Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž vládě uložil, aby zajistila prezidentu republiky další zážitkový zájezd, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
O co jde? Ve dnech 7. až 8. července 2026 se bude v Ankaře konat summit NATO. Vláda v pondělí rozhodla o složení české delegace (premiér, ministři zahraničí a obrany). Tedy bez prezidenta. Prezident ještě v pondělí v noci podal na Ústavní soud (ÚS) kompetenční žalobu a návrh na předběžné opatření.
ÚS vydal již ve středu předběžné opatření, jímž vládě ukládá, aby organizátorům summitu NATO oznámila, že součástí delegace bude též prezident, zajistila mu příslušnou akreditaci a zdržela se jednání, jímž by účasti prezidenta a jeho doprovodu bránila či ji ztěžovala. O samotné kompetenční žalobě prý ÚS rozhodne v řádu měsíců.
Proti vydání předběžného opatření se z 15 členů ÚS vyslovili dva, klobouk dolů. Jan Wintr a Dita Řepková argumentovali tím, že ustanovení občanského soudního řádu, jimiž ÚS zdůvodnil nařízení předběžného opatření, obsahuje podmínky, které nebyly v tomto případě splněny. A zákon o ÚS předběžná opatření výslovně zmiňuje pouze v případech, kdy jde o zabránění mimořádně závažným následkům, což není tento případ. ÚS se měl vydání tohoto nařízení zdržet tím spíše, že jde o zásah do probíhajících politických dějů, aniž bylo rozhodnuto o samotné podstatě kompetenčního sporu. Soudci v disentním stanovisku dále uvádějí, že i kdyby prezident na summit NATO nejel, nebylo by údajné omezení prezidentské kompetence zastupovat stát navenek natolik závažné, aby bylo nutno nařídit předběžné opatření.
Rozdíl mezi ústavními články 62 a 63
Kompetence prezidenta republiky neuvádí jeden, nýbrž dva články ústavy. Proč tomu tak je? Článek 62 uvádí to, k čemu je prezident kompetentní sám, článek 63 pak uvádí prezidentovy kompetence, které vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, protože za ně odpovídá vláda. Pečlivý čtenář zpozorní – kdo je tedy odpovědný za prezidentovy úkony, činěné podle článku 62, když prezident (podle článku 54/3) není z výkonu své funkce odpovědný?
Podstatnou okolností celého sporu je to, že inkriminovaná kompetence („prezident zastupuje stát navenek“) je obsažena v článku 63, vyžaduje tedy spolupodpis vlády, a za toto prezidentovo zastupování státu navenek odpovídá vláda!
Avšak prezident arogantně vykládá tuto pravomoc, jako by byla obsažena v článku 62! (Pokud tedy pomineme variantu, že by prezident neporozuměl čtenému textu.)
Zřejmé je to z jeho podání na ÚS - cituji:
Zabránění v oficiální účasti prezidenta republiky na summitu NATO v rámci oficiální delegace České republiky nebo její ztížení ze strany vlády, členů vlády či jim podřízených správních úřadů je protiústavní. Vláda ani žádný z jejích členů či z jí podřízených správních úřadů nemá kompetenci k tomu, aby omezili ústavní kompetenci prezidenta republiky zastupovat stát navenek v podobě účasti na jednání NATO. Jediným, kdo je podle ústavního pořádku kompetentní rozhodnout o tom, zda se prezident republiky v rámci oficiálni delegace ČR summitu NATO zúčastní, anebo nikoliv, je toliko prezident republiky samostatně. Pokud se pro svou účast prezident republiky rozhodne, mají ostatní orgány veřejné moci ústavní povinnost nejen této účasti nezabraňovat či ji neztěžovat, ale i aktivně napomoci její řádné realizaci.
Je to až trapné, ale prezident prostě lže. Podle článku 63 ústavy prezident stát zastupuje pouze s kontrasignací vlády, a vláda je za jeho výkon v této roli odpovědná!
ÚS měl v této situaci jedinou korektní možnost, a to prezidentovo podání pro fundamentální zmatečnost prostě odmítnout, a diskrétně ho poučit o významu slov.
Chytřejší ustoupí
Vláda nechce hrotit spor, v němž pod oheň systematicky nakládá prezident a jeho loutkovodiči. Proto nyní naznačuje, že nařízení ÚS formálně splní.
Prezident poletí se svou suitou do Ankary. Nabízí se, že to je zřejmě pointa sporu. Někdo z prezidentova doprovodu se nutně cpe na jednání summitu NATO, protože tam se budou řešit peníze a zbraně a zbraně a peníze.
A prezident za své trapné angažmá, kdy vystupuje jako arogantní analfabet, dostane další zážitkový zájezd. Na slavnostní večeři, na níž se tolik těšil, ale delegován prý asi nebude, bude muset vzít zavděk nějakým ankarským kebabem. Druhý den na jednání bude mluvit, pokud mu vedoucí delegace dá slovo, a bude říkat pouze věci, které mu schválí vláda. Ta je totiž odpovědná za zahraniční i obrannou politiku země.
Prezident ale naznačil, že je ochoten přijmout mandát vlády, a hovořit podle vládních not. Prostě příkladný charakter. Jednou mluví tak, podruhé onak, jak mu kdo nakáže. Jakub Landovský taky v NATO mluvil, jak se po něm chtělo, teď zase mluví, jak se po něm chce. Morální giganti to jsou!
Jaké poučení z toho plyne? Premiér po nich málo dupe! Musí přitlačit, jinak mu takoví desintegrovaní jedinci budou poslouchat toho, kdo po nich dupe víc! Nic jiného neumějí.
Až sem jsme to dotáhli.
ÚS vydal již ve středu předběžné opatření, jímž vládě ukládá, aby organizátorům summitu NATO oznámila, že součástí delegace bude též prezident, zajistila mu příslušnou akreditaci a zdržela se jednání, jímž by účasti prezidenta a jeho doprovodu bránila či ji ztěžovala. O samotné kompetenční žalobě prý ÚS rozhodne v řádu měsíců.
Proti vydání předběžného opatření se z 15 členů ÚS vyslovili dva, klobouk dolů. Jan Wintr a Dita Řepková argumentovali tím, že ustanovení občanského soudního řádu, jimiž ÚS zdůvodnil nařízení předběžného opatření, obsahuje podmínky, které nebyly v tomto případě splněny. A zákon o ÚS předběžná opatření výslovně zmiňuje pouze v případech, kdy jde o zabránění mimořádně závažným následkům, což není tento případ. ÚS se měl vydání tohoto nařízení zdržet tím spíše, že jde o zásah do probíhajících politických dějů, aniž bylo rozhodnuto o samotné podstatě kompetenčního sporu. Soudci v disentním stanovisku dále uvádějí, že i kdyby prezident na summit NATO nejel, nebylo by údajné omezení prezidentské kompetence zastupovat stát navenek natolik závažné, aby bylo nutno nařídit předběžné opatření.
Rozdíl mezi ústavními články 62 a 63
Kompetence prezidenta republiky neuvádí jeden, nýbrž dva články ústavy. Proč tomu tak je? Článek 62 uvádí to, k čemu je prezident kompetentní sám, článek 63 pak uvádí prezidentovy kompetence, které vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, protože za ně odpovídá vláda. Pečlivý čtenář zpozorní – kdo je tedy odpovědný za prezidentovy úkony, činěné podle článku 62, když prezident (podle článku 54/3) není z výkonu své funkce odpovědný?
Podstatnou okolností celého sporu je to, že inkriminovaná kompetence („prezident zastupuje stát navenek“) je obsažena v článku 63, vyžaduje tedy spolupodpis vlády, a za toto prezidentovo zastupování státu navenek odpovídá vláda!
Avšak prezident arogantně vykládá tuto pravomoc, jako by byla obsažena v článku 62! (Pokud tedy pomineme variantu, že by prezident neporozuměl čtenému textu.)
Zřejmé je to z jeho podání na ÚS - cituji:
Zabránění v oficiální účasti prezidenta republiky na summitu NATO v rámci oficiální delegace České republiky nebo její ztížení ze strany vlády, členů vlády či jim podřízených správních úřadů je protiústavní. Vláda ani žádný z jejích členů či z jí podřízených správních úřadů nemá kompetenci k tomu, aby omezili ústavní kompetenci prezidenta republiky zastupovat stát navenek v podobě účasti na jednání NATO. Jediným, kdo je podle ústavního pořádku kompetentní rozhodnout o tom, zda se prezident republiky v rámci oficiálni delegace ČR summitu NATO zúčastní, anebo nikoliv, je toliko prezident republiky samostatně. Pokud se pro svou účast prezident republiky rozhodne, mají ostatní orgány veřejné moci ústavní povinnost nejen této účasti nezabraňovat či ji neztěžovat, ale i aktivně napomoci její řádné realizaci.
Je to až trapné, ale prezident prostě lže. Podle článku 63 ústavy prezident stát zastupuje pouze s kontrasignací vlády, a vláda je za jeho výkon v této roli odpovědná!
ÚS měl v této situaci jedinou korektní možnost, a to prezidentovo podání pro fundamentální zmatečnost prostě odmítnout, a diskrétně ho poučit o významu slov.
Chytřejší ustoupí
Vláda nechce hrotit spor, v němž pod oheň systematicky nakládá prezident a jeho loutkovodiči. Proto nyní naznačuje, že nařízení ÚS formálně splní.
Prezident poletí se svou suitou do Ankary. Nabízí se, že to je zřejmě pointa sporu. Někdo z prezidentova doprovodu se nutně cpe na jednání summitu NATO, protože tam se budou řešit peníze a zbraně a zbraně a peníze.
A prezident za své trapné angažmá, kdy vystupuje jako arogantní analfabet, dostane další zážitkový zájezd. Na slavnostní večeři, na níž se tolik těšil, ale delegován prý asi nebude, bude muset vzít zavděk nějakým ankarským kebabem. Druhý den na jednání bude mluvit, pokud mu vedoucí delegace dá slovo, a bude říkat pouze věci, které mu schválí vláda. Ta je totiž odpovědná za zahraniční i obrannou politiku země.
Prezident ale naznačil, že je ochoten přijmout mandát vlády, a hovořit podle vládních not. Prostě příkladný charakter. Jednou mluví tak, podruhé onak, jak mu kdo nakáže. Jakub Landovský taky v NATO mluvil, jak se po něm chtělo, teď zase mluví, jak se po něm chce. Morální giganti to jsou!
Jaké poučení z toho plyne? Premiér po nich málo dupe! Musí přitlačit, jinak mu takoví desintegrovaní jedinci budou poslouchat toho, kdo po nich dupe víc! Nic jiného neumějí.
Až sem jsme to dotáhli.
zdroj
