G. Sidorov o druhém bombardování Tartárie

V předchozí části jsem psal o jaderném bombardování Tartárie, které provedli nehumanoidní páni Vatikánu v roce 1557, a o nichž píše v knize „Odkaz bílých bohů“ ruský cestovatel, biolog a antropolog G. Sidorov. V této knize líčí své setkání s představiteli hvězdné protocivilizace „bílých bohů“ – předků bílé rasy - v odlehlých koutech Sibiře. Vyprávěli mu, jak nehumanoidní inteligence zničila sibiřskou konfederaci, na Západě známou jako „Velká Tartarie“, a poté otrávila posledního z dynastie Ruriků – ruského cara Ivana Hrozného, ​​který se vzepřel vůli Vatikánu katolizovat Rus a zotročit její lid. Pokusil se tehdy znovu shromáždit fragmenty ztracené Tartarie...

Je ropa opravdu fosilní palivo?

 Něco jsem si vyhledával a narazil jsem na rozpor, který mi možná někdo dostatečně vysvětlí.

Ropa a zemní plyn se těží z hloubek stovek metrů až do hloubek v řádu kilometrů. Nejsou výjimkou ani vrty hluboké 9 km a ne nutně pod hladinou moře.

Fosilie z prvohor, jak mi strejda google sdělil, se nacházejí nejčastěji v hloubce několika desítek metrů, méně často až do hloubek 1200 m, výjimečně i více, ale to jsou výjimky.

Fosilie z druhohor, třetihor a mladších hor jsou logicky ještě blíže povrchu. 

Tak kde se, u všech rohatých, vzalo všechno to fosilní palivo, které se denně čerpá, když se do té hloubky organická hmota neměla vlastně dostat? Leda, že by tam po změně na kapalné uhlovodíky prosáklo. Moc si ale neumím představit, jak prosakuje horninami kilometry hluboko. Možná je to fakt jen mojí malou představivostí, protože bych se musel ptát, proč se stejně nevsákly i oceány. A i když by oceány byly fakt vsáklé a jen malý už nevsáknutelný zbytek zůstal na povrchu, uhlovodíky, protože jsou lehčí, by stejně byly nad nimi.

  

Co přinesla kombinace map Tartárie a severního pobřeží Eurasie?

Zajímavé kombinace obrysů pobřeží Tartárie ze starých map s pobřežím severního pobřeží moderní Eurasie se podařilo jednomu z mých kolegů, autorovi kanálu „Sledujte Bílého králíkat“, který je stále nespravedlivě ignorován těmi přemýšlivými lidmi, kteří chtějí odhalit pravdu o naší minulosti. Abyste si mohli udělat představu o díle tohoto autora, který mě zajímá pro svá nekonvenční řešení, rád bych se s vámi podělil o velmi zajímavý úryvek z jeho příspěvku s názvem „Mapy pobřeží legendární Tartárie by mohly být přesnější, než se dříve myslelo. Nová verze.“ https://dzen.ru/a/aM1pTeOjgg8L0p1d

Tieňové dejiny EÚ: Vznik Československa

Olga Četveriková

Pokiaľ ide o rozpadnuté Rakúsko-Uhorsko, kľúčový význam pre vplyv anglosaského kapitálu malo novovzniknuté samostatné Československo, ktorého zakladateľom bol Tomáš Masaryk (1850 – 1937), ktorý v povojnových dejinách strednej Európy zohral kľúčovú úlohu vďaka svojim úzkym väzbám na finančné kruhy Wall Street.

Masaryk, ktorý sa narodil na Morave, bol podľa viacerých bádateľov nemanželským synom bohatého Žida Nathana Redlicha a jeho slúžky, ktorá bola pôvodom moravská Nemka. Redlich, ktorý si vzal slúžku za jedného z dvoranov Masaryka, zabezpečil, aby jeho syn získal dobré vzdelanie, poslal ho študovať na najlepšie univerzity do Lipska a Viedne. V Lipsku sa Masaryk zoznámil s americkou študentkou Charlotte Garrigue, príbuznou bohatého amerického židovského bankára Charlesa Cranea, ktorá sa stala jeho manželkou. S pomocou Cranea, ktorý sa podieľal na financovaní Wilsonovej predvolebnej kampane, sa Masaryk dostáva do okruhu ľudí blízkych prezidentovi a závislých od bankárov z Wall Street.

Zpovědník urozené paní 2

Jan z Helvajzu    

 

 

 


Dominikovy studie se protáhly na tři roky. Po návratu z Prahy opět přichází na hrad Lemberk. Tentokrát je doma i pan Havel, pán hradu a manžel paní Zdislavy.
Pojď dál Dominiku, jak se ti líbilo na studiích v Praze?
Inu, líbilo i nelíbilo.
Studoval jsem rád, pane Havle, jsem otevřen novým věcem. Ale Praha je pro mne moc veliká, mnoho lidí a ruch. Není tam klid, jaký mám rád z Jablonného.
To je dobře, protože bazilika je skoro dokončena.
Dostaneš na starosti bohoslužby v ní i klášter.
Také špitál.
Paní Zdislava se o něj nemůže již starat, velmi se jí zhoršilo zdraví.
A já za tři dny odjíždím zpět do Prahy, král mne potřebuje.
Ty odjíždíš, když paní Zdislava je nemocna?
Musím, král si mou službu žádá.
Nyní jdi za paní Zdislavou, přála si tě vidět, až se z Prahy vrátíš.

 

Zpovědník urozené paní 1

 

 

 

historická fikce

Jan z Helvajzu

 

 

Ahoj Karle! Kde se u nás bereš?
Ale jedu okolo a napadlo mě, že se u tebe zastavím na kus řeči. A máš doma ženu? Mohla by se na mě trochu kouknout, mám v poslední době nějaké divné sny. Nevím, co si mám o tom myslet a ona je přece ta odbornice na neuchopitelno. Že jo.
No to ano, ale zatím jsi vždy říkal, že na žádné čáry máry, kyvadla, astrologii, karty a podobné nevěříš.
No jo, to jsem říkal, ale vidím, že jsou věci mezi nebem a zemí…
Tak pojď dál, já ti ji tedy zavolám, ať se na tebe koukne.

....................................

 

Starověká svědectví

Mytologie

Slavný polární drak vyfotografovaný v roce 2019

Moderní vědci obecně definují mýtus jako formu posvátné historie, která se snaží popsat vznik světa a různých kulturních institucí. Pokud, jak se zdá, mýtus uchovává také vodítka pro rekonstrukci nedávné historie naší sluneční soustavy, je jeho studium o to důležitější. Srovnávací mytologie poukazuje na nápadné mezikulturní podobnosti, které silně naznačují, že jádro většiny, ne-li veškeré starověké mytologie má planetární původ. To vyvolává otázku: Jak je možné, že planety, které se na noční obloze jeví jen jako malé skvrnky, mohly naše předky tak hluboce fascinovat?

Jiná historie Země, část 1f

- předchozí část -

V obrázcích, které ukazují konce oceánských desek propadající se do pláště až do hloubky 600 km, je ještě jedna nepřesnost, o které se chci zmínit, než se budeme zabývat dalšími skutečnostmi, které jsou důsledkem popisované katastrofy.

Málokdo se zamýšlí nad tím, že litosférické desky ve skutečnosti plují na povrchu roztaveného magmatu přesně ze stejného důvodu, jako led pluje na povrchu vody. Při ochlazování a tuhnutí zemské kůry totiž látky, které ji tvoří, krystalizují. V krystalech je vzdálenost mezi atomy ve většině případů o něco větší, než když je stejná látka v roztaveném stavu a atomy a ionty se mohou volně pohybovat. Rozdíl je zanedbatelný, asi 8,4 % pro vodu, ale stačí k tomu, aby hustota ztuhlé hmoty byla nižší než hustota taveniny, takže ztuhlé úlomky vyplouvají na povrch.

Jiná historie Země, část 1e

- předchozí část -

Po zveřejnění prvních dílů se podle mého očekávání v komentářích objevili zástupci oficiální vědy, kteří téměř okamžitě prohlásili vše napsané za nesmysl a autora označili za nevzdělance a ignoranta. Prý kdyby autor studoval geofyziku, petrologii, historickou geologii a deskovou tektoniku, nikdy by takový nesmysl nenapsal.

Bohužel, protože se mi od autorky těchto komentářů nepodařilo získat žádné srozumitelné vysvětlení a místo toho začala urážet nejen mě, ale i ostatní čtenáře blogu, musel jsem jí dát ban. Ale chci zopakovat, že jsem vždy připraven ke konstruktivnímu dialogu a uznávám své chyby, pokud oponent předloží přesvědčivé argumenty ve věci samé, a ne ve formě „nemám čas vysvětlovat to hlupákům, běžte si přečíst moudré knihy, pak to pochopíte". Navíc jsem v životě přečetl spoustu moudrých knih na různá témata, takže mne žádná moudrá kniha neděsí. Hlavní je, že je skutečně moudrá a informativní.

Jiná historie Země 1d

- předchozí část -

Nyní se podívejme, co vidíme na pobřeží Tichého oceánu. Dovolte mi připomenout, že při obecném scénáři katastrofy se od místa nárazu pohybuje několikakilometrová vodní stěna všemi směry. Níže je topografická mapa kontinentů a mořského dna v Tichém oceánu, na které jsem vyznačil místo dopadu a směr pohybu vln.

Tartarský zlom

Prologem k tomuto příběhu se stala vzpomínka na vzdálené sovětské dětství. Psal se rok 1982 (asi tak), kdy se v nějakém druhu dětského poznávacího časopisu objevila malá poznámka o prvním vítězství ruské flotily na Baltu v průběhu Gangutské bitvy, pod vedením, jak se dalo očekávat, Petra. Tato bitva byla datována rokem 1714 a po 200 letech carská vláda ruské říše vydala pamětní jubilejní minci, nazvanou gangutský rubl. Mezi numismatiky je tato mince považována za velkou raritu a objevit ji je velké štěstí. Na tom by malá poznámka v časopise skončila, ale protože numismatika byla v té době jedním z nejrozšířenějších koníčků, informace z časopisu probudily skutečný zájem. Co to bylo za rubl? Mince se mezi sběratel proslavila a potvrdila se její výjimečná vzácnost. 

Jiná historie Země, část 1c

- předchozí část -

Nyní se vraťme do Tichého oceánu, kde se při vstupu objektu vytvořila obří vlna tsunami. A v tomto případě nepůjde jen o vlnu, jak se to děje nyní při zemětřeseních, protože v tomto případě se musí dát do pohybu celá několik kilometrů silná masa vody od hladiny až ke dnu, protože v okamžiku průletu tělesa musí z vody vyklidit prostor o průměru asi 500 km. V tomto případě se část vody, jak jsem již napsal, musí okamžitě přeměnit na páru, což má za následek prudké zvýšení tlaku v místě průchodu objektu a dodání dodatečné hybnosti vodě ve všech směrech od středu dopadu.

Jiná historie Země, část 1b

- předchozí část -

První fáze. Obrovský objekt o průměru asi 500 km zpočátku prolétá hustými vrstvami atmosféry. Povrch objektu se zahřeje na velmi vysokou teplotu a kolem objektu se vytvoří oblak plazmatu. Velká velikost objektu a velmi vysoká rychlost, kterou se pohybuje, znamená, že v atmosféře vzniká velmi silná rázová vlna. V místě, kudy objekt prochází, bude jeho rychlost úměrná rychlosti objektu, ale jak se bude vzdalovat, bude postupně klesat na rychlost zvuku. Samotný objekt však při průletu atmosférou neztratí rychlost, protože poměr průřezu objektu k jeho hmotnosti bude vzhledem k jeho gigantickým rozměrům velmi malý, takže prakticky nedojde k žádnému aerodynamickému brzdění. Navíc výška hustých vrstev zemské atmosféry je asi 20 km, zatímco odhadovaná velikost objektu je asi 500 km. To znamená, že když spodní okraj objektu již dosáhne povrchu Země, bude většina objektu stále ve vesmíru.

Jiná historie Země, část 1a

"Myšlenky o čemkoli" získaly svolení k publikaci českého překladu obsáhlé studie jednoho z předních ruských badatelů v oblasti alternativní historie Dmitrije Mylnikova, v níž se snaží zrekonstruovat průběh největší katastrofy, jež postihla Zemi v historicky nedávné době. Katastrofy, o níž svědčí nepřehlédnutelné stopy na zemském povrchu, ale o níž se přesto v žádné oficiální vědecké publikaci 

nedočtete

.

Malá předmluva

Je to už několik let, co jsem vydal první část své práce „Jak zanikla Tartárie?". Od vydání textu jsem obdržel mnoho komentářů a dopisů od čtenářů, včetně těch, jež obsahovaly nejrůznější fakta, jež nezapadají do oficiální verze historie, která se dnes vyučuje ve školách a na univerzitách. Některé skutečnosti, o nichž mi čtenáři napsali, tak či onak potvrdily nebo doplnily mé postřehy a závěry. O mnoha z nich jsem se zmínil v následujících článcích nebo v jiných pracích. Ale byly tu i skutečnosti, které naznačovaly, že naše dějiny jsou zkreslené mnohem víc, než jsem si myslel v době, kdy jsem psal stať o Tartárii. 

ARCHA NOEMOVA - část 2. (konec)

-předcházelo-


Noemova archa a CIA

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byla v oblasti Araratu zaznamenána neobvyklá frekvence přeletů amerických vojenských letadel. Američani to vysvětlili tím, že na žádost turecké vlády provádějí fotografování terénu, aby aktualizovali mapy tureckého území. Rusové zas byli přesvědčeni, že se jedná o výzvědnou aktivitu, která má souvislost s výstavbou jejich vojenské základny nedaleko odtud na arménském území.

Letecký snímek USAir Force, 1949

První dnes veřejně dostupné obrázky ze vzduchu pořídila US Air Force v roce 1949. Snímky údajně odhalily něco, co se zdálo být strukturou pokrytou ledem, ale byly drženy v tajném souboru pod názvem "Ararat Anomaly" po celá další léta, stejně jako následné fotografie pořízené v letech 1956, 1973, 1976, 1990 a 1992, a to z letadel i satelitů. Až v roce 1997 vláda vzhledem k vynucenému odtajnění některých spisů vydala několik z těchto obrázků, ale odborníci je považují za neprůkazné, protože jsou značně rozostřené (?).

ARCHA NOEMOVA - část 1.

Vlabi si opět dala práci a přeložila články na velmi zajímavé téma. Během překladu však zjistila několik nesrovnalostí a to jí přimělo k vlastnímu pátrání.

Bible říká, že Noemova archa spočinula po čtyřiceti dnech nepřetržitého deště na pohoří Ararat a ještě dalších několik měsíců museli její pasažéři čekat, dokud země nevyschla.