Rozhovory s Průvodcem

Dnes bych chtěl ukázat na možnou komunikaci s nejlepším rádcem a přítelem pod Sluncem (a nejenom pod ním).Jako obvykle zde půjde o záležitosti, které nelze nikterak a ničím dokázat, pokud tedy nenosíte v kapse nějaké udělátko, které vám umožní navštěvovat vaše paralelní reality - reality se zde neuskutečněnými událostmi. Reality s událostmi, které se zde nestaly díky Univerzem nám darované svobodné vůli. Jelikož tedy nelze nikterak dokázat, co by se stalo, kdybych udělal nebo neudělal to či ono, jde "jen" o schopnost a hlavně ochotu věřit - mít víru. Čím pevnější tato ochota věřit je, tím mohou rozhovory s Průvodcem být intenzivnější, jasnější a jednoznačnější. A platí to i obráceně, čím intenzivnější povídání si s ním je, tím víc se prohlubuje důvěra v něj. Takže jak do toho jednou spadnete, bude to nabírat stále rychleji a rychleji na obrátkách.

Nevědomě jsem již částečnou komunikaci níže uvedeným způsobem zkoušel dříve, ale až přítelem doporučená kniha Putování se Sílou, kde "náhodou" tato možnost byla uvedena, mě nakopla k tomu, to zkusit trvaleji zakomponovat do "všedního" života.

Oč jde? Je to velice jednoduché. Uklidněte svoji mysl a zamyslete se například nad vaší nejoblíbenější barvou. Pokud možno si tuto barvu zvizualizujte před sebou (třeba v podobě koule bez zřetelných obrysů). V duchu si řekněte, že tato barva bude znamenat ANO. To samé udělejte i s barvou, které přiřadíte odpověď NE. To je vše. Od této chvíle, pokud budete mít dostatek důvěry, jste ochotní - což zároveň znamená schopní - komunikovat s takovými rádci, kteří vás nikdy nenavedou na špatnou cestu. Je však potřeba si uvědomit, že velmi často se vám jejich odpověď zcela jistě nebude líbit a bude se jevit jako špatná či mylná. Ale jejich možnosti náhledu na situaci převyšují naše vnímání nejenom času. Jsou pro mysl materiálního realisty (idol dnešní doby) zcela nepochopitelné a nepřijatelné. Správnost jejich odpovědí si je totiž možné většinou ověřit buď až po různě dlouhé době (hodiny, měsíce, roky), nebo, a v tom je ten háček pro upevňování víry, si je ověřit prostě nejde, protože naše mysl je momentálně nastavena pro vnímání pouze jedné jediné reality. Jsou i lidé, kteří si to ověřit mohou, což je v některých zdejších dřívějších článcích naznačeno, ale pro fungování komunikace s Průvodci to není podstatné.

Pokud si tedy vytvoříte jednoduchého překladatele mezi řečí beze slov a vámi třeba pomocí dvou barev, můžete začít. Položíte v duchu Průvodci otázku a pozorujete okolí. Pozorování svého okolí je beztak to, co moderní člověk pomalu a jistě vypouští ze svého života - k jeho škodě. Celodenně se utápíme ve svých myšlenkách a obavách z čehokoliv, zapínáme autopiloty a samotná podstata toho, proč tu jsme, je vykázána do rohu. Žijeme neustále v tom, co by mohlo či mělo být, co jsme měli či neměli udělat a na samotné uvědomování si sebe sama v TEĎ, což je jediný skutečný okamžik, nemáme paradoxně čas.

Znám i lidi, kteří se nemusejí omezovat jen na možnou nápovědu typu ano-ne. Oni například mluveným slovem komunikují s Průvodci tak, že je slyší jako při běžném rozhovoru s kýmkoliv jiným. Další variantou je, že Průvodci komunikují skrze další osobu, která mnohdy ani nemusí tušit, že rady míněné vám, nejsou z její vlastní hlavy.

U nich pak může rozhovor vypadat třeba následovně (teoreticky):

Tázající (Michal):

Ahoj Navi (čistě hypotetické jméno, které jsem pro účely tohoto článku dal Průvodci),
vím, že otázka, kterou ti položím, se nemusí dát přesně zodpovědět tak, abych tomu plně porozuměl, ale i tak jí na tebe vyhrknu.
Dnes mi z čista jasna bez varování zdechlo na cestách auto a ještě stojí jak mršina daleko od domu. Nejsem na toto zvyklý, aby mě můj mazlík nechal na silnici na holičkách. Podle mých odhadů je rozbitá řídící jednotka. Zrovna tato součástka se v tomto typu auta v podstatě nerozbíjí. Hlavou mi prolétly čtyři možnosti, proč k tomu došlo.
První - opět dnes za mnou jelo auto jako tehdy, když mě při předjetí málem do příkopu odfoukla nějaká fuj energie a ty jsi měl se mnou plné ruce práce, z kterého jsem měl blíže nespecifikovaný pocit. Když už za mnou jel asi 20 km, tak prostě motor zdechnul a finíto. Zde se ptám, je možné, že jelikož mám svoje auto jistým způsobem rád, spíše jako někoho než něco, zda se nemohla případná negativní energie přes mě svézt na auto. Vím, asi blbost, ale napadlo mě to. Vždyť víš, že mě neustále napadají samé blbosti. (smích)

Druhá - ono auto jsem měl mnoho kilometrů těsně za zadkem a já kvůli němu stále zrychloval. Nikoliv z důvodu, že bych se s ním chtěl honit, ale protože jsem ho nechtěl omezovat svým loudáním. Předjet mě z nějakého důvodu nechtěl. Takže možná šlo o tvoje naznačení, že se nechám snadno zmanipulovat druhými. A to, že jsem to vlastně myslel dobře, byla ve své podstatě taky chyba.
Třetí - prostě "náhoda", která mi měla něco říci. Jenže nemohu přijít na to, co. Dění kolem sebe již schválně nechci mít toliko pod kontrolou, což je moje velká slabina. Cestou jsem žádnou havárii, kterou bych v případě včasného příjezdu schytal, neviděl. Ale kdo ví, třeba právě proto žádná havárie nebyla.
Čtvrtá - prostě Univerzum si nechává pro zpestření prostor i na opravdové náhody.

Průvodce:

Ahoj Michale,

beru tu třetí možnost. Jistě že ne s tím, že to byla náhoda. Byl jsi zastaven záměrně. Mělo ti někde vběhnout pod kola děcko, pes, nebo ten, co jel za tebou (podle toho do jaké paralelní reality bych se svým následným konáním dostal - poznámka autora) by nakonec byl tebou přiveden do stavu zuřivosti a vytlačil tě z vozovky, tak jsme si to vyřešili (pravděpodobně Průvodci všech zúčastněných) svým způsobem. Rozhodně náhoda to nebyla a mělo to svůj smysl a cena řídící jednotky bude jistě za chvíli zpět.

Tázající po několika hodinách, když si to nechal projít hlavou:

Navi, ty to umíš podat, že to pak beru jako hotovku (smích).
Ano, takto mi to dává dokonalý smysl. Jinak dnešní den byl na dobré zprávy a pokojnou náladu při práci doslova nabombírovaný, takže pokud platí domněnka, že dobré i špatné obvykle chodí v páru, pak nelze brát onu záležitost jinak, než dobrou. Řídící jednotku už mám a byla za 1/4 obvyklé bazarové ceny.

....nevím, jak jsem mohl, ale zapomněl jsem na docela zajímavou věc. Ono totiž když jsem ráno vyjížděl, tak mě neustále něco zpomalovalo. Od loudavých dětí, přes nakládání nářadí do auta, dále auta jedoucí po hlavní silnici, když jsem chtěl odbočit. Pak mě zdržel vlak, který obvykle nezastihnu a ještě několik malých drobností. Už v tu chvíli mě napadlo, že mi něco naznačuješ. Snad abych zvolnil a to už jsem jel pomaleji, než ostatní auta. Schválně jsem v duchu k tobě vyslal otázku, zda moje úvaha o tom, že mám zpomalit, je správná. Ty moc dobře víš, že mám sám pro sebe určený barvy pro odpovědi. Modrá je ano, červená ne. První, co jsem uviděl, byl cyklista s modrým baťohem. Tak jsem si řekl, pojedu dnes obzvláště pomalu, ale vzápětí kolem profrčely dva ohromný celý červený kamiony za sebou. To jsem znejistěl a chvíli na to na celou záležitost až do teď zapomněl. Sám vidíš, jak často přehlížím tvoje rady a pomoc.

Někdy si říkám, zda jsi mě nedostal na hlídání za trest. (smích)
Moc ti, nejenom za dnešní den, děkuji.

Průvodce:

Nestačilo to na správné protnutí v čase a místě, tak jsem to vyřešil tímto - vypnul jsem ti elektronické řízení motoru, ať je to sichr (smích).

Tebe jsem si sám vybral. Těžko to nyní pochopíš, ale i ty jsi důležitým pro můj vlastní vývoj. Učím se s tebou. Víc se dívej kolem sebe. Jsem stále u tebe, radím ti a jen občas mě takto přímo uslyšíš. Komunikuji s tebou skrze tvé okolí. Pamatuj si to.

ochránce lvů - Kevin Richardson

Pro bližší pochopení toho, co vám chci říci, bych si dovolil doporučit shlédnout film Strážci osudu. Pokud byste název zaměnili za Ochránci a místo ouzkostlivého hlídání bezchybného naplňování Záměru "Šéfa", si dosadili vedení člověka po správné cestě, pak jistě pochopíte, jak lze "náhody" také brát.