30. 4. 2013

Promluvy Zeleného hada

Občas sem fouknu úryvky z publikací, které mě něčím zaujaly. Prvním je kousek z knihy Nepřítel z Atlantídy  od Alexeje Pludka. Nejenom pro tuto veršovanou část bych doporučil si tento příběh přečíst. Kniha je sice zařazena v kategorii sci-fi, ale pokud se jen na vteřinku zamyslíte nad významem veršů, jistě vám neunikne, že o fantazii nejde. A co teprve samotný příběh!
Jde o velmi (alespoň pro mne) poutavý příběh atlantského kronikáře Hera, který zpočátku dohlížel na stavby na Východě (Egypt) a poté, když se musel zodpovídat z obranného manévu proti místním kmenům, se snažil zachránit "bájnou" Atlantídu nejenom od morálního úpadku. Mě zaujalo velice živě popisované prostředí tohoto kontinentu. A to včetně architektury do posledního okrasného kamínku a barevné rybky v zahradních jezírkách. A proč to bylo pro mne zajímavé? Mimo jiné tím, že o tom, co je v knize, jsem doma nikomu nic neříkal, a jednoho dne mi moje manželka vyprávěla vlastní sen (o legendu Atlantídy se vůbec nezajímá, spíše bych tipoval napůl skeptický postoj), v kterém žila v překrásném domě s velkou zahradou. Ještě dodám, že manželka již měla možnost vidět útržky z desítek svých minulých životů. Notnou chvíli mi jak dům, zahrady i okolí na sen až neuvěřitelně barvitě popisovala. Téměř jsem se neubránil pár slzičkám, když jsem si uvědomil, že její popis "vysněného" domu je naprosto totožný s popisem od spisovatele této knihy. Jako náhodu jsem to vyloučil. Vím, že pro člověka s otevřenou myslí je tu několik možností od přenosu mých vzpomínek na knihu do jejího spícího podvědomí až po možnost, že ona sama ve snu viděla .....

28. 4. 2013

Je vše tak, jak má být?

Nevím, zda jsem si tématem, které mě již po delší dobu pronásleduje, nenaložil více, než unesu. Předpokládám, že nejsem zdaleka výjimka, když se zaobírám tak zdánlivě již mnohokrát zodpovězenými otázkami, jako jsou svobodná volba, osud či tvrzení, že vše (na Zemi i v Univerzu) je přesně tak, jak má být, že vše jde podle plánu.

27. 4. 2013

Můj životopis - přišlo od Matěje

Matěj mi poslal tuto svojí naprosto úžasnou minipovídečku. Co se mě týče, dávám nejvyšší možné ocenění.

Víte, já byl takové to nedonošené dítě.
Mluvit jsem začal jenom proto, aby mě vzali v 10 letech do školy, neboť maminka si zoufala. Ignoroval jsem ústní zkoušení.
Ta psaná ne! Tehdy se to tak hystericky nebralo.
První krátkou větu jsem vyslovil ve 30 letech – Miluji tě – a dívka, které to bylo určeno, se tak vyděsila, že mi z leknutí dala pusu.
Ve 38 letech jsem u příležitosti našeho svatebního obřadu prohlásil Ano.
Pak přišla puberta a já na všechno až do 50 let říkal Ne! Nemyslete si, že to bylo jednoduché. Byl jsem tak vyhublý, že jsem v tom velmi mladém věku jednoho dne zoufale a podruhé v životě prohlásil Ano!
Pak jsem to říkal celé roky. Nakonec mě v 58 letech museli vybourat z chalupy, měl jsem 280 kg. Odvezli mě na bytelném vozíku do nemocnice.
Když jsem zhubl, tak do blázince. Tam jsem mluvil, mluvil a mluvil… Až mě v 60 letech raději pustili do běžného života.
Zvykl jsem si až po vychrlení 2 000 000 slov v jednom kuse. Byla pronášena z patra v našem sklepě. Úžasná terapie.
Byl jsem duchovně lehký a fyzicky normální. Levitoval jsem 3x denně v ústraní.
Pochopitelně. Je neuvěřitelné, jak vydávená slova člověka promění.
Teď je mi 65 let. Jsem začínající básník, písničkář, esoterik, obdivovatel konspiračních teorií, taky švec, obecní blázen a vynálezce. Doufám, že v dohledném čase několika desítek let se konečně vybabrám z puberty.
Netuším sice, co budu pak podnikat, ale vím už, čím se budu živit! Nemyslete si, že vám to prozradím, blázinec je fatální záležitost … 
Život jsem si po svých nelehkých zkušenostech naplánoval jako nekonečný, zbavující se v lehoučkých krůčcích neřestí, závislostí, vědomostí, zálib, nemocí, paměti a jiných zbytečností. No zkrátka, je toho mnoho, co vůbec nepotřebujem. Zvláště proto, že skutečný život začíná teprve po jeho prvním m i l é n i e u.

Město Kitěž podruhé

Matěj napsal zajímavý komentář k předchozímu článku o městu Kitěži. Chtěl jsem mu odpovědět formou komentáře, ale po chvíli psaní jsem zjistil, že to stojí za uvedení v článku. Na toto téma napsal článek i Iv zde. Ještě nevím, zda jen nebudu opakovat, co bylo v jeho článku a v komentářích k němu, ale určitě to budou moje dedukce a postřehy vzniklé i díky rozmluvám s lidmi, kteří mají osobní zkušenosti se souvisejícími zajímavostmi.

Alexandrijská knihovna před vypálením

26. 4. 2013

Legenda o městu Kitěži

Ruská Atlantída – Legendy o zázračnom meste, ktoré sa potopilo

Neďaleko volžského mesta Nižný Novgorod sa nachádza hlboké jazero Svetlojar. Povráva sa, že niekedy sa nad hladinou jeho vôd môže počuť bitie zvonov a niekedy aj uvidieť steny ako prízrak kláštorov a cirkevné zvony. Je to mesto Kitež, ktorý sa ako hlásajú legendy, stratil počas jedného z prvých útokov na Rusko mongolských Tatárov, to znamená medzi rokom 1236 až 1242.
4Kitezh
 © Foto: ru.wikipedia.org

25. 4. 2013

Homocystein (Hcy)

Vlabi mi zaslala k otisknutí:
Už jste se někdy zeptali svého lékaře, proč máte vysoký tlak, proč vás zlobí alergie nebo bolí záda? Co způsobilo nádor na mozku vaší příbuzné či sousedovu roztroušenou sklerózu? Proč má vaše babička „alzhajmra“ a dcera se utápí v depresích?
Pokud ano, asi jste se nedočkali jednoznačné odpovědi. Proč? Protože váš lékař - neví. A pokud nemáte náhodou to obrovské štěstí, že váš obvodní lékař netráví večery u televize, ani sledováním tabulky NHL, ale vzdělává se, a to nejen u zdrojů doporučených mu z vyšších medicínských instancí, ale i těch alternativních i nejalternativnějších, nikdy byste se to nedozvěděli.
Vy však sedíte u počítače a hledáte informace, a tak vám prozradím tajemství: za většinou tzv. civilizačních chorob je homocystein.
Bác! Asi se zeptáte, co to je za potvoru. Takže trochu teorie:

24. 4. 2013

Rozhovory s Průvodcem

Dnes bych chtěl ukázat na možnou komunikaci s nejlepším rádcem a přítelem pod Sluncem (a nejenom pod ním).Jako obvykle zde půjde o záležitosti, které nelze nikterak a ničím dokázat, pokud tedy nenosíte v kapse nějaké udělátko, které vám umožní navštěvovat vaše paralelní reality - reality se zde neuskutečněnými událostmi. Reality s událostmi, které se zde nestaly díky Univerzem nám darované svobodné vůli. Jelikož tedy nelze nikterak dokázat, co by se stalo, kdybych udělal nebo neudělal to či ono, jde "jen" o schopnost a hlavně ochotu věřit - mít víru. Čím pevnější tato ochota věřit je, tím mohou rozhovory s Průvodcem být intenzivnější, jasnější a jednoznačnější. A platí to i obráceně, čím intenzivnější povídání si s ním je, tím víc se prohlubuje důvěra v něj. Takže jak do toho jednou spadnete, bude to nabírat stále rychleji a rychleji na obrátkách.

