16. 12. 2018

Rusko na pokraji smrti?

Není žádným tajemstvím, že již v minulém století byly v SSSR stejně jako na Západě tajnými službami rozpracovávány metody dálkového ovlivňování lidí. Přesto za současnými událostmi většina národa, a dokonce ani odborníci nevidí, nechápou hrozbu, která je přede dveřmi - transformaci Rusů na elektronicky řízené otroky.





12. 12. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 4


Hlavní město Velké Tartárie bylo nalezeno v čínském Ordosu


Pátrání po místě hlavního města Velké Tartárie mě přivedlo k Chanbalyku, městu a oblasti Ordos, která se nachází na území Vnitřního Mongolska na severu Číny. Relativně blízko stojí Velká čínská zeď, která tam podle tehdejších kartografů skutečně měla stát. Právě odtud, z oblasti Kataje se šířila moc Velkého Chána na polovinu světa. A pokud je na světě místo podobné vzhledem a znějící jako zmizelá Šambala, může to být jedině Chanbalyk / Chambalu / Tamerlanku / Ordos.

7. 12. 2018

CO VY NA TO? 1

Kdo stojí za amorálními rappery?


Během uplynulých tří měsíců byla po celém Rusku zrušena řada koncertů některých rapperů. Všechno to začalo v Dagestanu, kde místní obyvatelé, nespokojení s plánovaným vystoupením Jegora Creeda v Machačkale provedli flashmob s heslem "Kdo půjde na Creeda je kohout". Dagestánci byli pobouřeni nejen umělcem, který je proslaven jako představitel jedné ze sexuálních menšin, ale především obsahem textů jeho písní a klipů.

3. 12. 2018

Z HISTORIE EVROPY 4


Písmo a rondely
V předchozí části jsme došli do okamžiku, kdy na přelomu 6. a 5. tisíciletí př. n. l. se na obrovském území na východ od Rýna vyprofilovaly tři samostatné, ale vzájemně velmi příbuzné civilizace: podunajská, středoevropská a východoevropská. Na jejich území se hovořilo velmi podobnými jazyky a prakticky se shodovaly v kulturním, náboženském i hodnotovém hledisku. Mapka naznačuje, kde archeologické nálezy prozrazují jádra těchto tří útvarů:

červená - Středoevropská civilizace, žlutá – Podunajská civilizace, zelená – Východoevropská civilizace (podle V. Timury)

27. 11. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 3


Zmizení
V jisté francouzské knize (Maneson-Malleta) z roku 1683 je jedna zajímavá zvláštnost. Autor píše, že hlavním městem Tartárie je město Chambalu (tedy Chambalyk / Chanbalyk) a říká, že Tartárie je nezávislý stát, dokonce impérium, a Velcí Chánové jsou imperátoři. Potom nám autor ukazuje portrét Velkého Chána / Cháma. Všimněte si: Velkého! Ne jako v Osmanské říši, kde se ke slovu „sultán“ neustále přidává slůvko „chán“, tedy ne velký, ale jen chán.
Ale pak je v knize jistá podivnost: píše se tu, že po celá staletí světové společenství považuje Chambalu za samostatné město, ale ve skutečnosti to tak není, protože Chambalu je - Peking! A dokonce své tvrzení doložil obrázkem - prý tady je to město Chanbalyk. Při popisu samotné Číny pak používá téměř stejný obrázek Pekingu. 


To znamená, že tento Francouz skutečně považuje Chambalu a Peking za jedno a totéž město. A to je velmi podivné, protože dřívější autoři vylíčili a popsali hlavní město Tartárie jako naprosto reálné město. A Marco Polo žil v Chanbalyku po mnoho let a popsal jej jako velmi velký. Jen veřejných institucí tu bylo na tři tisíce! A most u hlavního města se prý táhl celých 12 mil! Obvykle je jedna míle o něco více než kilometr. Pokud bychom počítali dnešní míle, pak nám vyjde, že tento most z leštěného kamene byl dlouhý jako současný krymský most!
A kam se to všechno podělo?

22. 11. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 2


Šambala


Když mi bylo jasné, že Chanbalu (Chambalyk / Chanbalyk / Cambalu) byl hlavním městem Tartárie, udeřila mě do očí (i do uší) výrazná podoba jeho názvů se jménem posvátné země Šambaly. Samozřejmě mi řeknete, že to je jen náhoda. Ale je jen náhoda, že jak Chambalyk, tak i Šambala se měly podle popisu současníků a ideologů té doby nacházet na téměř stejném místě – v sousedství pouště Gobi?

18. 11. 2018

Artur

Soutěže Adventure Racing je náročný test vytrvalosti. Na mistrovství světa v Ekvádoru v roce 2014 činil zhruba 700 km, které musely čtyřčlenné týmy ujít, projet na kole nebo přeplout na kajaku. Terén byl nejrozmanitější - od horských průsmyků po neproniknutelnou džungli. Žádná vnější pomoc, žádný technický dopravní prostředek.
Pro švédský tým však mělo ekvádorské mistrovství světa poněkud výjimečný průběh. Na jedné ze zastávek k odpočívajícím přišel špinavý toulavý pes neurčité rasy. Taková pouliční směska, samé bláto a plná parazitů. Žádostivě si svačící závodníky prohlížel. Kapitán týmu Mikael Lindnord nakonec neodolal a psovi hodil kousek masa. Zvíře se na sousto hladově vrhlo a závodníci si přitom všimli hlubokých ran na jeho hřbetu.
Zastávka však byla u konce; všichni sbalili, nasadili si batohy a Mikael na rozloučenou chlupatého tuláka pohladil. Ten zjevně nikdy nezažil lidskou péči a náklonnost a první teplý projev vůči němu se stal zlomem v jeho životě.




15. 11. 2018

Hlavní město Velké Tartárie 1

Už delší dobu jsme tu neměli Tartárii!
Bylo tu o ní už napsáno leccos (a dokonce se už dostala i do české Wikipedie!) a je tedy na čase mnohé upřesnit případně vyvrátit. S procesem otevírání archívů a především díky rozsáhlé digitalizaci starých map totiž vyplouvají na povrch informace, které nás posouvají dál od původních téměř mýtických vyprávění o legendární říši k reálnějším poznatkům. Přinášíme vám proto obsáhlejší materiál od ruské badatelky v oblasti alternativní historie Anastazie Kostaš, která se dlouhodobě výzkumem tohoto úseku dějin zabývá.

Chanbalyk


Mezi mnoha badateli o Velké Tartárii se opakuje jeden významný omyl. Týká se hlavního města této země. Panuje totiž názor, že hlavním městem Tartárie byl Tobolsk. Jenže to není pravda. Tobolsk byl hlavním městem Sibiře a Moskevské Tartárie jako celku a ne dlouho. Původním a skutečným hlavním městem Tartárie bylo město Chanbalyk nebo Chanbalu. O tom, co se stalo s tímto obrovským skýtským městem, bude řeč v sérii článků o hlavním městě Velké Tartárie.

12. 11. 2018

Odhalený vesmír: Poselství lidstvu

(interview s Corey Goodem)

Pro ty z vás, kteří se zabývají konspiračními teoriemi, jistě nebude neznámé jméno amerického badatele a publicisty Davida Wilcocka. Tento popularizátor teorií o skutečném pozadí světového dění mnoho let sbírá informace od insiderů z tajných programů amerického vojensko-průmyslového komplexu, kteří našli tolik odvahy, aby vystoupili se svými svědectvími. Jedním z nich je i člověk vystupující pod jménem Corey Good.
Tento muž před několika lety kontaktoval Wilcocka s převratnými informacemi o tajném kosmickém programu, v němž mnoho let sám pracoval. Jeho výpovědi od té doby vycházejí v sérii rozhovorů. Nabízíme vám překlad prvního jejich dialogu z 21. července 2015 zveřejněného na oficiálním ruském sajtu Davida Wilcocka.




6. 11. 2018

Kdo ovládá minulost?

A. Mucha: Slovanská epopej
Četba historických románů nebo zájem o dějiny je poměrně oblíbenou činností mnoha lidí. Uvědomujeme si ale, že dějiny psal vždy vítěz? Každý alespoň trochu gramotný vládce ví, že když chce dlouhodobě ovládat své poddané, musí mít oporu v dějinách své zájmové oblasti. Proto byl výklad historie vystavován masivní manipulaci, nelitovalo se vynaložených prostředků a námahy.
Dobře si pamatujeme na poněkud svérázně pojaté hodiny dějepisu našeho mládí. Zájem o historii zpravidla končil se začátkem dějin dělnického hnutí. 

2. 11. 2018

Baruchův klan: Skuteční páni peněz jsou vždy ve stínu

Nedávno na kanále kramola.info vyšlo video o Rockefellerovi. A vzhledem k tomu, že je už shlédlo několik milionů diváků, mnozí se správně zabývali otázkou – je skutečně Rockefeller ten největší darebák planety?


Před několika lety vyplulo na veřejnost vytvoření společné mezinárodní dohody mezi Rothschildy a Rockefellery. Mnoho analytiků je touto skutečností zmateno. Celé dvacáté století přece bylo poznamenáno bojem těchto dvou rodin a teď tohle? Oficiální verze vysvětlení zní: oba klany se spojují, aby přežily ve vlnách světové hospodářské krize. Co se ve skutečnosti stalo?

30. 10. 2018

...řekla: "Ahoj, templáři!"

Možná jste si někteří všimli, že už nějaký čas je v rubrice "Ke stažení" odkaz na 3. díl Matějova templářského povídání. A pro ty, co si třeba nevšimli, je tu malá ukázka.










2. kapitola

Jenomže pár prázdinovejch čtení odeznělo a já, zbaběle nerozhodnej idiot, jsem v těch několika desítkách hodin s ní strávenejch v autě a v rozhovorech před i po vystoupeních nenalezl odvahu zeptat se jí, třeba ve smyslu fóru:
Renet, nemám u tebe jako chlápek šanci?

27. 10. 2018

Z HISTORIE EVROPY 3


Postkataklyzmatické období
Nepředpokládám, že běžný čtenář trvale nosí v hlavě školní znalosti o dělení historických období: pojmy jako „paleolit“ nebo „neolit“ mu dnes nejspíš znějí poněkud cizokrajně a při bližším určení doby bronzové, železné či kamenné možná i lehce znejistí. Nebude tedy od věci si dříve, než se pustíme do dalšího bádání o historii Evropy, v tom udělat trochu jasno.
Grafický přehled, který dále nabízím, je jen velmi přibližný, protože jednotlivá období probíhala v různých oblastech různě, nicméně pomůže nám při rámcovém usazení důležitých skutečností na časové lince, což vůbec nemusí být na škodu. Lépe také vyplynou vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a událostmi.

Upozorňuji, že údaje o jednotlivých katastrofách kolem období dryasu se u různých zdrojů velmi liší, jak co se týče příčiny, tak i datace. Co je uvedeno v tomto grafu, jsou nejvíce se opakující údaje.

22. 10. 2018

Tunguzská událost a jakutské kotle

Každý správný konspirátor vám z fleku vychrlí minimálně pět verzí toho, co se stalo 30. června 1908 nad Podkamennou Tunguzkou. Meteorit? Ale nenašel se z něj jediný úlomek! Srážka dvou meteoritů? Ani z toho druhého sem nic nespadlo. Výbuch mimozemské kosmické lodi? Jediný šroubeček se tu z ní nenašel a že se o to snažil nejeden badatel! Exploze z nitra Země unikajícího metanu? Či snad maxihejna komárů? I tato verze fakt existuje!
Takových vysvětlení za uplynulých sto let vzniklo nepočítaných. Takže sem se svou troškou do mlýna asi nemá cenu chodit. My se na to raději podíváme jinak: ať tam vybuchlo cokoli, nás bude zajímat druhá stránka věci - co ten výbuch způsobilo. A když už tu byla řeč o různých utajených mašinkách, také vám o jedné takové, která má s tunguzskou událostí co do činění, povím. Ale připravte se, trochu přitvrdíme.

17. 10. 2018

Vottovaara

Než se s ruskou Karélií prozatím rozloučíme, nabízíme zamyšlení našeho ruského čtenáře Abysse, kterého inspiroval cestopis Chorcheho k zachycení jeho vlastních pocitů z návštěvy Vottovaary.



16. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 7


Zbývající cesta do Zelenců byla z hlediska přírody nádherná, kopečky a nízké skalnaté hory se místy zelenaly a byly protkané jezírky a jezery, co chvíli jsme přejížděli nějaký divoký horský potok. Na spoustě míst ještě ležel sníh. Byl krásný slunečný den a bylo stále relativně teplo. V Zelencích jsme mladíky vysadili (jeli tam kempovat po asi 15 letech, kdy tam byli jako děti na letním táboře) a my zamířili na severní výběžek za městem, abychom se dostali k Barentsovu moři. Stojí na něm malá vojanská radarová základna. Vojáci nás sledovali dalekohledy, ale protože na místě kempovali už dva ruští turisté s nivkou, nechali nás být. My se šli podívat k moři a s úžasem hleděli na místní žulové skály, které vypadaly jako otesané do rovných stěn (opět jako na Vottovaaře).  



15. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 6


Potom, co jsme brzdy opravili a rozloučili se s milými domorodci, opustili jsme Murmansk směrem na východ. Měli jsme namířeno do asi nejvýchodnějšího městečka na pobřeží Barentsova moře, kam se dá dostat po cestě dlouhé asi 180 km – do Dalních Zelenců. Jeli jsme nejprve po celkem slušné asfaltce, která vede až k odbočce na Teriberku (o té se zmíním později). 



13. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 5


Po poměrně mrazivé noci na úpatí Lovozerských tunder jsem prosadil přesun k jezeru Lovozero, o kterém se psalo v seriálu o Hyperborei. Naivně jsem si myslel, že možná od něj povede nějaká cesta dolu k Seydozeru (byl to poslední pokus, jak se k němu dostat). K jezeru se nám sice podařilo dostat u osady Semjorka, ale žádná cesta na jih nevede. Možná by tam šlo pronajmout loď a vyrazit lodí, ale to by bylo opět časově náročné stejně jako pěší tůra.



11. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 4



Zapomněl jsem zmínit, že cestou na Kuzomeň jsme projížděli pro zahraniční turisty zapovězené městečko Umba (pravděpodobně ponorkový hřbitov) a hlavně pitoreskní vesničku Kaškarkantsy s majákem. Značnou část cesty jsme podnikli po písčitých terénních cestách podél pobřeží, protože hlavní silnice od Umby směrem na východ byla roleta v hrozném stavu s mnoha dírami po deštích a sněhu.  Po té jsme se druhý den ráno vraceli do Umby, abychom posléze zabočili na sever a vydali se do ryzí divočiny. Několik kilometrů nad Umbou skončila šotolino-hlinitá cesta a začal konečně pravý offroad. 

9. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 3


Ráno jsme po snídani vyrazili na další dlouhou cestu nejdřív do Gimoly onou zmíněnou terénní cestou a pak po místních roletách cca 200 km do Medvežjegorsku, kde jsem se napojili na hlavní silnci E105 spojující Pitěr s městy na severu (Murmansk, Severomorsk…). Po ní jsme ten den minuli Solovecké ostrovy, chtěli jsme je dát až při zpáteční cestě, spolu s malými ostrůvky Kuzova a Německij, které se zdají být celé ze žulového betonu a jsou na nich kamenné labyrinty. Následně jsme dojeli až k řece Kem, kde jsme přenocovali. U řeky jsme vyprali špinavé prádlo, nachytali ryby a vysprchovali se naší venkovní autosprchou. Sice máme v Sobolu teplou vodu, ale kdo se nesprchoval venku v nějakých 8°C s hejny útočících komárů, netuší o čem mluvím :-)




6. 10. 2018

Schizofrenní vyšší JÁ :-)

Dnes se podělím o svůj další osobní poznatek, který je v rozporu s tím, co jsem měl načteno.

Začnu zcela hypotetickou situací. Mám tu člověka, který si je vědom (díky otevřeným vzpomínkám), že v jedné někdejší inkarnaci byl konkrétní postavou, pro naše lépe pochopitelnějí účely obecně známou. Třeba Kleopatrou, římským císařem Nerem, Napoleonem, Karlem IV. nebo kýmkoliv jiným, na koho si vzpomeneš. A ty budeš chtít položit otázku oné historické osobnosti. A teď pozor! Nikoli člověku, který onou postavou byl, ale přímo té osobnosti. Pojem "osobnost" teď pro jistotu vysvětlím, i když doufám, že ti to je jasné. Osobností je v tomto textu myšlen soubor charakterových vlastností člověka. Tento soubor ovlivňuje, jak myslíme, jak se chováme, jak vnímáme vlastní vzpomínky. Zkrátka jací jsme. Zaměřím se nyní na ty vzpomínky. Každá vzpomínka prochází přes filtr aktuální mysli, přes filtr našeho charakteru. Kupříkladu vzpomínka na vypadnutí z kočárku. Jinak si takovou vzpomínku vybaví takto vypadnuté dítko druhý den po karambolu a jinak (pokud si jí vůbec vybaví) dospělý člověk. Ten si vzpomíná, že "vypadl z kočárku na obrubník". Jenže ono dítko neví, co je to kočárek, co je to obrubník, peřina, gravitace apod. Pojme onu vzpomínku ve zcela jiné rovině. Přitom jde o "tutéž" vzpomínku.

4. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 2


Vottovaara
Cesta k této hoře vede od vesnice Gimoly a je sjízdná jen pro auta s větší světlou výškou a ideálně náhonem na všechna kola. Po cestě je spousta louží s hloubkou kolem půl metru,...


...kameny, klády a vyjeté koleje. Pro nás brnkačka, jinak jsme potkali jen domorodce s buchankou a nivkami. A pěší turisty, kteří pohodili svoje auta různě po cestě podle toho, kde jim došla odvaha...  

1. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 1


Jak už jsem tu několikrát v článcích a diskuzi zmínil, v létě v roce 2017 jsme podnikli expedici do ruské Karélie a na Kolský poloostrov. Tato série článků bude takový malý cestopis, který by měl navnadit váhající cestovatele, aby podobnou výpravu spáchali také :-)

26. 9. 2018

Zábrdovický klášter

Bydlím v Brně. Tento web jsem objevil zcela nedávno a čirou náhodou. Zaujal mě a přečetl jsem ho od A do Z. A stalo se to, že jsem se na svět okolo sebe začal dívat úplně jinak. Věci, které mi doposud přišly normální a nezajímavé, dostaly zničehož nic úplně jiné obrysy. Začal jsem si mnohem více všímat úplných ,,maličkostí.“ A tak se stalo, že jsem si při návratu ze štatlu všiml i tohoto:


22. 9. 2018

Záhady archeologie 9


Obsah

ÚVODEM JEDNO VYSVĚTLENÍ... A JEDEN DODATEK

DALŠÍ MÍSTA ZAJÍMAVÝCH NÁLEZŮ
Velké Zimbabwe / Království Zimbabwe (Zimbabwe)
Čertova brázda (Čechy)
Starobylé zdi v oblasti Rubas, Dagestán (Rusko)
Petra (Jordánsko)
Gavurkale, Gavur Kalesi (Turecko)
Magadan (Rusko)
Nález z hodně dávné doby – Tatul (Bulharsko)
Divné kameny na ostrově Belova (Rusko)
Kamenné památky v parku Monrepo, Vyborg (Rusko)
Záhadný disk z Nebry, Sasko-Anhaltsko (Německo)
Chilzina a okolí, Kandahár (Afghánistán)
Cuevas de Calasio a další na Gran Canaria (Španělsko)
Kamenné ruiny Lambousa (Kypr)
Quenuani, Yunguyo u jezera Titicaca (Peru)12
Megalitické ruiny u jezer Šira a Itkul (Rusko)

PO STOPÁCH OBRŮ ANEB STOPY PO OBRECH
Archeologické nálezy a jejich osudy
Zmínky v dobovém tisku
Písma, spisy, kroniky
Mapy, obrazy a kresby, foto atd.
Další „obří“ nálezy

LETEM SVĚTEM PONĚKUD STRUČNĚJI

DOPLNĚNÍ ZÁHAD Z MINULÝCH ČÁSTÍ O DALŠÍ FOTO
Puma Punku (Bolívie)
Kamenné koleje (různá místa na světě)
Další památky na „války bohů“ (Sýrie, Peru, Pákistán)

ODKAZY
Video (seriály, filmy)
Doporučené Youtube kanály
Doporučené webové stránky
Záhady archeologie – předchozí díly 1 - 8

autor: Nal
Tento materiál si můžete stáhnout v rubrice "Ke stažení"


13. 9. 2018

Je Země stará 6 - 10 tisíc let? 2

Reakce na první díl byly „vlažné“, ale to není nic divného. Nyní se podíváme na celkové schéma a teprve potom na nějaké detaily. Realita je taková, že člověk vždy interpretuje fakta v řečišti nějakého paradigmatu, o kterém si myslí, že je správný, a dělá to, i když si to vědomě neuvědomuje. A množině faktů může odpovídat více než jedno paradigma. Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, kromě faktu, že to „všichni vědí“, zda něco indikuje miliardové stáří Země, zda existuje nějaký fakt, který nade vší pochybnost dokazuje vysoké stáří? Napovím: takový fakt neexistuje, vše má více než jednu interpretaci. Dva lidé se dívají na Grand kaňon, a jeden v něm vidí důkaz milionů let geologické evoluce, a druhý v něm vidí důkaz světové potopy před pár tisíci lety. Přičemž Grand kaňon je pořád jeden a ten samý.

10. 9. 2018

Je Země stará 6 - 10 tisíc let? 1

Aby snad na vás, milí čtenáři, nezačal růst mech, máme tu další hypotézy do mozaiky. Poslal je náš čtenář "Člověk".
Co vy na to?

zdroj
Geologie nám říká, že sedimenty po celém světě byly uloženy prakticky najednou při nějaké katastrofické události, mezi vrstvami není jakákoliv eroze nebo stopy trávy, vegetace, hlíny, života. Zkameněliny vznikají jen při katastrofických procesech.

7. 9. 2018

Je něco shnilého ve státě ezoterickém?


Možná si někdo všiml, že již nějakou dobu nepíšu pravidelně a když už něco vyplivnu, tak narozdíl od začátků blogu se nejedná o sdělování sáhodlouhých názorů či postřehů ani o ještě delší úvahy nebo dobrodružné konspirování. Ani tentokrát tomu nebude jinak. Půjde spíše o pár vět, které někomu projedou jedním okem dovnitř a druhým ven, aniž by zanechaly krom ztracených pár minut jakoukoli stopu, jiného snad poňouknou ke krátkému zamyšlení.




Na jednu stranu se mnozí pisatelé bijí v hruď, když oznamují, že samotný prazáklad každého člověka je od samého počátku již dokonalý a tudíž neměnný. Tím základem myslím to, co někdo nazývá Vědomím, Vyšším JÁ, pravou hemysférou, sídlem intuice a dalších nadlidských schopností, božskou jiskrou atd. Toto bylo stvořeno Bohem/Vesmírem/Všehomírem/Univerzem/Stvořitelem/... a bylo to tedy stvořeno jako dokonalé, a tudíž k vývoji neuzpůsobené.

Na straně druhé titíž pisatelé (ale vesměs všichni, kdo se zajímají o nesmrtelnost chroustů a o další nemateriální záležitosti) se shodují v tom, že údělem člověka, čili smyslem jeho bytí, je vyvíjet se v bytost krásnou, láskyplnou a jak jinak - dokonalou. Tedy k obrazu svého stvořitele.

Tudíž - buď "Ten, jehož jméno ani datum narození nikdo nezná" vytvořil místo našeho dokonalého prazákladu paskvil, který je třeba donekonečna upgradovat (česky vylepšovat) nebo coby výtvory to dokonalé máme ve skutečnosti jiný účel, nežli býti nakonec bezchybnými. Vím, pojem "účel" zní skoro až děsivě, zaměňte si ho tedy dle libosti třeba na "smysl".
No a nebo je to všechno ještě ouplně jináč.

Přeji pěkný víkend :-)

5. 9. 2018

Velké hry tajných služeb: jak Čína rozbila síť agentů CIA

V uplynulých dnech zcela nenápadně a bez velkého rozruchu médii proběhla dost zvláštní zpráva o popravách amerických špiónů v Číně. Zapátrala jsem tedy po podrobnostech na ruském internetu.


Za dva roky čínské tajné služby fakticky zlikvidovaly veškerou americkou špionážní síť v zemi. Desítky ilegálních agentů a jejich informátorů byly zatčeny nebo popraveny. Ve Washingtonu tomu říkají „největší neúspěch CIA“ v posledních desetiletích a odborníci nemohou pochopit, jak se to mohlo stát. A zároveň se obávají, že Peking se o získané informace podělí s Moskvou.

1. 9. 2018

Technologie, které nám nedovolí používat

Jakým by byl náš svět, kdyby nedocházelo k věčnému válčení oficiální vědy s lidskou vynalézavostí? Podívejme se na několik unikátních objevů, které byly před lidstvem skryty. 

Starlite
Materiál, který je schopen odolávat vlivu supervysokých teplot - více jak 10 000 stupňů...


Tvůrcem tohoto podivuhodného kompositního materiálu je amatérský vynálezce z Yorkshiru - Maurice Ward.

28. 8. 2018

Z HISTORIE EVROPY 2


Katastrofy, které modelovaly Evropu


zdroj
Dnes už i oficiální věda uznává, že před zhruba 12 800 roky došlo na Zemi ke globální katastrofě, která zcela změnila situaci na planetě. Na čem se ale vědci už nedohodnou, je příčina této události. Jak jsme uvedli v jednom nedávném článku, vyhrává to varianta s pádem velkého kosmického tělesa, který způsobil impaktní zimu a masívní vymírání fauny i flóry.
Badatelé, kterým nechybí fantazie, se však s tak banálním vysvětlením nespokojili a vymýšlejí i příčiny jiné. Například americký profesor Charles Hapgood razil myšlenku posunu pólů. Spočítal, že nadváha nahromaděného ledu na jednom nebo obou planetárních pólech může destabilizovat rovnováhu v rotaci planety, a tato situace by mohla dříve či později vést k posunu většiny zemské kůry.

24. 8. 2018

Holokaust: byznys na popelu 2


I když je počet požadavků o odškodnění BEG více, než je počet individuálních žadatelů, přesto je obtížné sladit tyto údaje s "šesti miliony obětí holocaustu", a to tím spíš, že nejméně polovina z "přeživších" židů na světě nikdy německé náhrady nezískala.

22. 8. 2018

Holokaust: byznys na popelu 1

Mýty a skutečnost historie likvidace židů v Evropě


V 21. století se do světového společenství doslova vedrala nová kultura. Během krátké doby se stala dominantní v západní společnosti a začala ovlivňovat nejen sociálně-kulturní procesy, ale i společensko-politické a dokonce i civilizační. Název této nové kultury je - Holocaust. Je možné vést spory s historickými dokumenty a fakty o významu tohoto jevu a počtech obětí, ale jako hlavní se v této kultuře jeví něco jiného. Neustále se zvyšující počet obětí holokaustu není jen nástrojem propagandy, pro lidstvo se jako hlavní jeví fakt, že kultura holokaustu se stala nástrojem ničivého působení na celou západní civilizaci vedoucí k likvidaci všech národů patřících k takzvané bílé rase (Caucasian people), jejich asimilaci a nakonec zmizení.

17. 8. 2018

Ještě jednou o permafrostu

zdroj
Čtenáři poslali video s další teorií o vzniku "věčně" zmrzlé půdy. Přiznám se, že i mě toto téma již dlouhou dobu nenechává klidným, jelikož fakta, která máme, se nijak neshodují s nabízenými teoriemi. Proto jsem se rozhodl alespoň trochu uspořádat informace, které jsou k dispozici, abych mohl podloženě vyvrátit alespoň některé z nabízených verzí.
Pro začátek si vyjmenujeme hlavní fakta ohledně permafrostu, která jsou víceméně důvěryhodná a mnohonásobně potvrzená:

12. 8. 2018

Z HISTORIE EVROPY 1

Asi bychom měli začít od Adama

Michelangelo Buonarroti, Stvoření Adama, Sixtinská kaple
Jenže… od kterého?
Ono jich totiž bylo povíc. Jednoho si prý pánbu uplácal z hlíny. To bylo podle Juliánského kalendáře v sobotu 23. října 4004 př. n. l., na konci těžkého pracovního týdne, kdy zrovna vyráběl svět. Jak ale anglikánský arcibiskup James Ussera, který tohle vypočítal, zjistil, že to byla právě sobota, když v Bibli nikde nestojí, že by Stvořitel už měl stanovené i názvy dnů v týdnu? Ne ne, myslím, že tato verze má vážnou trhlinu.
Jiné Adamy si tu prý zas vyrobili Anunakiové, kteří kvůli našim atmosférickým podmínkám moc nezvládali dřinu při náročném rabování nerostných surovin z nitra naší Matičky, a tak si k tomu za pomoci svých propracovaných genetických metod vytvořili otroky. A pak už jen stačilo zařídit, aby se množili.

28. 7. 2018

Ministerstvo zdravotnictví RF informuje o nové metodě léčení rakoviny


- Individuální vakcína proti rakovině, vytvořená z lymfocytů konkrétního člověka. 
- Bílkovinný hojící koktejl, "zabijácké" buňky likvidující rakovinné buňky. 
Tato zpráva není z oblasti sci-fi, ale technologický průlom v medicíně, na jehož prahu nyní stojí Rusko. Prezidenta Ruské federace Vladimira Putina o tom informovala ministryně zdravotnictví Veronika Skvorcová.

24. 7. 2018

Je dění na Zemi proti záměru?

Komentáře a diskuze pod nedávným článkem Nejdůležitější otázka života mě přivedly k další, pro někoho provokativní, pro jiného kacířské či ouplně blbé otázce.
Celý tzv. alternativní, konspiračně, duchovně či ezotericky zaměřený web se ač jinak v mnohém roztříštěný shodne v jednom. A to, že lidská civilizace je řízena někým, případně nečím, co jde tvrdě proti člověku nebo jeho vývoji. Někým či něčím, co nám škodí a co jde proti přirozenému řádu věcí a dokonce snad i proti záměru "Nejvrchnějšího z nejvrchnějších".
Bez dalších okolků se ptám:

Myslíš si, že to, co se tu děje, se děje proti záměru Boha/Vesmíru/Tvůrce/Stvořitele/Univerza/Všehomíra či jak je libo?



23. 7. 2018

Přestaňte krmit britské královské upíry!

Možná i vy, stejně jako já, pozorujete v posledních 10-15 ti letech, jak jsou naše media stále více přeplněná články o britské královské rodině a jejich příslušnících. Každý příběh zdá se dobrý. Narůstá nejen frekvence, ale i celková délka časové dotace na tyto normální příběhy cizích lidí, a to například i v hlavním zpravodajství. Možná to celé u nás vlastně začalo princeznou Dianou a možná také ne. Ale pokud ano, poté možná měly příběh i smrt princezny Diany ještě jeden dosud neodhalený rozměr. Možná i cíl?

19. 7. 2018

Sága - Cestovatelé věčností

V rubrice Odkazy na texty čtenářů si můžete stáhnout rozsahem nevelkou, ale dosahem značnou prózu jednoho z našich čtenářů - Rudolfa Svobody. Malá ochutnávka z knížky následuje.



17. 7. 2018

Nejdůležitější otázka života

Tentokrát to bude ode mne poněkud netypické, ale naštěstí krátké.
Představ si, čistě hypoteticky, že tě osloví Bůh a nabídne ti odpověď na jedinou otázku. Ale pouze na takovou, na niž nejsi schopen najít odpověď sám a která nebude zbytečná.
Jak by zněla?
Co je tak důležitého, že by na to "padla" tato jedinečná možnost?
Můžeš ji nechat ve své hlavě a nebo ji zvěčnit do komentáře.


15. 7. 2018

Kde a proč skrývají nejvlivnějšího člověka na Zemi?

Když už tu byla řeč o největším vědeckém géniovi 20. století, bylo by na místě pohovořit i o člověku, který možná jednou bude podobným géniem století následujícího. Grigorij Perelman. Ti, kdo se více pohybují v oblasti matematiky, jistě vědí, co je záhada „Poincarého domněnky“, za jejíž vyřešení byla dokonce vypsána odměna jeden milion dolarů. Až téměř po století ji vyřešil tento skromný matematik žijící zcela poustevnicky na jednom z petrohradských sídlišť. Odmítl za to převzít nejen onen milion, ale i výroční matematickou cenu světového významu. Prý nic nepotřebuje…

Grigorij Jakovlevič Perelman

11. 7. 2018

S kým vlastně máte tu čest?

Už delší dobu si říkám, že bych měl opustit zatuchlý kouteček paranoidní anonymity a seznámit vás, čtenáře Myšlenek, alespoň ve formě fotografie s jedním ze zakládajících členů tohoto, doufám, že seriózního blogu. Je mi jasné, že tím pádem budu kdekoli na ulici, na cestách či dopravních online kamerách okamžitě identifikován nejenom softwarem od googlu na rozpoznávání obličejů, ale i náhodnými kolemjdoucími, kteří se budou dožadovati autogramů a společných selfíček.
Takže, vážení čtenáři, v tomto fotografickém medajlonku si vás dovoluji seznámit s mojí maličkostí.

MichalB

PS: Já jsem ta lochneska uprostřed



10. 7. 2018

Nevysvětlená tajemství Nikoly Tesly

Dnes – 10. července – uplynulo 162 let od chvíle, kdy se v malé chorvatské vesnici Smiljan narodil jeden z nejvýznamnějších vynálezců moderní doby – Nikola Tesla.













7. 7. 2018

Teorie éteru 2


Jak prosazovali lži Einsteina

V první části jsme se zabývali tématem éteru ve studiích Nikoly Tesly. Nyní se zaměříme na to, pro koho bylo výhodné podporovat vědomě lživé myšlenky Alberta Einsteina a jeho Teorie relativity.



3. 7. 2018

Teorie éteru 1

Co spojuje Mendělejeva, Teslu a von Brauna


Před několika lety mi padla do očí zajímavá kniha mně do té doby neznámého amerického badatele. Ten tvrdí, že ve věku 13 let byl s rodinou na návštěvě u přátel a jejich souseda astrofyzika. Tento profesor pracoval pro americkou vládu a zabýval se zkoumáním technologie nacistického létajícího talíře, který byl dodán do Nového Mexika po roce 1945.

„Vzhledem k tomu, že skutečná teorie elektřiny je založena na koncepci éteru, je tento obor fyziky utajován, prý „v zájmu národní bezpečnosti“, a záměrně zkreslen lživou propagandu...“ píše dále autor výše uvedené knihy - William Lyne.

26. 6. 2018

Továrna na vojenské extrasenzoriky v SSSR

Rozhovor s generálporučíkem Alexejem Savinem, který vedl expertně-analytické oddělení Generálního štábu



Ve vědeckých centrech silových struktur Sovětského svazu 15 let tajně pracovali s extrasenzoriky, kteří pak působili v rozvědce, v Čečně, v boji proti zločinosti. Analogické výzkumy probíhaly 20 let v programu Hvězdné války i v USA. Označení „Přísně tajné“ bylo v Rusku i v USA už sňato.

23. 6. 2018

Malý příběh o veliké obětavosti


V ukrajinské sociální síti se před časem objevil pozoruhodný příběh o obětavosti psa, který se udál v Zakarpatské oblasti v okrese Užgorod. Místní člen spolku ochránců zvířat Denis Malafjejev o tom napsal na své facebookové stránce

20. 6. 2018

Spiknutí proti vědě – metodika a praxe tajné války proti Rusku a lidstvu

Nedávno jsem se stala nechtěným svědkem rozhovoru dvou mladých mužů. Co mě na něm tak zaujalo, že o tom píšu? Tedy přesněji – co mě vytočilo? Po té, co si vzájemně notovali v tom, jak je Rusko nemožně primitivní a zaostalé (válenky - vodka - garmoška), rozhovor vyvrcholil konstatováním, že kdyby v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu do země nepřišli američtí odborníci a nepřinesli nové technologie, ještě dnes by lodě po Volze tahali burlaci.
Jak to s těmi „novými technologiemi přinesenými americkými experty“ ve skutečnosti bylo, velmi podrobně popsal v jednom starším článku (1997) profesor Burlakov. Přečtěte si, jak před jednadvaceti lety doktor fyzikálně-matematických věd Michail Petrovič Burlakovpohybující se (na rozdíl od oněch mládenců) celý život v ruských vědeckých kruzích - viděl situaci ve své rozvrácené zemi.