoje ve světě byla pozornost lidí odkloněna od jiných aspektů naší reality a astronomické zprávy šly až kdesi v pozadí. A tak informace o kometě Atlas blížící se ke slunci proběhly bez bližší pozornosti.

Fotografie z dalekohledu pořízená v březnu 2020, zdroj 

13. 11. 2020

Průběh léčby covidu u mladé ženy

V prvním dílu o léčbě viróz a covidu jsem popsal průběh samoléčby covidu u sebe samého. Vy, kdo chcete tuto metodu zkusit, přečtěte si ho. Protože svoje tělo důvěrně znám, rozpoznal jsem nejvhodnější chvíli pro zahájení léčby. Ta proběhla v symbolické rovině a vyřadila mne z pracovní činnosti na dobu pouhých čtyř hodin. Tyto čtyři hodiny jsem prospal. Bez teploty a bez bolesti. 
Možná vás napadlo, že tak rychlé a bezproblémové vyléčení snad ani není možné a jestli jsem si ho nevycucal z prstu. Proto jsem se pustil do léčby mladé ženy (26 let), která takové štěstí už neměla a trpěla všemi příznaky.

11. 11. 2020

Prý už se tolik nesprejuje ...

 ... a že i počasí je už zase takové, jaké bývávalo, když nám bylo hůř.




no a odpoledne:


9. 11. 2020

Skutečná léčba na covid existuje. Proč ji nezačít používat?


Můžeme mít pocit, že virus spolu s politickou reprezentací nás mají v hrsti. Politici samozřejmě hrají svoji politickou hru a snaží se na situaci politicky co nejvíce vydělat, virus se zkrátka množí jako králíci, ale mají nás skutečně v hrsti právě politici spolu s virem? Celá ko-virová hra je založena na tvrzení, že „na virus není lék“. Ve skutečnosti však toto tvrzení není pravdivé. Na ko-virus léky a léčivé postupy existují, jsou běžně dostupné a klinicky ověřené na desetitisících nemocných, pracují s nimi tisíce lékařů a terapeutů po celém světě, jejich nebezpečnost je srovnatelná s acylpyrinem a účinek ověřený i u těžkých případů. Jenže do plošného užití ve vyspělých zemích se tyto léčivé postupy nedostanou. Zdá se to neuvěřitelné? Ono to neuvěřitelné je, jenže bohužel pravdivé. V současnosti skutečně prožíváme drsné antiutopické sci-fi na vlastní kůži. Když je řešení tak jednoduché, co brání tomu, aby se lidé s ko-virem léčili, a kdo nás tedy drží v hrsti? Je to medicínský systém.

6. 11. 2020

Hasičská pohádka z Království 666

autor: Vladimír Renčín



V království za šesti moři, šesti horami a šesti řekami, říkejme mu třeba Království 666, žil, byl chudý chalupník. A ten chalupník jednoho dne ucítil kouř. "Proboha, abych tak ještě vyhořel!" A zavolal hasiče. Když přijeli, zdroj kouře našli docela rychle. Velitel zásahu však rozhodl proti zdroji kouře nezasahovat, protože zdroj kouře nejevil příznaky požáru, jako jsou např. šlehající plameny. Jen si tak tiše doutnal. A hasiči odjeli tak rychle, jak přijeli.

1. 11. 2020

Jak se rychle vyléčit z covidu

Jednoduše. V tomto článku najdete návod. 


Před čtyřmi lety jsem vyvinul vlastní systém léčení, především kvůli vlastním problémům s pohybovým aparátem. Časem se ukázalo, že i tato metoda má vedlejší účinky. Za ty čtyři roky jsem totiž neprodělal ani jednu infekční nemoc, ačkoli do té doby jsem míval chřipku aspoň dvakrát ročně. V posledních čtyřech letech se nemoc vždy přihlásila stylem "že na mne něco lezlo" a začalo mne někde bolet. Na tato místa jsem nalepil termoreflexní nálepky a do rána jsem byl zdravý.

26. 10. 2020

Vystoupení Vladimira Putina na diskusním klubu "Valdaj". (plný text)


foto

Vážení účastníci XVII. plenárního zasedání klubu "Valdaj"! Dámy a pánové!

Vítám vás na našem tradičním výročním setkání. Tentokrát se koná v neobvyklém formátu, v režimu videokonference. Ale vidím že v hale jsou lidé. V sále jich však není tolik jako obvykle, a zjevně proběhla přímá diskuse, která mě může jen potěšit.
Obecně samozřejmě chápeme, že to vidíme, že epidemie koronaviru vážně změnila veřejný, obchodní i mezinárodní život. Řeknu více – i každodenní, běžný život každého člověka.

