14. 4. 2019

Genocida původních Američanů (18+)

Hitler je břídil ve srovnání s „pokořiteli Ameriky“. Co se neučí v amerických školách: v důsledku holokaustu amerických indiánů, známého jako „pětisetletá válka“ a „nejdelšího Holokaustu v historii lidstva“ bylo zavražděno 95 ze 114 milionů původních obyvatel nynějších území USA a Kanady. (Americký holokaust, D. Stannard)


Hitlerovská koncepce koncentračních táborů je v mnohém spojena s jeho studiem angličtiny a historie Spojených států. Obdivoval tábory pro Búry v Jižní Africe a indiány na Divokém Západě a často ve svém vnitřním kruhu chválil účinnost vyhlazování domorodých obyvatel Ameriky - oněch rudých divochů, kteří nemohli být zajati ani zkroceni - hladem a v nerovných bitvách. (Adolf Hitler, John Toland)

Domorodí Američané mají nejvyšší úroveň úmrtnosti. I když hlavními vrahy byly neštovice, spalničky, chřipka, černý kašel, záškrt, tyfus, dýmějový mor, cholera a šarlatová horečka – ty všechny dovezli evropští kolonisté. Někteří historici jsou přesvědčeni, že „evropské“ nemoci byly příčinou 80 % úmrtí všech indiánů.
Nejdůležitější roli v zabíjení amerických indiánů hrály neštovice.

Genocida amerických indiánů – sociologický pohled


Termín genocida je odvozen od latinského genos (rasa, kmen) a cide (vražda) a doslovně znamená zničení nebo vyhlazení celého plemene nebo národa. Oxfordský anglický slovník definuje genocidu jako „záměrné a systematické vyhlazování etnických nebo národních skupin“ a odkazuje na první použití výrazu Raphaelem Lemkinem ohledně nacistického konání v okupované Evropě. Poprvé byl tento termín zadokumentován v Norimberku jako termín popisný a nikoli právní. Genocida zpravidla znamená zničení národa nebo etnické skupiny.
Valné shromáždění OSN přijalo tento termín v roce 1946. Většina lidí má tendenci spojovat s genocidou masakry konkrétních lidí. V roce 1994 však Úmluva OSN o trestání a prevenci zločinu genocidy popsala genocidu mimo přímé zabíjení lidí, tedy jako rozbití a likvidaci kultury. Článek II. Úmluvy uvádí pět kategorií činností, které jsou namířeny proti konkrétní národní, etnické, rasové nebo náboženské skupině a měly by být považovány za genocidu. Jsou to:

- Zabíjení členů takové skupiny;
- Způsobení vážného tělesného nebo duševního postižení členů takové skupiny;
- Úmyslné vytvoření souboru takových životních podmínek, které jsou určeny k fyzické likvidaci celku nebo jeho části;
- Opatření určená k zabránění porodnosti v prostředí takové skupiny;
- Násilné přemístění dětí z jedné lidské skupiny do druhé.


Vláda Spojených států tuto úmluvu OSN o genocidách odmítla ratifikovat. A není divu. Mnoho aspektů genocidy bylo uplatněno na domorodém obyvatelstvu Severní Ameriky. Seznam americké genocidní politiky zahrnuje: masové vyhlazování, biologické války, nucené vystěhování z rodných míst, uvěznění, zavedení jiných hodnot než domácích, nucenou chirurgickou sterilizaci místních žen, zákaz náboženských obřadů atd.
Před příchodem Kolumba obývalo zemi, nyní obsazenou 48 státy Ameriky, více než 12 miliónů lidí. O čtyři století později se počet obyvatel dramaticky snížil na 237 000, tj. o 95 %. Jak je to možné? Když se Kolumbus v roce 1493, tentokrát už na 17 lodích, vrátil, začal realizovat politiku únosů do otroctví a masového vyhlazování populace Karibiku. Do tří let bylo zabito pět milionů lidí. O padesát let později bylo při španělském sčítání zaznamenáno pouze 200 000 indiánů! Las Casas, hlavní historik kolumbijské éry, cituje četné zprávy o hrůzných činech spáchaných španělskými kolonisty na domorodém obyvatelstvu, včetně masového věšení, hromadného upalování, řezání dětí na kusy ke krmení psů atd. Seznam krutostí je impozantní.

Španěl krmí psy indiánskými dětmi, Theodor de Bry, 1598, zdroj
S odchodem Kolumba se tato politika nezastavila. Evropské kolonie a následně nově vytvořené Spojené státy v podobné politice dobývání pokračovaly. Masakry probíhaly po celé zemi. Nejenže indiány masívně vraždili, vybíjeli celé vesnice a skalpovali zajatce, Evropané také používali biologické zbraně: britští agenti rozdávali kmenům přikrývky, které byly záměrně infikovány neštovicemi. Více než sto tisíc Mingo, Delawarů, Šošonů a dalších kmenů, které obývaly břehy řeky Ohio, podlehly této nemoc. Americká armáda přejala tuto metodu a používala ji se stejným úspěchem i proti kmenům žijícím na pláních.

Nucené vystěhování
Ihned po americké revoluci začaly Spojené státy prosazovat politiku vyhošťování amerických indiánů. Podle smlouvy z roku 1784, uzavřené ve Fort Stansiks, byli Irokézové povinni postoupit svou zemi v západním New-Yorku a Pensylvánii. Mnozí z Irokézů se vydali do Kanady, zatímco jiní přijali americké poddanství, ale kmen rychle degeneroval jako národ a v posledních desetiletích osmnáctého století přišel o většinu zbývajícího území. Když Šauni, Delawarové, Ottawani a několik dalších kmenů pozorovali pád Irokézů, vytvořili svou vlastní konfederaci, prohlásili se za Spojené státy Ohio a stanovili řeku hranicí mezi svými zeměmi a majetky osadníků. Začátek následných nepřátelských akcí byl jen otázkou času.

Vynucená asimilace
Evropané se považují za nositele vysoké kultury a za ohnisko civilizace. Koloniální světonázor rozděluje realitu na opačné části: dobro a zlo, tělo a duch, člověk a příroda, kulturní Evropan a primitivní divoch. Američtí indiáni takový dualismus nechápou, jejich jazyk vyjadřuje jednotu všech věcí. Bůh není transcendentním Otcem, nýbrž Velkým Duchem, který obsahuje celý polyteismus, víru v mnoho bohů a několik úrovní božství. V jádru většiny indiánské víry bylo hluboké přesvědčení, že nějaká neviditelná síla, mocný duch, který proniká celým vesmírem, řídí cyklus narození a smrti pro všechno živé. Většina amerických indiánů věří v univerzálního ducha, nadpřirozené vlastnosti zvířat, nebeských těles a geologických útvarů, ročních období a mrtvých předků. Jejich božský svět je příliš odlišný od spásy nebo prokletí jednotlivců, jak věřili Evropané. Pro ně takové víry byly pohanské. Dobývání bylo tedy ospravedlněno jako nezbytné zlo, které dá národům „indiánů“ morální vědomí, jež „opraví“ jejich nemorálnost. Tak byl sprostý ekonomický zájem transformován do ušlechtilého, dokonce morálního motivu deklarování křesťanství jako jediného vykupujícího náboženství, které vyžaduje loajalitu od všech ostatních kultur. Tak se konquistadoři napadající země indiánů, usilující o rozšíření svého impéria, hromadění pokladů, půdy a levné pracovní síly, cítili být nositeli spásy pro místní pohany.

Kultura
Kultura je výrazem tvořivosti lidí a zahrnuje téměř všechny jejich činnosti: jazyk, hudbu, umění, náboženství, léčení, zemědělství, kulinářské styly, instituce, které regulují společenský život. Zničení americké kultury je více než masakr. Kolonizace zabíjí indiány nejen fyzicky. Zabíjí je i duchovně. Kolonizace narušuje vztahy, ničí existující vazby a rozvrací společnost.
Téměř současně s fyzickým vyhlazením celých kmenů byly realizovány i strategie pro asimilaci indiánských dětí. Jezuité nachali postavit pevnosti, ve kterých byla uvězněna domorodá mládež, jíž tu vštěpovali křesťanské hodnoty a nutili je k těžké fyzické práci. Vzdělávání je důležitým nástrojem nejen pro změnu jazyka, ale i kultury citlivých mladých lidí. Zakladatel indiánské průmyslové školy Carlisle v Pensylvánii, kapitán Richard Pratt, v roce 1892 popsal filozofii své školy takto: „Zabít indiána znamená zachránit člověka". Žáci školy měli zakázáno mluvit vlastním jazykem, byli nuceni nosit uniformu, stříhat si vlasy a podřídit se přísné disciplíně. Několik indiánských dětí dokázalo uniknout, jiní zemřeli na různé nemoci a někteří zemřeli steskem po domově.
Děti násilně oddělené od svých rodičů poté, co jejich rodové systémy hodnot a znalostí byly vyvráceny koloniálním myšlením, neznaly po návratu z internátní školy svůj rodný jazyk. Byly cizinci jak ve svém vlastním světě, tak ve světě bílého muže. Ve filmu „Ženy Lakota" se tyto děti nazývají jablkovými dětmi (zvenčí červené, bílé uvnitř). Nikam nepatřily, nemohly se asimilovat do žádné kultury. Tato ztráta kulturní identity vede k sebevraždám a násilí. Nejničivějším aspektem odcizení je ztráta kontroly nad svým osudem, nad vlastními vzpomínkami, nad minulostí a budoucností.
Nucené zavádění koloniálního myšlení do myslí amerických indiánských dětí sloužilo jako prostředek k narušení přenosu kulturních hodnot mezi generacemi, kulturní genocidu, kterou vláda USA použila jako další prostředek odebrání území amerických indiánů.

Indiánská internátní škola – kulturní genocida
Nucené vyhoštění
Nenasytná chamtivost po cizí zemi zůstává hlavní příčinou, ale mnoho lidí nyní věří, že vystěhování indiánů bylo jediným způsobem, jak je zachránit před vyhlazením. Zatímco indiáni žili v těsné blízkosti bělochů, umírali v důsledku nemocí, alkoholu a chudoby. V roce 1830 začalo vystěhování indiánů. Nucené pochody celých osad vedly k vysoké úmrtnosti. Notoricky známé je vystěhování pěti civilizovaných kmenů - Čoktů, Creex, Čikasů, Čeroki a Seminolů - to je bolestná stránka v historii Spojených států. V roce 1820 Čerokí, kteří vytvořili psanou ústavu podle modelu Ústavy Spojených států, dále noviny, školy i vládní agentury ve svých lokalitách, se proti vystěhování postavili. V roce 1838, je federální vojska vystěhovala násilím. Asi čtyři tisíce Čerokí zemřelo během přesídlení kvůli špatnému plánování ze strany vlády Spojených států. Tento pochod je známý jako Cesta slz. Více než sto tisíc amerických indiánů nakonec překročilo řeku Mississippi a opustilo své vlastní země, které jim odňali bílí kolonizátoři.


Sterilizace
Článek II rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů z roku 1946 uvádí: „V této Úmluvě se genocidou rozumí činy spáchanými s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou kroky vedoucí ke znemožnění těhotenství žen v prostředí takové skupiny“. V polovině 70. let 20. století se na doktora Čokto, Indiána, obrátila 26letá Indiánka. Jak se ukázalo, byla sterilizována ve věku dvaceti let v indiánském zdravotnickém zařízení v Claremontu (Oklahoma). Následně bylo zjištěno, že 75 procent indiánských žen před sterilizací podepisovalo souhlasný formulář pro zásah, aniž by pochopilo, o jaký druh operace se jedná, a že zásah není vratný.
Investigativní novinář následně zjistil, že indiánská zdravotnická zařízení sterilizovala 3 000 indiánských žen ročně, což je 4 – 6 % populace v plodném věku. Dr. Ravenhold, ředitel Federálního populačního úřadu, později potvrdil, že „chirurgická sterilizace se v posledních letech stala nejdůležitější metodou antikoncepce“.


Intelektuální bohatství
Američtí indiáni se nejlépe cítili v prostředí co nejblíže přírodě. Životní prostředí je pro ně posvátné, má kosmický význam, je rájem pro všechny formy života - a je hodné ochrany a dokonce i uctívání. Je to matka, která dává život a o kterou musí být pečováno. To má hluboký význam z hlediska životního prostředí.
Postoj Evropanů k zemi je odlišný. Pro ně je to jen bezduchý materiál, s nímž lze manipulovat a měnit jej podle přání. Evropané využívají své přírodní bohatství k osobnímu prospěchu.









Konečné řešení
„Konečné řešení“ problému severoamerických indiánů se stalo vzorem pro následný židovský holocaust a apartheid v Jižní Africe.
Proč je však tento největší holocaust skrytý před veřejností? Není to proto, že to trvalo tak dlouho, že se to dokonce stalo zvykem? Je zřejmé, že informace o tomto holocaustu jsou záměrně vyloučeny z povědomí lidí nejen v Severní Americe, ale na celém světě.
Děti ve škole se stále učí, že velké oblasti Severní Ameriky jsou neobydlené. Ale před příchodem Evropanů zde vzkvétala města amerických indiánů. Ve městě Mexiko žilo víc obyvatel než v kterémkoli jiném městě Evropy. Lidé byli zdraví a neznali hlad. První Evropané tím byli ohromeni. Zemědělské produkty pěstované domorodými národy měly vynikající úroveň.


Severoamerický indiánský holocaust je horší než apartheid v Jižní Africe a genocida Židů během druhé světové války. A kde jsou nějaké památníky? Kde se konají pamětní obřady? Na rozdíl od poválečného Německa, Severní Amerika odmítá uznat likvidaci indiánů jako genocidu. Orgány Severní Ameriky nechtějí připustit, že to bylo a zůstává systematickým plánem ničení většiny původního obyvatelstva.
Stejně jako v případě židovské genocidy by však tento plán nebyl tak účinný bez zrádců vlastních lidí. Politika přímého boje se transformovala na postupné ničení zevnitř. Vlády, armády, policie, církev, korporace, lékaři, soudci i obyčejní lidé se stali jednotlivými součástkami tohoto vražedného stroje. Komplexní plány této genocidy však byly vyvinuty na nejvyšších úrovních vlády Spojených států a Kanady. A toto zaštítění pokračuje dodnes.
Termín „konečné řešení“ nebyl vytvořen nacisty. Byl to Duncan Campbell Scott, zplnomocněnec pro otázky indiánů (Kanada), který se v dubnu 1910 tolik zajímal o „indiánský problém“:

Uznáváme, že indiánské děti ztrácejí přirozenou odolnost vůči nemocem v těchto stísněných školách a že umírají mnohem rychleji než ve svých vesnicích. Ale to samo o sobě není důvodem pro změnu politiky našeho oddělení, zaměřenou na konečné řešení našeho indiánského problému.“

Evropská kolonizace Ameriky navždy změnila život a kulturu domorodých Američanů. V 15. - 19. století byly jejich osady zpustošeny, národy zničeny nebo zotročeny. První skupina amerických indiánů, s kterými se setkal Kolumbus, 250 000 Aravaků na Haity, byla zotročena. Pouze 500 jich přežilo rok 1550 a do roku 1650 skupina vymřela úplně...

Jménem Páně
Marlon Brando ve své autobiografii věnuje několik stran genocidě amerických indiánů:
„Poté, co jim byly odňaty jejich země, byli zahnáni do rezervací a vláda k nim poslala misionáře, kteří se snažili indiány přinutit stát se křesťany. Když jsem se začal o americké indiány zajímat, zjistil jsem, že mnoho lidí je ani nepovažuje za lidské bytosti. A tak to bylo od samého počátku."

Cotton Mater, profesor na Harvard College, čestný doktor University of Glasgow, puritánský ministr, plodný spisovatel a publicista známý svými studiemi čarodějnic ze Salemu, přirovnal indiány k dětem Satana a považoval za Boží vůli tyto pohanské divochy, kteří stáli v cestě křesťanství, zabíjet.

V roce 1864 plukovník americké armády John Shevinton, stříleje z houfnic na další indiánskou vesnici, řekl, že indiánské děti není třeba litovat, protože z hnidy vyroste veš. Ke svým důstojníkům tehdy pronesl: „Přišel jsem zabíjet indiány a myslím si, že je to právo a čestná povinnost. A je nutné použít všechny prostředky pod nebem Boha, aby byli indiáni vyhubeni.“

Vojáci odřezávaly indiánským ženám vulvy a natahovali je na ohyby sedel a z kůže šourku a prsou indiánských žen si vyráběli sáčky, které pak ukazovali jako trofeje spolu s odříznutými nosy, ušima a skalpy mrtvých indiánů v Denverské opeře. Osvícení, kulturní a pobožní civilizátoři, co jiného říci?



Podle materiálů https://espressostalinist.com/genocide/native-american-genocide/

Až budou Spojené státy zase deklarovat své přání osvítit další národ, ponořený do divošství, nedostatku duchovnosti a totality, nemělo by se zapomínat, že prostředky, které k tomu používají, stěží lze nazvat civilizovanými a sotva mají cíle, jež by nesledovaly pouze a jedině jejich vlastní zisk.

autor: mifov.net
zdroj: http://mifov.net/?p=1569
překlad: Vlabi

10. 4. 2019

Posvátné knihy Rady Devíti vládnoucí světu


Podle legendy ze III. století př. n. l. si indický král Ašóka poté, co pozoroval krvavou nelítostnost bitevního pole, uvědomil, že lidstvo je schopné zničit samo sebe, pokud ovládne k tomu potřebné zbraně. A tehdy král nařídil vybrat devět mudrců, aby vytvořili tajnou Radu Devíti, která měla neobvyklý úkol - všemožně bránit technologickému pokroku vedoucímu ke zdokonalování lidské civilizace.

6. 4. 2019

PETER RUNZEL 9. kapitola


„Apollóne! Potřebuji tě – neodkladně!" 
Tento příkaz zazněl ve zlatovlasé hlavě krásného mladého muže se štíhlou sportovní postavou. Neznamenalo to nic zvláštního, podobné výzvy zaznívaly častěji. Otec se často nudil a potřeboval společnost. A nebylo radno jej nechat čekat. Vykládal si to jako znamení neúcty. 
Apollón se omluvil svým přátelům, se kterými trávil příjemné chvíle po premiéře divadelního představení. Poté, co se od nich vzdálil, teleportoval se do Elova sídla.
Otec tentokrát nevypadal, že potřebuje rozptýlení. Pohlížel na holografickou projekci zeměkoule, která byla fokusována na území Ruska. 
„To je dost, že jdeš," zabručel nevrle. „Mám pro tebe důležitou práci. Situace ve světě dostává větší spád a my to musíme uřídit. Naši titánští předkové usoudili, že nastala správná chvíle pro zahájení útoku na naše pozice. Podařilo se nám zajmout tři jejich smrtelné bohy, mezi nimi i Peruna. Mohli jsme jich mít víc, ale proti našim specialistům zasáhla ruská elitní jednotka a zabránila jim v převzetí větší kořisti. Mají připravený přístroj, schopný zviditelnit Akasha kroniku všem lidem. Stále věří pohádkovému vítězství pravdy. To by nám hodně zkomplikovalo naši pozici."

2. 4. 2019

Okultní tajemství mohyly Mamajeva a Ahnenerbe

Zvěsti o tom, že to nebyly jen strategické a politické zájmy, co hnalo fašisty v roce 1942 do Stalingradu, kolují už dávno a populární byly i v tisku. Mezi výzkumníky existuje i verze, že jednou z příčin stalingradské bitvy byla i mystika, kterou byli nacisté jak známo posedlí.

Mamajevova mohyla je vyvýšenina v centru Volgogradu. Na tomto holém místě probíhaly nepochopitelně urputné boje stalingradské bitvy, jejichž obětí se během několika měsíců jen na svazích tohoto kopce stalo téměř 35 000 lidí. Dnes zde stojí monumentální pomník. Foto

29. 3. 2019

Záhady archeologie 10

Domnívám se, že deset souborů Záhad archeologie, které během pár let vznikly, postačuje. Postačuje k tomu, aby nezaujatého čtenáře přesvědčily, že v současném popisu historie je skutečně něco jinak, že tady něco nehraje.
Pokud se tedy nestane něco nečekaného, je tato část poslední.



25. 3. 2019

Duch vs člověk

Žij tady a teď...
Buď pevně ukotven...
Neulétej v myšlenkách...
Vychutnávej přítomný okamžik...
Stůj nohama na zemi...

Další a další rady podobného rázu lze najít snad v každé ezoterikou šmrncnuté knize, na každém duchovně zaměřeném semináři, kde v každém rohu stojí minimálně metrový krystal. Lze o ně škobrtnout na každém nesmrtelností či nehmotnými sférami se zaobírajícím webu. Jak se znám, tak jsem něco z toho v minulosti zde, moudře se tváře, utrousil nepochybně i já.
Myslím si, že vím, co tím autoři těchto rad a určitě i zkušeností, myslí. Co je k tomu vedlo i proč to dál šíří. S trpělivostí mi ale prosím dovolte kraťoulinké michalovsky rebelské zamyšlení, možná i pokus o popsání reálné možnosti, ale rozhodně ještě ne zcela osobní poznání. I když třeba přihořívá. A nebo naopak - samá voda :-)

23. 3. 2019

Všichni lžete!

aneb proč ignorujeme fakta a odmítáme změnit svůj názor

Z. Mézl - V nebezpečí
Neustále zkreslujeme realitu v náš prospěch. Velmi zřídka si toho všimneme a ještě méně často přiznáváme, že jsme se mýlili. Tyto nedostatky v lidském myšlení umožňují pracovat propagandě a reklamě a je na nich založena manipulace veřejného mínění v sociálních sítích. Obzvlášť špatně se nám daří rozumně diskutovat o tom, co je spojeno s naším přesvědčením a vírou. Jak „nachytat" sám sebe při omylu?
„Jakmile lidská mysl přijme nějaký názor, začne si k sobě přitahovat vše, co jej upevňuje a potvrzuje. Dokonce i tehdy, když daný názor více příkladů vyvrací, než potvrzuje; rozum je buď nebere na vědomí, nebo je považuje za zanedbatelné,“ napsal anglický filozof Francis Bacon. Každý, kdo se někdy zúčastnil online diskuse, ví, co tím myslel.
Psychologové se již dlouho snaží vysvětlit, proč tak neradi měníme svůj názor. Domněnka Bacona, vyslovená téměř před čtyřmi sty lety, je i dnes potvrzována stovkami vědeckých studií. Čím lépe pochopíme naši mentální deformace, tím větší je šance, že se jim budeme učit bránit.

19. 3. 2019

PETER RUNZEL, 8. kapitola




Helfaistos se v pyramidě nenudil. Se zalíbením se zahleděl na krásnou Maru, kterou kdysi dávno vroucně miloval a byl odmítnut. Probuzené city jej na chvíli vyvedly z rovnováhy a Mara něco ucítila. Podívala se směrem k Perunovi, který zřejmě taky disponoval rozvinutější intuicí, protože se pátravě rozhlédl kolem sebe. Helfaistos raději rychle z místnosti zmizel. Prohlédl si nudné okolí a pak se vydal prozkoumat dolní část pyramidy.
V temném sklepení náhle ucítil přítomnost člověka. Kdo to tady může být? Nesmrtelný prozkoumával cizí duši. Hrabal se ve vzpomínkách meditujícího, až pochopil, o koho se jedná. Semargla poznal osobně, utkali se kdysi dávno v boji. Elův syn tenkrát prohrál. Teď jej ale měl na lopatě. Co s ním? Když jej zabije, vyplaší předčasně ostatní.
Semargl zoufale polohlasně zavzdychal: „Jak se mám soustředit na nic, když se mi v hlavě objevují tak přiblblé vzpomínky na minulé životy. Čas utíká, nevím ani, jak dlouho tady dřepím a je to čím dál horší. Já se z toho snad zblázním!"
Helfaistos se usmál: „Dík za nápad. Trochu ti to v té hlavě pomotám. Pak budeš pro ostatní jen přítěží." Začal mu do myšlenek implantovat ty nejděsivější obrazy z temných světů navi. Semargl začal křičet, vyskočil a zoufale kolem sebe mlátil pěstmi, aby tu hrůzu odehnal. Rozbil si o skálu pěstní klouby až do krve. Běhal dokola, až sklouzl do vodního kanálu. Začal se topit. Ty obrazy v hlavě byly tak strašné, že už se i utopit chtěl. Upadal do milosrdných mrákot.
Elův syn byl teď trochu zmaten. S utonutím oběti nepočítal a pomoct by mohl jen v případě, že by se zhmotnil. Ale nechtěl se prozradit, než se dozví, co potřebuje, a unese Peruna. No tak co, tak se zkrátka zbláznil a utopil, to se stává. Uslyšel dusot kroků běžících po schodech. Raději zmizel.

17. 3. 2019

Malý kaz na kráse

Tak předpověď vlastně vyšla na chlup:

"Počasí dnes večer (17-22): Skoro jasno až polojasno. Od západu přibývání oblačnosti, v Čechách a na západě Moravy postupně místy déšť nebo přeháňky, později v polohách nad 800 m sněžení." (chmi.cz)



aktualizace:

16. 3. 2019

Na hraně války

... jak sovětský rozvědčík a americký novinář zachránili svět

Sérii operací sovětské rozvědky na získání tajemství americké atomové zbraně je na Západě obvyklé nazývat „atomová špionáž“. Všichni, kdo se nějak do tohoto grandiózního dění zapojili, už vešli do historie. Jako například - Alexandr Semjonovič Feklisov a John Alfred Scali:



Rozvědčík Alexandr Semjonovič Feklisov se narodil 9. března 1914. Do historie vstoupil hned dvakrát: když se stal součástí „atomové špionáže“ a také při záchraně světa kvůli jejím následkům.