25. 5. 2019

Z HISTORIE EVROPY 7

- předchozí část -

Na chvíli teď opustíme slovanský svět a podíváme se, jak se věci mají na západ od Rýna.

Keltové
Řekli jsme si, že v průběhu 5. tisíciletí se na západ od Rýna zformovala první nám známá západoevropská civilizace, civilizace dolmenů/megalitů (pozor neplést s rondely), tedy protokeltská větev. V průběhu dalších tisíciletí se její obyvatelstvo početně rozrostlo, postupně se vyprofilovaly jednotlivé kmeny, a ty se kolem roku 450 př. n. l. daly do pohybu hned čtyřmi směry: na území dnešní Itálie, do střední Evropy, do Španělska (kde smíšením s místními obyvateli vytvořili Iberokelty) a na Britské ostrovy. Slovo „Keltové“ tehdy ještě neexistovalo; říkali si Galové a svému domovskému území, jehož centrum se rozkládalo na území dnešní Francie – Galie (Celtika).

Keltské kmeny, které se vydaly na Apeninský poloostrov (Senóni, Bójové, Insuburové, Lingové,...) vytlačily z Pádské nížiny Etrusky a následně se střetli i s Římany. V roce 387 př. n. l. se jim dokonce podařilo vypálit Řím. Situaci však neuměli vojensky využít (Keltům se někdy také říká „lovci lebek“ či „uřezávači hlav“ - a v Římě tehdy místo co by zaútočili na obránce ukryté na Kapitolu, po tři dny se usilovně věnovali sběru trofejí - uřezávali hlavy padlým na ulicích), a tak se byli nuceni stáhnout zpět do severních oblastí Itálie, které osídlili. Památkou na ně jsou města jako Miláno, Turín, Bergamo nebo Bologna, kterou mimochodem založil keltský kmen Bójů.

Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů - zdroj


Celé století pak trvaly války s Římany. Galové se účastnili i punských válek a v boji proti Římu se ocitli nejprve po boku Pyrha a pak Hanibala. Bojová taktika Keltů byla poněkud zvláštní: na nepřítele se vyřítili s ohlušujícím řevem a bitím do štítů a očekávali, že ten se v hrůze obrátí na útěk. Pokud se tak nestalo, vrátili se, seřadili a vyrazili znovu… Že takováto primitivní taktika se na vycvičené římské legie míjela účinkem, je jasné, a jejich osud na severu Apeninského poloostrova byl zpečetěn; v roce 225 př. n. l. znovu vytáhli na Řím, ale po počátečním úspěchu byli s konečnou platností poraženi. Zbytky keltských osad pak Římané doslova vyhladili; vyvražděni byli Senóni a následné romanizaci postupně podlehli nejen Etruskové, ale i většina keltských Bójů. A tak na začátku 1. století př. n. l. Keltové z Apeninské nížiny prakticky vymizeli. Zbytky nepokořených Bójů se pak vydaly na sever a nějaký čas údajně pobývaly i v české kotlině a při levém břehu Dunaje.
Po konečné porážce keltských kmenů v roce 175 př. n. l. se pozornost Říma obrátila na Pyrenejský poloostrov, kde si podmanil iberokeltské obyvatelstvo (Kelti smíšení s původním obyvatelstvem). Iberokeltové se v průběhu jednoho století několikrát proti římské nadvládě pokusili postavit. Legie však všechna tato povstání udusily v krvi. I tato území obsazená keltskými přistěhovalci padla a Římu přinesl další zářez na pažbě Caesar, když v roce 61 př. n. l. celou oblast s konečnou platností připojil k římskému impériu.

To však Caesarovi nestačilo. Toužil si podmanit i centrum Galie! Ta měla tehdy 4 – 5 milionů obyvatel a žilo tu na šedesát různých keltských kmenů, které se, bohužel, nedokázaly mezi sebou domluvit. A tak Caesar využil osvědčeného „rozděl a panuj“, a když byla v roce 57. př. n. l. situace řádně připravena, vytáhl do boje. Na svém postupu předváděly římské legie nevídanou krutost: po dobytí města Avaricum (dnešní Bourges) například nechal „božský Julius“ vyvraždit všech 40 tisíc jeho obyvatel. Galii tak nejen vojenským uměním, ale i brutalitou prakticky ovládl. Ani to mu však nestačilo. V dalších letech k římskému impériu připojil i Bretaň a Normandii a v r. 54 se vylodil na pobřeží Británie.
Pohár přetekl až o dva roky později, kdy celá Galie pod vedením krále Vercigetorixe povstala. Ten metodou spálené země konečně dostal Caesara na kolena, kterému nastaly těžké problémy, protože nedokázal zajistit své početné armádě zásobování. I tentokrát však nejednotnost a hlavně vojenská nezkušenost Galů způsobila jejich konečný pád a Caesar tak definitivně ovládl celou Galii. Kdoví, kam by ještě vyrazil zabíjet, kdyby ho v roce 44 Brutus a spol. nezastavili…

Takový byl tedy osud Keltů v Galii. Jiné keltské kmeny se už předtím vydaly podél Dunaje do střední Evropy a některé z nich pak pokračovaly i na jihovýchod a do Malé Asie. První kmeny byly bojovné a brzy je předcházela děsivá pověst lovců lebek. Do té doby poklidně žijící domorodé obyvatelstvo před nimi prchalo do lesů. V roce 279 vpadli do Řecka, kde byli poraženi. Jiný keltský kmen – Skorodiskové, se na čas usadil na Balkáně a stáli u založení Bělehradu. Tři další velké kmeny dorazily až do Malé Ázie, kde ve službách krále Bitýnie dva roky kočovali, pálili a vraždili, až je konečně na útěk obrátilo čtrnáct k tomu účelu zvlášť z Indie dopravených slonů. Po této zahanbující porážce jim bylo poskytnuto území v dnešním centrálním Turecku, aby se konečně usadili a přestali do oblasti zanášet chaos. Tak vznikla říše Galatie. Na loupežné výpravy však vyráželi dál. Neúnosnou situaci v kraji nakonec vyřešily římské legie. Samozřejmě svým obvyklým způsobem. Kelti tak kolem roku 183 př. n. l. ztratili svá práva a začala jejich helenizace. Tím ta jejich část, která se kdysi vydala z Galie na jihovýchod, zanikla.
Tragický osud stihl i kmeny Teutonů, Ambrónů a Kimbrů, které se na konci 2. století př. n. l. objevily v Provensálsku, tehdy součásti Římské říše. Když první dva z těchto kmenů stanuly v r. 102 př. n. l. až v římském pohraničí, Římané nelenili a rozdrtili je. Kimbrové se v severní Itálii objevili v roce následujícím, a i jim se to stalo osudným. Římané je obklíčili, a když bylo jasné, že Kimbrové bitvu s Římany nevyhrají, spoutali se muži řetězy a v nemilosrdném slunečním úpalu čekali na smrt. Pokud se snad některý pokusil uprchnout a schovat se za vozovou hradbu, kde čekaly jejich rodiny, ženy jej bez milosti zabily. Pak zabily své děti a nakonec i sebe. Takový byl konec i keltského kmene Kimbrů.
aktualizační poznámka (2020): Podle nejnovějších teorií - vzniklých na základě porovnání demografie, migračních tras, zbraní, taktiky boje, porovnání s genealogckými liniemi ve střední Asii a také starověkých čínských zdrojů - se však v případě Kimbrů pravděpodobně jedná o tzv. "Keltoskýty".

