Smrt jako dobrý rádce?

Úvaha pro dnešek.
Vzhledem k několika synchronicitám, které mě včera potkaly, mě napadlo tohle krátké téma, které možná jindy více rozvedu. Viníkem je můj oblíbený film Seznamte se, Joe Black.
Víte, nejde mi o hlavní dějovou zápletku, kdy si tělo hlavní postavy propůjčila Smrt, aby se porozhlédla po světě způsobem, jakým ho mohou díky tělu vnímat jen lidé. A už vůbec se nechci vyjadřovat k samotnému konci filmu.
Představte si však, že vás dnes stejně jako jednu z hlavních postav v tom filmu navštíví Smrt a sdělí vám, že sice neřekne kdy, ale velmi brzy může přijít game over.
Teď na chvíli přestaňte číst a v duchu si to co možná nejintenzivněji představte.

.
.
.
Najednou zjistíte, že všechny vaše plány, vaše braní budoucnosti jako naprostou samozřejmost, je směšné a nedůležité. Pokud vydržíte ještě chvilku v představách, zjistíte, že přijmutí existence smrti je jako ocílka, která vybrousí váš právě nově vzniklý žebříček hodnot do netušené jednoduchosti a křišťálové čistoty.
Jste si i teď jistí, že vše, co jste dnes udělali a hlavně jak jste to udělali, byste udělali i v případě nepočítání s budoucností? V duchu si představte, že sedíte u televize a sledujete film o vás, jak jste prožili dnešní den. Byl by to zajímavý film nebo byste ho v půlce vypnuli jako zcela otřesný nebo nudný?
Možná stojí za zvážení: 

Představujte si sami sebe z pohledu druhé osoby a zároveň si připusťte možnost, že žádné zítra už nebude.
Najednou zjistíte, že vám ze života postupně mizí problémy a život se začne stávat snadnějším a krásnějším.

Bárt s plnou hlavou starostí :-)