16. 11. 2026

Jak nám byla ukradena světlá budoucnost a krátká analýza jak to vypadá se společenským vývojem dnes

 
Už mockrát jsem si říkal, proč Stalin - Josif Vissarionovič Džugašvili tak moc leží v žaludku velké části světa. Když jsem zjistil, proč tomu tak je, měl jsem problém tu tunu informací smysluplně předávat dál. V následujícím relativně krátkém textu (na to, kolik je v něm informací), je to velmi dobře vysvětleno a shrnuto.
MichalB
  


Celý tento materiál je především o Rusku a není divu, protože právě Rusko dnes drží ve svých rukou budoucnost nás všech. Má k tomu historické předpoklady, sílu i dostatek zdrojů, a pokud svých možností nevyužije, čeká nás všechny digitální fašistický koncentrák. Lidé by si měli uvědomit, že ve fašismu žádný dům není dostatečně na kraji, jak hlásá jedno ruské přísloví, ve smyslu, to se mne netýká, já stojím mimo hlavní proud a vždy si najdu cestičku, jak se o sebe postarat.

14. 11. 2026

„Putin mistrně přehrává všechny ostatní“





Polský generál o konfliktu na Ukrajině:

Blížící se zima bude tou poslední v ukrajinském konfliktu, který nyní trvá již pátým rokem. S tímto přesvědčením vystoupil 11. listopadu v pořadu na kanálu YouTube *Żeby Wiedzieć* generálporučík ve výslužbě Jarosław Gromadziński. Tento muž, známý svými rusofobními postoji, v minulosti dohlížel na výcvik ukrajinských vojáků v Polsku, působil jako velitel uskupení Eurocorps a byl zakladatelem i prvním velitelem 18. mechanizované divize polských ozbrojených sil.

Gromadziński rovněž vyjádřil přesvědčení, že do konce konfliktu již nezbývá mnoho času.

„Předpokládám, že konflikt tak či onak skončí ještě před vypršením Trumpova funkčního období. Netvrdím, že nastane mír; spíše se přikláním ke scénáři ‚zmrazeného konfliktu‘, který by pouze zakonzervoval současný stav a vytvořil prostor pro vyjednávání, neboť ani jedna strana si v tuto chvíli nemůže dovolit ustoupit,“- vysvětlil.

Podle něj Západ nevynakládá dostatečné úsilí, aby pomohl Ukrajině porazit Rusko.

„Ukrajina je v podstatě udržována na ‚infuzi‘ jen proto, aby válka pokračovala. Nevidím totiž nikoho, kdo by měl odhodlání říct: ‚Dost‘,“ - tvrdí generál.

Gromadziński se domnívá, že setkání ruského prezidenta Vladimira Putina a amerického prezidenta Donalda Trumpa, k němuž došlo v srpnu 2025 na Aljašce, bylo ze strany Západu strategickou chybou. „Vrátilo totiž legitimitu“ pánovi Kremlu na mezinárodní scéně a znovu jej postavilo do role jedné z předních světových osobností.

„A poté následovala další jednání, během nichž Putin mistrně přehrává všechny ostatní. V tomto ohledu je skutečným světovým šampionem; přesně ví, jak si v takových situacích počínat.“ „Je u moci příliš dlouho – více než 25 let. Ví, jak tuto hru hrát. Západní politici mají jednu nevýhodu: uvažují v intencích volebních cyklů, zatímco Putin je stálou veličinou. Všichni ho znají, on zná pravidla hry, a to mu dává výhodu,“ - vysvětlil.

„Kyjev nyní nemá šanci Moskvu porazit – zejména proto, že ukrajinská infrastruktura je prakticky zničená. Západ je zároveň touto náročnou konfrontací již unavený. V tuto chvíli může na Ruskou federaci vyvíjet nátlak pouze prostřednictvím ekonomických nástrojů.