22. 4. 2013

Vortexová elektrárna

Informační zásobovátor Vlabi mě upozornila na tuto zajímavost. Sice mi tam osobně nesedí vysvětlení pomocí Coriolisova efektu, ale co na tom záleží, že?



Vortexová elektrárna jako alternativní zdroj energie


Zkušební prototyp této elektrárny zkonstruovala společnost Sumatel v Savojsku. Věž vysoká 300 m by dala výkon 242 MW pro teplotní gradient 30 stupňů. Francouzský letecký inženýr Edgard Nazare pracoval v 60. letech v Alžíru, kde pozoroval větrné víry na Sahaře. Výsledkem jeho přemýšlení byl francouzský patent N° 1439849/P.V. 983953 podaný 3. srpna 1964 v Paříži (Générateur de cyclones artificiels). Na základě jeho návrhu podala 31. března 1982 skupina dalších vědců a inženýrů průmyslový patent N° 8205544/2524530 (Procédé pour la construction de tours de centrales aérothermiques). První zkušební prototyp této elektrárny najdete na fotografii v anotaci. Zkonstruovala jej společnost Sumatel v roce 1997, a to v Savojsku.

Informace jako dvojitý špión

Více než kdy jindy je potřeba tento článek brát jen jako moje dohady a níže uvedené video může (ale taky nemusí) být míněno upřímně. Já ho ale cítím jako nastraženou past, stejně jako drtivou většinu ostatních videí, článků, knih, guruů a seminářů zaměřenou na specifickou část obyvatel.

Možná že právě i vy patříte k té rychle se zvětšující části lidí, kteří mají pocit, že svět není takový, jak je nám předkládán. Zjišťujete, co je jinak, a pokud tomu věnujete část svého času, i proč je tomu jinak. Nutně pak dojdete ke zjištění, že svět je uměle rozdělen na většinovou část klamaných a zrnkovou část klamajících. Důvodem, pokud to vezmu čistě z lidského a materiálního hlediska (jsou i jiná a zcela odlišná, dalo by se říci i vyšší), je snaha klamajících mít moc = převahu (jakoukoliv krom početní) nad klamanými v souladu s Darwinovou teorií, kdy jen silní přežívají. A to díky tomu, že požírají slabší. Jelikož tu,jak vidno, nemůže být ani řeč o síle fyzické, je nutné klamat tak, aby skutečně silní (většina) sami sebe považovali za slabší. Dále je zneužíváno přirozeného pudu sebezáchovy k tomu, že klamaní ho zamění za strach (o existenci, majetek, pohodlí, zaměstnání atd.) a podřizují se menšině, aniž by přemýšleli nad oprávněností svých obav. Právě proto, aby nepřemýšleli, je jim odebírán čas (plytká, bezduchá, zvrácená zábava všeho druhu, nutnost trávit čas na obstarání prostředků pro co možná nejvíce důstojné bytí).

Není to nic nadpřirozeného

Na youtube se předevčírem objevilo video od GoschaTV1, kde je přímo českým mladým (pouze věkem, nikoliv zkušenostmi) praktikem Tomem řečeno to, o čem jsem teoreticky psal v článcích o paměti, snech a Vědomí. Velice mě těší, že jsem se svými vyblouzněnými dedukcemi trefil do černého. Skoro si až říkám, byly to vůbec moje myšlenky? 
Pokud je to tak, jak si myslím, tak upřímně děkuji a těším se na případné další "balíčky" :-)


Opilá letadla nebo UFO?

