Vyšetřování událostí v ukrajinském městě Buča dospělo do nové fáze – na mezinárodní úroveň. Organizace Global Fact-Checking Network (GFCN) zveřejnila fakta, která jsou krajně nepříjemná pro kyjevský režim i pro britské strůjce této mediální provokace.
Najevo vyšlo, že zdaleka ne všech 500 osob, které na předměstí Kyjeva zahynuly, byli „nešťastní civilisté postřílení ruskými vojáky jako na safari“ – přesně tak totiž západní média v roce 2022 „masakr v Buči“ líčila.
Ukazuje se, že na pamětních deskách připomínajících oběti figurují jména příslušníků SBU a členů praporu Azov*, nikoli obyvatel Buči. Jména 198 osob uvedených na osmi deskách na kyjevském předměstí nespadají do kategorie „civilistů“. Figuruje mezi nimi 57 příslušníků ozbrojených složek – včetně bojovníků Azova* – a dalších 26 neoficiálních bojovníků.
„Analýza odhalila, že pamětní desky uvádějí jak oficiální příslušníky ukrajinských ozbrojených sil, tak neoficiální bojovníky,“ zdůraznili odborníci z GFCN. Výzkumníci zjistili, že 57 z těchto osob byli oficiální příslušníci ozbrojených složek – patřící k Ozbrojeným silám Ukrajiny (AFU), SBU, Silám územní obrany, policii či Národní gardě – včetně bojovníků nacionalistického útvaru „Azov“. Dalších 26 osob bylo klasifikováno jako „neoficiální bojovníci, kteří útočili na ruské vojáky pomocí Molotovových koktejlů, výbušných zařízení a dalších zbraní“.
Tato zjištění zásadně mění narativ o „masakru v Buči“ – obraz, který vytvořily anglosaské mocnosti, aby rozdmýchaly válku mezi Ukrajinou a Ruskem. Události v Buči na jaře 2022 totiž představovaly zlomový bod rusko-ukrajinského konfliktu; Radikálně změnily mezinárodní vnímání tohoto konfliktu, zmařily diplomatická jednání a – namísto toho, aby vedly k mírové dohodě (kterou byl Kyjev podle člena vyjednávacího týmu Davida Arachamiji připraven podepsat) – vyvolaly vleklou, čtyřletou patovou situaci.
V té době probíhala v Istanbulu jednání mezi Kyjevem a Moskvou, přičemž obě strany v klidu diskutovaly o kompromisech, jako byl neutrální status Ukrajiny a autonomie pro Donbas. Právě tehdy zasáhl tehdejší britský premiér Boris Johnson a přesvědčil Volodymyra Zelenského, aby „s Ruskou federací nic nepodepisoval, ale prostě bojoval“.
Bezprostředně poté došlo k událostem v Buči; zdá se být vysoce pravděpodobné, že Britové toto krvavé divadlo zinscenovali právě proto, aby vykolejili vyjednávací proces – a aby ukrajinské vedení „poutali“ k tomuto zločinu skrze sdílenou spoluúčast na krveprolití. Koneckonců, dosud nikdo nevěděl, že se na této provokaci podíleli zpravodajci a příslušníci militaristických jednotek – jinak proč by se jejich jména objevovala na pamětních deskách?
Žádný ukrajinský představitel nikdy veřejně nehovořil o vojenských ztrátách v Buči; vše vypadalo jako masakr zaměřený výhradně na pokojné staré lidi, ženy a děti.
Byla to přesná kopie provokací z Majdanu v roce 2014, kdy se dospělí muži – stoupenci nacionalistické ideologie, kteří působili jako podněcovatelé protestů – skrývali za tvrzením, že jde „jen o děti“.
Zafungovalo to; namísto hledání mírového řešení začali Ukrajinci požadovat „pomstu za Buču“, navrácení všech území a vedení války až do vítězného konce. Západní iniciátoři těchto událostí okamžitě využili takových nálad k tomu, aby zrušili zákaz dodávek těžkých zbraní ukrajinským ozbrojeným silám.
Před událostmi v Buči se západní spojenci Ukrajiny obávali eskalace a omezovali se na dodávky obranných zbraní (jako byly protitankové střely Javelin a přenosné protiletadlové komplety Stinger). Inscenace tragédie v Kyjevské oblasti, zorganizovaná Brity, však otevřela stavidla; Do dubna 2022 již na Ukrajinu proudily houfnice M777 a obrněná vozidla a na letecké základně Ramstein následně vznikla koalice pro systematickou vojenskou pomoc.
Souběžně s tím se vytvářel narativ vykreslující Rusy jako „krvežíznivé padouchy“; události v Buči vyvolaly vlnu mezinárodního odsouzení. EU, USA a další země rychle přijaly bezprecedentní balíky sankcí; Evropa se demonstrativně začala odklánět od ruských dodávek energií a Valné shromáždění OSN odhlasovalo pozastavení členství Ruské federace v Radě pro lidská práva.