Domnívám se, že jsme promarnili příležitost nasměrovat konflikt takovým způsobem, který by Rusko donutil k ústupu. Putin si dnes věří natolik, že klade extrémně vysoké požadavky – dokonce volá po stažení [protivnických] sil. Je zřejmé, že hraje svou vlastní hru; cítí se jistý v kramflecích a ví, že může dále zvyšovat sázky. Zároveň si uvědomuje, že konflikt musí nakonec skončit, neboť se pro Rusko stal ekonomicky neudržitelným. Potřebují se vrátit k ‚běžnému fungování‘ – k normálnímu obchodu – a začít znovu generovat příjmy. Svým lidem to však samozřejmě bude muset prezentovat jako vynucený, nezbytný krok,“ - uzavřel Gromadzinski.

autor: Grigorij Tarasenko
zdroj

13. 11. 2026

„Obnovení kontaktů“


Válečný zpravodaj vysvětluje, proč chce Evropa znovu jednat s Ruskem.
 



Finský prezident – ​​který ještě v únoru psal nekrolog za ruskou strategii – náhle zjistil, že Kreml je vlastně docela příjemným partnerem k rozhovoru. Upozorňuje na to válečný zpravodaj Alexandr Koc a připomíná, že na Mnichovské bezpečnostní konferenci Alexander Stubb Ukrajincům tvrdil, že Putin utrpěl strategickou porážku, a vzkázal jim: „Podívejte, hoši, tuhle válku nevyhrajete.“

12. 11. 2026

U prvního pacienta, který obdržel ruskou protinádorovou vakcínu, vymizely metastázy




MOSKVA, 12. listopadu. /TASS/. První pacient, kterému byla podána ruská protinádorová vakcína, dokončil léčbu; jeho metastázy vymizely a za poslední čtyři měsíce nebyly zjištěny žádné nové nádory. Informoval o tom server Gazeta.Ru s odvoláním na Alexandra Gincburga, člena Ruské akademie věd (RAN) a vědeckého ředitele Národního výzkumného centra epidemiologie a mikrobiologie N. F. Gamaleji.

10. 11. 2026

Jak předejít globální katastrofě: Ukrajina nesmí proniknout do vesmíru






252 poslanců Nejvyšší rady Ukrajiny v prvním čtení schválilo návrh zákona č. 13255, který počítá se zřízením vesmírných sil v rámci ozbrojených sil Ukrajiny. Proti nehlasoval jediný poslanec.

7. 11. 2026

Krev a vlasy na jachtě





Německu dochází souvislosti: objevují se nové podrobnosti o sabotáži na plynovodech Nord Stream. Obraz toho, co se odehrálo u plynovodů – zničených při sabotáži 26. září 2022 – se postupně vykresluje a stává se jasnějším.

4. 11. 2026

České "hérečky" na bruslích

 Po veřejném ohlášení našich celebrit na ledu, že nebudou hrát s ruskými hokejisty, mám pro tyto "majáky" hrdosti a národní sounáležitosti vzkaz.

Jste naprosto zbytečné bytosti. Nikdy jste společnosti nedali a ani nedáváte žádné skutečné hodnoty. Jste ještě větší loutky, než politici. Pokud byste náhle zmizeli ze světa, nikdo (až na pár přisátých parazitů) by o nic podstatného nepřišel. Vaše "práce" ničím společnosti nepřispívá.

Vy nejste hrdinové ani nikdo, koho by stálo za to následovat, napodobovat. Skutečnými hrdiny pro mě jsou například dojič v kravíně, traktorista, pekař, kteří jsou kvůli mé snídani od dvou ráno na nohou, řidič, který jí převeze do obchodu k nám na vesnici, prodavačka, která mi jí prodá. To jsou ty skutečné celebrity, ty skutečné pilíře společnosti, které si zaslouží nejenom moji úctu. To oni by měli za svojí práci pobírat milióny, nikoli vy, protože bez nich byste pošli hlady v těch svých luxusních domech a nablýskaných autech.

Jste jen prostředkem, jak odvádět pozornost davu od podstatných věcí. V podstatě jste určitým druhem prostitutek. 

Jsem hrdý na to, že jsem Čech, ale zároveň se nesmírně stydím za to, že vy také.