Prakticky ve všech zemích existují některá vynucená omezení, hromadné akce byly zpravidla zrušeny. Tento rok byl pro váš klub také náročný. Ale co je nejdůležitější, nadále aktivně pracujete. S pomocí moderních distančních technologií vedete ostré, smysluplné diskuse, argumentujete, získáváte nové odborníky, kteří sdílejí svá hodnocení, prezentují zajímavé, nestandardní, někdy přímo opačné názory na to, co se děje. Takový rozhovor je samozřejmě nyní nesmírně důležitý a užitečný, když je na světě tolik obtížných otázek, které vyžadují odpověď.

25. 10. 2020

Oddělení 9900: izraelská armáda verbuje autisty

V roce 2012 spustili tři bývalí agenti MOSSADu v izraelské armádě pilotní program náboru mladých lidí s poruchami autistického spektra. Podle vyjádření jednoho z vojáků věřili v jejich jedinečné schopnosti - „superschopnosti“. V překladu z hebrejštiny se projekt jmenuje „Pohled do budoucnosti“. A tato budoucnost přinese neurodiverzitu nejen do armády, ale také do civilního pracovního prostředí.


20. 10. 2020

Tajemství Džusinského pyrit-polymetalického naleziště

zdroj

Oslovil mě kolega výzkumník s prosbou, zda bych zjistil, co se skrývá za řadou podivných objektů ve tvaru hvězdy, které objevil na mapách Google. Přestože jsem zrovna neměl moc času, rozhodl jsem se na jeden z nich blíže podívat. Na základě zjištění tedy budu nyní pokračovat v sérii geologicko-historických příběhů o naší neznámé minulosti, o místě a roli těžby v ní a pokusím se potvrdit platnost zjištění, ke kterým jsem dospěl již dříve (Pevnosti-hvězdy a jejich orientace podle lineárních anomálií BGF a která jasně naznačují starobylost tohoto objektu a jeho příslušnost ke klasickým pevnostním hvězdám. Faktem totiž je, že z nějakého důvodu si už od nejranějšího starověku lidé z neznámého důvodu pro své stavby vybírali místa, která měla určitou strukturu anomálií nad tektonickými poruchami. Přitom však zhruba od poloviny 19. století se už při stavbách těmito anomáliemi nikdo neřídil. Psal jsem o tom již v článcích: Chrámy stojí na křížích 1 a jsou zde opět pyramidy v Gíze (Egypt) Chrámy stojí na křížích 2.

15. 10. 2020

Za severním větrem

Kdysi jsem napsal knihu. Je to taková dlouhá pohádka, avšak slovem pohádka nechci říct, že by to bylo čtení pouze pro děti. Do příběhu je vpleteno mnoho myšlenek o… čemkoli, co nás zvídavé lidi zajímá. Je to příběh o dávných dobách, o cestě po bájných místech, o horách a tajemstvích. O hrdinství. Zkrátka o tom, co se ze světa už jaksi vytrácí. Je mi líto nechat ten příběh nadále v šuplíku a zároveň i to, že dnešní svět by takové vyprávění jistě neocenil. Proto ho chci říct nejprve vám, zvídavým lidem v tomto zapadlém koutě internetu. 
Autor

...............................................................................................................................................

Kapitola druhá
Průvodce z nebe
„Hoď klubko před sebe, kam se pokutálí, tam také jdi.“
Z pohádek

Nad korunami stromů na nás shlížel Urman. I když padla černá noc, jeho bílé vrchy jako by samy byly zdrojem světla. Plamínek plál a Bajkůn na své balalajce jezdil prsty bezcílně ze struny na strunu, přesto však zněly líbivé tóny.
Hlavou mi bloudilo mnoho otázek, jedna se však vracela stále dokola.
„Krodo, když jsi mi na Uru vyprávěl o Kryšeni a jeho velikém daru, co jsi myslel tou skulinou mezi dvěma světy? Bránou, kterou nemůže nikdo jiný projít? Kde ji najdeme?“
„Kde jsou Brány mezisvětí, víš,“ pravil Šedovousý sedící na druhé straně ohniště a skrz plameny si mě prohlédl. Vzpomněl jsem opět na vyprávění starého Vytky. 

„V Daarii, tam žijí ti, kteří se dokážou o Brány mezisvětí správně postarat. Žreci, ochránci cest…“ 

„To vím,“ odpověděl jsem, „ale Kryšeň se přeci nevydal ke hvězdám, vydal se až někam za ně, tam, kam nelze dohlédnout.“
„Průchody do jiných vrstev bytí jsou smyslům obyčejných lidí skryty. Cesty to jsou klikaté a dá se na nich lehce ztratit. Jen Kryšeň dokáže po těchto stezkách chodit, aniž by zabloudil.“
„To i tam nahoře jde zabloudit?“ podivil se Mep a hleděl na hvězdy, které se mísily s jiskrami z plamene.
„Všechny cesty jsou stejné,“ odvětil Krodo a též obrátil oči vzhůru, „podobně jako na naší zemi. I tam jsou zapadlé kraje a křivolaké stezky vedoucí do osamělých končin kdesi za hvězdami.“
„A jsou tam nahoře dlouhé cesty?“
„Co je to dlouhá cesta, Nurbrne? Mravenec se vydal za hory… a půjde dlouho. My jsme je přešli za čtyři dny. A ptáci? Ti teď táhnou na kraj světa, ale ke hvězdám nikdy nedoletí.“
„Čas určuje vzdálenost míst,“ zabručel Deratan.
„Stejná cesta, ale jejím prachem se dá plahočit různě dlouho. Když poutník vsadí nohu do třmene, svět je rázem menší. Prostory dálek se přiblíží, cesty se zkrátí. Věz, Nurbrne, že pro některé bytosti je celá země jen klubko vlny. A tam nahoře? Čas určuje vzdálenost míst, ale místa určují tok času a ten v těch výškách neplyne tak jako tady na hroudě světa.“

10. 10. 2020

Hvězdy-pevnosti a jejich orientace podle lineárních anomálií BGF

Jméno Nikolaje Andrejeva nemusíme už představovat, protože na tomto blogu si můžete přečíst hned několik jeho článků. Připomeňme jen, že tento geofyzik za pomoci BGF (biogeofyzikální) metody průzkumu terénu zjišťuje linie anomálií nad trhlinami v zemské kůře, nad jejichž křižovatkami dochází k v dnešní době málo doceňovaným fyzikálním jevům; znali je a respektovali naši dávní předkové, současnou vědou však jsou přehlíženy. Což může mít a někdy také má dalekosáhlé důsledky.
Autor však jde dál a díky svému vzácnému daru zjišťuje u zkoumaných objektů i další, pro nás někdy velmi překvapující historické informace...

5. 10. 2020

Co dělali s čarodějnicemi v Rusku


Hrůzy inkvizice, která fungovala několik století v Evropě a Americe, jsou nám všem dobře známy už od školních let. Ale o lovu na ruské čarodějnice nevíme téměř nic. Byly vůbec v Rusku čarodějnice, a pokud ano, jak žily tam, kde nebyl katolický církevní soud s mučením a ohněm?



26. 9. 2020

Proč je lehkomyslná půjčka totéž jako odpadky na veřejnosti



Hned zkraje se domluvme, že nebudu zaujímat žádné krajní pozice ve věci braní si půjček s úroky typu „zásadně ne“ anebo „naprosto souhlasím“. Ano, nemám rád lichvářský systém vztahů, ale za prvé  lidé ho rádi podporují a kultura je taková, že většina z nich ve skutečnosti není na bezúročné půjčky připravena. Za druhé všichni víme, že nás životní situace někdy nutí si půjčku vzít, a to i přes její nepříjemné důsledky pro dlužníka. Nepřeji nikomu takové obtížné životní situace, které k půjčce podněcují.

20. 9. 2020

Jak vybírali carovi nevěstu

Zvyk carských „smotrín“ (ruský obřad seznámení ženicha a jeho příbuzných s nevěstou) v Rusku existoval jen velmi krátce. Navzdory tomu se zapsal do historie a je často zobrazován v literatuře, filmu i výtvarném umění. Proto byly tyto události opředené spekulacemi a jen málokdo ví o skutečné podstatě věci. Jak tedy v Rusku probíhal rituál výběru nevěsty pro panovníka a podle jakých kritérií byla budoucí carevna vybírána?


14. 9. 2020

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5


Hyperborea a nejstarší historie lidstva 2. Nové hypotézy
A nyní se můžeme vrátit ještě před Árie i Erbíny, dokonce i před jejich společného předka R1. Začněme tím, kde podle Kljosova vznikl Homo sapiens a kde a kdy hledat počátky anatomicky moderního člověka. 

ostrov Iony, Ochotské moře


Zapomeňme tedy na údajně starodávné lidové příběhy o životě na teplém severním pólu a znovu se podívejme na údaje a rozumné hypotézy, které máme skutečně k dispozici. Zvažme klimatická data a genealogická data DNA, protože tyto údaje dosud nebyly ve vědě spojeny do obecného konceptu. Co nám toto poznání může dát o původu lidstva?

9. 9. 2020

CO VY NA TO? 6

Když jsem vloni vykopávala na zahrádce mrkev, poněkud mě překvapila s prominutím "vyblitá" barva několika kořenů. Že by v balírně pomíchali semínka? Ne ne! Strýček Gůgl mi vysvětlil, že to je kvůli dětem, které už prý oranžová barva nebaví a chtějí něco nového. Aha - řekla jsem si - že mě toto naprosto logické vysvětlení hned nenapadlo! Co bychom pro děti neudělali! A tak jsem statečně prověřovala chrup oním tuhým cosi, nejen bezbarvým ale i bez chuti, a zakazovala si nostalgickou vzpomínku na křehkou, sladkou, šťavnatou mrkvičku, kterou jsem tahala ze záhonů v dávných dobách, kdy jsme se ještě měli špatně.

Poučena tímto nezdarem jsem letos zjara velmi bedlivě vybírala semínka na nový záhon a důvěřivě sáhla po sáčku s názvem "Karotka". Ano, to je to, co hledám. Už žádné nemilé překvapení, chci pěknou oranžovou mrkvičku plnou betakarotenu, co ho potřebují naše očička, abychom lépe do všeho viděli. Zasela jsem, zalévala, likvidovala slimáky a plela a jednotila a okopávala... A pak konečně nastal ten slavný den, kdy jsem šla sklízet zářivě oranžový lék plný karotenu. Toto mě čekalo:


5. 9. 2020

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 4


Hyperborea a nejstarší historie lidstva 1

Solovecký klášter, detail "hyperborejského" zdiva

Od čtenářů dostávám spoustu otázek o Hyperborei a vždy odpovídám, že se mýty nezabývám. Ve vědě není žádná Hyperborea. Minimálně ve vědě, v níž pracuji. Pohádky mě moc nezajímají, pokud si dělají nárok na vědecké využití, ale přitom tu neexistuje souvislost s realitou. A pokud neexistuje taková souvislost, pak je nemožné „ověřit pomocí algebry“ příběhy o letech Apolla ve voze taženém labutěmi do požehnané, Bohem vyvolené země za polárním kruhem, s úrodným podnebím, kde je teplo a nefoukají žádné „škodlivé“ větry, kde všichni lidé jsou šťastní a ozdobení květinami a klidně skočí do moře, když mají pocit, že by jejich život měl skončit.

29. 8. 2020

Bosna a Hercegovina, minulost starověkých kostelů

Jeden ze čtenářů mých předchozích článků o chrámech stojících na křížích, podzemních tunelech a starých těžebních činnostech mě požádal, abych se podíval, čím byly v minulosti staré kostely v okolí Trebině v Bosně a Hercegovině, co se pod nimi skrývá a proč je jich zde tolik.
Řeč je o těchto malebných místech:

foto Alexander Vjatkin

22. 8. 2020

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 3


O vztahu Árijů, nositelů haploskupiny R1a, a Erbinů, nositelů haploskupiny R1b
(výňatek z obsáhlé studie publikované na stránkách Pěreformatu)



Pokud bychom historii haploskupiny R1b popsali telegraficky, pak tato haploskupina vznikla asi před 21 tisíciletími. Její nositelé prošli dlouhou migrací přes Eurasii ze Sibiře směrem na západ, ze střední Volhy (asi před 7000 – 6000 lety) se pak obrátili na jih přes Kavkaz do Mezopotámie, pak přes severní Afriku k Atlantiku, přešli Gibraltar na Pyrenejský poloostrov (asi před 5000 lety) a jako kultura zvoncových pohárů osídlili Evropu před 4500 až 3000 lety. Toto osídlení se shodovalo se zánikem staré Evropy. 

16. 8. 2020

Kapitoly z DNA genealogie A. Kljosova 2


Cesta haploskupiny R1b

Haploskupina R1b – Kljosov jim říká Erbíni – vznikla pravděpodobně ve stejné oblasti jako R1a, ale došlo k tomu o 4000 let později. 

Mapa nejvýznamnějších míst nálezů po nositelích haploskupiny R1b, ve vyšším rozlišení zde

překlad legendy:
1 – před 22000 l. vznik R1b mezi Altajem a Bajkalem
2 – před 15000 l. Sibiř
3 – před 8200 l. severní Kazachstán, machandžarská kultura
4 – před 8000 l. jižní Ural
5 – před 7000 l. příchod na severní Povolží (Samarská oblast), chvalinská kultura
6 – před 6000 – 5000 l. jižní Zauralí a stepní Kazachstán, surtandinská kultura
7 – před 6000 – 5300 l. Samarská oblast a Kalmykie, jámová kultura
8 – před 5700 – 5100 l. severní Kazachstán (Akmolinská obl.), botajská kultura
9 – před 6000 – 5000 l. severní Kavkaz
10 – před 6000 – 5000 l. Mezopotámie
11 – před 6000 – 5000 l. severní pobřeží Afriky
12 – před 5000 l. ostrovy Středozemního moře
13 – před 5000 příchod na Pyrenejský poloostrov, před 4800 l. vytvoření kultury zvoncových pohárů
14 – před 4500 – 1000 l. Kazachstán a Kurganská oblast (Turgajský prohyb, řeka Ubagan), tersekská kultura
15 – před 4500 l. - pohyb na sever Evropy a prakticky úplná likvidace domorodého obyvatelstva; před 4000 l. úplné osídlení západní Evropy, především Španělska, Irska, Skotska, Anglie, Francie, Belgie, Holandska a západního Německa

10. 8. 2020

Proč nemá být základ Evropy postaven na křesťanské ideologii

Úvodem musím napsat, že nemám nic proti žádnému upřímnému člověku, který vyznává jakoukoliv víru, je to jeho vlastní poznání, a pokud mu přináší vnitřní uspokojení a nepřináší-li újmu a omezení druhým, pak nechť věří v cokoliv.

Michelangelo, Bůh Stvořitel

Říkáme-li, že Evropa má být zakotvena na křesťanských základech a křesťanských hodnotách, přesto že přesně chápu, proč se to říká, pak jinými slovy vyjadřujeme chtění zachovat otroctví a otrokářství jako základ existence Evropy. A v podstatě tak to i dnes funguje. Jsme otroky pod vedením nadnárodních otrokářů.

3. 8. 2020

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 1

Letního volna jsem konečně mohla využít k tomu, co mě už delší dobu velmi zajímalo, ale k čemu se stále nedostávalo potřebného času – k bližšímu seznámení se s pracemi ruskoamerikého biochemika, hostujícího profesora Harvardské univerzity Anatolije Kljosova. Tento vědec stál u zrodu mladého vědního oboru stojícího na křižovatce historie a genetiky – DNA genealogie, která se snaží ryze exaktními metodami dopátrat toho, o čem napsali hory slov nejen historici, archeologové, antropologové, etnologové nebo lingvisti, ale i konspirátoři, ezoterici a amatérští badatelé všeho druhu – o historii Slovanů, o původu osídlení Evropy a o původu lidstva vůbec.
Ráda bych vám v několika článcích, které jsou výběrem z prací tohoto vědce, přinesla to, co mně připadalo pro běžné i méně běžné čtenáře nejzajímavější, s tím, že se budu pokud možno snažit vyhnout přílišné odbornosti, bez níž se samozřejmě tento obor neobejde. Stačí jen, když si zopakujete, co znamenají pojmy jako „haploskupina“, „chromozom Y“ (Y DNA) a „mitochondriální DNA“ (mtDNA).

Na úvod, abyste se snad nenechali odradit akademickým titulem tohoto vědce, vybírám citaci z Wikipedie:

...V roce 2008 začal propagovat tzv. „DNK-genealogii“, jejíž závěry ovšem majoritní vědeckou komunitou nejsou uznávány, na rozdíl od obecně uznávané vědecké disciplíny „genetické genealogie“.
...Ve své práci Kljosov vychází z obecně známých principů dědičnosti prostřednictvím chromozomu Y a mitochondriální DNA, na kterých je založena též genetická genealogie. Kljosov však při sledování historických migrací lidstva v některých ze svých 10 knih vydaných v letech 2010 až 2016 dochází k závěrům, které jsou v přímém protikladu s většinovým názorem vědců, že současný člověk pochází z Afriky. Podle Kljosova se naopak současný bílý člověk vyvinul na Sibiři a rychle rostoucí populace se odtud přibližně před 24 000 lety postupně rozšířila do celého světa, tedy i do Afriky. Sám Kljosov označuje svou „DNK-genealogii“ za „vlasteneckou vědu“, řada dalších vědců ji ovšem považuje za pseudovědu.

Takže je vám myslím jasné, s kým asi máme tu čest, a můžeme začít.

Jo… ještě optimistické motto:
Jsme potomci těch, kteří zázračně přežili bezpočet časů.


24. 7. 2020

Novinky švindlpandemie – Případ lékařů

Publikujeme článek Rusky, která už 20 let žije v Paříži, ale protože zůstává součástí své kultury, dokáže vidět situaci zevnitř a tento pohled je spolehlivý.


Ať už bude pro lidstvo výsledek této vymyšlené pandemie jakýkoli, je již dnes jasné, že dvě dobré staré profese zůstanou na dlouho zkompromitovány. Řeč je o oficiální žurnalistice a oficiální medicíně. Doposud nebylo možné poskytnout názornější ukázku politováníhodné skutečnosti, že obě tyto sféry života jsou řízeny nikoli profesionálními autoritami, ale politiky. Dá se říci, že koronavirus situaci prověřil od samotného základu.

12. 7. 2020

Hezkou dovolenou!



Užijte si léta, jak náleží (i my to tak uděláme), ať se tu zase po dovolené sejdeme usměvaví, odpočatí a plní elánu! :-)

přejí Vlabi a Michal


6. 7. 2020

Koronavirus přinutil Rusy opustit město 2


„Město není tím nejlepším místem pro rozvoj dětí"

(Arťom a Natalia, zaměstnaní v letectví, se přestěhovali na venkov a o tom, jak žijí, si vedou vlastní videoblog.)

Arťom a Natálie, obrázek z videa „Деревенский Тёма“ / YouTube

Natálie: Myslím, že to nebylo nějaké vědomé rozhodnutí, udělali jsme to trochu spontánně, to znamená, že jsme nepřemýšleli o tom, jak bychom tady žili, co bychom tady dělali. Měli jsme tu dům, který jsme původně postavili jako chatu a nebyl připraven na zimní bydlení, a tak jsme ho museli předělat. Kolem domu byl jen malý pozemek, ale hlavně tu byla touha po pohybu, žít mimo město, protože v určitém okamžiku jsme si uvědomili, že jsme lidé pohybu, a ve městě nám chybí prostor, nějaká aktivita. Ve městě je velmi málo pohybu - byt, práce, dům. Den sviště. Tady, je také Den sviště, ale je tu více pohybu a více prostoru, pohled nenarazí na vícepodlažní domy. V určitém okamžiku si naše duše vyžadovaly více prostoru a ticha, takže jsme se rozhodli opustit město a odejít na venkov.

30. 6. 2020

Koronavirus přinutil Rusy opustit město 1

- našli se na venkově a už se nechtějí vrátit.

Během karantény Rusové žijící ve velkých městech projevili značný zájem o přesun na venkov. Někdo zbrkle uprchl z bytu na chatu, zatímco jiný se zabydlel na vesnici mnohem důkladněji a rozhodl se už nikdy do města nevrátit. Proč jsou lidé stále častěji stavěni před takovou volbu? Co Rusové nacházejí na vesnickém životě? Jak koronavirus ovlivnil urbanizaci? A co je nejdůležitější - jak vnímají vesničané lidi přicházející z města? Odpovědí na všechny tyto otázky hledal zvláštní projekt „Svět nebude stejný“. Svá zjištění a názory s námi sdílí Rusové, kteří již svoji volbu učinili, a v závěru futurolog, který touhu lidí po venkovském životě na pozadí koronaviru zhodnotil.

Viktor, obrázek z videa „Narozen na Sibiři“ /You Tube

27. 6. 2020

Jak za války schovali Kreml

Pohled na maskovaný Kreml z Velkého moskvoreckého mostu. / Foto: alexlib.ru

Letecké bombardování za sebou zanechává nezměrné ztráty a devastaci obrovských rozměrů. Velká vlastenecká válka v tom nebyla výjimkou. V postupech německého letectví však byla jedna zvláštnost - snažili se zničit nejen strategické objekty, ale jejich dalším cílem bylo i symbolické dobytí, kvůli psychologickému tlaku na nepřítele. V případě východní fronty se takovým cílem stal Moskevský Kreml. Avšak zničit leteckým úderem centrum politického života SSSR ani největší esa Luftwaffe nedokázala. Cíl byl totiž spolehlivě maskovaný.

23. 6. 2020

Hitlerovy podzemní pevnosti 2

aneb historie nacistických tajných válečných továren






V roce 1917 byla v hoře Konstein zahájena těžba sádry. Ve 30. letech se tyto už nevyužívané doly proměnily ve strategický arzenál paliva a maziv Wehrmachtu. Bylo rozhodnuto právě tyto tunely, především kvůli relativní jednoduchosti opracování měkké sádrové horniny, rozšířit, čímž se na jejich základě vytvořilo největší centrum pro výrobu zbraně nové generace v Říši - první balistické rakety A-4 na světě, Vergeltungswaffe-2, "zbraně odvetných opatření - 2", která vešla do historie pod názvem V-2.

20. 6. 2020

Hitlerovy podzemní pevnosti 1

aneb historie nacistických tajných válečných továren


Koncem roku 1943 už bylo jasné, že Německo druhou světovou válku prohrálo. Spojenci spolehlivě převzali iniciativu a konečná porážka Třetí říše byla jen otázkou času. Hitler se však s tímto nevyhnutelným výsledkem nechtěl smířit. V reakci na masivní bombardování německých měst americkými a britskými letadly führer, jako obvykle impulzivně, nařídil schovat vojenský průmysl pod zem, do kolosálních horských bunkrů. Za pouhých pár měsíců zmizely desítky pro Wehrmacht a Luftwaffe životně důležitých závodů, včetně výroby přísně utajovaných „odvetných zbraní“ Hitlerovy poslední naděje, v útrobách země. A svět za to draze zaplatil.

16. 6. 2020

438-Mapa nového světa. „Pět metropolí“ globálního digitálního impéria…

aneb – vy už jste také propočteni…


Jaký svět buduje pět metropolí „Big Data“? Jaký význam v něm bude mít „nová ropa“ – Big Data? Proč nejde jen a nikoli jen o mechanizmy řízené spotřeby? O tom i mnohém dalším hovoří publicista a expert v oblasti umělého intelektu Igor Šnurenko*)…

13. 6. 2020

Rodové osady u Bajkalu 4


Osada Bílé Rosy (u vesnice Moty, 52.0771094N, 103.8999356E)
Opět mám tak trochu štěstí. Proběhl jsem Irkutsk, koupil chleba, bonbony pro Verču, dokonce ty s kočičkou, pak přebalil batoh a vyšel zase do ulic hledat, jak se dopravím do vesnice Moty. Jsou dvě možnosti: buď městským autobusem do předměstí Šelechov a pak busem do Šamanky na břehu Irkutu, nebo zkusit nějakou maršrutku do Sljudanky a požádat řidiče aby mi zastavil v Motech.



8. 6. 2020

Rodové osady u Bajkalu 3


Na autobusové zastávce jsem ve 14.15. Oleg mi ukazoval jízdní řád, takže si pamatuji, že to jede v 14.50. Tak uvidím. Vcelku mi to je jedno, stejně nevím, kdy jede nějaký vlak na Irkutsk, a ani to moc neřeším. Jako starý nádražák jsem si jen chtěl zkusit jízdu vlakem, jezdí zde totiž podobné příměstské spoje jako u nás. 
Autobus opravdu přijel na čas. Zaplatil jsem 57 rublů asi na 30 km. Většinou tu všude jezdí menší autobusy asi tak pro 50 lidí v nejrůznějším technickém stavu. Staré, prastaré, ale i nové. Silnice jsou betonové, ještě ze sovětských dob a mezi nevelkými vesnicemi se ani moc neudržují, takže jízda takovým autobusem po nich je docela zážitek. Ale hlavní tahy a jejich dálnice mají již klasický asfalt a jsou dobře udržované i dobře značené.



5. 6. 2020

Rodové osady u Bajkalu 2


Osada LadaGa (52.5683628N, 103.6637528E)
První dojem hned po příjezdu byl velmi příznivý. Mé očekávání bylo o dost překonáno.


1. 6. 2020

Rodové osady u Bajkalu 1

Ještě jednou se vrátíme na Bajkal. 
Rudolf svou (nikoli první) cestu do těchto míst nesměřoval pouze za přírodními krásami, ale chtěl na vlastní oči vidět, jak žijí ti, kdo se rozhodli opustit pohodlí města a odešli i se svými rodinami do drsné sibiřské přírody budovat své rodové osady. Z jeho cestopisu vybíráme několik kapitol.


Po startu z moskevského letiště byl zpočátku krásný den, bylo vidět na zem, políčka, domky, silnice, ale čím více jsme se vzdalovali od Moskvy, tím více dole přibývalo malinkých mráčků. Byly rozesety jak malinké bochánky skoro pravidelně po celém obzoru. Nakonec se více a více spojovaly až se pod námi rozprostřela jednolitá bavlněná přikrývka a stále se zvyšovala až k našemu letadlu. Nakonec jsem vlétli do řídké vysoké mlhy a z příjemného hladkého letu se stala jízda po špatné silnici. Vlastně až do Irkutska jsme pak byli stále připoutáni. 
Po šesti hodinách, z toho asi třech hodinách kodrcání v mracích a konečném dosednutí a zastavení na irkutském letišti lidi dokonce zatleskali. Asi i pro ně to byl trochu nezvyklý let. A nebo to mají jen okoukáno z amerických filmů?

24. 5. 2020

Mor - ničitel měst

Jak nevědomost a předsudky pomohly zabít miliony lidí.

zdroj
Mor vstoupil do historie a kultury lidstva jako monstrózní nemoc, před níž nikdo nemohl uniknout - dokonce ani samotní lékaři. Mor pronikal do domů, vyhlazoval celé rodiny, města plnily tisíce mrtvol. Nyní lidstvo zná příčiny nemoci a způsoby její léčby, ale v minulosti byli lékaři tváří v tvář moru bezmocní.
Nepomohla ani znalost astrologie, ani studium starověkých pojednání napsaných antickými autory. Tento článek hovoří o morových pandemiích a o tom, jak přiměly lidstvo, aby přemýšlelo o skutečné povaze infekcí.

13. 5. 2020

Adrenochrom, koronavirus, pedofilové - existuje spojení?

Možná jste o tom už četli, ale odbyli jste to mávnutím ruky. To přece není možné... To je nějaký nesmysl... To se přece nemůže dít...
Ale co když ano?
Nabízím článek ruské bloggerky a překladatelky Tatiany Peachblossom.


Tak přátelé. Informace, které si přečtete v tomto příspěvku, samozřejmě nejsou konečnou pravdou, ale zatím pouze tématem k zamyšlení. Toto téma však vysvětluje mnoho nesrovnalostí a mezer v logických řetězcích událostí, k nimž nyní ve světě dochází.
Mimochodem, dříve než se začtete, připomeňte si obdivované nestárnoucí představitele takzvaných „elit“. Nic nenaznačuji, přemýšlejte sami...

9. 5. 2020

Strašnější než Titanik

79 let od potopení byl nalezen parník „Arménie“

Parník „Arménie" 1935. Foto: wikipedia.org

Na dně Černého moře byla konečně nalezena loď „Arménie", potopená německými letadly v roce 1941. Potopení této lodi je považováno za jednu z největších tragédií na moři v celé historii: podle různých odhadů bylo na palubě 6 až 10 tisíc uprchlíků, zdravotnického personálu a zraněných. Vyhledávací operaci v současnosti provedlo ruské ministerstvo obrany. Studie a identifikace plavidla se zúčastnili odborníci Centra pro podvodní výzkum Ruské geografické společnosti. Proč byl vrak hledán tak dlouho a jak byl nakonec nalezen, se dočtete v tomto materiálu.

5. 5. 2020

Dráždit Rusa bosou nohou

Já vím, že se říká „dráždit hada bosou nohou“, a konstatuji, že rozhodně nepovažuji Rusy za hady. Rusko tedy rozhodně není had. Spíše bych řekl, že je to tygr. Možná sibiřský. A někdo, abychom použili další úsloví, začal toho tygra tahat za ocas. A foukat mu sůl do očí.


Formální podobu to mělo blbnutí kolem sochy maršála Koněva na Praze 6. Jistěže tam tu sochu nechali instalovat normalizační soudruzi, asi aby se „zavděčili“ v Moskvě. Ovšem ona socha byla odhalena 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. To je problém. Pomatenci a političtí hrdinové po 30 letech od pádu bolševismu v SSSR, tedy v Rusku a ve východní Evropě, nevěděli nic lepšího než sochu odstranit v době 75. výročí vítězství nad nacismem. Úžasný nápad. Buď jsou aktéři toho svržení pomníku mimořádně hloupí, nebo naopak. Chytří až moc. Spíše vychytralí. Věděli, jak Rusy co nejvíce namíchnout, a mysleli si... no, vlastně nevím, co si mysleli, ale vím, jaký je výsledek.