Za těmito bojovnými Kelty postupovaly kmeny, které už neměly dobyvatelské ambice a naopak mírumilovnou cestou se postupně začleňovaly mezi původní obyvatelstvo střední Evropy. Stopy po nich nalezneme na rozsáhlém území střední a východní Evropy a také na Balkáně. V Čechách se první keltské hroby s přepychovým vybavením začaly objevovat na přelomu 4. a 5. století. O něco později, po roce 191, sem patrně z Apeninského poloostrova dorazili po prohrané válce i keltští Bójové. Jejich přítomnost na našem území však není prokázaná a vychází se jen z pravděpodobnosti vyplývající z názvu, který pro Čechy používali antičtí autoři, a také z různých zpráv, kde jsou tyto okolnosti nepřímo zmiňovány. Stejně tak nejsou jasné ani okolnosti jejich odchodu z našeho území. Ale o tom pohovoříme jindy.
Na Moravě se Kelti podle moravských archeologů usazovali ještě dříve, a to už v začátcích keltské expanze v polovině 5. století. O sto let později pak přichází druhá vlna, pro niž je charakteristické pohřbívání v takzvaných „plochých hrobech“. Ty se současně vyskytují i na českém území, což kromě jiného svědčí o tom, že v době už před více než dvěma tisíci lety spolu Čechy a Morava kulturně souvisely.
Kelti po přechodu Rýna ještě neznali železo, ale v převážně mírumilovném soužití s původním obyvatelstvem, které se obzvláště na jihozápadě Slovenska železnou metalurgii úspěšně už tisíc let zabývalo, si tyto znalosti, stejně jako zemědělství, rychle osvojili. Jejich přínosem pak je laténská kultura, která po období halštatu již zcela nese jejich osobní pečeť.

Tolik ve stručnosti ke „Keltům“. A pokud vám snad vrtá hlavou, proč vůbec dnešní historie používá název „Keltové“, když je po celý starověk Evropa znala jako Galy, místo vysvětlení vám k tomu přidám ještě jednoho červíka do hlavy.
Jak stojí uvedeno v úvodu, slovo „Keltové“ není původní označení, ale vzniklo až dodatečně. Kromě dvou malých zmínek u antických historiků se název ve větší míře objevil až v 19. století ve Francii, kde se z něj však rázem stala vysoce módní záležitost. V roce 1805 dokonce Napoleon založil Keltskou akademii, jejíž patronkou byla sama císařovna Josefína. V průběhu dalších dvou století se keltské téma změnilo až na "keltománii" a bylo využíváno i zneužíváno k politickým, mocenským a nacionalistickým cílům. Takže to vlastně byl francouzský císař a jím placení vědci, kdo důkladně do historie ukotvili pojem, který možná měl původně zcela jiný význam. Jaký?
Právě do této souvislosti zapadá malý úryvek z „Dějů říše Velkomoravské...“ F. S. Pluskala-Moravičanského, moravského lékaře, archeologa, přírodovědce, botanika, historika a spisovatele (1811 – 1900), který se starými dějinami slovanských zemí po celý život velmi zevrubně zabýval:

...Veškeré krajiny tyto od jihu, od dardanské Moravy až na sever zvaly se u nejstarších historikův vůbec Celtika (Κελτική, u Řekův), oniž Justin, Polyb, Diodor aj. svědectví vydávají. Celtica zvaly se proto, že od mnoha čeledí, jímž čelední oti vévodili, obývany byly. Kdo byli tito čelední oti neb Celté?
Moderní historici vydávají Celty za národ zvláštní, velmi rozšířený, těkavý, vymřelý a neslávský, ale oni byli bez odporu slávští čeledíci, za něž je také novějšího času prof. Obermüller v Berlíně uznal. Jméno Celté nebylo totiž národní, neb se jim ho, jak také Strabo dosvědčuje, od jejich čeledické důstojnosti a moci vladařské(…) dostalo. Staroslávský název čeledíci objevuje se však v historii v rozličných formách. Staří spisovatelé, nemajíce pro zvuk č žádného znaku v písmě, kladli místo něho c, g, k, ck, ch, také q, a tak nastaly formy: Chaldaei (čeledaji), nepochybně nejstarší, pak Herodotova Skolotoi (čeledi, jak tyto v staré Scytii píše), později řecké Galatai, Keltai (čeledé) neb Keltoi (čeledi), Strabonova Kolduoi (správněji Koludoi; čeledi), římanské Celtae (čeledé) neb Celtes (čeledíci), na severu Skaldi (čeledi) a Skaldri (čeledáři), nářečně proměnou šírokého l v u také Kouadoi (Marek Aurel místo Koladoi, čeledi) a Quadi (místo Kladi, čeledi)...

Takže všechno taky ještě může být úplně jinak...


Germáni
Informace o Germánech z doby před letopočtem jsou velmi chudé. Zprávy od antických historiků jsou zmatečné, protože neexistoval jednotný názor na to, kdo vlastně Germáni jsou a kde přesně pobývají, a písemné památky z prostředí jich samotných patrně neexistují. Kusé zmínky o germánských kmenech před letopočtem máme nejen od antických historiků, ale především od Julia Caesara (Zápisky o válce galské). Problematická je však skutečnost, že ani slavný vojevůdce většinou nerozlišoval Germány a Kelty a v následujících stoletích pak nebylo jasno ani v jejich odlišení od Slovanů.
O původu Germánů jsme se už několikrát zmínili v předchozích částech a jak je výše naznačeno, existují i odůvodněné teorie o jejich společném původu s Kelty, protože lid, ze kterého se formovaly germánské kmeny, přicházel na Jutský poloostrov a do Skandinávie okolo roku 9,600 př. n. l. z pařížské pánve. Geneticky tedy měli před 10 tisíci lety společný původ a z té doby se možná i zachovaly některé prvky jazyka a mytologie, které se však dále rozvíjely v izolaci. Dokud mezi ně okolo roku 3.350 př. n. l. nepronikly první skupiny slovanských Venetů a Árijci.
Co tedy o Germánech víme od antických autorů? Caesar o nich píše, jak je poznal při svých výbojích do Galie v době kolem roku 55 př. n. l. Toto hodnocení se však vztahuje i na keltské kmeny lovců lebek, které od Germánů neodlišoval:

…zemědělství se nevěnují. Jejich potrava se skládá většinou z masa, mléka a sýra. Nikdo u nich nevlastní vymezenou část pole nebo pozemku, ale náčelníci vždy na jeden rok přidělují tolik pole, kolik kde uznají za vhodné, rodům, příbuzenstvím anebo několika jednotlivcům společně. Po roce je zase nutí se přestěhovat na jiné místo… aby vojenský život nezaměnili za zemědělství… aby si nestavěli důkladnější obydlí… Pro kmen je velkou slávou, když má okolo sebe co největší pás prázdného, zpustošeného území. Hodnotí jako znak své udatnosti, když sousedé před nimi ze svého území ustupují a když se nikdo neodváží usadit se v jejich blízkosti. Loupeže podle nich nejsou nečestné, pokud se provádějí mimo území vlastního kmene, a sebevědomě vyhlašují, že se tak děje proto, aby se mládež cvičila a méně lenošila…

Tacitus k tomu se špetkou římské povýšenosti přidává:
…tento národ nemá rád mír. Prostředky ke štědrosti získávají válkami a loupežemi. Aby obdělávali půdu nebo čekali na úrodu, na to by se tak lehko přemluvit nedali. Mají v oblibě zahálku a nenávidí klid… nebydlí ve městech, ba dokonce nesnášejí ani těsněji pospojovaná sídla… vše stavějí z neopracovaného dřeva… mají ve zvyku vykopávat podzemní jámy, které zvrchu pokryjí množstvím hnoje; ty potom slouží jako útočiště v zimním čase a sklad obilí… Žádný jiný národ nemá více v oblibě společné hodování a hostiny… Pro nikoho není hanbou pít bez přestání celý den a celou noc...

Germáni i Kelti se po svém překročení Rýna a vstupu mezi slovanské kmeny, které se intenzívně zabývaly zemědělstvím a metalurgií, setkaly se zcela jiným způsobem života. Germáni nevěděli nic o bronzu, a pokud, tak jen okrajově, a výroba železa jim byla zcela neznámá. 
Obě etnika tedy potřebovala určitý čas, aby se vyrovnala s halštatskou kulturou, ale ve výsledku se zachovala odlišně. Zatímco Keltové po divokých počátcích splynuli s místním slovanským obyvatelstvem, Germáni se jen těžko přizpůsobovali „kultivovaným výrobcům potravin – rolníkům a výrobcům železa“, s nimiž se na východních územích setkávali. Slovanské kmeny žily občinovým způsobem a neměly žádnou centrální vládu. Ale smysl pro spolupráci a koordinaci činnosti v čase ohrožení jim velel vzájemnou pomoc. Germánské kmeny spolupráci neznaly. Po příchodu na nová území si každé nadkmenové společenství založilo vlastní říši a začal mezi nimi boj o prvenství. Tak se například na čelo později dostali Frankové. Po přechodu Rýna se tedy i nadále věnovali svému způsobu života: výbojům a parazitování na produkci místních obyvatel.
Co k tomu dodat...


A ještě pár slov na vysvětlenou k názvu Germánie

„spekulativní“ mapa Germánie, 19. stol. (v plném rozlišení zde)
Co nám o ní říká vševědoucí Wikipedie:
„Germánie bylo ve starověku označení území východně od řeky Rýna, které obývaly veskrze germánské kmeny.“

A pozorný žáček v první lavici už se hlásí: "Kde se jich tam, paní učitelko, najednou tolik vzalo, že obývaly celé to obrovské území, když první germánské kmeny postupně přeplouvaly na východní břeh Rýna až na samém konci starověku?"

Paní učitelka patrně neví, a tak to zvídavému žáčkovi vysvětlí V, Timura:
Z teoretických konstrukcí německých myslitelů 19. století vyšel i sestavovatel mapy Germánie, která je známá pod názvem „spekulativní“. Udělal nejenom syntézu názvů s rozmístěním kmenů podle vlastního uvážení, přičemž není známo, z jakých pramenů čerpal, ale uvedl i názvy kmenů, které se v antických ani jiných pramenech neobjevují. Vyšel přitom z Germánie, jak ji vymezil Tacitus. Nechal bez povšimnutí Strabonovo vymezení Germánie po Labe, a Sarmatii začínající při Labi a sahající až k řece Tanais (Don). Tacitus kmeny mezi Rýnem a Labem, které se věnovaly zemědělství, neřadí ke germánským kmenům, i když jejich původ blíže neurčil. Tuto skutečnost teoretici pangermánské teoretické konstrukce evropských dějin a sestavovatel spekulativní mapy ignorovali. Nehodila se jim do koncepce. Při pangermánské teoretické konstrukci v Germánii vymezené Tacitem mezi Rýnem a Vislou vyhlásili všechny kmeny za germánské, a to i Lugie, Venety, Bastarny, Peucíny, Chauky, Osy, Sidóny a celou řadu dalších (slovanských) kmenů.

Takže názorný příklad toho, že Germán nemusí být Germán a že pod vlivem pangermánské teorie z 19. stol. patrně zamrzla i naše slovutná Wikipedie.

Pokud je známo, tak území východně od Rýna prvně nazval jako Germánii řecký historik Poseidonius (135 – 51). Oficiálně pak takzvaná Germánie vznikla v roce 5 n. l. jako rádoby provincie Římské říše s hranicí na Labi a jejím centrem byl stanoven dnešní Kolín nad Rýnem. Tato velikášská představa však Římanům dlouho nevydržela a už o 4 roky později byli rádi, že uhájili alespoň hranici na Rýnu a Dunaji, ale i tam naráželi na tvrdý odpor zde žijících původních obyvatel. Nicméně podle tehdejšího zvyku bylo obyvatelstvo pojmenováváno podle názvu území, na němž žilo, nikoli podle kmenové příslušnosti. A tak všichni, co žili na území oficiálně vyhlášené Germánie, byli od té chvíle podle antických historiků – Germáni. Tím máme pro příští tisíciletí zaděláno na velké nejasnosti, kdo vlastně byl kdo. A také se tím otevírají nevídané možnosti pro manipulace opravovatelů historie…
A kdo že tedy byli ti "Germáni" obývající Germánii?