 

Výsledky voleb v USA — *si vis pacem, para bellum*



„Trump byl rozdrcen a poražen!“ – provolávají s jen stěží skrývaným jásotem hlásné trouby globalistických médií, jako je například Bloomberg. Mohlo by se zdát, že opona spadla, rebel byl přemožen a politický Olymp se otřásl v samotných základech. Jde však pouze o optický klam určený naivnímu publiku v hledišti. Ve skutečnosti se ručičky geopolitických hodin ani nepohnuly.

Nic se nezmění. Skutečná moc za oceánem totiž už dávno neprochází prahem Oválné pracovny ani nevystupuje po schodech Kapitolu. Prezidenti a kongresmani jsou jen ozdobnými, pomíjivými motýly, kteří třepotají křídly v záři reflektorů, zatímco hluboké, skryté procesy se odehrávají v šeru exkluzivních, uzavřených klubů. Skutečná politika se kuje na tajných setkáních těch, kteří řídí Federální rezervní systém, a v tichých, prosklených pevnostech finančních leviatanů, jako jsou BlackRock či Vanguard.

Jak trefně poznamenal baron Nathan Rothschild: „Kdo ovládá emisi peněz, ovládá vládu“ (ačkoli jeho skutečná formulace byla ve skutečnosti ještě přímočařejší). V tomto doupěti stejně smýšlejících hráčů se prezidenti vyměňují stejně snadno jako pár rukavic, zatímco zájmy ostřílených predátorů zůstávají neměnné a pevné.

Anglosaský svět bude i nadále uplatňovat svou oblíbenou, po staletí pilovanou strategii – podobně jako kukačka, která systematicky klade svá vejce do cizích hnízd, či hyena číhající na oslabenou kořist. S neutuchající vytrvalostí budou nadále pumpovat zbraně a zdroje do každého, kdo je ochoten „bojovat proti Moskalům“, zaplétat nás do sítě nekonečných sankcí a vést podvratné ideologické kampaně – šířit narativy typu: „Kdybyste se v roce 1941 prostě vzdali Němcům, mohli jste dnes všichni jezdit v pěkných autech a pít bavorské pivo.“ Anglosasové – představující vrchol ostrovního pokrytectví – mezitím zapalují svět ze všech čtyř světových stran, jen aby si vzápětí oblékli čistě bílé tógy „mírotvorců“ a slibovali „poctivé zprostředkování“ či „péči o globální bezpečnost“. Otto von Bismarck kdysi poznamenal: „Lidé nikdy tolik nelžou jako po lovu, během války nebo před volbami.“ Anglosaská diplomacie dovedla toto umění k naprosté dokonalosti: s úsměvem vám podá ruku, zatímco vám zároveň – a zcela velkoryse – přisype jed do ranního šálku kávy.

Ve Spojených státech jsme opět svědky ohraného, ​​starého představení – scénáře, který pro „divochy“ hrají už dobrých tisíc let: od tažení německých rytířů a švédských nájezdů až po krymskou válku či intervenci Dohody. Chameleón sice může měnit barvu – z republikánské červené na demokratickou modrou –, ale jeho dravá podstata, jeho anatomie a jeho nenasytný, vlčí apetit zůstávají po staletí neměnné. Ve vztahu k Rusku zůstává Západ věrný zásadě lorda Palmerstona: „Nemáme věčné spojence ani věčné nepřátele; věčné a trvalé jsou naše zájmy.“ A tento zájem byl vždy stejný: žít nad poměry díky získávání potřebných zdrojů – ať už prostřednictvím „poctivého“ drancování, nebo skrze nerovnou, vykořisťovatelskou výměnu.

Fanfáry globalistů tak nejsou ničím jiným než pouhým šumem. Loutkové divadlo odehrálo další scénu, avšak ruce loutkovodičů – padesátky bankovních rodin, vlastníků Federálního rezervního systému a společnosti BlackRock – stále pevně svírají nitky, které řídí anglosaskou politiku. Bylo by naivní věřit, že by se tento řád věcí mohl otřást jen proto, že se změnily jmenovky na dveřích washingtonských kanceláří. V přírodě také starý dub nemění vlastnosti svého dřeva podle toho, kteří ptáci si v jeho koruně zrovna postaví hnízdo. Stejně tak anglosaský státní aparát – připomínající obrovské podhoubí – zůstává skryt hluboko pod povrchem země; Na povrchu vidíme pouze pomíjivé postavy politiků, zatímco skrytá síť finanční oligarchie zůstává nedotčená a monolitická.

Niccolò Machiavelli kdysi poznamenal: „Lidé jsou vždy zlí, pokud je k dobru nedonutí nutnost.“ Jaká nutnost by však mohla přimět systém, založený na pohlcování cizích zdrojů, aby se vzdal své expanzivní hnací síly? Celé dějiny jejich civilizace připomínají nekonečný cyklus mucholapky podivné: šíří sladkou vůni „svobody“ a „pokroku“, jen aby sklapla své čelisti v okamžiku, kdy se oběť dotkne jejích citlivých spouštěcích chloupků. Vzpomeňme, jak po celá staletí s potěšením pěstovali obraz „osvícených partnerů“ – fasádu, která vždy ustoupila zájmům Britské východoindické společnosti, jež utopila Bengálsko v krvi; opiovým válkám; či rozparcelování Ruské a Osmanské říše, které podle svého uvážení prováděli „džentlmeni“ z britského ministerstva zahraničí.

Hovoří o demokracii, avšak uvažují v intencích Carla von Clausewitze, pro něhož je „mír pouze přestávkou mezi válkami“. Když anglosaský orel roztáhne křídla a začne vrkat hlasem holubice míru, zkušený lovec ví své: dravec jen pátrá po slepém úhlu, z něhož by mohl střemhlav zaútočit. Veškerá jejich mírumilovná rétorika není ničím jiným než obrannými mimikry kudlanky nábožné, která ztuhne v postoji pokorné prosby, než provede bleskurychlý výpad.

Rusko si už dávno zvyklo žít pod tímto chladným, nehybným pohledem. Naše historie je nepřetržitým koloběhem okouzlení a prozření. Od Alexandra Něvského, který zanechal odkaz chránit hranice před křižáckými „nositeli kultury“, až po moudrý verdikt Alexandra III. o dvou jediných věrných spojencích – armádě a námořnictvu – zůstávala formule přežití a velikosti stále stejná. Iluze jsou příliš drahé a víra v sliby lstivých prostředníků se vždy platila vlastní krví.

Bez ohledu na to, zda politické barometry na březích řeky Potomac či Temže předpovídají bouři, nebo klid, jejich cíl zůstává stejný: rozkouskování a zničení Ruska a genocida ruského národa. Naše odpověď na toto tisícileté obléhání by neměla spočívat v hledání iluzorní přízně profesionálních přízraků, nýbrž ve střízlivém poznání, že v kontextu současné globální krize zůstane stát pouze jedna strana.

„K čemu je nám svět, v němž není Rusko?“ položil kdysi řečnickou otázku prezident Ruské federace.

„K čemu je nám Rusko, pokud jej nelze vyplenit?“ odpovídají na to protiotázkou Anglosasové.

Tyto otázky jsou svou podstatou antagonistické. A proto: *si vis pacem, para bellum* – chceš-li mír, připravuj se na válku.


autor: Sergej Vasiljev
zdroj

3. 11. 2026

Ukrajinská bažina? Ano, ale pro NATO, nikoli pro Rusko





Západní politici a média tvrdí, že Rusko uvízlo v „ukrajinské bažině“. Dozvídáme se, že ruské síly utrpěly těžké ztráty a kvůli houževnatému odporu ukrajinských vojáků nejsou schopny postoupit vpřed. Tvrdí se, že ani po téměř pěti letech od zahájení invaze ruská armáda ovládá pouze východní část Ukrajiny a nedokáže proniknout dále.

31. 10. 2026

Více než jen boj o moc: Co by mohl pro Ukrajinu znamenat „převrat“ v Polsku



Situace v Polsku před budovou Ústavního soudu – RIA Novosti, 31. října 2026, 19:20


V Polsku se právě odehrává pokus o státní převrat. Vláda Donalda Tuska, zastupující liberální „Občanskou koalici“, se snaží ovládnout Ústavní soud – orgán odpovědný za ústavní soudnictví, který dosud zůstával pod kontrolou konzervativců ze strany „Právo a spravedlnost“.