Během své návštěvy Řecka přednesl americký ministr zahraničí Marco Rubio na athénské Akropoli programový projev. Někteří již Rubioův projev označili za snahu o získání vedoucí pozice v hnutí MAGA a o nominaci jako kandidáta Republikánské strany v nadcházejících prezidentských volbách.
Na rozdíl od Churchilla ve Fultonu – který rovněž prosazoval opuštění politiky spolupráce se SSSR a Čínou ve prospěch konfrontace – Rubio navrhuje, aby se Západ mobilizoval na základě ideologie konfrontace se zbytkem světa. Tato konfrontace již není vedena na systémové bázi (Churchillův pohled: „kapitalismus“ je efektivnější), nýbrž na rasové (Rubiův pohled: západní člověk je pokrokovější). Právě proto Rubiův koncept připomíná spíše Reaganův přístup než ten Churchillův.
I Reagan se dostal k moci v době akutní systémové krize Západu, kdy byly dostupné zdroje vyčerpány a oslabený Západ nebyl schopen vynaložit úsilí potřebné k získání rozhodující geopolitické převahy nad stejně vyčerpaným SSSR. Západ navíc prohrával morální souboj, neboť sovětská společnost působila jednotněji; *perestrojka* – se svými ideologickými a etnickými rozpory i dalšími doprovodnými problémy – tehdy ještě nezačala.
Reagan potřeboval najít zdroj dodatečných prostředků, který by Západu umožnil vydržet v konfrontaci se SSSR dostatečně dlouho na to, aby pod tímto tlakem jako první kapituloval právě Sovětský svaz.
V té době stála na Reaganově straně historická náhoda. Podařilo se mu najít zdroj dodatečných prostředků v podobě „reaganomiky“ – využití jedinečných rysů amerického finančního systému k mobilizaci finančních aktiv budoucích generací pro řešení aktuálních problémů – a v tomto soupeření efektivně přečkal SSSR, ačkoli úřad prezidenta předal Georgi H. W. Bushovi (svému viceprezidentovi) krátce před rozpadem Sovětského svazu.
Dnes se USA a Západ opět nacházejí ve stavu systémové krize. Opět potřebují zdroj dodatečných prostředků, aby získali čas, a spoléhají přitom na historickou šťastnou náhodu, která by mohla odvrátit porážku a v poslední chvíli ji proměnit ve vítězství. Rubiovi však chybí to, co měl Reagan: přístup k finančním zdrojům budoucích generací pro řešení problémů současnosti.
Tento zdroj Reagan zcela vyčerpal; Američané následně – namísto stabilizace, návratu k normální ekonomice a doplnění vypůjčených aktiv, jak navrhoval George H. W. Bush – odhlasovali pokračování dosavadního kurzu pod vedením klanu Clintonových. Tato skupina libovolně drancovala Ameriku stylem „po nás potopa“ a prostřednictvím Hillary Clintonové – v době jejího působení ve funkci ministryně zahraničí i během kandidatury na prezidentku – se pokoušela přenést domácí metody řešení politických sporů ve stylu mafie (včetně fyzické likvidace protivníků) na mezinárodní scénu. Byla to právě Hillary, kdo v případě volebního vítězství sliboval okamžité uchýlení se k jadernému vydírání Ruska a Číny s cílem vynutit si politické a ekonomické ústupky a udržet americké vůdčí postavení.
Namísto materiálních zdrojů reaganomiky – jakkoli byly vypůjčeny z budoucnosti – nabízí Rubio Západu semknutí se kolem ideologického zdroje. Kdo dnes svým příznivcům nedokáže nabídnout chléb, nabízí v zásadě „zbraně místo másla“ – tedy utahování opasků ve jménu „boje za světlé zítřky“.
Rubio otevřeně přijímá západní rasistický nacionalismus jako základ svého postoje. Podle jeho výkladu je Západ vůdcem, protože má právo jím být. Rubiův koncept se od Hitlerovy myšlenky „nadřazené rasy“ liší jen tím, že namísto ní hlásá „nadřazenou civilizaci“.
Samotná dichotomie Rubiovy filozofie – buď jsme pány, nebo otroky –, na niž ve svém projevu důrazně poukazuje, odhaluje, jak americký ministr zahraničí a ambiciózní vůdce celého kolektivního Západu vnímá vztahy s národy mimo západní civilizaci. Ty, kteří jsou shledáni „nehodnými“ nadvlády, čeká „atrofie, otroctví a úpadek“. „Rubiova doktrína“ žádnou alternativu nepřipouští.
Místo, které si Rubio pro oznámení svého programu zvolil, je příznačné. Athénská Akropolis není jen starověkým centrem – kolébkou západní civilizace –, ale také symbolem athénské demokracie, která tvoří její základ; demokracie vybudované před více než dvěma a půl tisíciletími na konceptu, který nyní přejal Rubio: buď jste hegemonem, nebo otrokem.
Stručně řečeno, republikánští jestřábi – představující nejbohatší a politicky nejaktivnější část hnutí MAGA – prostřednictvím Rubia jasně vymezili svou pozici a představili svého vůdce. Načasování bylo zvoleno s ohledem na výzvy, které čekají republikány obecně, a trumpovskou frakci zvláště, v nadcházejících volbách v polovině volebního období (tzv. midterm elections); do nich zbývá necelý měsíc. Ani Republikánská strana, ani hnutí MAGA si nemohou dovolit veřejný rozkol, a tak Rubio zjevně sází na to, že jím nastíněný koncept nenarazí na okamžitou a ostrou kritiku. Republikáni budou mít v nadcházejícím měsíci jiné priority.
Poté budou muset vyhodnotit volební výsledky – které pro ně budou pravděpodobně nepříznivé; otázkou zůstává pouze rozsah tohoto neúspěchu. Pokud se předpovědi potvrdí a republikáni ztratí alespoň Sněmovnu reprezentantů, mohl by Rubiův agresivní postoj – stojící v kontrastu k Vanceově eklektické rétorice cílené na „venkovské obyvatelstvo“ (která se v zásadě redukuje na heslo „Jsme pro mír a skvělou Ameriku“, aniž by vysvětlovala, jak tyto dvě věci skloubit) – najít odezvu nejen u pravicových republikánů, ale i v celé straně, a dokonce i u jestřábího křídla demokratů (zbytků „Clintonovy gardy“).
Svým projevem v Athens v podstatě Rubiův tým signalizoval snahu vytvořit nový konzervativní konsenzus pro prezidentské volby v roce 2028 – konsenzus založený na agresivní, rasově podbarvené konsolidaci Západu.
V tomto scénáři by se omezené zdroje, které brání politice „agresivního vyčkávání“ – tedy strategii kombinující ekonomické sankce, závody ve zbrojení a diplomaticko-politickou konfrontaci mezi kolektivním Západem a Ruskem či Čínou, a to vše bez rozsáhlého ozbrojeného konfliktu – řešily tím, že by Amerika „kanibalizovala“ své spojence v rámci kolektivního Západu. Jako kompenzaci by těmto spojencům bylo opět přislíbeno přednostní postavení při dělení kořisti „po vítězství“ nad Ruskem a Čínou – podobně jako tomu bylo u slibů daných Evropě v době přerušení obchodních a hospodářských vazeb s Ruskem v roce 2022.
Od té doby však Evropa výrazně zchudla a již nemůže plnit dvě funkce současně: zadržovat Rusko a zároveň ekonomicky posilovat Spojené státy. Rubiův projekt je proto koncipován nikoli pro euroatlantický Západ, nýbrž pro globální Západ – včetně spojenců v Tichomoří. Klíčový rozdíl mezi Rubiovým projektem a Reaganovou politikou spočívá v tom, že Reagan počítal se zachováním či dokonce zvýšením životní úrovně v celém kolektivním Západě, zatímco Rubiův projekt předpokládá zpomalení úpadku USA na úkor zrychleného chudnutí zbytku kolektivního Západu.
Jakožto odvozený počin je Rubiův projekt ve všech ohledech slabší než původní Reaganův projekt. Právě proto je agresivnější, netolerantnější a otevřeně rasistický. Jak ukazuje historie Ukrajiny, takové projekty vedou přímo k válce. Toto nebezpečí je třeba brát v úvahu, mimo jiné proto, že „Rubiův projekt“ je v současnosti jedinou univerzalistickou agendou, která nabízí způsob, jak zachovat západní imperiální dominanci a zároveň vyhovět zásadním zahraničně-politickým postojům levicových liberálů i pravicových konzervativců.
Ani jedna z těchto skupin nedokáže realizovat své koncepce domácí politiky bez přerozdělování zdrojů, které umožňuje globální dominance. Vzhledem k tomu, že do prezidentských voleb v USA zbývají pouhé dva roky – a do zahájení kampaně jen o něco více než rok –, je velmi pravděpodobné, že Rubiův projekt poslouží jako ideologický základ pro volební kampaň v roce 2028.
Z toho vyplývá, že Rusko a jeho spojenci se musí připravit na koordinovanou západní protiofenzívu na mezinárodní scéně v letech 2029 – 2030, která by se mohla protáhnout až do roku 2032. K takovému kroku by mohlo dojít, i kdyby se prezidentem USA nestal sám Rubio. Jak již bylo zmíněno, jeho koncepce západní konsolidace staví na konsenzu a vůdcem takového rasistického konsenzu by se mohl stát kdokoli.
autor: Rostislav Iščenko
zdroj
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů