HYPERBOREA 6

- předchozí část -

 

Hledání Hyperborey v první polovině XX. století

Novodobé pátrání po pozůstatcích Hyperborey se točí především kolem významného ruského badatele, profesora Alexandra Barčenko (1881 - 1938). Tento, dalo by se říci, renesanční člověk - vědec, cestovatel, psychotronik a spisovatel - zasvětil celý svůj život hledání této říše a především odkazu, který nám tu po ní zůstal. Už v předrevoluční době napsal několik sci-fi románů, které předznamenávaly, kam budou jeho kroky směřovat: jeskyně v Himálajích i na ruském severu, podzemní úložiště hlubokých tajemství světové civilizace, zazděný poustevník a tak podobně. To všechno Barčenko popsal ve svých románech, jako by to na vlastní oči viděl.
Nicméně kdo ví: třeba opravdu viděl. Když po revoluci zorganizoval expedici na Kolský poloostrov, aby hledal stopy po "Pravlasti lidstva", naplánoval trasu tak, jako by přesně znal, kde a co hledat. Využil informací, které neznámo odkud získal, a dá se říci, že sem šel najisto...

Seidozero (na skále vlevo nahoře je postava "Kujvy")

V časném podzimu roku 1922 se po břehu posvátného Seidozera, v jednom z nejhůře dostupných koutů Kolského poloostrova, probíjel oddíl unavených lidí. Zdálo se, že všechny síly země i nebe se postavily proti hrstce odvážlivců, kteří se rozhodli najít jedno z největších tajemství historie. 

Domorodí průvodci - Saamové - se je hrůzou a prosbami snažili od plánované cesty odvrátit; nečekaný vichr div nepřevrátil jejich loďku, přímo fyzicky pociťovali odpor jakési neznámé přírodní síly. Ale Barčenko se nenechal odradit. 
Blížil se večer, bylo třeba spěchat - když tu najednou na pozadí posledních šikmých paprsků slunce spatřili horu: na jejím příkrém srázu se tyčila gigantická temná postava s rozpřaženýma rukama. Jako by volala: "Stůj! Nepřibližuj se!" Tak Alexandr Barčenko konečně uviděl to, k čemu po celý dosavadní život směřoval. Byl přesvědčen, že před ním je bezpochyby znamení oné zmizelé pradávné civilizace, kterou antičtí historici jmenovali Hyperboreou.

Barčenko byl známým badatelem-ezoterikem. Říká se, že měl extrasenzorické schopnosti a už dlouho se zabýval způsoby myšlenkového přenosu na dálku. Na ruský sever se vydal na základě oficiálního pověření Institutu mozku a s osobním požehnáním samotného akademika Bechtěreva (později byl účasten i práce orgánů státní bezpečnosti, kde stál v čele supertajné laboratoře okultního směřování). 
Stejně jako Bechtěreva jej zajímalo tajemství fenomenu "merčanija" - polární psychózy projevující se u domorodého národa severu. Tito lidé upadali do hromadného tranzu, do něhož se dostávali pod vlivem různých faktorů, včetně šamanského rituálu. Ale ne sami o sobě. Chovali se pak jako zombie: kolébali se, hovořili nepochopitelným jazykem, necítili přitom bolest a poslušně vykonávali jakékoli zadané úkoly. Merčanije mělo i čistě přírodní podmíněnost týkající se severní zeměpisné šířky, což vyžadovalo zkoumání na místě a zasvěcené vysvětlení.
O výzkumy Barčenka se zajímala i Všeruská komise pro mimořádné situace. Polární psychózu by totiž bylo možné využít k vytvoření psychotronní zbraně. Čekisty však zajímalo i něco jiného... A tak tuto expedici do pustých oblastí Kolského poloostrova osobně podpořil i Dzeržinský. 

