Novinky švindlpandemie – Případ lékařů

Publikujeme článek Rusky, která už 20 let žije v Paříži, ale protože zůstává součástí své kultury, dokáže vidět situaci zevnitř a tento pohled je spolehlivý.

Ať už bude pro lidstvo výsledek této vymyšlené pandemie jakýkoli, je již dnes jasné, že dvě dobré staré profese zůstanou na dlouho zkompromitovány. Řeč je o oficiální žurnalistice a oficiální medicíně. Doposud nebylo možné poskytnout názornější ukázku politováníhodné skutečnosti, že obě tyto sféry života jsou řízeny nikoli profesionálními autoritami, ale politiky. Dá se říci, že koronavirus situaci prověřil od samotného základu.

A až tato hlasitá kakofonie skončí, mnozí příznivci svržení všech jim politicky nepohodlných autorit zůstanou v historii stejně "slavní" jako účastníci norimberského procesu, kteří také tehdy upřímně tvrdili, že „byli oklamáni společně se všemi“. Ale přesto se stali prvními popravčími ostatních.

Mluvím o těch, kteří ve svých televizních studiích a na stránkách svých novin spěšně shromáždili takové „experty“, jako jsou psychologové, psychoanalytici, matematici a ekonomové, aby sarkazmem a jízlivými poznámkami co nejvíc pošlapali pověst významných profesorů medicíny a laureátů Nobelovy ceny, kteří ničí „oficiální doktrínu“ narušujíce důvěru klamané populace jako koroze.

Připomínám, že první, kdo vyšplhal na koronavirové popraviště, byl nositel Nobelovy ceny, profesor Luc Montagnier, který v přímém přenosu hovořil o umělém původu Covidu 19, jeho pomíjivosti a rychlém zániku v přírodě, která takové „invaze“ netoleruje. Montagnier, který v posledních letech hodně pracoval na vlnovém záření, v přímém přenosu odpověděl na otázku vyvolávající dnes nejvíce kontroverzí -  na antény 5G -, že tyto frekvence (POZOR!): ničí buňky těla a tím způsobují vážné choroby a také snižují imunitu.

Oficiální tisk to okamžitě podal tak, že profesor Montagnier hovořil o „schopnosti 5G antén šířit koronavirus“. Je namístě se zeptat: „Co vy na to, Elone Musku?“

Připomínám, jakou smečku „expertů“ všeho druhu na profesora Montagniera vypustili hned po tomto prohlášení a jen objasním, že nejen psychologové, matematici, ekonomové, fyzici, lyrici, ale dokonce i klerici měli povoleno po profesorovi šlapat. Nebyla však dána možnost ozvat se jedinému lékaři, který by opravdu vliv vysokofrekvenčního záření na lidské tělo zkoumal, aby tuto věc komentoval. 

Zkrátka veškerá ta sarkastická argumentace namířené proti profesorovi spočívala na jednoduché, ale velmi rozzlobené mantře: to nemůže být, protože to tak nemůže být.

Má cenu zmiňovat, že dnes, jen o půldruhého měsíce později, vědci i politici z mnoha zemí umělý původ COVID-19 zvažují a tuto možnost ve svých oficiálních projevech zmiňují i prezidenti?

Ihned po Montagnierovi byl na stejné popraviště přivlečen i další významný francouzský profesor, který měl na své klinice v Marseille neuvěřitelně vysoké procento pacientů zotavených z Covid-19. Profesor Raoult je totiž léčil známým, běžným a levným lékem, který se v mnoha jižních zemích používá k léčbě malárie, revmatoidní artritidy a několika dalších nemocí. Tento lék byl, až do samotné pandemie, vždy volně dostupný ve všech lékárnách na světě. Ale pak se kolem něj začaly dít podivné věci…

Jak ukazují důkazy shromážděné již v izolačním období, tento lék (chlorchinin) najednou zmizel z volného prodeje v několika zemích najednou. V dalších zemích se tentýž přípravek nečekaně začal vydávat výhradně na lékařský předpis a to jen pacientům, kteří již byli tímto lékem léčeni dříve na jakékoli jiné onemocnění - s výjimkou Covid-19. O několik týdnů později přišla pandemie, vypukly vášně, panika ovládla mozky a začalo to nejzajímavější.

Překvapivé výsledky metody profesora Roulta, který úspěšně léčil pacienty v raném stádiu covidu chlorchininem, velmi rychle pronikly na veřejnost a vyvolaly očekávanou dvojitou reakci: nadšenou od veřejnosti rozrušené strachem a zuřivou od jeho lékařských kolegů. Ti se shlukovali v televizních studiích na různých show, dělali vážné obličeje a s pohrdavými úšklebky oznamovali, že je příliš brzy na to, abychom se radovali, že je stále nutné hledat a znovu kontrolovat vedlejší účinky léku a samotné metody Roulta atd. atd. Atd.

Prezident Emmanuel Macron osobně navštívil kliniku se svým doprovodem, procházel jí, pokyvoval hlavou, potřásal rukama a na odchodu ujistil tisk, že se osobně seznámí s výsledky chystaného znaleckého posudku. O dva dny později byl odborný posudek zveřejněn ve francouzských redakcích: Metoda profesora Raoulta byla oficiálně odmítnuta jako „plná vedlejších účinků“ a všem aktivním lékařům bylo zakázáno používat ji k léčbě Covid-19 pod trestem vyloučení z Medicínského kolegia.

Doslova rozběsněná veřejnost psala petici za petici, Raoultovi pacienti se zotavovali jeden po druhém, kolegové řvali, požadujíce nikoli léčení lidí, ale vyčkat vakcínu, zatímco sám profesor veřejně prohlásil, že ho nezajímá oficiální povolení a je připraven být i vyloučen z Medicínského kolegia, rozhodně však bude své pacienty léčit i nadále a nenechá je na milost a nemilost „vedlejších účinků“, jako je například odeslání na onen svět.

Pověst profesora Raoulta byla zadupána do bláta s ještě větší horlivostí a zuřivostí, než pověst rychle zapomenutého Montagniera. Oba byli zesměšňováni pro svůj věk a vzhled: Montagnier je prý příliš starý na to, aby mu to jasně myslelo a aniž by upadal do konspiračních teorií a fantazie. Raoultovi zas nelze důvěřovat, protože je to „chlupatý excentrik“: má dlouhé vlasy a vypadá jako typický šílený vědec z hollywoodských produktů, který svými experimenty tlačí svět do katastrofy.

Uprostřed všech těchto hysterických výlevů byla odpočátku jasně viditelná jediná, šedě studená, ocelová esence: Covid-19 se nemá léčit, Covid-19 je třeba očkovat. Počkejte si na vakcínu, bojte se Raoulta přinášejícího vedlejší účinky chlorchininu. Manipulace s „vedlejšími účinky“ byla podpořena neurčitými fámami o „úmrtích způsobených použitím Raoultovy metody a preparátu“.

Když pandemie jednoznačně začala klesat, nebo přesněji před několika dny, přišla najednou do tisku „druhá vlna“ překvapivě horké protiraoultovské propagandy: v několika významných novinách (největší z nich mimochodem nedávno, v roce 2019, obdržely skromný grant ve výši 1,9 milionu EUR od sdružení Bill & Melinda Gates Association...) se najednou současně objevily články stigmatizující jak lék a metodu, tak i profesora Raoulta samého.

Ale teď, když už se otázek k „pandemii“ nahromadilo příliš mnoho, a to i mezi nejapatatičtějšími občany, a dokonce i mezi dosud loajálními novináři, bylo povoleno skutečným lékařským odborníkům, kteří ještě neměli příležitost promluvit, Raoulta bránit. Tehdy se začaly objevovat zajímavé detaily. Například, že „vedlejší účinky“, které byly zjištěny u chlorchininu a metody samé, neměly nic společného ani s lékem, ani s metodou: ve skutečnosti „vědci“ jednoduše vytáhli několik úmrtí velmi starých pacientů, kteří již byli na kliniku dopraveni v kritickém stavu, příliš pozdě na jakoukoli léčbu, a tedy „užitečné“ pro statistiku nezbytnou na ukončení metody profesora Raoulta a bič na něho samotného.

To znamená, že zatímco ti, co složili Hippokratovu přísahu, bojují o nemocné a umírající a hledají možnost, jak je uzdravit či zachránit, jiní se stejnou přísahou dělají úplně jiné věci, vedeni zcela odlišnými ambicemi.

Ale to není všechno.

Hovořím s jiným profesorem, ředitelem velké kliniky na jednom z pařížských předměstí. Vzhledem k tomu, že použití Raoultovy metody je stále oficiálně zakázáno, nebudu jej jmenovat, a jen doufám, že na konci celé této komedie se každému dostane toho, co si zasloužil.

Co zajímavého mi říká: pár týdnů před „velkou světovou uzávěrou“ přišla na kliniku delegace „vyšší instance“ obhospodařující francouzskou medicínu. Nazvěme je pro hollywoodský efekt „muži v černém“. Stejně jako mnoha jiným klinikám naléhavě nařídili, aby se „přeformátovaly“, propustily všechny chodící pacienty domů a připravily místa pro očekávané „covidy“.

Poté k velkému překvapení lékařů (nikdo o Raoultovi a jeho metodě v té době ještě nemluvil ani neslyšel), byl ředitel povinen vydat celou dostupnou zásobu chlorchininu (Plaquénil), jakož i úplný seznam pacientů, kteří již byli tímto lékem léčeni, nikoli však od Covidu, ale od jiných chorob. Těmto pacientům muži v černém vysvětlili, že kurátoři jim budou dávat lék jednotlivě a individuálně, pod přísnou kontrolou. Zbytek zásoby až do posledního balení musí být okamžitě vrácen.

Pak následují události, které by si zasloužily stát se nejlepším trhákem. Ukázalo se, že na klinice je velmi pevně stmelený tým, který beze slova ukryl část rezerv léku a zbytek odevzdal. Ani jeden zaměstnanec, od zdravotních sester po posledního chirurga, neprozradil ani slovo o této žalostné neposlušnosti. Po všechny následující týdny, kdy na kliniku dorazili „covidi“, se opět, stejně jako u hollywoodských trháků tajně léčilo preparátem a metodou profesora Raoulta. A výsledek? Za celou dobu „kruté pandemie“ na této klinice zemřeli pouze dva pacienti, a to ve věku více než 80 let.

A poslední věc pro dnešek. Hovořím s lékařem, který nemá nic společného s klinikami s pacienty s covidem a ten mi na monitoru ukazuje velmi zajímavý detail.

Stejně jako v téměř všech zemích světa existuje dnes i ve Francii systém elektronické registrace k jakémukoli specializovanému odborníkovi. Od terapeuta k dermatologovi, oftalmologovi, gynekologovi nebo zubnímu lékaři. Tento systém se nazývá „Doctolib“ a seskupuje všechna potřebná data a předává je do fondů sociálního pojištění. Jakékoli dostaveníčko s jakýmkoli lékařem, kterého potřebujete, se tak dostane do tohoto systému a bez vašeho vědomí odchází do neznámých zdravotních análů. Kdo a na jakém základě může tyto informace ukládat, konzultovat a zpracovávat, nemůžete a ani nesmíte vědět.

Každou z vašich registrovaných návštěv u lékaře do této databáze zanáší sám specialista, který vyplní příslušné sloupce na obrazovce svého monitoru.

No a od doby naší podivné pandemie se na pro vás neviditelné obrazovce lékaře, který vás léčí, objevila nová neznámá "políčka". A když váš lékař po vyplnění všech předchozích údajů chce potvrdit odeslání, nemůže to udělat, dokud nevyplní i toto maličké poslední okénko. Tady je:

„Vykazuje tento pacient známky Covid-19: ano // možná // ne."

„Můžete uvést osobní údaje pacienta: e-mail, mobilní telefon, nemocnice?: Ano // ne."

„Můžete uvést další blízké kontakty pacienta: jméno, adresa, e-mail, mobil: ano // ne ..."

Pokud by snad lékař tyto výše uvedené sloupce nevyplnil, vaše sociální pojištění neobdrží potřebné informace pro řádné zpracování vaší dokumentace.

A docela „malý“, ale nesmírně výživný detail o této inovaci (samozřejmě plně zdůvodněný „pandemií!“), hlásí hned několik rozhořčených lékařů najednou: ukazuje se totiž, že na samém začátku samoizolace byli se zavedením nových políček do obecného registru lékaři upozorněni zvláštním oběžníkem; za každého nového pacienta „signalizovaného“ ošetřujícím lékařem jako možného „covidnika“, bude sociální pojištění účtovat lékaři „prémii“ v symbolické výši 2 eur. Za každou informaci o osobních údajích (pošta, mobilní telefon atd.) - další dvě. Pro každý nový potenciální kontakt - další. A dále, podle šablony...

Jinými slovy, pokud máte souseda, jehož pes svým neustálým štěkáním narušuje váš osobní malý komfort, a vaše manželka nesnáší jeho nevychované děti — neváhejte, připojte se, signalizujte.

Podle lékařů, kteří o tomto případu hovořili, způsobil tento úžasný oběžník ostré rozhořčení mnoha jejich kolegů a musel být zrušen tak rychle, jak byl představen. Tedy... políčka k vyplnění zůstala. Zrušena byla „prémie“. Nyní je nutné příslušným orgánům signalizovat zdarma všechny pacienty, kteří „projevují známky „covidu“. Dobrovolně a nezištně. Jako partyzáni za starých časů.

Co konkrétně hledají u „případně nakažených“ a za jakým konkrétním účelem, není známo ani samotným lékařům, kteří jsou nuceni „signalizovat“ svého bližního.

Lékař, který mi na monitoru ukázal tyto nové položky v nové kapitole naší pandemické kolaborace, se mě s mrknutím ptá:

„Pamatuješ, jak tiše a nenápadně to všechno začínalo ve Vichy?…" (ve Vichy sídlila v letech 1940 - 1944 s nacisty kolaborující vláda maršála Pétaina, poz. překl.)

Myslím že chápu. A nevím, jak vy, ale až skončí tato „lakmusová“ pandemie - a určitě skončí, a to velmi brzy - chci, aby se každému v tomto příběhu skutečně dostalo podle jeho zásluh. Jak se kdysi zpívalo v jedné písni mého dětství: „Chceme všem rekordům dát jména...“.

Tento článek paní Kondraťjevé-Salghero se připojuje k projevu velkého ruského náboženského filosofa Vitalije Chramova, který vysvětluje, proč namísto léčby je stále předkládáno téma nuceného očkování.

Ukazuje se, že situace ve Francii je velmi nepřehledná, lékařská komunita je rozhořčená, jak jen to jde, a politická moc je jako ta kočka z Krylovovy bajky: naslouchá a převaluje v puse pelmeně.

Autor: Jelena Kondraťjeva-Salgero

zdroj: https://cont.ws/@tavrinfopress/1733207

překlad: Vlabi