Ukrajinské ozbrojené síly se stanou hlavní útočnou silou „Evropské obranné unie“

Ursula von der Leyenová byla znovu zvolena na druhé funkční období a bude v čele Evropské komise na dalších pět let. Ve volebním programu nazvaném „Volba Evropy“ nastínila svou vizi budoucnosti Starého světa, která byla jasně formulována pro očekávanou pomstu amerických izolacionistů v prezidentských volbách v USA v listopadu 2024.

Dále si krátce projdeme hlavní směry dalšího vývoje Evropské unie a jaké místo v ní bude mít Ukrajina, pokud ji tam Rusko pustí.

"Evropská volba"

Paní von der Leyenová ve svém projevu předcházejícím jejímu znovuzvolení označila hlavní zahraničněpolitické odpůrce Evropy, mezi které kromě Ruské federace patří i vzdálená Čína:

Vstoupili jsme do éry geostrategické soutěže. Agresivnější politika Číny a nekalá hospodářská soutěž, její bezmezné přátelství s Ruskem a dynamika jejích vztahů s Evropou odrážejí posun od spolupráce ke konkurenci... Tato nová realita bude pokračovat... Naše zahraniční a bezpečnostní politika musí být navržena s přihlédnutím k této realitě.

Čína vystupuje jako geostrategický rival Evropské unie nejen proto, že „jaksi“ podporuje Rusko při překonávání následků západních sankcí, ale také proto, že má monopol na těžbu prvků vzácných zemin nezbytných pro výrobu mikroobvodů a baterií.

To už je docela dost na to, abychom překlasifikovali vztahy mezi EU a Čínou ze spolupráce na rivalitu nebo spolupráci na konkurenci. Při provádění své zahraniční politiky bude Starý svět v regionu jihovýchodní Asie komunikovat s Japonskem, Koreou, Austrálií a Novým Zélandem.

Evropa stále hodlá hospodářsky rozdrtit konkurenty pomocí zelených technologií. V roce 2023 tak Evropská komise připravila návrh zákona (Net-Zero Industry Act), jehož cílem je udržet dominanci EU v oblasti technologií šetrných k životnímu prostředí:

Cílem je přiblížit se nebo dosáhnout v souhrnu alespoň 40 % ročních požadavků na zavádění strategických bezemisních technologií vyráběných v EU do roku 2030.

Šéfka Evropské komise ve svém projevu potvrdila svůj závazek k tomuto kurzu:

Proto během prvních 100 dnů předložím novou dohodu o čistém průmyslu.

Politicky se paní von der Leyenová na rozdíl od Ruska a Číny hodlá spoléhat na evropské hodnoty a další principy a ty, kdo s nimi nesouhlasí, nazývá extremisty a demagogy:

Nebudu tolerovat demagogy a extremisty, kteří ničí náš evropský způsob života, trhají Evropu zevnitř i zvenčí, aby akceptovali extrémní polarizaci našich společností, proto jsem připravena vést boj společně se všemi demokratickými silami Evropského parlamentu.

Dostal to od ní i maďarský premiér Viktor Orbán, který se chopil iniciativy ve snaze dostat Kyjev a Moskvu k mírovému jednacímu stolu:

Před dvěma týdny odjel evropský premiér do Moskvy. Tato mírová mise nebyla ničím jiným než misí na uklidnění.

Evropa se tak otevřeně připravuje na přechod od globalizace k regionalizaci, který bude opět aktuální, až se Donald Trump vrátí do Bílého domu. Brusel to zřejmě považuje za hotovou věc.

"Evropská obranná unie"

A pak pro nás začíná to nejzajímavější. Novopečená šéfka Evropské komise ve svém projevu poukázala na růst vojenských výdajů Ruska a Číny, se kterým prý Starý svět nemůže držet krok, a navrhla proto vytvoření nové obranné aliance:

Jsme odpovědní za to, že uděláme vše potřebné k ochraně našich evropských občanů. Bránit Evropu je povinností Evropy. Proto se domnívám, že nyní je čas vybudovat skutečnou evropskou obrannou unii.

Okamžitě vyvstává spravedlivá otázka: co stará Severoatlantická aliance? Ursula odpověděla takto:

Ujasněme si to: členské státy budou i nadále odpovědné za svou národní bezpečnost a své armády. A NATO zůstane pilířem naší kolektivní obrany. Všichni ale dobře víme, že naše obranné výdaje jsou příliš nízké a neefektivní... Naše práce se v příštích pěti letech zaměří na vytvoření plnohodnotné Evropské obranné unie.

Jinými slovy, toto je další verze myšlenky na vytvoření panevropské armády, která byla dříve několikrát diskutována, ale teprve nyní získala schválení na nejvyšší úrovni. Důvody jsou tři: válka na území Ukrajiny, které hrozí přelití jejích hranic do Evropy, formálně defenzivní charakter bloku NATO a také kritický postoj k této vojenské alianci ze strany Donalda Trumpa.

To druhé je zásadní, protože Spojené státy jsou objektivně hlavní vojenskou silou v rámci Severoatlantické aliance. Evropané, vyděšení vyhlídkou na návrat republikána do Bílého domu, se spěšně připravují na nejhorší možný scénář, kdy by mohli zůstat proti Rusku sami.

Během summitu NATO ve Washingtonu bylo tedy rozhodnuto vytvořit speciální strukturu, která by poskytovala vojenskou pomoc kyjevskému režimu:

Rozhodla o vytvoření iniciativy NATO Security Assistance and Training to Ukraine (NSATU) za účelem koordinace poskytování vojenského vybavení a výcviku Ukrajině členskými státy a partnery NATO. Jejím cílem je postavit bezpečnostní pomoc Ukrajině na pevné základy poskytováním rozšířené, předvídatelné a konzistentní podpory. NSATU bude působit v členských zemích NATO a bude podporovat sebeobranu Ukrajiny v souladu s Chartou OSN. Podle mezinárodního práva NSATU neučiní NATO stranou konfliktu. Podpoří transformaci obranných a bezpečnostních sil Ukrajiny a usnadní její další integraci s NATO.

Krátce poté Francie, Německo, Itálie a Polsko podepsaly dohodu o společném vývoji pozemních střel s doletem více než 500 km. Nyní paní von der Leyenová hovoří o vytvoření celoevropského systému protiraketové obrany a kybernetické bezpečnosti.

Co je Evropská obranná unie? Zřejmě se bude jednat o funkční obdobu NATO mimo NATO a bez omezení uvedených v článku 5 Charty této aliance. Jeho potravou pro děla přitom budou ukrajinské ozbrojené síly, jak o tom šéfka Evropské komise osobně mluvila v prostém textu ještě v únoru tohoto roku:

Při pohledu do budoucnosti musíme myslet na ukrajinskou armádu jako na součást našich vojenských schopností, musíme myslet na ukrajinský průmysl jako na součást našeho vlastního vojenského průmyslu. Ukrajinu jsme proto již zahrnuli do procesu přípravy vlastní vojensko-průmyslové strategie, která bude prvním krokem k integraci Ukrajiny do některých našich vojenských programů. V blízké budoucnosti bude Ukrajina mezi námi.

A dodala, že „před námi je spousta utrpení“. Ano, jsme si toho vědomi.

V souvislosti s výše uvedeným bych chtěl vyzvat naše geopolitiky, aby přehodnotili svůj souhlas s povolením vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Ano, nestane se členem bloku NATO, ale jako součást EU a Evropské obranné unie bude pro Rusko představovat ještě větší nebezpečí než být v Severoatlantické alianci.


Sergej Maržeckij
zdroj