Germánie podle Tacita, 1. st. n. l., zdroj
Tacitus na konci 1. století n. l. výslovně říká, že „většinu Germánie zabírají Suebi“. A protože tou dobou se první skutečné germánské kmeny na východ od Rýna teprve začínaly postupně objevovat, je jasné, jakým etnikem byli oni Suebové/Svévové/Svébové. Ani archeologie a DNA neprokázaly, že by se před přelomem letopočtu a v prvních stoletích po něm Germáni vyskytovali jižněji než jsou severní okraje dnešního Německa. Germánské předky na německém území ostatně nenašli ani Hitlerovi archeologové, a to se velmi snažili prokázat, že ve střední Evropě byli prvními obyvateli oni! V letech 1941 – 43 například probíhal intenzívní průzkum i v Moravanech u Piešťan, jehož cílem bylo najít zde germánské předky už z dávného pravěku a nejlépe hned z doby ledové. Ale nikde nic. Všude jen ti pilní slovanští zemědělci a žádné náznaky toho, že by se sem nějak zničeho nic nastěhovali.
Takže podtrženo a sečteno: Germánie ve starověku skutečně existovala, ale nebyla původně domovem Germánů, ale především Svévů/Suebů/Svébů, což byly varianty názvu velkého nadkmenového uskupení slovanských kmenů v tehdejší střední Evropě.


Skýti a Sarmati

zdroj
Na starých mapách často najdete ještě další dva známé termíny - Skýtie a Sarmatie – a můžete narazit na časté dohady, zda Skýti byli, či nebyli Slované, zda platí, že „Скифы - это русы“. Doplním tedy ještě krátkou poznámku k těmto uskupením.
Skýti podle genealogie DNA patří k R1a skupině a jejich mutace ukazuje, že jsou potomky jižních Árijů. Ke Slovanům tedy nemají daleko. Jejich fyzický vzhled, který historiky mate, byl ovlivněn skutečností, že jejich matkami byly nejen Árijky, ale často také ženy mongoloidní rasy. Okřídlené rčení „Скифы - это русы“ tedy neplatí, protože po otcovské linii jednoznačně jdou do přízně s Árii. 
Se Sarmaty je to jinak, protože ti patří k haploskupině R1b. Skutečnost, že na starých mapách je celý evropský kontinent zakreslen jako Imperium Romanum + Germanie + Sarmatie pak vyvolává oprávněný pocit, že Slovani (tedyněkteré mutace haploskupiny R1a) tu opravdu, ale opravdu nemohli být.
Obě tato společenství - Skýti i Sarmati - se původně formovala ve střední Asii v oblasti Altaje. V důsledku tamějších klimatických změn (katastrofální sucha a vysychání řek) byli nuceni v polovině 2. tisíciletí př. n. l. přejít na kočovný způsob života a hledat si nová území. Vydali se na západ. Skýtské a sarmatské kmeny pobyly nějaký čas ve východní Evropě – východně od Volhy, v Přiuralsku – ale výbojnější Skýtové se pak v první polovině 1. tisíciletí př. n. l. vydali přes Kavkaz do Přední Asie, kterou se snažili ovládnout. Strávili tu několik desetiletí bojů, ale nakonec byli nuceni odejít a přesunuli se zpět do východní Evropy, tentokrát do oblastí severně od Černého moře. Zde asi v roce 513 př. n. l. vybojovali známou válku s perským králem Dareiem, který se pokusil jejich území obsadit, a tak za nimi vytáhl s obrovskou armádou. Skýti se však vyhnuli otevřenému střetu a formou partyzánské války postupně vlákaly Dareiův obrovský vojenský korpus hluboko do pustého prostoru stepí, kde se ocitl bez zásobování. Dareios v této situaci své vysílené vojáky nakonec opustil a zanechal je napospas osudu.
Skýti se časem dostali až na Balkán, jehož se stali po dohodě s makedonským králem Filipem II. prakticky pány. Ani zde však jejich vláda netrvala dlouho. Od východu se na ně tlačili Sarmati, které před staletími zanechali ve východní Evropě. Ve 3. st. př. n. l. pak byli nakonec pod jejich tlakem z východu a thráckých Getů ze západu nuceni se stáhnout na Krym, kde pak založili Skýtské království. Na přelomu letopočtu spolu se Sarmaty ovládali velkou část východní Evropy a spolu s ní i její původní slovanské obyvatelstvo živící se narozdíl od nich zemědělstvím. Nebyli tedy Slovany, ale dávná příbuznost tu byla.

----

Pokud se snad ve všech těch názvech už nemůžete vyznat, nejste sami. Guláš v tom patrně měl i Mauro Orbini, který na vysvětlenou cituje větu z knihy J. Aventina O Bavorech:
„Přišli k Alexandrovi Velikému i poslové východních Germánů, které historici té doby nazývají Sarmaty a Skýty, my jim říkáme Venedi a oni sami sobě říkají Slované...

Takže klídek.

- pokračování -


Zdroje:
V. Timura, Dávnoveká Európa
V. Timura, Odklínanie histórie
F. S. Pluskal Moravičanský, Děje říše Velkomoravské



25 komentářů:

  1. Na mapě "Germánie" je i MaroBUDum, zhruba v místě, kde jsou České BUDějovice :)

    OdpovědětVymazat
  2. Všetko sú to snahy Iz-Torikov vyvolať dojem, že väčšina európskeho územia bola "Germánia". Jej skutočných obyvateľov - Slovanov - sa snažia vytlačiť na okraj a rozbiť na tisíc kmeňov, medzi ktorými sú súvislosti/spojitosti neprípustné. Veď pred Cyrilom a Metodom nemali ani písmo, že. A preto potom Mauro Orbini vyzerá ako guláš, keď prirovnáva Germánov k Sarmatom, Skýtom, Venedom, ktorí sami seba nazývali Slovanmi. Pretože šlo o mnoho zámerne vytvorených Iz-Torických mien pre tú istú skupinu, na účely manipulácie dejín.

