Jiná historie Země, část 1c

- předchozí část -

Nyní se vraťme do Tichého oceánu, kde se při vstupu objektu vytvořila obří vlna tsunami. A v tomto případě nepůjde jen o vlnu, jak se to děje nyní při zemětřeseních, protože v tomto případě se musí dát do pohybu celá několik kilometrů silná masa vody od hladiny až ke dnu, protože v okamžiku průletu tělesa musí z vody vyklidit prostor o průměru asi 500 km. V tomto případě se část vody, jak jsem již napsal, musí okamžitě přeměnit na páru, což má za následek prudké zvýšení tlaku v místě průchodu objektu a dodání dodatečné hybnosti vodě ve všech směrech od středu dopadu.

Jiná historie Země, část 1b

- předchozí část -

První fáze. Obrovský objekt o průměru asi 500 km zpočátku prolétá hustými vrstvami atmosféry. Povrch objektu se zahřeje na velmi vysokou teplotu a kolem objektu se vytvoří oblak plazmatu. Velká velikost objektu a velmi vysoká rychlost, kterou se pohybuje, znamená, že v atmosféře vzniká velmi silná rázová vlna. V místě, kudy objekt prochází, bude jeho rychlost úměrná rychlosti objektu, ale jak se bude vzdalovat, bude postupně klesat na rychlost zvuku. Samotný objekt však při průletu atmosférou neztratí rychlost, protože poměr průřezu objektu k jeho hmotnosti bude vzhledem k jeho gigantickým rozměrům velmi malý, takže prakticky nedojde k žádnému aerodynamickému brzdění. Navíc výška hustých vrstev zemské atmosféry je asi 20 km, zatímco odhadovaná velikost objektu je asi 500 km. To znamená, že když spodní okraj objektu již dosáhne povrchu Země, bude většina objektu stále ve vesmíru.

Jiná historie Země, část 1a

"Myšlenky o čemkoli" získaly svolení k publikaci českého překladu obsáhlé studie jednoho z předních ruských badatelů v oblasti alternativní historie Dmitrije Mylnikova, v níž se snaží zrekonstruovat průběh největší katastrofy, jež postihla Zemi v historicky nedávné době. Katastrofy, o níž svědčí nepřehlédnutelné stopy na zemském povrchu, ale o níž se přesto v žádné oficiální vědecké publikaci 

nedočtete

.

Malá předmluva

Je to už několik let, co jsem vydal první část své práce „Jak zanikla Tartárie?". Od vydání textu jsem obdržel mnoho komentářů a dopisů od čtenářů, včetně těch, jež obsahovaly nejrůznější fakta, jež nezapadají do oficiální verze historie, která se dnes vyučuje ve školách a na univerzitách. Některé skutečnosti, o nichž mi čtenáři napsali, tak či onak potvrdily nebo doplnily mé postřehy a závěry. O mnoha z nich jsem se zmínil v následujících článcích nebo v jiných pracích. Ale byly tu i skutečnosti, které naznačovaly, že naše dějiny jsou zkreslené mnohem víc, než jsem si myslel v době, kdy jsem psal stať o Tartárii. 

O sovětské „agresi" 1939 - 1940 proti Finsku

Je velmi smutné, že většina současných Rusů ví velmi málo o historii své země. Jedním z hlavních argumentů těch, kteří obviňují Rusko z agresivní povahy, je tvrzení o útoku „obrovské totalitní říše na malé bezbranné a mírumilovné Finsko“. A bohužel dnešní Rusové na to jen bezmocně rozhazují rukama, sklopí oči a nezřetelně začnou mumlat něco jako: - „No, ano... Byla tam nějaká taková epizoda."

Kurz tartarologie 11

- předchozí část -

Tartárie XX. století

Konec devatenáctého a začátek dvacátého století byl poznamenán nekonečnou řadou revolucí, které vypukly po celém světě. Pokud je neuvažujeme odděleně, ale jako různé epizody stejného procesu, pak je nemožné neidentifikovat jeden vzorec: příjemcem v každém případě bylo jistě Britské impérium. A říkat, že Britové neměli s většinou z nich přímý vztah, může jen extrémně krátkozraký a naivní člověk. Osvědčené a zdokonalené metody vedení informačních válek devatenáctého století byly doplněny ještě propracovanější taktikou podkopávání států zevnitř za pomoci tzv. „pátých kolon“ živených v jejich hlubinách. Takže to není vůbec vynález CIA, jak se mnozí domnívají.

Kurz tartarologie 10

- předchozí část -

„Krymská“ (první ne vlastenecká) válka

Dnes již lze s vysokou mírou jistoty tvrdit, že známe důvody a přesné datum odchodu Velké Tartárie ze světové arény. Odtud se logicky odvíjí pochopení následných událostí, stejně jako důvody zapomnění skutečné historie naší země. Historii píše vítěz, jak každý ví, a tak je přirozené, že útočníci, kteří si říkali Romanovci, udělali všechno možné i nemožné, aby napsali historii novou. Takovou, jakou známe z učebnic. Romanovci byli klasičtí rusofobové, ačkoli se pilně vydávali za pravoslavné Rusy.

Jak byl zfalšován deník Anny Frankové

Jedním z pilířů mytologie holokaustu dokazující „nepopiratelný fakt“ vyhlazení 6 milionů Židů, je nyní deník dívky z Nizozemska Anny Frankové. Text tohoto deníku se studuje ve školách, včetně ruských, což u dětí vždy vyvolává slzy rozhořčení a lítosti. Při probírání deníku totiž není důraz kladen na historické materiály, na fakta a události popsané v deníku, ale výhradně na emoce. Málokteré z dětí četlo deník celý, byly jim z něj předkládány jen zvlášť emotivní úryvky. Ale pokud z knihy vyloučíme emocionální složku a zaměříme se na faktické materiály, pak schopnost kritického myšlení, která u našich dětí ještě nebyla zcela zničena, může dát beneficientům hodin holocaustu v našich školách výsledek přesně opačný tomu, než co se očekávalo. A to je skutečný problém celého projektu s názvem „Holocaust“.

Plazmová kosmologie

Plazmová kosmologie je model vzniku vesmíru, ve kterém hrají významnou roli plazma a elektromagnetické síly a ve kterém je preferován faktografický přístup, tj. vychází se z pozorovaného současného stavu a snaží se extrapolovat zpět v čase k ještě dávnějším stavům [2].

Hannes Alfvén také zkoumal výhody kosmologie, v níž by vesmír mohl být symetrický mezi hmotou a antihmotou. Vychází z práce Oskara Kleina a je známá jako Klein-Alfvénova kosmologie.

Plazma

Na prvním mezinárodním semináři IEEE o plazmové kosmologii, který se konal v La Jolla v Kalifornii v roce 1989, Hannes Alfvén uvedl: [2].

...model plazmového vesmíru nyní vede k drasticky novým pohledům na strukturu vesmíru. Jejich hlavní charakteristiky uvádí Fälthammar,[3] nejdůležitější jsou následující: