Koncem 19. století se na severu Ruska rozšířila záhadná nemoc. Během jejího útoku se lidé dostávali do tranzu, stávali se snadno ovladatelnými jako v hypnóze a po té si nic ze svého konání nepamatovali.
„Jejich vědomí se stávalo zmateným a objevují se děsivé halucinace: postižený vidí ďábla, děsivé monstrum nebo něco podobného; začne křičet, výt, rytmicky bít hlavou o zeď nebo s ní točit ze strany na stranu a rvát si vlasy."
Tak na počátku 20. století popsal typické projevy neznámé a velmi podivné nemoci sovětský lékař Mickjevič v případě jakutské ženy, které jí byla postižena. Nemoc byla nazvána „měrjačeňje“ podle jakutského slova „mirjačiť“, což znamená být posedlý, ve stavu šílenství. Poprve byla zaznamenána na sklonku 19. století, a to pouze na územích severní Sibiře – „nenakazil“ se jí nikdo ani ve střední, ani v jižní části země. Ale na severu lidé propadali tomuto šílenství, zdálo se, z ničeho nic. Někdy jednotlivci, jindy v celých skupinách.
