Paměť - díl 1.

Nedávné poznatky a následné nahromadění myšlenek mě z důvodu lepší zapamatovatelnosti donutily si sepsat, co mozek sám na sebe chrlí.

O co jde? O nic menšího a "jednoduššího" než je lidská paměť. Možná sesmolím jen to, co je všeobecně zjištěné a známé, možná to budou nehorázné bludy a možná na tom něco třeba je.

Určitě se ani nedotknu mnoha oblastí tohoto tématu, které mě zajímají, jednak by to bylo na zatraceně dlouhý přemýšlení, což jak známo bolí, a jednak nestihnu psát tak rychle, jak přemýšlím. Přesněji - píšu ještě pomaleji, než přemýšlím.

Vše, co napíšu, jsou jen moje hypotézy, takže pokud to náhodou někdo čtete - berte to s nadhledem a s velkou dávkou tolerance.

Začnu asi tím, že podle mne každý člověk disponuje velkým množství druhů paměti, přičemž každý tento druh má u jednotlivých lidí různou kvalitu. Tím mám na mysli její "ovladatelnost" a použitelnost. Jak jsem k tomu herdek filek došel? Každý to určitě známe, pokud jsme tedy nepatřili do kategorie třídní šprt. Už ve škole jsme záviděli každému, kdo se učil snadněji než my, kdo si lépe, rozumějte více zapamatoval při minimální investici námahy. Pochopení našroceného učiva je zase jiná kategorie :-) Jednomu více vyhovoval psaný text, jinému obrázky. Další preferoval hlas učitele při výuce (případ mé maličkosti). Pak jsou tací, co potřebují logické či jiné návaznosti a naopak tací, co prostě zmáknou biflování nepochopitelných kvant jakéhokoliv informačního balastu, který krom existence samotné nemá a nikdy mít nebude jiného významu. Doprčic, ale jak to? Myslím si, že každý ze smyslů, a teď mám na mysli oněch 5 zatím obecně profláknutých fyzických smyslů, jako je zrak, sluch, čich, hmat a a a... teď honem nevím, ha - chuť, má v mozku svůj vlastní chlívek s nápisem nade dveřmi "PAMĚŤ" :-)

Signály z těchto smyslů (tlak, teplota, hrubost povrchu, vlhkost, barva, tvar, hlasitost, vůně, chuť atd.) převedené na el. a elektrochemické impulzy se neuronální cestou dostanou až do mozku a ten po roztřídění, rozkódování, rozhodování, co s tím, a asi milionem dalších operací každou vteřinu, setinu vteřiny, po celý náš život mimo jiné ukládá některá data do úschovy. My tomu říkáme paměť. Takže proto můžeme v případě druhého setkání se stejným nebo připomínajícím podnětem sami sobě říci, že cítíme růži, jíme pstruha, máme žhavý hřebík v dlani, slyšíme tátu lamentovat, vidíme prázdnou roli toaleťáku ve chvíli, kdy je to nejméně žádané. Nebo můžeme alespoň porovnávat (oblíbená činnost Homo sapiens sapiens). Věda nám zatím, aspoň mám za to, zjistila, kam a možná i jak se tyto informace-paměť ukládá. 
Následující řádky je třeba brát hodně s nadhledem, neboť se nechci na řadu dní zahrabat do vědeckých publikací. Takže to vezmu zatraceně zkráceně a zřejmě i nepřesně, ale následující věty objasní proč. 

Paměť při ukládání z krátkodobé do dlouhodobé (teď mi tyto pojmy připadají z jiného úhlu pohledu srandovní) či-li vzpomínky by měly být uloženy někde v membránách neuronů. V jaké podobě tam jsou, nemám šajn. Asi více či méně úhledně srovnané stohy popsaných pidipapírků a pidikapesníků s pidi uzlíčky. Toto nechám na vědě a představivosti toho kterého.

Nechci, aby to vyznělo, že tomu nevěřím, naopak. V jisté podobě, kvalitě i kvantitě se určitě informace přijaté z fyzických smyslů v mozku (hmotě) ukládají, jinak by přece používání těla nebylo možné. Jde o ukládání informací do paměti, jako je například umění pohnout nohama, aby byla možná chůze, jak udržet balanc, jak pohnut jazykem a vyloudit zvuk, který druzí slyší jako "máma", zkrátka vše, co se učí každý človíček, když přijde na svět. Nazval bych to tvorbou soukromého manuálu ke svému fyzickému tělu. 
Určitě se alespoň dočasně ukládají informace, které si chceme zapamatovat - třeba učivo ve škole. Ovšem kvalita a doba udržení takových informací v hlavě není nekonečná a nejenom proto, podle mne, existují mechanismy zajišťující 100% uložení všeho na jiný nezničitelný "externí HDD", na kterém nejde data přemazávat novými, ale pouze nové přidávat.

Další druhy paměti už budou pro mě trošku náročnější na popsání. Půjde tu o paměť/vzpomínky na informace pořízené mimo našich pět fyzických smyslů. Myslím tím například vzpomínky na abstraktní děje, jako jsou emoce (čistě nehmotně vzato, hormonální a jiné procesy nechám stranou), vzpomínky na svoje vlastní představy (vizuální či jiné projekce), vzpomínky na vzpomínky, sny atd. atd. Vzpomínka na sen - to zní jako vzpomínky na budoucnost, vždyť by někdo mohl namítnout, jak to, že si mozek dělá vzpomínky na něco, co se vlastně ani nikdy nestalo, že? Snad lze pochopit o jakém druhu paměti píšu.

Teď, když to vidím, šlo by paměť rozdělit na paměť s informacemi pocházejícími z fyzických smyslů a na pocházející z nefyzických smyslů. Tu první část paměti lze dále dělit podle výše popsaného. Předpokládám, že stejně tak i ta druhá část. Ale tam zatím nemám vstup povolen. Prý nějaký problém s charakterem či co :-). Takže moje teoretizování o této oblasti bude ještě více teoretičtější.

Každopádně každý druh paměti lze cvičit a rozšiřovat nebo naopak zanedbávat a tím ho nechat zdegenere..., zgenedere..., zgerenede..., no zkrátka ho nechat zakrnět. Podle toho pak každý preferuje určitý druh učení, jak je psáno výše. Co však je v dnešní době všeobecně zakrnělé, je paměť zpracovávající informace z nefyzických smyslů. 
pokračování...