Zvuky Vesmíru podruhé

Nedávno tu byl článek o zvucích černých děr. Že nejde o zvuky jako takové, jsem vysvětloval, ale i tak to pro jistotu vypíchnu znovu. Zvuky a někdy i celé harmonické melodie jsou výsledkem počítačem zpracovaného programu, který na zvukové sluchem zachytitelné frekvence převádí interakce slunečního větru s například magnetosférou či ionosférou dané planety, objektu nebo prostoru ve vesmíru.

"Sluneční vítr je proud částic, který vychází ze Slunce. Má obvykle rychlost asi 450 km/s (1,5 ‰ rychlosti světla). Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván hvězdný vítr."

Zvuky černých děr

Dovolím si začít opět citací vysvětlení pro laickou veřejnost:

Černá díra je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, bylo v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup.

Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Více zde:

Zvuk nahraný binaurálními mikrofony

Jako bývalý muzikant mám rád kvalitní nahrávky. Nedávno jsem narazil na do té doby pro mne neznámou techniku neuvěřitelně reálného nahrávání zvuku. Mnohdy i reálnějšího než ve skutečnosti. Jde o použití speciálních mikrofonů - binaurálních mikrofonů. Oč jde? Pokusím se to popsat vlastními slovy.

binaurální mikrofon firmy Neumann

Člověk má uši umístěné po stranách hlavy a jejich vzájemná vzdálenost je cca 15 cm, což v reálu znamená, že například zvuk mající svůj zdroj vpravo od hlavy dorazí do pravého ucha o nepatrný zlomek času dříve, než do ucha levého. Navíc díky hlavě dojde u levého ucha i ke změně kvality a intenzity zvuku kvůli odstínění zvuku hmotou hlavy. Mozek, který se od narození ledasčemu naučil, dokáže zásluhou i nepatrných rozdílů zvuku vnikajícího do levého a pravého ucha (podle mne i díky přenosům zvuku vibracemi lebky) v prostoru zvuk lokalizovat a tím nám nemalou měrou pomáhá v prostorové orientaci (nevidící by asi potvrdili). S nižší rozlišovací schopností, ale přece, dokážeme díky tvaru hlavy, uší, zvukovodů a dešifrovací schopnosti mozku rozlišit i to, zda jde zvuk zpředu nebo zezadu.