Odhalený vesmír: Poselství lidstvu

(interview s Corey Goodem)

Pro ty z vás, kteří se zabývají konspiračními teoriemi, jistě nebude neznámé jméno amerického badatele a publicisty Davida Wilcocka. Tento popularizátor teorií o skutečném pozadí světového dění mnoho let sbírá informace od insiderů z tajných programů amerického vojensko-průmyslového komplexu, kteří našli tolik odvahy, aby vystoupili se svými svědectvími. Jedním z nich je i člověk vystupující pod jménem Corey Good.

Tento muž před několika lety kontaktoval Wilcocka s převratnými informacemi o tajném kosmickém programu, v němž mnoho let sám pracoval. Jeho výpovědi od té doby vycházejí v sérii rozhovorů. Nabízíme vám překlad prvního jejich dialogu z 21. července 2015 zveřejněného na oficiálním ruském sajtu Davida Wilcocka.

Kdo ovládá minulost?

A. Mucha: Slovanská epopej

Četba historických románů nebo zájem o dějiny je poměrně oblíbenou činností mnoha lidí. Uvědomujeme si ale, že dějiny psal vždy vítěz? Každý alespoň trochu gramotný vládce ví, že když chce dlouhodobě ovládat své poddané, musí mít oporu v dějinách své zájmové oblasti. Proto byl výklad historie vystavován masivní manipulaci, nelitovalo se vynaložených prostředků a námahy.

Dobře si pamatujeme na poněkud svérázně pojaté hodiny dějepisu našeho mládí. Zájem o historii zpravidla končil se začátkem dějin dělnického hnutí. 

Baruchův klan: Skuteční páni peněz jsou vždy ve stínu

Nedávno na kanále kramola.info vyšlo video o Rockefellerovi. A vzhledem k tomu, že je už shlédlo několik milionů diváků, mnozí se správně zabývali otázkou – je skutečně Rockefeller ten největší darebák planety?

Před několika lety vyplulo na veřejnost vytvoření společné mezinárodní dohody mezi Rothschildy a Rockefellery. Mnoho analytiků je touto skutečností zmateno. Celé dvacáté století přece bylo poznamenáno bojem těchto dvou rodin a teď tohle? Oficiální verze vysvětlení zní: oba klany se spojují, aby přežily ve vlnách světové hospodářské krize. Co se ve skutečnosti stalo?

...řekla: "Ahoj, templáři!"

Možná jste si někteří všimli, že už nějaký čas je v rubrice "Ke stažení" odkaz na 3. díl Matějova templářského povídání. A pro ty, co si třeba nevšimli, je tu malá ukázka.

2. kapitola

Jenomže pár prázdinovejch čtení odeznělo a já, zbaběle nerozhodnej idiot, jsem v těch několika desítkách hodin s ní strávenejch v autě a v rozhovorech před i po vystoupeních nenalezl odvahu zeptat se jí, třeba ve smyslu fóru:

Renet, nemám u tebe jako chlápek šanci?

HISTORIE EVROPY 3

- předchozí část -

Postkataklyzmatické období

Nepředpokládám, že běžný čtenář trvale nosí v hlavě školní znalosti o dělení historických období: pojmy jako „paleolit“ nebo „neolit“ mu dnes nejspíš znějí poněkud cizokrajně a při bližším určení doby bronzové, železné či kamenné možná i lehce znejistí. Nebude tedy od věci si dříve, než se pustíme do dalšího bádání o historii Evropy, v tom udělat trochu jasno.

Grafický přehled, který dále nabízím, je jen velmi přibližný, protože jednotlivá období probíhala v různých oblastech různě, nicméně pomůže nám při rámcovém usazení důležitých skutečností na časové lince, což vůbec nemusí být na škodu. Lépe také vyplynou vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a událostmi.

Upozorňuji, že údaje o jednotlivých katastrofách kolem období dryasu se u různých zdrojů velmi liší, jak co se týče příčiny, tak i datace. Co je uvedeno v tomto grafu, jsou nejvíce se opakující údaje.

Tunguzská událost a jakutské kotle

Každý správný konspirátor vám z fleku vychrlí minimálně pět verzí toho, co se stalo 30. června 1908 nad Podkamennou Tunguzkou. Meteorit? Ale nenašel se z něj jediný úlomek! Srážka dvou meteoritů? Ani z toho druhého sem nic nespadlo. Výbuch mimozemské kosmické lodi? Jediný šroubeček se tu z ní nenašel a že se o to snažil nejeden badatel! Exploze z nitra Země unikajícího metanu? Či snad maxihejna komárů? I tato verze fakt existuje!

Takových vysvětlení za uplynulých sto let vzniklo nepočítaných. Takže sem se svou troškou do mlýna asi nemá cenu chodit. My se na to raději podíváme jinak: ať tam vybuchlo cokoli, nás bude zajímat druhá stránka věci - co ten výbuch způsobilo. A když už tu byla řeč o různých utajených mašinkách, také vám o jedné takové, která má s tunguzskou událostí co do činění, povím. Ale připravte se, trochu přitvrdíme.

Vottovaara

Než se s ruskou Karélií prozatím rozloučíme, nabízíme zamyšlení našeho ruského čtenáře Abysse, kterého inspiroval cestopis Chorcheho k zachycení jeho vlastních pocitů z návštěvy Vottovaary.

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 7

- předchozí část -

Zbývající cesta do Zelenců byla z hlediska přírody nádherná, kopečky a nízké skalnaté hory se místy zelenaly a byly protkané jezírky a jezery, co chvíli jsme přejížděli nějaký divoký horský potok. Na spoustě míst ještě ležel sníh. Byl krásný slunečný den a bylo stále relativně teplo. V Zelencích jsme mladíky vysadili (jeli tam kempovat po asi 15 letech, kdy tam byli jako děti na letním táboře) a my zamířili na severní výběžek za městem, abychom se dostali k Barentsovu moři. Stojí na něm malá vojanská radarová základna. Vojáci nás sledovali dalekohledy, ale protože na místě kempovali už dva ruští turisté s nivkou, nechali nás být. My se šli podívat k moři a s úžasem hleděli na místní žulové skály, které vypadaly jako otesané do rovných stěn (opět jako na Vottovaaře).  

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 6

- předchozí část -

Potom, co jsme brzdy opravili a rozloučili se s milými domorodci, opustili jsme Murmansk směrem na východ. Měli jsme namířeno do asi nejvýchodnějšího městečka na pobřeží Barentsova moře, kam se dá dostat po cestě dlouhé asi 180 km – do Dalních Zelenců. Jeli jsme nejprve po celkem slušné asfaltce, která vede až k odbočce na Teriberku (o té se zmíním později). 

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 5

- předchozí část -

Po poměrně mrazivé noci na úpatí Lovozerských tunder jsem prosadil přesun k jezeru Lovozero, o kterém se psalo v seriálu o Hyperborei. Naivně jsem si myslel, že možná od něj povede nějaká cesta dolu k Seydozeru (byl to poslední pokus, jak se k němu dostat). K jezeru se nám sice podařilo dostat u osady Semjorka, ale žádná cesta na jih nevede. Možná by tam šlo pronajmout loď a vyrazit lodí, ale to by bylo opět časově náročné stejně jako pěší tůra.