Můj životopis - přišlo od Matěje

Matěj mi poslal tuto svojí naprosto úžasnou minipovídečku. Co se mě týče, dávám nejvyšší možné ocenění.

Víte, já byl takové to nedonošené dítě.
Mluvit jsem začal jenom proto, aby mě vzali v 10 letech do školy, neboť maminka si zoufala. Ignoroval jsem ústní zkoušení.
Ta psaná ne! Tehdy se to tak hystericky nebralo.
První krátkou větu jsem vyslovil ve 30 letech – Miluji tě – a dívka, které to bylo určeno, se tak vyděsila, že mi z leknutí dala pusu.
Ve 38 letech jsem u příležitosti našeho svatebního obřadu prohlásil Ano.

Pak přišla puberta a já na všechno až do 50 let říkal Ne! Nemyslete si, že to bylo jednoduché. Byl jsem tak vyhublý, že jsem v tom velmi mladém věku jednoho dne zoufale a podruhé v životě prohlásil Ano!
Pak jsem to říkal celé roky. Nakonec mě v 58 letech museli vybourat z chalupy, měl jsem 280 kg. Odvezli mě na bytelném vozíku do nemocnice.
Když jsem zhubl, tak do blázince. Tam jsem mluvil, mluvil a mluvil… Až mě v 60 letech raději pustili do běžného života.
Zvykl jsem si až po vychrlení 2 000 000 slov v jednom kuse. Byla pronášena z patra v našem sklepě. Úžasná terapie.
Byl jsem duchovně lehký a fyzicky normální. Levitoval jsem 3x denně v ústraní.
Pochopitelně. Je neuvěřitelné, jak vydávená slova člověka promění.

Teď je mi 65 let. Jsem začínající básník, písničkář, esoterik, obdivovatel konspiračních teorií, taky švec, obecní blázen a vynálezce. Doufám, že v dohledném čase několika desítek let se konečně vybabrám z puberty.
Netuším sice, co budu pak podnikat, ale vím už, čím se budu živit! Nemyslete si, že vám to prozradím, blázinec je fatální záležitost … 

Život jsem si po svých nelehkých zkušenostech naplánoval jako nekonečný, zbavující se v lehoučkých krůčcích neřestí, závislostí, vědomostí, zálib, nemocí, paměti a jiných zbytečností. No zkrátka, je toho mnoho, co vůbec nepotřebujem. Zvláště proto, že skutečný život začíná teprve po jeho prvním m i l é n i e u.