15. 1. 2019

PETER RUNZEL 3. kapitola


„Tak kamaráde, vstávej, tady je čas vzácný, využíváme každou vteřinu!" Můj soused vyskakuje ze svého kavalce a během chvilky je převlečený venku.
Koukám na hodinky, vždyť ještě není ani 5 hodin! S heknutím vyskakuji z tvrdé postele, moc jsem se v ní neohřál. Rychle se navlékám do tepláků a běžím jako poslední za průvodem kluků. Přibíháme k jezírku, nad východním obzorem se začíná šeřit. Všichni se svlékají a skáčou do jezírka, jeden za druhým. No jasně, tvrďáci, nenechám se zahanbit. Je chladno a voda je zde přímo ledová, úplně mi to svírá hrudník, tisíce pomyslných jehliček se zabodává do kůže. Dělám zuřivá tempa, abych se zahřál, ale za chvilku to vzdávám a zdrhám z vody. Někteří jsou už taky venku, nikdo nemá ručník, ale nikdo tady neposkakuje tak divoce jako já, abych se aspoň trochu zahřál. U Ljuby bych skočil do vytopené sauny, ale ta tady v programu zjevně nebyla.
Místo zahřívacích pohybů dělají cvičení podobná čínskému čchi-kung. Zdá se, že jim zima není. Napodobuji jejich pomalé tempo, ale celý se při tom třesu.

12. 1. 2019

Hlavní město Tartárie 6


Číňané skrývají stopy Chanbalyku


Došli jsme k závěrečnému rozuzlení našeho pátrání po centrálním regionu Tartárie – Kataji a jejím hlavním městě Chanbalyku. Po prostudování desítek dokumentů, které nám tu zůstaly od součásníků Chubilaje a dalších vládců této záhadné země, jsme našli pravděpodobné místo stop po legendární rezidenci tartarských chánů.
Dovolte, abychom krátce shrnuli základní závěry získané v důsledku našich „dokumentárních vykopávek“. Od celku k části. A ještě něco doplníme.

8. 1. 2019

PETER RUNZEL 2. kapitola



Let proběhl standardně, jak jsem zvyklý. Zvláštní, let trvá jen chvilku, a ještě nikdy jsem na návštěvu Ruska ani nepomyslel. Asi to bude tím, že tato země neoplývá nejlepší pověstí.
Pasová a celní kontrola se trochu protáhla, ale i toto mám brzy za sebou. Vyhlížím v davu dědovu bílou hlavu, ale nikde nic nevidím. Nevadí, zkouším se napojit a hned slyším jeho hlas: Příteli, vyřizuji u svých známých další let. Vezmi si taxi a přijeď na letiště Mjačkovo, budu tě tam čekat.
Vyhledám stánek nabízející taxislužby a za chvilku se již vezu hustým provozem k další destinaci.
Při výstupu vidím svého dnešního návštěvníka. Usmívá se a srdečně mne obejme.
Pojď! Letadlo za chvilku odlétá!" Táhne mě za sebou, sotva mu stačím. Malý starý iljušin nevypadá moc důvěryhodně. Vyběhneme po schůdkách nahoru, rozhlížím se trochu rozpačitě, jsme totiž v nákladním letadle.
Moc nekoukej, je to lepší, našim směrem toho moc nelítá a my si tady můžeme i lehnout," – ukázal rukou na pár skládacích lehátek. „Cesta je dlouhá, potřebuješ se vyspat. Budeme si chvíli povídat. Až usneš, opustím tě, nemůžu si dovolit tak pomalé přesuny, ztracený čas."

5. 1. 2019

Jak se chránit před elektromagnetickým zářením


Nejnebezpečnějším znečištěním, kterému jsme v současnosti vystaveni, je neviditelné moře elektromagnetických polí. Ovlivňuje nás po celý den, kamkoli jdeme, a to nejen na veřejných místech, ale i v našich domovech. Většina záření pochází z mobilních telefonů, rozhlasových věží, počítačů, inteligentních měřících přístrojů a Wi-Fi. 
Negativní vliv těchto elektromagnetických polí (EMP) stále vyvolává polemiku po celém světě. Vzhledem k počtu elektromagnetických polí, v rámci jejichž „ostřelování" se po celý den nacházíme, je nezbytně nutné znát a chápat jejich negativní působení na naši pohodu. A přestože je prakticky nemožné úplně zabránit jejich dopadům, existují praktické způsoby, jak je alespoň omezit.

1. 1. 2019

PETER RUNZEL 1. kapitola



Nový rok začínáme první kapitolou příběhu na pokračování z Vihajova šuplíku.


Probouzím se a cítím, že toto ráno je jiné. Když říkám jiné, myslím tím stoprocentně odlišné od všech ostatních ranních probouze-ní. Nepoznávám své myšlenky. Jako bych byl někým úplně cizím, z jiného prostředí. Nedá se to srovnat s ničím, co jsem kdy ve svém přes 50 let trvajícím životě zažil. Možná, že přece již jeden velmi podobný zážitek mám, už si to ale moc nepamatuji. Bylo to někdy v raném dětství, kdy jsem si poprvé začal mlhavě uvědomovat sám sebe.
A přesto je to dnes ještě jiné – mé myšlenky jsou naprosto jasné, seřazují se poslušně do smysluplných kontextů, nikam neutíkají a čekají na nové informace, které by jim začaly poskytovat nějaký pevný bod v tomto vakuu. Nedozírné armády ukázněných neuronů čekajících na své bojové nasazení.
Zatím nic, dlouhé minuty ubíhají a kolem mne jen mrtvé ticho.
Dobrá, zrekapituluji si zatím svůj život, abych se přesvědčil, že vše funguje, jak má. Možná, že v mé minulosti existuje nějaké vodítko pro pochopení této podivné přítomnosti. Spouštím tedy ve své hlavě zrychlený film, ve kterém se odvíjí má minulost.

28. 12. 2018

Přání - nepřání

Vážení čtenáři!

Možná někteří ode mne čekáte nějaké to pééfko či přáníčko, jako jsem to dělával dříve. A víte co? Nic nebude! Žádné hory zdraví, žádné štěstí! A už vůbec ne klid, pohodu a nedej Bože, totiž Přírodo, veselý a úspěšný rok 2019!
Ale buďte v klidu. Není tomu tak proto, že bych vám výše zmíněné nepřál, nebo že bych dokonce doufal v opak. Kdepak! Věc se má tak, že vám a nejenom vám, nýbrž všem, kteří si to zaslouží, to vše přeji po celý rok, každičký den. Záměrně vám ani nikomu neříkám, nepíšu, neesemeskuji, nemejluji apod. a tato přání nechávám uvnitř sebe z jednoho prostého důvodu. Jedno z mých dalších osobních poznání totiž je, že mé zkušenosti nemám nikomu sdělovat (a to včetně přání druhým), protože tím, že je zveřejním, svým způsobem změním realitu. A to tak, že pozměňuji nebo přímo ruším platnost toho, co jsem vykecal. Pravděpodobně nejde o nějakou obecnou záležitost poplatnou každému člověku, nýbrž o "můj svět", kde se mám něčemu naučit.
A právě proto, abych maximalizoval pravděpodobnost uskutečnění mých niterních přání pro vás, vám nic z toho nepopřeji :-)

26. 12. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 5


Existují dvě základní verze zániku Tartárie


pozůstatky bývalého Xandu, letního sídla chánů (42.3595958N, 116.1803631E)
Historie hlavního města je vždy historií i samotného státu. Totéž se týká i města Chanbalyk, kde se po dlouhý čas nacházelo sídlo, palác Velkého Chána Tartárie. Při studiu historie tohoto města, tohoto srdce říše, můžeme určit události, které jsou dosud tajeny vládami mnohých států. Obzvláště těch, které v minulosti utrpěly imperiální politikou Tartárie.

20. 12. 2018

Lety na Měsíc v době Stalina






Svého času autora těchto řádků zaujal článek známého spisovatele Fjodora Abramova „Вокруг да около“ (Kolem a kolem), kde zmiňuje úryvek z rozhovoru s jedním kolchozníkem: 
"...jo, za soudruha Stalina, to jsme létali na Měsíc a měli tam i posádku. A dneska ten plešatý hlupák (tak neuctivě se vyjádřil o Chruščovovi) do nebe jen rohaté koule s voříšky vypouští“. 
Velmi podivná poznámka. A není jediná.


16. 12. 2018

Rusko na pokraji smrti?

Není žádným tajemstvím, že již v minulém století byly v SSSR stejně jako na Západě tajnými službami rozpracovávány metody dálkového ovlivňování lidí. Přesto za současnými událostmi většina národa, a dokonce ani odborníci nevidí, nechápou hrozbu, která je přede dveřmi - transformaci Rusů na elektronicky řízené otroky.



12. 12. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 4


Hlavní město Velké Tartárie bylo nalezeno v čínském Ordosu


Pátrání po místě hlavního města Velké Tartárie mě přivedlo k Chanbalyku, městu a oblasti Ordos, která se nachází na území Vnitřního Mongolska na severu Číny. Relativně blízko stojí Velká čínská zeď, která tam podle tehdejších kartografů skutečně měla stát. Právě odtud, z oblasti Kataje se šířila moc Velkého Chána na polovinu světa. A pokud je na světě místo podobné vzhledem a znějící jako zmizelá Šambala, může to být jedině Chanbalyk / Chambalu / Tamerlanku / Ordos.