Nevím, zda to bude někoho zajímat, ale třeba to někdo dneska v noci taky zahlédl (divil bych se, kdyby ne). Při sledování televize jsme si s manželkou všimli nezvykle jasné hvězdy (intenzita 2x - 3x větší než nejjasnější, v tu chvíli viditelná hvězda). Jelikož tam ještě před pár okamžiky nebyla, šli jsme blíže k oknům, abychom si ji prohlédli. Ono přes nechutně zasviněnou oblohu od contrails - "kondenzačních stop" letadel, které o danou problematiku se více zabývající lidé označují chemtrails, stejně moc hvězd vidět nebylo.
Jaké bylo naše překvapení, když se "hvězda" dala do pohybu. A to do ne ledajakého. Kdyby zanechávala nějakou stopu, měla by tvar vlnek. Neumím si představit, jak a hlavně proč by takové dráhy letu dosahovalo letadlo. To by ale mělo i jiné povinné venkovní osvětlení. Satelit, ani kdyby šlo o ISS přímo nasvícené sluncem, to být taky nemohl. Jednak to vylučuje vlnkovitý pohyb a jednak ISS jsem už viděl a intenzitou odrazu světla se neblíží ani zlomku osvětlení této "hvězdy".

21. 4. 2013

Lišák Google

Nevím proč, ale nejde mi tento odkaz vložit přímo jako video (video prý neexistuje), takže vkládám alespoň jako link.



Ženšen pětilistý

Nedávno jsem byl navštívit jednoho vzácného člověka, kterého považuji za nejlepšího přítele. Daroval mi rostlinu, o níž jsem vůbec nevěděl. A nyní, když jsem si o ní něco zjistil, se skoro za to až stydím. Vy, kteří ji neznáte, můžete zkusit její kouzlo. Pěstuje se opravdu jednoduše. Na to, co je to za poklad, je neuvěřitelně životaschopná téměř za všech podmínek, které ji u nás mohou potkat.


Jiaogulan (Ženšen pětilistý - Gynostemma pentphyllumje považován za jednu z pro zdraví nejprospěšnějších bylin světa. Název "Pětilistý ženšen" si rostlina vysloužila, jelikož obsahuje gypenosidy, které jsou velmi podobné ginsenosidům, jež jsou obsaženy v i pravém ženšenu (Panax ginseng), který se na rozdíl od jiaogulanu velmi obtížně pěstuje, a produkty z něho jsou tak velmi drahé.
V čínských provinciích, kde pravidelně pijí čaj z gynostemy, je nejvyšší procento lidí starších 100 let a také celkový věkový průměr. A naopak nižší procento úmrtí na rakovinu.

20. 4. 2013

Hmotnost - co to zatraceně vlastně je?

Vím, že si tímto textíkem asi příliš vědecky založených přátel neudělám, ale na druhou stranu si říkám, potřebuji je?
Článek berte, jak uznáte za pro vás výhodné. Buď jako satiru, nebo jako vážné zamyšlení. Autor neřekne, jak to mínil on :-)

Včera, když jsem plaval ve vaně a byl jsem už blízko u břehu, mně asi z důvodu nadnášení těla vodou (to vynalezl a pro veškeré lidstvo dal zadarmo a bez patentu k užívání Archimedes) bleskla v hlavě myšlenka, co ta mrška hmotnost vlastně je? Pánové z CERNu jsou této záhadě už už v patách a hlavního viníka zodpovědného za hmotnost už prý drží skoro za pačesy. Higgsův boson, jak toho stydlivého a skvěle maskovaného uličníka nazývají, je dle definic, jež jsem našel, toto (všimněte si, že částice, rozumějte hmota, je alfou a omegou všeho):

Zvuk nahraný binaurálními mikrofony


Jako bývalý muzikant mám rád kvalitní nahrávky. Nedávno jsem narazil na do té doby pro mne neznámou techniku neuvěřitelně reálného nahrávání zvuku. Mnohdy i reálnějšího než ve skutečnosti. Jde o použití speciálních mikrofonů - binaurálních mikrofonů. Oč jde? Pokusím se to popsat vlastními slovy.
binaurální mikrofon firmy Neumann
Člověk má uši umístěné po stranách hlavy a jejich vzájemná vzdálenost je cca 15 cm, což v reálu znamená, že například zvuk mající svůj zdroj vpravo od hlavy dorazí do pravého ucha o nepatrný zlomek času dříve, než do ucha levého. Navíc díky hlavě dojde u levého ucha i ke změně kvality a intenzity zvuku kvůli odstínění zvuku hmotou hlavy. Mozek, který se od narození ledasčemu naučil, dokáže zásluhou i nepatrných rozdílů zvuku vnikajícího do levého a pravého ucha (podle mne i díky přenosům zvuku vibracemi lebky) v prostoru zvuk lokalizovat a tím nám nemalou měrou pomáhá v prostorové orientaci (nevidící by asi potvrdili). S nižší rozlišovací schopností, ale přece, dokážeme díky tvaru hlavy, uší, zvukovodů a dešifrovací schopnosti mozku rozlišit i to, zda jde zvuk zpředu nebo zezadu.

19. 4. 2013

Diagnóza? Psychospirituální krize!


Viděli jste někdy před sebou něco, co tam být nemohlo? A přitom byste dali ruku do ohně, že to, co vidíte, je skutečné?

Jedete autem například po D1, jste unavení, hluboce zamyšlení nebo v pracovním či jiném stresu a najednou se horizont před vámi začne lehce vlnit jako tetelící se vzduch nad rozpálenou střechou. V tom nastalém oparu už rozeznáváte jen rozplizlá koncová světla aut před vámi. Krátce na to spatříte těsně před autem nebo vedle třeba strom vyrůstající přímo z asfaltu, pase se tam stádo jelenů, vyskakuje ryba z vody nebo prostě vidíte krajinu (třeba tropickou), která tam evidentně být nemá. Můžete i vidět silnici, která vede dvojím směrem, a vy nemáte nejmenší tušení, který směr je správný, protože ač se to dá těžko popsat, vidíte dvě reality najednou a obě se zdají stejně skutečné. Navíc se klidně stane, že i když jste účastníkem tohoto okamžiku, tak zjišťujete, že nemáte nejmenší kontrolu nad svým tělem. I když se stále vnímáte ve svém těle, zároveň se cítíte i mimo něj. Nevidíte ho, jako je tomu při mimotělních zážitcích, ale i tak jste mimo něj. Cítíte, jako byste byli dvakrát, na dvou místech zároveň.

18. 4. 2013

Čas zakřivují sami vědci

Vědec je slovo odvozené od slova vědět.


Pochopitelně tím nemyslím skutečné zakřivování či deformaci času jako takového. Narážím na někdy až neuvěřitelně zkreslující datování v historii a geologii, kdy na vše je aplikován chudák rozpadající se uhlík a jedna šablona pro vznik pohoří, vrásnění, utváření sedimentů atd. O samotném datování podle uhlíku slečna Wiki hovoří toto:
"Radiokarbonová metoda datování (též uhlíková nebo radiouhlíková metoda) je chemicko-fyzikální metoda určená pro zjištění stáří biologického materiálu. Je založena na výpočtu z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých objektech."

S datováním je to všelijaké, protože neexistuje žádná výchozí kalibrace. Proto mohou být vzorky staré několik staletí(Vesuv) při neudání zdroje odběru datovány v rozmezí 100 milionů až 10,5 miliardy let (řečí měřících přístrojů), láva z Havajských ostrovů stará 200 let byla datována na 22 milionů.
Ať se vědci nezlobí, ale tady o nějakém měření nemůže být ani řeč. S tímto jsem si vzpomněl, že do tohoto tématu si trošku rejpnuli i naši kumštýři zabývající se dílem Járy Cimrmana. Zde cituji:

17. 4. 2013

Byli to jen primitivní domorodci

Včera večer v jednom dokumentárním pořadu "Nazca: tajemné obrazce" byla hned na začátku ironicky smetena možnost, že až desítky kilometrů dlouhé rovné linie rozhodně nejsou přistávací ranveje či naváděcí ukazatele pro létající objekty. Důvod? Na první pohled zcela logický. "Proč by mimozemšťané překonávající vzdálenosti vesmíru potřebovali dlouhou přistávací ranvej?"

hieroglyf starý nejméně 6000 let

Ve své nadutosti zcela opomněli možnost, že vůbec nemuselo jít o ranveje určené pro mimozemské dopravní prostředky.

16. 4. 2013

Šup s tím po koberec!


Záhada UFO na dně Baltu vyřešena!

UFO Balt
Podivný objekt hřibovitého tvaru, který leží na dně Baltského moře, vyvolával velké množství dohadů. Spekulovalo se o mimozemském artefaktu i o tajné nacistické zbrani z druhé světové války. Objekt zkoumala skupina švédských oceánografů pod vedením Petera Lindberga.
„UFO“, které leží v hloubce 87 m, má průměr 60 m. O jeho existenci se ví od loňského srpna, kdy bylo zaznamenáno pomocí sonaru. „Za 18 let své potápěčské praxe jsem nic podobného neviděl,“ řekl při jeho bližším zkoumání Lindberg. Těleso je díky svému dokonalému geometrickému tvaru skutečně pozoruhodné. Vypadá jako hřib, který se vypíná nad mořské dno do čtyřmetrové výšky.  Na jeho vrcholku je oválný otvor a kolem něj malé plošky pokryté sazemi.
Podle Jonathana Hilla z Arizonské státní univerzity nejde o žádný podivný útvar, ale nejspíš o čedičový polštář. Jeho slova teď s definitivní platností potvrdil tým vědců ze Stockholmské univerzity, který zkoumal vzorek odebraný na místě nálezu. A také švédský geolog Volker Bruchert uvedl, že má ryze pozemský původ. Jde o obyčejný čedič, který na toto místo zanesl v dávných dobách ledovec. Severní část Baltského moře vznikla v důsledku ledovcového tání a horniny, které se valily spolu s ledovcovým masivem, teď leží na mořském dně.  Jejich tvar připomínající létající talíř není podle Brucherta ničím neobvyklým.
Zdroj: kp.ru

15. 4. 2013

Výlet na Perštejn - povídka od Matěje

1. kapitola
Budu vám vyprávět takovej podivnej a trochu snad i srandovní příběh, kterej jsem zažil se svejma dost zvláštníma lidskejma, zvířecíma a možná i veskrze duchovníma bytostma na konci bláznivého roku 2012. Ono tehdy přítomný „něco“, lze pro větší srozumitelnost a ateisty vyjádřiti spíše výrazem „energetická pole“.
Představování začnu od esencí: šedavá, pohybující se energetická „tento“ a zvláštní bubliny, či chuchvalce mající zájem nás povozit.
Zvířátka: tři kobylky a obrovskej hafan Cvrček.
foto Bičíková
Lidé: moji přátelé - MUDr. Amadea Modem a její italská teta, rovněž MUDr. Amadea Modem. Obě to vědmy a léčitelky z dávnejch tradic matristních časů.
Pánové: Arnim, správce Amadeina statku, a jeho kamarád z dětství a puberty na Ukrajině Nikolaj. Dále pseudonymní (sirkovej) průvodce na hradě Pernštejn Pavel a pak už jenom já, Popleta Matěj.
No a v hlavní roli „tvrdej šutr“ - nádhernej hrad Pernštejn.
V tomhle lidským a zvířecím obsazení jsme příjemně trávili čas na Amadeině statku vyjížďkama koňmo nádhernou krajinou Českomoravský vysočiny a rovněž „zasunutým šuflátkem mysli“, tedy nic neděláním. Jedním z tehdy nejzajímavějších výletů byl právě tenhle na Pernštejn.
Arnim se ráno omluvil s tím, že čeká návštěvu svýho dávnýho kamaráda z dětství a puberty. Jeli jsme tedy ve složení tři kobylky, hafan Cvrček, Amadea, teta a já. Trasou byla skoro ideální přímka vedoucí po kopcích, loukách a lesních cestách od Rybný na Pernštejn, kterou Amadea používala od poloviny devadesátejch let, kdy ji těmahle zkratkama vodil její táta. Trasy vedly ze statku do všech světovejch stran. Jejich cílem byly jeho a posléze Amadeiny a teď už i moje zamilovaný místa.

13. 4. 2013

Na koho to mluvíš sne?

Z konkrétních důvodů (naznačeno v tomto článku) jsem si začal zapisovat sny. Zrovna takováto aktivita není nic pro mne a sám se divím, že se k tomu dokopu. Jsem svojí podstatou hrozný lajdák a lenoch. S odstupem času však začínám zjišťovat některé nečekané zajímavosti.
Před tímto zapisováním jsem si pamatoval max. jeden sen a to ještě třeba jen jednou, dvakrát do týdne a během dopoledne jsem ho ještě zapomněl.
Udržením alespoň části děje snů nemyslím krátkodobé vzpomenutí si těsně po procitnutí, ale trvalé zapamatování trvající dny, týdny, snad i měsíce.
Argo s Žofkou
Již po prvním!!! zápisu, kdy jsem, světe dive se, si zapsal i sny v noci, když mě vzbudil náš pes kvůli čůrací pauze, jsem si do dnešního dne zapamatoval sny čtyři. Od té doby si, přestože už  většinou v noci při náhodném probuzení zápisky nedělám, pamatuji dva až čtyři sny denně.

11. 4. 2013

Co je podle vás smrt?

Podle návštěvnosti i podle komentářů soudím, že nad tématem smrti se zamýšlíte asi hodně. Koneckonců nic s životem není tak neoddělitelně spojeno, jako právě smrt, že? Nebudu teď podsouvat můj názor, co smrt asi tak je. Naopak. Velice by mne zajímalo, v jakém asi složení je na ní ve společnosti názor a ještě více mne zajímají názory vaše.
- jde o pojmenování okamžiku přechodu z reality A do reality B?
- jde o bytost, vědomí, entitu, která má tento "fenomén" na starosti se vším všudy?
- jde o zakončení bytí člověka?
- nebo jde o něco jiného?

Nejprve jsem myslel na nějakou anketu, ale není nad osobní vyjádření. Takže pokud kdokoliv máte chuť k tomuto říci svoje, budu velice rád. Nebojte, urážlivé či jinak osobní důstojnost ponižující reakce nedostanou žádný prostor.






PS: Zde bych si dovolil dát echo na jednu zajímavou knihu tímto tématem se zabývající. Tím však netvrdím, že zastávám nebo naopak nezastávám možnost v této knize uvedenou :-)
Mnozí jí jistě znáte a pro ty, kteří neznají a měli by zájem, jde o knihu:
Kdo se bojí smrti od ve své zemi zakázaného německého autora publikujícího pod jménem Jan Van Helsing.

9. 4. 2013

Smrt jako dobrý rádce?

Úvaha pro dnešek.
Vzhledem k několika synchronicitám, které mě včera potkaly, mě napadlo tohle krátké téma, které možná jindy více rozvedu. Viníkem je můj oblíbený film Seznamte se, Joe Black.
Víte, nejde mi o hlavní dějovou zápletku, kdy si tělo hlavní postavy propůjčila Smrt, aby se porozhlédla po světě způsobem, jakým ho mohou díky tělu vnímat jen lidé. A už vůbec se nechci vyjadřovat k samotnému konci filmu.
Představte si však, že vás dnes stejně jako jednu z hlavních postav v tom filmu navštíví Smrt a sdělí vám, že sice neřekne kdy, ale velmi brzy může přijít game over.
Teď na chvíli přestaňte číst a v duchu si to co možná nejintenzivněji představte.

8. 4. 2013

Paměť - díl 2.

(předcházelo:)
Jak věda předpokládá, žádná informace v celém vesmíru nemůže zaniknout. Proto mají vědátoři docela hoňky s jejich černými dírami, a proto vymysleli pojmy jako horizont událostí a další pro mě zcela nepochopitelné šílenosti, aby jim hmota zmizelá v ďouře nenabourala teorie, jež jsou pro ně zákony. Tak co se potom stane s informacemi uloženými v hmotě - neuronech v mozku po smrti člověka? Nebo ty, které prostě zapomeneme? Ukončením el. aktivity mozku by mělo přece dojít k výmazu všeho, co do sebe mozek za života jeho majitele nasál. Jenže kam pak šoupnout takové věci jako vzpomínky na minulé životy, deja vu, čtení myšlenek a mnoho dalšího? Myšleno tím tu část, která se vztahuje k něčemu, co jsme za tohoto života jistojistě nezažili, a přece si na to občas někdo vzpomene.
Podle mne je pravda, že se žádná, byť sebenepatrnější informace nikdy neztratí a je někde nesmazatelně zaznamenána a permanentně jsou (z našeho 3D pohledu) další informace přidávány o všem, co děláme i na co myslíme. Musí na to být nějaký zatraceně velký hardisk, co?

7. 4. 2013

Jak asi Vědomí vidí?


Vím, že hned jako první myšlenka na tomto blogu to může být pro někoho hóódně silná kávička, ale alespoň hned od počátku budete vědět, zda v případě, že vás takováto témata zajímají, sem v budoucnu opět zavítat, nebo naopak s nechápavým ťukáním na čelo budete tento blog velkým obloukem obcházet. Ať tak či tak, jsem rád, že tu jste.
O čem asi tak bude řeč? O Vědomí, o vidění, cestování na „lehko“, konstrukčních plánech prostoru a možná i dalších šílenostech. Ještě nevím, kam mě to tentokrát zavede.
Až překvapivě veliké množství lidí, kteří zažili stav, kdy nevnímali svoje tělo nebo - a teď se nesmějte - opustili svoje fyzické tělo, ať již ve spánku nebo během tzv. klinické smrti, v kómatu, při relaxaci, velké únavě, při vysokých horečkách, spontálně nebo, světe div se, záměrně. V této formě bytí popisují vše, co kolem sebe VIDĚLI, ale i cítili, slyšeli, zkrátka vnímali. To, že viděli, dokládá mnoho důkazů, kdy přesně udali běh událostí mimo dosah zorného pole jejich těla, kdy prostě nemohli dané okolnosti vidět, ani když by byli při vědomí, z důvodu překážek v podobě zdí nebo nepochopitelně velkých vzdáleností.

Paměť - díl 1.

Nedávné poznatky a následné nahromadění myšlenek mě z důvodu lepší zapamatovatelnosti donutily si sepsat, co mozek sám na sebe chrlí.
O co jde? O nic menšího a "jednoduššího" než je lidská paměť. Možná sesmolím jen to, co je všeobecně zjištěné a známé, možná to budou nehorázné bludy a možná na tom něco třeba je.
Určitě se ani nedotknu mnoha oblastí tohoto tématu, které mě zajímají, jednak by to bylo na zatraceně dlouhý přemýšlení, což jak známo bolí, a jednak nestihnu psát tak rychle, jak přemýšlím. Přesněji - píšu ještě pomaleji, než přemýšlím.
Vše, co napíšu, jsou jen moje hypotézy, takže pokud to náhodou někdo čtete - berte to s nadhledem a s velkou dávkou tolerance.
Začnu asi tím, že podle mne každý člověk disponuje velkým množství druhů paměti, přičemž každý tento druh má u jednotlivých lidí různou kvalitu. Tím mám na mysli její "ovladatelnost" a použitelnost. Jak jsem k tomu herdek filek došel? Každý to určitě známe, pokud jsme tedy nepatřili do kategorie třídní šprt. Už ve škole jsme záviděli každému, kdo se učil snadněji než my, kdo si lépe, rozumějte více zapamatoval při minimální investici námahy. Pochopení našroceného učiva je zase jiná kategorie :-) Jednomu více vyhovoval psaný text, jinému obrázky. Další preferoval hlas učitele při výuce (případ mé maličkosti). Pak jsou tací, co potřebují logické či jiné návaznosti a naopak tací, co prostě zmáknou biflování nepochopitelných kvant jakéhokoliv informačního balastu, který krom existence samotné nemá a nikdy mít nebude jiného významu. Doprčic, ale jak to? Myslím si, že každý ze smyslů, a teď mám na mysli oněch 5 zatím obecně profláknutých fyzických smyslů, jako je zrak, sluch, čich, hmat a a a... teď honem nevím, ha - chuť, má v mozku svůj vlastní chlívek s nápisem nade dveřmi "PAMĚŤ" :-)