    s0lar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. s0lare, Germáni ale byli Arijci, a tedy stejná krev Slovanů, Venedů. Lidé si stále pletou přišlé řečské němčoury s původními Germány. Stejně tak Skýtové, narozdíl od Sarmatů - Slovanů, měli řečský původ.
      nenimito

      Vymazat
    2. nenimito,
      Germáni byli Germáni, Venedi byli Slovani a Skýti a Sarmati byli kmeny patřící k iránoidní čeledi východokavkazského typu člověka, tedy příbuznost se Slovany tu sice je, ale je vzdálená (a v podstatě stejná jako třeba s Germány). No a jak je to s Árijci, v tom narozdíl od tebe nemají jasno ani skuteční odborníci.
      Ale třeba je všechno ještě úplně jinak. :-)

      Vymazat
    3. Myslím, že pro vysvětlení slova Árijec stačí kouknout do řečtiny (kam jinam, po "řecké romanizaci"). Řekové měli(mají?) pro "uctívače" boha Área označení αριάν od řečského Άρης (Áris). Slovo Áres už je německoanglická zkomolenina řečského boha války. To, že byl pro řečské militanty bohem války je celkem logické:-)
      Od stejného základu vzniklo i slovo Arab - řečsky Αραβικά. Arab je opět jen německoanglická zkomolenina latinky.
      Pro románské, tedy pro "Kelty" - Galy, Germány a západní eu to byl Mars, resp. Mart nebo Marte. Mars už je jen zkomolenina latinky. A že pro "kelty" byl hodně významným je myslím dáno tím, že měsícem Martem začínal kalendářní rok.
      Východní a severní evropané - tedy Slované - uctívali Peruna, Perkuse a jiné Per... hromovládné božstvo. K nám se toto uctívání dostalo s příchodem Přemyslovců od Перемышль po odchodu Langobardů(Germánů - BoioVarů). Ona ta pověst o "keltské" Libuši a slovanském Přemyslovci(oráči) není úplně vytržena z kontextu:-)
      To, že kdysi uctívali nějaké bohy bylo asi proto, že věřili, že jsou jejich potomky....
      A že mám jasněji může být tím, že nejsem skutečný odporník a "vidím" to z poněkud jiného úhlu pohledu, ale určitě může být všechno i jinak:-)
      nenimito

      Vymazat
    4. Hlavně bych byl rád, abysme slova Germán a Germánie přestali používat v souvislosti s Němci a Německem. Nemají žádnou souvislost. Římané vytvořili název Germán pro kmeny na sever od svého území. Většina těchto kmenů patřila k haploskupině chromozomu Y R1a a přišla v době 3tis - 2tis. př.n.l. z východu, hodně z nich byli potomci Kurganů ( tak byli nazývaní Skythové kteří přišli asi 2500 př.n.l. do Polska a Pobaltí a přinesli jízdu na koni a bronzové zbraně. Kurgan je jméno zasypaného skythského hrobu - mohyly. Představovali kulturu "šňůrové keramiky" ). Jih Skandinávie byl obýván severskými potomky Ilyrů s hpsk I1 a baltoslovany s hplsk R1a, Zhruba 1500 př.n.l. tam přišli keltové hplsk R1b a smícháním s nimi začalo toto společenství vytvářet "německý jazyk". Zhruba 100let př.n.l. začali pronikat přes Dánsko do SZ Evropy mezi Rýnem a Labem. Podle hplsk chrY se jednalo a stále jedná o směs Keltů (v současnosti 35%) Slovanů (26%) a seveřanů (16%). V době, kdy Cesar popisoval Germánii ještě s Římem nesousedili a ani o něm nevěděli. Celkem jsem pobaven přetrváváním skazek o tom, jak Ariové přišli z Řecka atd. Průzkum DNA v letech 2003- 2011 (který pokračuje) tyto teorie vyvrátil, stejně jako tvrzení o "stěhování národů" a některých "vyvolených rasách" , kter ve skutečnosti neexistují a ani nemají vlastní rozlišovací znaky DNA - jsou jenom směsí ( Němci, Židé, Chazaři ...)

      Vymazat
    5. Zřejmě to chce lépe číst, nikde jsem nepsal, že Ariové přišli z Řecka. Psal jsem o tom, odkud se vzalo to vědecké pojmenování odborníků a proč. Naopak, Ariové s řečskými vůbec nesouvisí, tedy pokud pominu to, že se je řečští snaží od Trojské války vyhubit nebo alespoň ovládnout. Což se jim celkem daří... dnes hlavně díky vědeckým procentům vycucaným z tištěných cárů papírů, kterým každý slepě důvěřuje.
      Pobavit se samozřejmě můžeš i u jakýchkoliv zkazek skutečných papírových odborníků:-)
      Je vidět, že procenta vládnou Evropě... jen si nepamatuji, že by mne nebo někoho jiného z mého okolí zvládli někdy odborníci napasovat do procent. A silně pochybuji, že to zvládli u 740 mil. dnešních evropanů... ale zázraky se dějí každým dnem:-)
      nenimito

      Vymazat
    6. Ještě něco přidám k těch úžasným a na 100% odborněvševypovídajícím pohřebním mohylám:-)
      Žádní Seveřané, ani Slované, ani Keltové, ani Arijci, ani Berbeři, ani Arabové, ani Mamlůkové, ani Mughalové, ani Mogulové nikdy nepohřbívali do rakví, mohyl a jiných kamenných kopců. Vždy spalovali z důvodů víry osvobození ducha o těla. Existovaly výjimky v daných oblastech u strategicky politických sňatků s řečskými nebo stvořenými, kdy podle jejich zvyků pohřbívaly významné dámy, nebo i adoptované syny na převychování nepřátelských panovníků. Existovaly i výjimky posmrtných nabalzámování a vystavení v křišťálových vitrínách hrdinů, bogatyrů a reků, ale i oni nakonec stejně skončili na hranici.
      Pohřbívání v rakvích, ať už kamenných, dřevěných nebo poslední módní dobou v zavařených měděných je doménou řečských a stvořených, protože jim jejich Pán, Hospodin a Ptah slíbil, že je oživí s jeho návratem na Zemi. Čili Skythské mohyly jsou řečského původu. A to, že v nich odporníci nachází i modrooké blonďáky není nic zvláštního. I Helena a Polux byli řečstí, i když podle pověstí byly dětmi Peruna a z matčiny strany pravnoučaty Marta(Área).
      Myslím, že Slovan není ten, kdo to má na 100% v genech hplsk, ale ten, kdo je tak vychován...
      nenimito

      Vymazat
    7. WhitelikesnowandcoldlikeWinter.31. května 2019 v 16:27

      Dobrý den.
      Hovoří-li se o Árijcích jako o oráčích,byl-li jejich bůh Áres,byl to prapůvodně především bůh lesa a zemědělství,tedy i orby.
      Tedy i plošná míra area?
      :-)
      Pěkný den a díky za sqělé úvahy.

      Vymazat
    8. Zdravím,
      ar od area je sice plošná míra, ale znamenala plochu pod zřejmě klasickou obyvatelnou stavbou(100m2). Takže asi původně se zemědělstvím nesouvisí, myslim. Čili area je obyvatelná plocha, alespoň původně.
      Jestli ji do Itálie, odkud se rozšířila, přinesli s sebou Trojánští uprchlíci nebo až řečští, netuším:-)
      nenimito

      Vymazat
  3. https://www.youtube.com/watch?v=9U6rgQeN3cQ&list=PLwsxIjCka_fUci0laYaSn9i5nwzXxo283&index=25
    https://www.youtube.com/watch?v=_PHFcJDz9VM&list=PLwsxIjCka_fUci0laYaSn9i5nwzXxo283&index=29
    https://www.youtube.com/watch?v=FwmCBDe_ryI&list=PLwsxIjCka_fUci0laYaSn9i5nwzXxo283&index=7
    https://www.youtube.com/watch?v=eJM3NCEWs5M&list=PLwsxIjCka_fUci0laYaSn9i5nwzXxo283&index=4

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A v odkazech je co? Porno, reklama nebo přednáška o loňské zimní módě v Pobřeží slonoviny?
      Myslím, že čtenáři, komentující a člověk obecně, s kterými se chceme o něco podělit, stojí za víc, než CTRL+C a CTRL+V.
      Ale možná jsem už jen "stará škola" a v tomto ohledu mi ujel nějaký vlak :-(

      Vymazat
  4. Slovani najgermánskejší Germáni.
    Júl 21st, 2010 od oc Leave a reply »
    Copyright © Oskár Cvengrosch
    Text je možné voľne kopírovať a rozširovať na nekomerčné účely. Úprava obsahu je možná len zo súhlasom autora.
    Verzia pre tlač:  Slovani najgermánskejší Germáni.pdf
     
    Kto sú Germáni, či germánske národy dozvieme sa v každom lexikóne, či v detskej encyklopédii. Germáni zaberajú súvislé územie od severu až po stred Európy, hovoria germánskymi jazykmi, ktoré sú si navzájom príbuzné a majú spoločnú, vzájomne previazanú históriu. Na severe žijú Nóri a Švédi, s nimi susedia z juhu Dáni, na západe sú Flámi, na juhu Rakúšania a čiastočne Švajčiari a medzi nimi v strede sa rozkladá územie najväčšieho národa spomedzi Germánov – Nemci.
    Prevláda názor, že predkovia týchto Germánov osídlili južnú Škandináviu zhruba okolo roku 2000 pred naším letopočtom, odkiaľ potom expandovali smerom na juh k Alpám, pozdĺž Dunaja, neskôr do Talianska a Španielska. V 1. storočí už zaberali pomerne rozľahlé územia Eúrópy od severu až po Dunaj, a od Čierneho mora po Rýn, pričom v nasledujúcich storočiach postupne ovládli územie až po Jadranské more a Peloponéz, obsadili Apeninský polostrov (Ostrogóti, neskôr Longobardi) a temer celý Pyrenejský poloostrov (Visigóti, Suebi) a severnú Afriku (Vandali).
    Koncom 5. a začiatkom 6. storočia sa kdesi strácajú, akoby sa prepadli pod zem, a na ich výsostných teritóriách sa akoby zo dňa na deň objavujú Slovania.
    V súčasnosti najväčší germánsky národ – Nemci, odvodzujú svoj pôvod od už spomínaných Germánov, ktorí pokorili Rím i mnohé národy Európy, avšak ich skutočný pôvod je tak trochu záhadný. Arabský historik a zemepisec Al-Mascúdí (pravdepodobne 890-956) vo svojej knihe Kitáb at-tanbíh va l-išráf (Kniha poučenia a opráv), na počudovanie, opisuje Nemcov ako Slovanov 48:
    Z iných veľkých riek treba spomenúť Dunaj, ktorý sa v reči Slovanov nazýva aj Morava. Je to veľká rieka, široká okolo troch míľ. Z Konštantínopolu trvá cesta k jej brehom niekoľko dní. Na jej brehoch sú sídla slovanských Nemcov a slovanských Moravanov. Odkedy sa Bulhari stali kresťanmi, tiež sa usadili na Dunaji.
    Al-Mascúdí ide pekne po poriadku. Pri prameni a na začiatku slovanskí Nemci, v strede Moravania (Maravania alebo Muravania) a pri jej ústi Bulhari.
    V knihe Kitáb murúdž az-zahab vamacádin al-džauhar (Ryžoviská zlata a bane na drahokamy)  v časti opisujúcej Slovanov Al-Mascúdí sa vyjadruje ešte jednoznačnejšie 49:
    Potom treba spomenúť Slovanov, ktorí sa volajú Ustutrána (prekladané ako Stodorania). Ich vládca sa volá Basklábidž. Potom kmeň Dúlába (alebo Dúlána – kmeň Dudlebov), ktorého vládcom je v súčasnosti Vándž-sláf (Václav I.; 926-935). Potom kmeň Námadžín (Nemci), ktorého kráľ sa volá Garána. Tento kmeň je najstatočnejší a najrýchlejší spomedzi Slovanov…
    Archeologické nálezy z oblasti východného Nemecka i množstvo topografických názvov   prítomnosť Slovanov potvrdzujú. Koniec – koncov nepopierajú to ani samotní Nemci, ktorí sebavedomo dokumentujú zakladanie nemeckých misijných biskupstiev a arcibiskupstiev na obsadených slovanských územiach: Hamburg, Bremen, Hildesheim, Halberstadt, Magdeburg v roku 968; Kolín, Mainz, Würzburg, Bamberg v roku 1007, atď

    OdpovědětVymazat
  5. Súčasnú predstavu o pojme Germán má na svedomí nemecký filozof, Prus Johan Gottfried von Herder (1744 – 1803), ktorý rozdelil Európu medzi Germánov a Slovanov 2. V 19. storočí nastal rozmach nacionálneho povedomia európskych národov. Politika Nemeckého cisárstva, ktoré sa chystalo na ďalšiu expanziu na východ, potrebovala takú doktrínu, ktorá by dokazovala pôvodnosť Nemcov na stredoeurópskych a východoeurópskych územiach a odôvodňovala tak oprávnenosť nárokov na tieto územia.
     Bola vyfabrikovaná teória o masívnom sťahovaní národov, podľa ktorej sa dozvedáme, že až v období od konca 4. do konca 6. storočia zaujali Slovania svoje súčasné domovy v strednej a západnej Európe. Naproti tomu je zdokumentované, že Slovanské kmene v 8. storočí obývali prevažnú časť dnešného Nemecka, Čechy, východné Rakúsko, sever a juh Talianska a odtiaľ samozrejme všetko na východ.
    Podľa tejto teórie Slovanské kmene v priebehu ani nie dvoch storočí opustili močaristé územie a obsadili polovicu Európy, pričom o tom neexistuje jediný hodnoverný historický záznam. Dokonca to dokázali asi bez kvalitných zbraní, či bojových skúseností, pretože oboje v močarinách mohli nadobudnúť len veľmi ťažko.
    Táto romantická predstava pokojného obsadenia obrovského územia (polovice Európy) pokornými roľníkmi naráža na niekoľko zásadných problémov.
    1. Na týchto územiach existovalo množstvo pôvodných kmeňov, prý prevažne Germánskych, pomerne detailne opísaných gréckymi i rímskymi zemepiscami a historikmi. Mali rozvinutú remeselnú výrobu – výrobu zbraní a príslušenstva, obranný systém – sieť hradísk a pevností a vlastnú kultúru tvorenú spoločným jazykom. Slovania toto podľa osídľovacích predstáv historikov dokázali prekonať nie ojedinele, ale plošne na rozsiahlom území do takej miery, že pôvodné obyvateľstvo sa nielen úplne odnárodnilo, ale dokonca prevzalo kompletnú kultúru Slovanov. Takéto niečo sa mohlo uskutočniť len za predpokladu, že by Slovania boli agresívni nájazdníci, ktorí systematicky vyvražďovali celé mestá, alebo boli na kultúrne vyššej úrovni, čo sa však o obyvateľov močarísk nedá povedať.
    2. Za dvesto rokov museli Slovania pochádzajúci spoza Visly obsadiť územie 2500 kilometrov na západ, juhozápad a juh. Viac ako 7 miliónov kilometrov štvorcových. Všade ich zjavne vítali s otvorenou náručou a dychtili po ich roľníckych zručnostiach. Otázkou je, kedy sa vlastne naučili roľníčiť, keď v podstate dvesto rokov nerobili nič, len zaberali cudzie územia?
    3. Popri tom všetkom, slovanské osídlenie bolo také silné a intenzívne, že zanikli všetky pôvodné názvy riek, hôr a krajov a ostali len slovanské. Tá sila a intenzita bola priam mystická, pretože Germáni obývajúci územie Germánie, v silnej predtuche blížiacej sa budúcnosti, pomenúvali svoje mestá a dediny slovanskými názvami niekoľko storočí pred príchodom Slovanov, čo v oných bájnych časoch (2. stor. po K.) zdokumentoval vo svojom Zemepise Ptolemaios 3. Ten na území Germánie opisuje množstvo miest s rýdzo slovanskými názvami ako Bogadion (mesto boga), Kalaigia (kaliť, kalište, Kali), Budoris (budova, budovať), Cravionarion [Kravionarion] (to nepotrebuje ani komentár), Ménosgada (meno gada, hada), Dévona, Riusiava (Rusovce, Ruské), Brodentia (brod), Medoslanion (med a slanina), atď., pričom tam niet ani len stopy po nemčine či nemeckých dialektoch.
    Slovanské názvy však nachádzame nielen na dnešných slovanských územiach, ale i na územiach súčasného Nemecka, Rakúska, Talianska a ďalších. Vojenské výpravy Ota III. v 10. storočí a jeho cirkevná kolonizácia, narážala na odpor domáceho slovanského obyvateľstva, nie na odpor vládnucej slovanskej vrstvy, ktorá údajne obsadila územie dnešného Nemecka niekedy v 6. storočí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vojto,
      jako by to tu těsně před tebou Michal nenapsal: CTRL+C a CTRL+V

      Vymazat
  6. Vlabi, díky za další díl. Je to konec, nebo bude ještě pokračování? ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Přijde mi trochu víc nefér srovnávat řečského Pyrha, který si chtěl podmanil "hlavní město" Románské říše a následně jako "říman" se snažil dobýt zbytek Germánské, tedy románské Evropy, a románského Hanibala, který se jen snažil zpět osvobodit Románskou říši od řečské nadvlády.
    A ona "romanizace" Evropy bylo jen obyčejné pořečťování, románská už byla před příchodem řečských dobyvatelů, co převzali moc nad Rómou a Itálií. Pak to najednou byly římské výboje, jen nikdo nechápe, že s řečskými vládci. Stačí se juknout jakou měl „božský Julius“ skobu na nose... a byl tím tak vyhlášený, že i v komiksech o Asterixovi mu ji ještě vylepšili:-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  8. Tenhla úryvek je z celkem zajímavýho díla . bohužel nemám jinej než strojovej překlad, ale adresa tam je, tak si poslužte:
    Projekt Gutenberg EBook The Chronologie starověkých království znění
    Isaac Newton

    Tato kniha je určena pro použití podle kteréhokoliv kdekoli bez dalších nákladů a whatsoever téměř žádná omezení. Můžete ji kopírovat, dát to pryč, nebo znovu použít v souladu s podmínkami Project Gutenberg licence zahrnuta


    s tímto eBook, nebo on-line na www.gutenberg.net

    Název: Chronologie starověkých království
    krátký Chronicle od prvního
    Paměť věcí v Evropě, k dobytí Persie Alexandr Veliký

    Autor: Isaac Newton

    ---- Tyto časy jsou stanoveny v letech před naším letopočtem.
    Tyto Kenaanci , kteří uprchli z Joshua , do důchodu ve velkých počtech do Egypta , a tam dobyl Timaus , Thamus nebo Thammuz král spodní Egypta , a vládl tam pod jejich Kings  Salatis , Bœon , Apachnas , Apophis , Janias , Assis , ac. Do doby, než dny Eli i Samuel . 
    Krmili na těle, a obětoval mužů po způsobu z Féničanů , a byl nazýván ovčáky ze strany Egypťanů , kteří žili pouze na plody země a abominated masa jedlíci.
     Horní části Egypta byly v té době v mnoha králů, Úřadující na Coptos , Thébách , tento , Elephantis , a na dalších místech, která by dobývání navzájem vzrostl o stupňů do jednoho království, nad nímž Misphragmuthosis kraloval ve dnech Eli .
    V roce 1125 před naším letopočtem Mephres vládl nad horním Egyptě od Syene na Heliopolis , a jeho nástupce Misphragmuthosis dělal dlouhou válku na pastýřů ( kenaanců )brzy po, a způsobil mnoho z nich utéct do Palestiny , Idumæa , Sýrie a Libye ; a pod Lelex , Æzeus , Inachus , pelasgos , Aeolus první, Cecrops a dalších kapitánů, do Řecka . 

    Před těchto dnech Řecko a celá Evropa byla osídlena od wandring Cimmerians a Skythy ze zadní strany Euxine moře , který žil na nesourodý divoký druh života, jako Tatarů v severních částech Asie . 
    Jejich rasy byl Ogyges , v jehož dny jsou tyto egyptské cizinci přišli do Řecka . Zbytek byl ovčáků hubu od Misphragmuthosis , v části spodníhoEgypta nazývá Abaris nebo Pelusium .
    V roce 1100 Philistims , strengthned podle přístupu pastýřů, dobýt Izraele a vzít Ark. Samuel soudci Izrael . --------

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je, že Newton nebyl ani historik, ani archivář, ani archeolog, ani nevim:-) Newton byl (teoretický) fyzik a astromon a možná ještě něco s počtama a geometrií...
      Takže přišel do knihovny pobral horu svazků od jezuitů popisující hvězdné události, vč. zatmění Měsíce, postavení planet a souhvězdí, vč. Nového i Starého zákona a jiných mýtů, bají a pověstí, a zjistil, že si ty data událostí Scaligerovci vycucali i z prstů, které ani neměli.
      Takže na základě výpočtů sestavil Novou Chronologii popisovaných historických událostí od "překladatelů" jezuitů v čele se Scaligerim. Prostě Isaac změnil jen data.... Podobně jako Fomenko.
      A být "překladatel" znamenalo jediné: "nehodící se - škrtňěte a dolaďte"

      Když jsem šel po zmínce o nespokojeném Newtonovi s chronologií jezuitů a našel ten originál, tak ani já jsem se ho nesnažil lépe přeložit. Jsou tam vlastně zajímavé jen ty jeho vypočítané jiné letopočty. Což podle mne jen dokazuje, že na té jezuitské hisTorii je cosi špatně, ne-li všechno...
      https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2017/01/jiny-pohled-na-podvod-jmenem-petr.html?showComment=1483630843762#c8132525434696831604

      Možná je tam zajímavá informace o Amfiktyónovi:
      "963. př.n.l Amfiktyón přináší dvanáct bohů Egypta do Řecka , a jedná se o Dii Magni majorum gentium , na něž Země, planety a prvky jsou určeny."
      Což podle mne znamená jediné, buď Deukalión nebyl řečského původu, anebo řečští nejsou z Řecka. Za B je dost velmi pravděpodobné... a je velmi pravděpodobné, že i do Egypta přišli od jihu.
      nenimito

      Vymazat
    2. Díky, doufal jsem , že se k tomu vyjádří někdo, kdo tomu věnuje víc času. Takže díky za info.

      Vymazat
    3. Bohužel, jediné mé věnování se víc času bylo tohle:
      https://uloz.to/!o9FZoE8rQQwn/isaacnewton-chronologiestarovekychkralovstvi-pdf
      Třeba by se tomu někdo mohl zavěnovat více:-)
      Ale to už je na tužku v ruce s monitorem a originálem, co tím chtěl vlastně skutečně sdělit....
      nenimito

      Vymazat
    4. popř. editovatelné...
      https://uloz.to/!mnpc1JS3kpMT/isaacnewton-chronologiestarovekychkralovstvi-doc

      Vymazat
    5. Na youtube je Neweart, zajímavý kanál o minulosti, dávno zapomenuté i té nedávné. Mnohé vysvětluje. Isaac nesouhlasil se stanovenou chronologií - aneb Dějiny píší vítězové.

      Vymazat
    6. A dokonce je pár let i s cz tit.
      https://www.youtube.com/channel/UC01gcHy-I4nueM2-kz3iuTw/videos
      Silie Ivanová postupem času přepracovává všechny ty prvotiny, co vydala původně.
      https://www.youtube.com/channel/UC4HLTk_HxiSGwyTw6lj3hNw/videos
      nenimito

      Vymazat
  9. Mala odbočenie k spomenutému Newtonovi a jeho chronologickej štúdií : Chronológia starovekých kráľovstiev. V rukopise, ktorý napísal v roku 1704, uvádza, že použil list pripísaný Barnabášovi, ktorý hovorí, že „za šesť tisíc rokov budú všetky veci splnené“, takto dospel k záveru, že svet by mal skončiť v roku 2060. Neskôr tento dátum revidoval a čas (1260 rokov podľa neho začal plynúť v 756 roku) konca sveta určil na rok 2016. Dnešnej materialnej vzdelanej spoločnosti je pohľad na Newtona veľmi skresleny, mimo bežné informácie o ňom ako astronómovi a matematkovi. Jeho primárné záujmové oblasti sú ignorované a môžme vidieť, že práve tie tvorili celu jeho osobnosť. Vzdelával sa v alchýmii, numerológii, HisTórii a filozofii a určitých formách okultizmu a hlavne veril v anjelov a možnosť komunikovať s nimi. Možno aj práve preto veril, že ho Boh osobitne vybral na pochopenie biblického písma (Introduction. Containing an explanation of the Apocalypse a ďaľšie). Napísal forenznú analýzu Biblie v snahe dekódovať božské proroctvá. V rukopise, ktorý napísal v roku 1704, uvádza, že použil list pripísaný Barnabášovi, ktorý hovorí, že „za šesť tisíc rokov budú všetky veci splnené“, takto dospel k záveru, že svet by mal skončiť v roku 2060. Neskôr tento dátum revidoval a čas (1260 rokov podľa neho začal plynúť v 756 roku) konca sveta určil na rok 2016.
    Preto je možné vysloviť názor, že zrejme nedisponoval žiadnym nejakým zásadným poznaním v tejto oblasti, prevažne len zhromaždil fragmenty a snažil sa to cele nejako poskladať, viacmenej urobil to o čo sa v nejakej podobe stále snažíme.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů