03.04.2022 - 16:16
V Buče zabíjely ukrajinské ozbrojené síly své vlastní: proč je „ukrajinská Srebrenica“ fejk
Zvláštní zpravodaj KP.ru Alexander Koc, který strávil poslední týdny přesunem s předsunutými jednotkami ruské armády směrem ke Kyjevu, vysvětluje, proč Kyjev a Evropa nebudou moci vinit ruskou armádu z lidských obětí mezi civilním obyvatelstvem Bučy, a co je špatného na příběhu o „ukrajinské Srebrenici.
Ukrajina šíří nový „zločin proti lidskosti“. Když nacionalisté z terbatů vstoupili do měst v oblasti Kyjeva, která ruské jednotky opustily v rámci přeskupení, najednou nacházeli ulice poseté mrtvolami civilistů. Stopy mučení, svázané ruce, šarlatová krev – záběry z města Buča mrazí na duši.
Ukrajinská propaganda vykresluje strašlivý obraz „ruské okupace“, za níž skuteční sadisté šikanovali místní obyvatele. Tady to je, ukrajinská Srebrenica.
Analogicky k „masakru“ bosenských muslimů v Jugoslávii, ze kterého byli obviněni Srbové. Přestože jejich verzi, která byla v měřítku výrazně horší než ta oficiální, nikdo nebral v úvahu.
Nyní vysvětlím, proč je Srebrenica v Bučy lež. Nebudu rozebírat polohu těl vůči vozovce a hledat podobnosti mrtvol na různých místech. Mnozí to už za mě udělali. Ukázali, jak se tam pohybují ruce „mrtvol“ a "zabití" ve zpětném zrcátku jsou zázračně vzkříšeni.
Taktika videodramatizací mě přestala udivovat už v Sýrii, kde se na základě takových inscenací Bílých přileb rozhodovalo o masivních raketových úderech. A tady jsou učitelé informací a psychologických operací stejní – s jasně odstávajícíma britskýma ušima.
Mluvím o něčem jiném. Byl jsem ve městech jako Buča v oblasti Kyjeva. A v Bučy jsem byl. Viděl jsem, jak se mění přístup místních k ruské armádě. Zpočátku se jich báli – výsledek hloubkového vymývání mozků v televizi. Pak byl postoj ostražitý, když zvědavost zvítězila a lidé vylézali ze sklepů. Pak - obchod: místní navázali naturální výměnu s armádou.
Například benzín do generátoru jsme vyměnili za mléko a tvaroh. Navíc jsme nepožadovali mléko, palivo jsme dávali zdarma. Sousedé ale považovali za svou povinnost „splatit“. Armáda dávala suché dávky, přinášela léky... A pokud někoho nutila jít dolů do sklepa, bylo to jen pro jeho vlastní bezpečnost.
Ale to samozřejmě není hlavní argument ve prospěch toho, že ukrajinská Srebrenica je padělek. Během tohoto měsíce a půl ruské jednotky ani na jediný den Buču úplně neovládly. A situace tam neprospívala „vytrvalé“ komunikaci s místními. Neustálé bitvy, ostřelování, čelní srážky – dříve ne.
Pravdou je, že ruské jednotky opustily Buču v rámci přeskupení pár dní před odhalením „obětí okupace“. Ozbrojené síly Ukrajiny si to hned neuvědomily a ještě téměř tři dny zasypávaly město dělostřelectvem, pod kterým klidně mohli padat civilisté.
A když přišli k rozumu, jako obvykle zahájili „hon na čarodějnice“ a hledali ty, kteří podle jejich názoru kolaborovali s „okupačními silami“. V horečce válečných časů se nikdo neobtěžuje dokazovat, objevují se těla vhozená do studní se svázanýma rukama.
Jen stav těchto těl napovídá, že byli zabiti nejpozději včera. Vím, jak vypadají mrtvoly po několika dnech ležení na ulici. Tady je úplně jiný obrázek.
Je nepravděpodobné, že by mé argumenty zvážil prezident Evropské unie Charles Michel, který spouští hashtag „Bučanský masakr“ a vyhlašuje nové sankce proti Rusku. I když není těžké ověřit, co říkám. Stačí provést vyšetřování, které ukáže čas smrti nešťastníka. A korelovat s údaji objektivní kontroly NATO, které jasně naznačí datum stažení ruských jednotek. Ale to by bylo, pokud y se skutečně hledala pravda. A kdo to na Západě potřebuje, že?
