Z HISTORIE EVROPY 7

- předchozí část -

Na chvíli teď opustíme slovanský svět a podíváme se, jak se věci mají na západ od Rýna.

Keltové

Řekli jsme si, že v průběhu 5. tisíciletí se na západ od Rýna zformovala první nám známá západoevropská civilizace, civilizace dolmenů/megalitů (pozor neplést s rondely), tedy protokeltská větev. V průběhu dalších tisíciletí se její obyvatelstvo početně rozrostlo, postupně se vyprofilovaly jednotlivé kmeny, a ty se kolem roku 450 př. n. l. daly do pohybu hned čtyřmi směry: na území dnešní Itálie, do střední Evropy, do Španělska (kde smíšením s místními obyvateli vytvořili Iberokelty) a na Britské ostrovy. Slovo „Keltové“ tehdy ještě neexistovalo; říkali si Galové a svému domovskému území, jehož centrum se rozkládalo na území dnešní Francie – Galie (Celtika).

Keltské kmeny, které se vydaly na Apeninský poloostrov (Senóni, Bójové, Insuburové, Lingové,...) vytlačily z Pádské nížiny Etrusky a následně se střetli i s Římany. V roce 387 př. n. l. se jim dokonce podařilo vypálit Řím. Situaci však neuměli vojensky využít (Keltům se někdy také říká „lovci lebek“ či „uřezávači hlav“ - a v Římě tehdy místo co by zaútočili na obránce ukryté na Kapitolu, po tři dny se usilovně věnovali sběru trofejí - uřezávali hlavy padlým na ulicích), a tak se byli nuceni stáhnout zpět do severních oblastí Itálie, které osídlili. Památkou na ně jsou města jako Miláno, Turín, Bergamo nebo Bologna, kterou mimochodem založil keltský kmen Bójů.

Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů - zdroj