Co skupina u Seidozera našla?
Nejen "Starce Kujvu" - onu gigantickou černou postavu s rozpřaženýma rukama, vysokou více jak 75 metrů, která se na této téměř kolmé stěně objevila neznámo kdy a neznámo jak, ale našel i pravoúhle opracované žulové balvany a na vrcholcích hor i v bažinách z kamenů sestavené "pyramidy". V těžce přístupných místech tundry, kde se s obtížemi probíjeli po neznatelných pěšinkách divoké zvěře, nečekaně narazili na vydlážděné zbytky prastarých silnic. Účastníci expedice se také vyfotografovali u jakéhosi otvoru vedoucího do hlubin země: dovnitř se však nedostali, protože každého, kdo se pokusil dostat do nitra země, okamžitě přepadl neovladatelný pocit hrůzy, který nebylo možno překonat.
Možná vás napadne, že takovýto výzkum byl jistě záslužný, ale... v zemi tehdy doznívala občanská válka, všude vládla bída a rozval. Skutečně měla vláda peníze na to, aby financovala právě v tuto dobu právě takovou expedici? Anebo jejím cílem ve skutečnosti bylo ještě něco jiného?
Lidé, kteří žijí v tundře, vědí, jak obtížné je tam cestování dokonce i při současných vymoženostech civilizace. Přesto Barčenko s sebou na expedici nevzal ani vědce odpovídajících specializací, ani ostřílené dobrodruhy, ale - manželku, studentku, sekretářku. A speciálně kvůli účasti v expedici z Petrohradu přijel reportér s fotoaparátem a astronom (astrofyzik).
Jenže když reportér, tak kde je nějaká reportáž, kde jsou fotografie? Dnes je známá především jedna - ta kde jsou členové expedice u oné tajemné díry do země.
Z výpravy se vrátili v listopadu 1922. Nalezené pozůstatky prastaré civilizace byl velký objev a pro bolševiky by se to mohlo stát obrovským plusem: celý svět by viděl, že vkládají velké prostředky do vědy. Nicméně žádné nadšení se kupodivu nekonalo, žádné informace v tisku...
Barčenko si časem přece jen pustil pusu na špacír a byla z toho senzace, a tak v roce 1923 se na severní expedici vypravil jakýsi Arnold Kolbanovský se zjevným úmyslem vše, co Barčenko prohlásil za zbytky prastaré civilizace, smést ze stolu jako výmysly jeho bujné fantazie. Tak to po návratu také publikoval a při tom i zůstalo.
Koncem 20. let se na Kolu z neznámého důvodu vydal i věhlasný akademik Fersman, který také následně všechno popřel. A je tu otázka - proč úřady potřebovaly právě takové vyjádření od autoritativního, v celém světě uznávaného vědce? Vypadá to, jako by se na obzoru objevil někdo, kdo se velmi silně zajímal o Hyperboreu a o to, co vlastně expedice našla, ale sovětské úřady ho tam ani trochu nechtěly.
Barčenkovo vědecké renomé tím však nikterak neutrpělo. Vrátil se do Petrohradu, kde vystoupil s výsledky svého výzkumu merčanija. Vzbudil tím velký zájem odborné veřejnosti a krátce na to byl profesorem Bechtěrevem pozván podílet se na práci nově vytvořené Komise pro mentální sugesce. Dostalo se mu rovněž uznání od vyšších orgánů a především nemalé finanční prostředky na další výzkum. 
Čeho? 
"Starověké vědy"!

Výsledky kolské expedice tedy byly v podstatě utajeny. Zajímavá však je jistá okolnost. V roce 1924, tedy nedlouho po ní, začíná nedaleko grandiózní výstavba Murmansku, který tu byl před několika málo lety založen. Znamená to, že rozhodnutí o začátku výstavby bylo přijato už v roce předchozím, na samotném vrcholu porevoluční krize a... po dokončení expedice Barčenka. Stavělo se tu zcela nové velké město! Za polárním kruhem!! Tam, kde nebyla žádná infrastruktura, žádné stavebnictví, lidské ani materiální zdroje. A projekt to byl tak obrovský, že není jasné, kdy a kdo ho stihl vyvinout.
Barčenko se po celý život zabýval studiem Slunce a jeho vlivu na Zemi a podobu Slunce měl mít podle projektu, na kterém se pravděpodobně nějak podílel, i Murmansk. (A nás možná v tichosti napadne asociace: Hyperborea - země Slunce - rodiště slunečního boha Apollona...)
V projektu nebyly žádné průmyslové stavby nebo průmyslové zóny. Jen krásné domy propojené prosklenými galeriemi. Jedno je však matoucí: tehdy na Kolském poloostrově nebyla na zabezpečení takového města elektrická kapacita. Přitom v podstatě souběžně začalo také budování přístavu a dalších objektů. To znamená, že dodávky energie musely být tou dobou už vyřešené. A tak tu nelze nepřipomenout, že Barčenko často hovořil o zcela nových zdrojích energie, třeba takových, jaké využívali Hyperborejci...
A ještě něco. Souběžně s pozemní výstavbou ještě daleko intenzívněji probíhala výstavba v podzemní. Svědectví o tom však od té doby do našich dní nejsou.
Z toho všeho vyplývá jediné: Barčenko měl zcela bezprostřední vztahy k výstavbě Murmansku, projekt se rozpracovával za jeho účasti, měl k němu z nějakého důvodu přímý vztah. Mnohé z jeho plánů však zřejmě nebyly zrealizovány. Doba ještě na to nebyla připravená...

Barčenka beze sporu zajímaly artefakty objevené u Seidozera, velmi pečlivě se zabýval i studiem merčanija. Co ho však zajímalo především, a troufám si tvrdit, že to byl také hlavní důvod jeho cest, byla starověká věda. Už před revolucí shromažďoval materiály, studoval původní zdroje a z nich následně vznikl kurz "Historie starověkých přírodních věd", který se stal základem pro jeho přednášky ve Fyzikálním ústavu v Petrohradě.
V roce 1926 na osobní pokyn Dzeržinského vedl zcela tajnou výpravu do jeskyní a pyramid na Krymu. Cíl byl zřejmě stále stejný: hledání pozůstatků starých civilizací, které podle konceptu tohoto ruského vědce byly nositeli "Univerzálního vědění". Barčenko byl totiž přesvědčen o tom, že lidstvo na Zemi existuje už stovky tisíc let a v dávné minulosti dosáhlo daleko vyššího stupně poznání, než jaké máme dnes. A jeho pozůstatky nezmizely, jsou předávány z generace na generaci tajnými společnostmi. Třeba takovými jako kostromští poustevníci:

Z dopisu A. Barčenka etnografovi profesoru G. Cybikovi 24. března 1927:

"...Toto moje přesvědčení (o Univerzálním vědění) našlo potvrzení, když jsem se setkal s Rusy, kteří tajně chránili v Kostromské gubernii Tradice (Djun-Chor). Tito lidé byli výrazně starší než já, pokud to mohu odhadnout, a daleko kompetentnější v samotné Univerzální nauce a v hodnocení současné mezinárodní situace. Vyšli z kostromských lesů jako obyčejní žebráci, neškodní blázni, pronikli do Moskvy a vyhledali mě... jeden z nich vyslaný v podobě blázna pronášel po náměstích kázání, kterým nikdo nerozuměl, a upozorňoval na sebe podivným oblečením a ideogramy, které s sebou nosil. Tohoto vyslance - rolníka Michaila Kruglova - několikrát zavřeli a posadili do blázince. Pak však došli k závěru, že je sice poblázněný, ale neškodný. Pustili ho na svobodu a už ho nepronásledují. Nakonec jsem se v Moskvě s jeho ideogramy náhodou setkal i já, který je umím číst a chápu jejich význam. Tak vzniklo moje spojení s Rusy střežícími ruskou větev Tradicí (Djun-Chor). Když jsem se - opíraje se jen o obecnou radu jistého Mongola - rozhodl odhalit před nejuvědomělejšími a nesobeckými státními funkcionáři bolševismu (má na mysli především F. E. Dzeržinského) tato tajemství (Djun-Chor), tak při prvním mém pokusu v tomto směru mě podpořili do té chvíle zcela neznámí ochránci starých ruských větví Tradicí (Djun-Chor). Ti postupně prohloubili moje znalosti a rozšířili můj obzor. A v tyto roky mě formálně přijali do svého středu.

Alexandr Barčenko jako ochránce starověkého vědění?!
Ohromující fakta! Barčenko (a není sám, existuje celé společenství takových ochránců starého Vědění) uměl číst a chápal starověké texty, napsané "ideografickým" písmem! Navíc se zdá, že se uchovaly fotografie těchto textů. To by byl onen klíček, který otevře dveře, o jakých se ještě včera nedalo ani snít v nejbujnější fantazii.
V systému Djun-Chor Barčenko hledal a nacházel odpovědi na většinu aktuálních otázek současnosti. Nechtěl se však spokojit jen s vlastním poznáním, cítil potřebu sdílet své znalosti s ostatními lidmi. Plánoval v budoucnu do tajemství Djun-Chor zasvětit nejvyšší představitele komunistického hnutí v Rusku. Chtěl sovětským vůdcům dokázat, že komunismus je tomuto učení blízký.

Co dál říci o Barčenkovi? Tento ruský vědec byl přesvědčen, že staré civilizace ovládaly tajemství štěpení atomu, používaly jiné zdroje energie, stejně jako efektivně ovládaly prostředky psychotronního ovlivňování lidí. A informace o tom nezmizely, jsou zachovány v kódované podobě, je možné je získat a rozšifrovat. To také objasňuje zvýšený zájem o jeho osobu ze strany čekistů a osobně Dzeržinského. Nalezl takový důkaz?
Barčenko nevylučoval ani možnosti paleokontaktů mezi pravěkými zemskými a mimozemskými civilizacemi. V této věci měl jakési své zvláštní informace. Jedním ze skrytých podcílů kolské expedice bylo totiž i hledání tajemného "kamene z Orionu". Tento kámen byl údajně schopen sbírat a předávat na jakoukoli vzdálenost psychickou energii, zabezpečovat přímý kontakt s kosmickým informačním polem, což dávalo majiteli takového kamene znalosti o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Barčenko měl také ucelenou historickou koncepci rozvoje světové civilizace, jejíž "Zlatý věk" podle něj v severních šířkách začal před 144.000 a skončil před 9.000 lety odchodem Indoárijců na jih pod vedením Rámy - hrdiny velkého indického eposu Rámajána. Mělo to kosmické příčiny: při příznivých kosmických podmínkách dochází k rozkvětu civilizace, při nepříznivých nastává její úpadek. Kromě toho kosmické síly přivádějí na Zemi periodické opakování "potop" zaplavujících souši a mísících rasy a etnosy. Rozkvět dílčí civilizace tím končí a ti, co přežili, začínají opět od nuly. Jen kdesi - například v kostromských lesích - čekají ukryté poznatky zaniklé civilizace, až nastane doba, kdy budou moci být předané potomkům těch, co přežili.

A co tajemství absolutní zbraně svou silou podobné jaderným? Expedice XX. století pod vedením Alexandra Barčenko mohly hledat právě to. Jen ne na severním pólu, s nímž to tou dobou už bylo víceméně jasné. Hledaly na Krymu, v Himálajích, na arktických ostrovech, tajemně mizejících zemích a na celé hyperborejské periferii - od Kolského poloostrova po Čukotku.
A tak je dost pravděpodobné, že Barčenko nakonec přece jen do starověkého podzemního útočiště u Seidozera pronikl a něco tam našel. Není vyloučeno, že po návratu předložil komisi materiální důkazy na potvrzení svých myšlenek. V každém případě získané výsledky byly tak závažné, že dodnes jsou utajeny v archívech. 

---

V roce 1937 byl Barčenko spolu se svými spolupracovníky zatčen a on, vlastenec, který celý život věnoval hledání slavné historie svého národa, byl obviněn ze špionáže pro Anglii. Jak vyplynulo z dochovaných záznamů protokolů, patrně se mohl na základě starověkých poznatků dostat až k samotnému rozřešení principu atomové bomby. Jenže doba byla taková, že za provázky tahaly síly, které si velmi nepřály, aby v Rusku existovaly takové znalosti a osobnosti této velikosti.

Když pochopil bezvýchodnost své situace, požádal ve vězení o tužku a papír a cosi obšírného napsal. Jakmile rukopis dokončil, proběhl soud a patnáct minut po vynesení rozsudku... byl zastřelen. Stejně dopadli i jeho přátelé.
Co se stalo s jeho záznamem, těžko říci. Když o něj Klub mezinárodních vědců o sedmdesát let později žádal, bylo jim řečeno, že když v roce 1941 Němci postupovali na Moskvu, byly archivy NKVD spáleny...
Ale proč v různých koncentračních táborech musela zahynout i většina kolských šamanů?

- pokračování -

zdroje:
http://www.liveinternet.ru/users/tihaya_zarya/post282856700/
http://yperboreia.org/demin38.asp
http://via-midgard.info/news/copyright/20504-vozvrashhenie-prarodiny-i-vsyo-taki-on-nashyol-eyo.html
http://mir-i-mi.ucoz.ru/news/zagadka_drevnikh_piramid_na_kolskom_poluostrove/2016-01-10-419
http://paranormal-news.ru/news/2009-06-12-1832
http://ezoterik-page.com/aleksandr-barchenko-v-poiskax-giperborei-ii-chast/
http://othereal.ru/piramidy-egipta-stroili-lyudi-pribyvshie-s-ostrovov-severnoj-strany-duat-n-ba/


(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.