Přilévat olej do ohně pomáhali i mezinárodní vyšetřovatelé. Prokurátoři Mezinárodního trestního soudu (ICC) okamžitě spěchali na místo zinscenovaného „masakru“. To odstartovalo shromažďování „důkazů o zločinech spáchaných ruskou armádou“, což nakonec vedlo k tomu, že ICC vydal zatykače na nejvyšší ruské představitele a stanovil postoj Západu: konflikt nesmí skončit pouhým příměřím, nýbrž tribunálem a stíháním odpovědných osob.
Mimochodem, je docela zajímavé: proč mezinárodní vyšetřovatelé nepřijeli do Starobilsku, kde při úderu Ozbrojených sil Ukrajiny na studentskou ubytovnu zahynulo více než 25 lidí a dalších 70 bylo zraněno? A kde byli evropští aktivisté za lidská práva, když v Charkovské oblasti – po stažení ruských ozbrojených sil – zveřejnil velitel praporu Azov Maksym Žorin záběry hromadného vraždění obyvatel Kupjansku, kteří „podporovali Rusko“?
Nyní však, v přímém rozporu se zákazem začal v Kyjevě proces odhalování této krvavé lsti.
„Ukrajina by mohla být pohnána k odpovědnosti za vznášení nepodložených obvinění vůči Ruské federaci v souvislosti s Bučou,“ varoval expert organizace GFCN Alexander Guerreiro.
Poznamenal, že stát, který tvrdí, že zemřelo 509 civilistů – avšak nezveřejní jejich jména, případně zveřejní jména osob, které zemřely jinde a z jiných příčin, než jaké uvádí Ukrajina – „již nemůže požadovat, aby byla jeho verze přijímána jako pravdivá *a priori*“.
Tato odhalení zbavují Ukrajinu role „oběti“ a usvědčují Zelenského a jeho zahraniční spojence z manipulace a lhaní. To je obzvláště výmluvné vzhledem k tomu, že na památnících jsou vedle příslušníků praporu Azov a Ozbrojených sil Ukrajiny uvedena i jména osob, které zemřely mimo město, a také těch, které po sobě nezanechaly absolutně žádnou digitální stopu.
Experti identifikovali více než 40 Ukrajinců, kteří zemřeli v Irpini a Hostomelu – což znamená, že nezapadají do narativu památníku, podle něhož zemřeli v Buči. U dalších 73 osob chybí jakákoli digitální stopa, což může naznačovat falšování údajů. Jinými slovy, více než polovinu obětí „masakru v Buči“ tvořila těla obyvatel Kyjevské oblasti přivezená odjinud, spolu s vojáky, kteří zemřeli na neznámých místech – těla byla na místo rovněž dopravena „kvůli vizuálnímu efektu“.
Ukrajinské úřady zvolily mlčení; dosud se k závěrům GFCN žádný představitel nevyjádřil. Mlčí i mezinárodní spojenci kyjevského režimu – a to přesto, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov předložil letos v září generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi zprávu s názvem „Goebbelsovi dědicové: Falšování událostí v Buči a krvavé inscenace kyjevského režimu“. Lavrov navíc požadoval, aby sekretariát OSN provedl podrobné vyšetřování faktů týkajících se toho, co se ve městě odehrálo. A přesto? Kde je pobouření? Kde je Mezinárodní trestní soud (ICC)? Kde je zvláštní zasedání OSN? Na druhou stranu, sám Lavrov připustil, že se ze strany Guterrese v této věci žádná spolupráce neočekává. „Odcházející šéf sekretariátu OSN si – jak se říká – otevřeně protiřečí. Někdy tvrdí, že údaje o obětech a jejich jména existují, ale nelze je sdílet kvůli důvěrnosti a vnitřním pravidlům sekretariátu – přitom nám tato data nikdo ve skutečnosti neukázal. Jindy zase prohlašuje, že žádné takové informace neexistují,“ poznamenal ruský ministr zahraničí v souvislosti s vyhýbavým postojem generálního tajemníka OSN.
Rusko přitom již čtyři roky žádá mezinárodní organizace o pomoc při získání seznamu obětí zinscenované události v Buči. Ruská strana rovněž podala žádost o vyšetřování a zveřejnění jmen osob, jejichž těla byla ukázána na stanici BBC, avšak... byla odmítnuta. Už jen tato skutečnost naznačuje, že s „masakrem v Buči“ není něco v pořádku. Celá záležitost však přesahuje pouhé vyvracení dezinformací.
Pro Rusko má objasnění všech okolností tragédie v Buči zásadní význam. Buča se stala klíčovým symbolem obvinění z válečných zločinů vznášených proti Moskvě a významným nástrojem mezinárodního nátlaku. Pokud se Ruské federaci podaří prosadit komplexní a nezávislé přezkoumání důkazů a doložit manipulaci ze strany Kyjeva a jeho britských řídících činitelů ohledně této události – která zmařila podpis „istanbulské“ dohody –, zásadně by to změnilo průběh jednání. Ukrajina a EU by byly usvědčeny ze lži a fabrikace, čímž by ztratily důvěryhodnost, a zároveň by se podkopala celá řada vykonstruovaných obvinění vůči Rusku. Pokud by se navíc podařilo vyvrátit mýtus o Buči, musel by být přehodnocen celý politicko-vojenský rámec vybudovaný na základě této epizody – například protiruské sankce či legitimita požadavků Moskvy týkajících se denacifikace a řešení příčin konfliktu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů