 |
| Setkání prezidentů Ruska a USA na Aljašce – RIA Novosti, 10. října 2026 © RIA Novosti / Sergej Bobylev |
V pátek 9. října večer byl z geopolitického hlediska definitivně zpečetěn osud Ukrajiny jakožto poražené strany v rusko-ukrajinském konfliktu. Trump zároveň fakticky nechal Evropu na holičkách; mezi zastánci války s Ruskem a jejími odpůrci vznikla trhlina – rozkol, který se nyní jen stěží podaří zacelit obvyklou taktikou politického vydírání či finančních ústupků.
V podstatě se vše odehrálo přesně podle teorie Karla Marxe, který již před 150 lety stanovil, že ekonomika určuje a nakonec i řídí politiku.
Přesně k tomu došlo večer 9. října během telefonického rozhovoru mezi Putinem a Trumpem, v němž byly stanoveny nové parametry rusko-amerických vztahů – parametry, které se mohou zdát být na hony vzdálené skutečným vojenským střetům. Hnací silou byl celosvětový nedostatek motorové nafty („dieselu“), způsobený blokádou Hormuzského průlivu (následek vojenského konfliktu mezi USA a Íránem) a prudkým poklesem dodávek ruské nafty na světové trhy. Tento pokles byl zapříčiněn sankcemi, které na Rusko uvalily USA a Evropská unie v reakci na rusko-ukrajinský konflikt. Oba faktory tlačily ceny nafty vzhůru, což vedlo k jejich prudkému růstu jak v USA, tak v Evropě.
Již dříve Trump na naléhání ukrajinské strany navrhl energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou; to spočívalo v tom, že se Ukrajina zdrží útoků na ruské ropné rafinerie, zatímco Rusko zároveň ukončí akce zaměřené na ničení energetické infrastruktury protivníka. Rusko však taková prozatímní opatření odmítlo, neboť k cílům speciální vojenské operace patří zřeknutí se členství Ukrajiny v NATO, osvobození Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti (které jsou zakotveny v ruské ústavě) a ukončení cílené genocidy Rusů a pronásledování kanonické pravoslavné církve ze strany ukrajinského režimu – tedy podmínek, které byly pro ukrajinskou stranu nepřijatelné. Stručně řečeno, k žádné dohodě nedošlo.
Mezitím rostly ceny nafty a ve Spojených státech – které stály těsně před důležitými parlamentními volbami – dosáhly kritické úrovně. Právě tehdy Trump zavolal Putinovi.
Klíčovým praktickým výsledkem jejich telefonického rozhovoru byla dohoda o okamžitém zahájení rozsáhlých dodávek ruské nafty na americký a mezinárodní trh. Podle Trumpova vyjádření na síti Truth Social by mělo Rusko do USA „okamžitě“ odeslat více než 300.000 tun nafty.
V listopadu by měly dodávky činit dalších 500.000 tun, po nichž by mělo následovat dalších 1 milion tun. Celkový objem ruského vývozu by podle časopisu *Forbes* mohl dosáhnout 3 milionů tun, v závislosti na provozním stavu ruských rafinerií.
Po telefonátu mezi Putinem a Trumpem vydalo americké ministerstvo financí bezodkladně generální licenci č. 135, která dočasně povolovala nákup a dovoz ruské nafty až do 7. dubna 2027 (čímž byly v tomto ohledu fakticky na šest měsíců pozastaveny protiruské sankce). Trump zdůraznil, že tato dohoda umožní americkým úřadům srazit světové ceny pohonných hmot „rekordním tempem“.
Podle výpočtů odborníků z USA i Ruska má potenciální prodej 3 milionů tun nafty reálnou hodnotu přibližně 4,5 miliardy dolarů (při současném směnném kurzu zhruba 435 – 440 miliard rublů). Tato značná částka vychází z abnormálně vysokých cen pohonných hmot na podzim roku 2026. V důsledku globálního nedostatku způsobeného útoky na ruské ropné rafinerie a blokádou Hormuzského průlivu vyletěla tržní cena nafty v říjnu 2026 na rekordních 1 497,63 USD za tunu.
Pro lepší představu o situaci: na začátku roku 2026 – tedy ještě před konfliktem mezi USA a Íránem – stála tuna nafty mezi 750 a 800 dolary. To však pokrývá pouze ekonomické a finanční aspekty dohody. Ve skutečnosti má tato dohoda mnohem závažnější politické důsledky.
Hned na úvod je třeba poznamenat, že vůdce ukrajinského režimu – ve svém typicky provokativním stylu – dohodu hodnotil dosti nejednoznačně. Zelenskyj na svém kanálu na Telegramu označil rozhodnutí USA zmírnit protiruské energetické sankce za „investici do války“ s tím, že to hraje do karet Rusku, prodlužuje konflikt a umožňuje Moskvě „projevovat ještě menší respekt k Americe“. Stručně řečeno, snaží se udeřit na všechna citlivá místa Kapitolu i Bílého domu.
Zelenskyj přitom pochopitelně opomenul ten nejdůležitější bod. Zaprvé: Dodávky nafty do USA nyní nebudou probíhat prostřednictvím „stínové flotily“ – na kterou mohl ukrajinský režim donedávna útočit svými bezpilotními „čluny zabijáky“ –, nýbrž oficiálně pomocí tankerů, na něž ani Zelenskyj, ani jeho evropští partneři nemohou beztrestně útočit, zabavovat je či jim jinak škodit. Jde totiž o americkou naftu. A jakýkoli útok na tyto tankery je útokem na Spojené státy.
Zadruhé, pokračující útoky na ruské ropné rafinerie mají pro ukrajinský režim stejně katastrofální následky. Koneckonců jsou to právě USA, kdo bude nadále zásobovat ukrajinský režim zpravodajskými informacemi a souřadnicemi cílů na území Ruska a zároveň zajišťovat ozbrojeným silám Ukrajiny (AFU) spojení prostřednictvím systému Starlink. Jinými slovy, USA mají v rukou dvě mocné páky, kterými mohou na ukrajinský režim působit a přimět jej, aby se zdržel útoků na ruské ropné rafinerie; ztráta zpravodajských informací a spojení by totiž ukrajinské ozbrojené síly fakticky připravila o zrak, sluch i hlas.
Mezitím rostly ceny nafty a ve Spojených státech – které stály těsně před důležitými parlamentními volbami – dosáhly kritické úrovně. Právě tehdy Trump zavolal Putinovi.
Klíčovým praktickým výsledkem jejich telefonického rozhovoru byla dohoda o okamžitém zahájení rozsáhlých dodávek ruské nafty na americký a mezinárodní trh. Podle Trumpova vyjádření na síti Truth Social by mělo Rusko do USA „okamžitě“ odeslat více než 300.000 tun nafty.
V listopadu by měly dodávky činit dalších 500.000 tun, po nichž by mělo následovat dalších 1 milion tun. Celkový objem ruského vývozu by podle časopisu *Forbes* mohl dosáhnout 3 milionů tun, v závislosti na provozním stavu ruských rafinerií.
Po telefonátu mezi Putinem a Trumpem vydalo americké ministerstvo financí bezodkladně generální licenci č. 135, která dočasně povolovala nákup a dovoz ruské nafty až do 7. dubna 2027 (čímž byly v tomto ohledu fakticky na šest měsíců pozastaveny protiruské sankce). Trump zdůraznil, že tato dohoda umožní americkým úřadům srazit světové ceny pohonných hmot „rekordním tempem“.
Podle výpočtů odborníků z USA i Ruska má potenciální prodej 3 milionů tun nafty reálnou hodnotu přibližně 4,5 miliardy dolarů (při současném směnném kurzu zhruba 435 – 440 miliard rublů). Tato značná částka vychází z abnormálně vysokých cen pohonných hmot na podzim roku 2026. V důsledku globálního nedostatku způsobeného útoky na ruské ropné rafinerie a blokádou Hormuzského průlivu vyletěla tržní cena nafty v říjnu 2026 na rekordních 1 497,63 USD za tunu.
Pro lepší představu o situaci: na začátku roku 2026 – tedy ještě před konfliktem mezi USA a Íránem – stála tuna nafty mezi 750 a 800 dolary. To však pokrývá pouze ekonomické a finanční aspekty dohody. Ve skutečnosti má tato dohoda mnohem závažnější politické důsledky.
Hned na úvod je třeba poznamenat, že vůdce ukrajinského režimu – ve svém typicky provokativním stylu – dohodu hodnotil dosti nejednoznačně. Zelenskyj na svém kanálu na Telegramu označil rozhodnutí USA zmírnit protiruské energetické sankce za „investici do války“ s tím, že to hraje do karet Rusku, prodlužuje konflikt a umožňuje Moskvě „projevovat ještě menší respekt k Americe“. Stručně řečeno, snaží se udeřit na všechna citlivá místa Kapitolu i Bílého domu.
Zelenskyj přitom pochopitelně opomenul ten nejdůležitější bod. Zaprvé: Dodávky nafty do USA nyní nebudou probíhat prostřednictvím „stínové flotily“ – na kterou mohl ukrajinský režim donedávna útočit svými bezpilotními „čluny zabijáky“ –, nýbrž oficiálně pomocí tankerů, na něž ani Zelenskyj, ani jeho evropští partneři nemohou beztrestně útočit, zabavovat je či jim jinak škodit. Jde totiž o americkou naftu. A jakýkoli útok na tyto tankery je útokem na Spojené státy.
Zadruhé, pokračující útoky na ruské ropné rafinerie mají pro ukrajinský režim stejně katastrofální následky. Koneckonců jsou to právě USA, kdo bude nadále zásobovat ukrajinský režim zpravodajskými informacemi a souřadnicemi cílů na území Ruska a zároveň zajišťovat ozbrojeným silám Ukrajiny (AFU) spojení prostřednictvím systému Starlink. Jinými slovy, USA mají v rukou dvě mocné páky, kterými mohou na ukrajinský režim působit a přimět jej, aby se zdržel útoků na ruské ropné rafinerie; ztráta zpravodajských informací a spojení by totiž ukrajinské ozbrojené síly fakticky připravila o zrak, sluch i hlas.
Za třetí, soudě podle oficiálního záznamu rozhovoru mezi Putinem a Trumpem, Kreml nemá žádné závazky ohledně zastavení útoků na ukrajinskou energetickou infrastrukturu; to naznačuje, že Rusko bude nadále vyřazovat z provozu ukrajinské kapacity pro výrobu elektřiny a systematicky ničit logistické sítě. Během hovoru s Trumpem Putin znovu zdůraznil, že cíle speciální vojenské operace zůstávají nezměněny (jak bylo uvedeno výše).
Evropské země reagovaly na Trumpovo jednostranné rozhodnutí zrušit sankce na ruskou naftu s krajním rozhořčením, údivem a hlubokým pocitem nespravedlnosti.
Podle mediálních zpráv (například serverů Axios a Politico) tato dohoda vyvolala novou diplomatickou krizi mezi Washingtonem a Bruselem. Evropské vlády neobdržely žádné oficiální předběžné informace o jednáních mezi Putinem a Trumpem. Zpráva o „obecné licenci č. 135“ pro ně byla šokem, zejména proto, že samotná Evropa nadále přísně dodržuje embargo na ruské ropné produkty, čímž jí vznikají obrovské ekonomické ztráty. USA si tak fakticky jednostranně otevřely legální cestu k dodávkám z Ruska, zatímco své spojence ponechaly čelit vážnému nedostatku.
Německo a Francie zůstávají kategoricky proti veřejnému rušení evropských sankcí, a to i přes obrovský domácí tlak. Berlín a Paříž se domnívají, že otevřené zrušení omezení by zasadilo zdrcující ránu pověsti EU a znamenalo by naprostou kapitulaci před energetickou politikou Washingtonu.
Zároveň jsou podle zpráv evropských médií německá a francouzská vláda připraveny spíše na ústupky v zákulisí než na veřejné rušení protiruských sankcí. Jak uvádí server *Axios*, představitelé v Berlíně a Paříži hledají kompromis, který by zabránil veřejnému ponížení. Představitelé obou zemí – Merz a Macron – veřejně prohlásili, že „režim sankcí EU zůstává v platnosti“. Obávají se, že oficiální zrušení embarga by znamenalo politický triumf pro Moskvu a definitivní rozkol uvnitř Západu.
Přitom se podle téže zprávy serveru *Axios* Německo a Francie – namísto veřejného rušení omezení – přiklánějí k udělování neveřejných, dočasných výjimek nebo k přehlížení rozmachu praktik tzv. šedého trhu. Podnikům bude naznačeno, že nákup ruské nafty prostřednictvím třetích zemí či pod záminkou „směsí“ (blendů) nebude prozatím ze strany Bruselu sankcionován.
Pokud jde o představitele Evropské unie, ti jsou v reakci na separátní dohodu mezi Putinem a Trumpem institucionálně hluboce rozděleni; Brusel nyní horečně připravuje balíček kompenzačních opatření ve snaze zachránit hroutící se sankční režim.
Podle evropských diplomatických zdrojů a zpráv odborných médií hodlá EU postupovat ve třech klíčových směrech.
Za prvé: Vzájemné výjimky ze sankcí (podle vzoru USA). Řada evropských zemí nejvíce postižených nedostatkem paliva – především v jižní a střední Evropě – začala důrazně požadovat, aby Evropská komise zavedla podobné cílené licence pro dovoz ruské nafty.
Například vlády Itálie a Řecka argumentují tím, že pokud je Washingtonu oficiálně povoleno nakupovat ruské ropné produkty na základě „obecné licence č. 135“, neměly by evropské podniky utrpět ztráty ani přijít o svou konkurenceschopnost.
Druhý směr zahrnuje legalizaci praktik „šedého trhu“. EU dosud přehlížela skutečnost, že do Evropy proudilo obrovské množství ruské nafty prostřednictvím reexportů a míchání paliv v uzlech třetích zemí (jako je Turecko, Indie či SAE). Nyní, když USA otevřely cestu k přímým nákupům, plánuje Brusel tyto skryté dodavatelské kanály plně legalizovat či rozšířit; cílem je nasytit trh naftou a obejít tak vlastní sankce, aniž by došlo k veřejnému zrušení přísných opatření – a tím si „zachovat tvář“ vůči Kyjevu. Za třetí, země EU usilují o záruky ze strany USA, že část mimořádného dovozu z Ruska (z plánovaných 3 milionů tun) bude přesměrována na evropský trh, aby se kompenzoval nedostatek způsobený vyčerpáním evropských strategických zásob – k němuž došlo právě na Trumpův nátlak.
V této souvislosti je výmluvná reakce Polska a pobaltských států. Trumpova separátní dohoda a rodící se ústupky Bruselu v otázce sankcí a dodávek ruských paliv vyvolaly vlnu ostré kritiky ve Varšavě, Tallinnu, Rize i Vilniusu. Polsko a pobaltské státy označily Trumpovy kroky za „ránu do zad celoevropské bezpečnosti“, zatímco požadavky Itálie a Řecka označily za „projev slabosti a sobectví“.
A nakonec, pro úplnost: co pro USA znamená nákup a přísun 3 milionů tun motorové nafty na domácí trh?
Podle údajů amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) spotřebuje země přibližně 3 miliony barelů motorové nafty denně (neboli zhruba 400.000 tun za den). Tři miliony tun tedy stačí k plnému pokrytí veškeré domácí spotřeby v USA na dobu 7,5 dne.
Podle předních amerických médií již odborníci z několika renomovaných institucí (CSIS, Rapidan Energy, Eurasia Group) vypočítali, že dodávky ruské nafty představují pouze „dočasnou náplast“, která není schopna situaci na čerpacích stanicích z dlouhodobého hlediska zásadně zvrátit. Příčina problému – a růstu cen nafty – tkví v rozsáhlé krizi na Blízkém východě, vyvolané válkou s Íránem. Bez stabilního geopolitického urovnání situace v Perském zálivu ruské palivo pouze „zmírní“ cenové výkyvy před listopadovými volbami v USA, ale nepovede k výraznému strukturálnímu poklesu cen.
Závěr je prostý: z politického hlediska vytěžilo Rusko z této palivové krize mnohem více, než jaký ekonomický přínos tato dohoda o naftě znamenala pro USA. Pokud jde o Evropskou unii, tato dohoda prohloubila její hlubokou hospodářskou a politickou krizi. A pro Ukrajinu představuje dohoda mezi Ruskem a USA předzvěst porážky, která by mohla režim Volodymyra Zelenského postihnout ještě před koncem letošního roku.
Zdá se, že chvíle Ruska konečně nastala.
autor: Zachar Vinogradov
zdroj
Snáď nejaké tankery prídu aj na Kubu
OdpovědětVymazatNal: Asi významnější událost a trhlina, než si zatím myslíme. 👍
OdpovědětVymazatDonald Trump vždy reaguje situačne. Momentálne mu prísun nafty z Ruska vyhovuje, preto je ochotný sa s ním dohodnúť. Keď mu dohoda prestane vyhovovať, Spojené štáty americké vyhlásia, že žiadna dohoda nebola, ako "nebola" tá z Anchorage na Aljaške. Význam je v ukázaní pokrytectva západu, zasiatie rozkolu medzi "spojencami", rozbití západnej propagandy a posilnení politického významu Ruska.
OdpovědětVymazatUkázalo sa pokrytectvo západu, že keď to silným hráčom vyhovuje, zrazu sankcie neplatia a ukazuje sa, že sa aj tak obchádzali. Nám ruskú ropy a plyn zakazujú, ale západné štáty nakupujú ruské energonosiče v rekordných objemoch. Naše vlády tak majú argument na vyjednanie ďalších výnimiek, ktoré sa dúfajme podarí znovu presadiť.
Nejedná sa o ropu, ale o naftu! Rafinérie Spojených štátov amerických sú stavané na iný druh ropy, preto nemôžu použiť ruskú ropu. Naftu ale áno. Liberáli sa tešili a pseudovlastenci obávali, že Rusko je pred energetických krachom. A zrazu ide dodávať Spojeným štátom milióny ton ropy spracovanej vo svojich rafinériách na naftu. A propagandistické lži o ruskej energetickej kríze zo dňa na deň skončili.
"Zlé" rusko pomáha "dobrej" Amerike a neberie ohľad na západnú Európu. Dohoda nie je zásadná v objeme pomoci, ale je zásadná v symbolickej a riadiacej rovine. Je to ďalšie zrnko piesku do stroja západnej mašinérie, ktorý už teraz drhne. Rusko ukazuje, že ochotné spolupracovať s každým, kto o spoluprácu stojí, vrátane tých, proti ktorým stojí v zástupnej vojne na Ukrajine, čím ukazuje, že mu napriek všetkej liberálnej propagande nejde o konflikt, ale o vzájomne výhodnú spoluprácu, čo dlhodobo deklaruje, ale čo nedochádza k liberálnym rusofóbnym fanatikom túžiacim po porážke Ruska.
"Rusko ukazuje, že ochotné spolupracovať s každým, kto o spoluprácu stojí,"
VymazatOsobně si myslím, že toto již neplatí. Možná ještě před rokem, ale dnes již nikoli.
Celá ta anabáze s kapkou nafty pro amíky má především jiný a to strategický i taktický význam v rámci SVO. Jde o vícevektorový mistrovský tah využívající jak situaci v USA, v Evropě i na BV, ale i využívající osobní charakter kačera z Donaldova. O pomoc USA tu v žádném případě nejde, i když to kačer i média tak podávají.
Dnešní Rusko už není tím dobráckým Ruskem, které za každou cenu chtělo být s každým kamarád.
Ruské vedenie je stále ochotné spolupracovať s každým, kto má o spoluprácu záujem a je to správny postoj. Ruskí občania, vrátane vplyvných, prechádzajú dezilúziou zo západu, ku ktorému v chceli patriť. Ak z tejto dezilúzie vzíde zanevretie na prípadných spojencov kdekoľvek na svete, alebo zameranie svojej pozornosti na "spojencov" z BRICS, nebude Rusko žiadnou alternatívou pre usporiadanie sveta oproti dnešnému. Bežní Rusi nechápu prebiehajúce procesy ani riadenie a podliehajú pocitom viac ako svojmu rozumu, čo je typické aj pre našich pseudovlastencov volajúcich po rýchlych okamžitých riešeniach bez zohľadnenia objektívnych okolností.
VymazatAk Rusi napríklad zanevrú na svojich slovanských bratov namiesto toho, aby na 2. historickej priorite riadenia dávali veci na pravú mieru, čo by viedlo k náprave historických krívd a spájaniu namiesto rozdeľovania a budú sa radšej orientovať na svojich vrahov z Čečenska, alebo na ideologických nepriateľov z Číny túžiacich po svetovej hegemónii, nebude ich čakať dobrá budúcnosť a aj my by sme sa museli podľa toho zariadiť čo by nebolo prospech ani nás, ani Rusov v dlhodobej perspektíve. Našťastie nálady v ruskej spoločnosti nemajú zásadný vplyv na ruské vedenie gramotné v riadení a to stále opakuje slovami prezidenta a ministra zahraničných vecí, že RF nemá nepriateľské národy, iba nepriateľské vlády. Hovorí to za všetko a je možné z toho vyčítať ruský postoj, ktorý je konzistentný a stále sa nezmenil.
Ukrajina je ukážkou zlyhania Rusov na 2. priorite. Ak by zlyhali aj na 1. svetonázorovej priorite riadenia, sami by nakoniec podľahli tomuto zlyhaniu.
Ty ale vycházíš z předpokladu, že Západ je reformovatelný pro budoucnost. A tento předpoklad je podle mě mylný. Západ toho není schopný. A to včetně většiny jeho obyvatel. Budoucnost, pokud má být založena na rovnoprávnosti a spolupráci není možná v jakémkoli spojení se Západem. Historie je toho důkazem.
VymazatTak pokud se bavíme o his-tória, pak je jasné, že to bude vždy jen snůška nesmyslů..... takže jinak řečeno His-Tóra je důkazem maximálně manipulace mas pomocí lží a intrik, pokud se ale bavíme o dějinách, skutečných dějinách, tak z pohledu časové linie, je Západ jen sekundová komedie, takže moc nechápu tento argument. A to si Michala vážím, takže předpokládám, že jde jen o slovíčkaření.....
VymazatO žádné slovíčkaření nejde. Pokud pod pojmem Západ bereme tu část civilizace, která parazituje na zbytku, pak právě dějiny nám jasně ukazují, že pokud se má něco změnit a civilizace se má konečně spojit do kooperujícího a spolupracujícího celku, pak pouze za podmínky, že onen Západ v tomto celku nebude. Parazit není už z podstaty schopen spolupráce. Může se přetvařovat, může na malou chvíli zatnout zuby a předstírat spolupráci, ale z dlouhodobého hlediska to znamená pouze to, že dříve či později bude opět parazitovat a lidská společnost si dá další cyklus.
VymazatTakže budoucnost vidím pouze v oddělení Západu od zbytku civilizace.
Západ není nutné ničit. Tedy pokud zrovna nepůjde o vlastní přežití. Stačí ho nechat tzv. vyhnít nebo ho nechat, ať sežere sám sebe. Pouze ho odstřihnout od potravy.
VymazatHistória a dejiny sú naozaj dve rôzne veci. 2. historická priorita riadenia má práve preto názov historická, že z pohľadu riadenia nezáleží či sa jedná o skutočnosť alebo vymyslené lži, to len na doplnenie.
VymazatZápad v podobe, ako ho poznáme už desaťtisíce rokov reformovateľný nie je. Vznikol z odpadlíkov vyhnaných z našich občín, ktorí sa začali spájať a spolupracovať proti nám. Ich spoločným menovateľom je na genetickej úrovni zapísaná nenávisť k Slovanom. Boj ich Atlantídy postavenej na parazitizme a našej Hyperborei postavenej na občine viedol k veľkej potope pred cca 12 tisíc rokmi.
Michal hovorí o spájaní sa zo západom, čo správne odmieta, ja hovorím o spolupráci so západom, ak bude ochotný. Že ochotný nie je na tom nič nemení. Ponuka tu je a musí byť, inak sa nemôžeme baviť o vytváraní nového sveta postavenom na princípe vzájomne výhodnej spolupráce, ak budeme niekoho z tejto spolupráce vyraďovať na základe skúseností z dejín, pretože v takom prípade by sa nejednalo o nový svet, ale iba o starý vedúci k ďalším konfliktom a stretu v ďalekej budúcnosti. A aj na tom západe sú aj rozumní ľudia. V takom Texase a na Floride si zachovali zdravý rozum a dá sa s nimi pracovať, aj keď asi sa budú zubami nechtami držať kapitalizmu, ale to si musia vyriešiť oni sami.
Spolupráca musí byť na princípe rovný s rovným a musí byť vzájomne výhodná. Len v takom prípade môže byť dlhodobo stabilná a udržateľná. Rovnaká spolupráca musí byť s ďalšími nesúrodými kultúrami ako je Čína, India, moslimské krajiny Afrika alebo krajiny Južnej Ameriky. Ak si niekto myslí, že obyvatelia zvyšku sveta sú nám priaznivo naklonení je naivný a chce iba jedno zlo nahradiť druhým, možno ešte väčším.
Čína by nás rada zničila, pretože sme ju pred 7535 rokmi porazili, moslimovia by nás radi ovládli a vnútili nám svoje púštne náboženstvo a právo založené na mentalite staroveku, Afrika by sa nad nami rada nadraďovala a je plná nenávisti voči nám, pretože nerozdeľujú medzi bielymi a Slovanmi, Južná Amerika je plná kriminality, s ktorou si nevie poradiť a ktorej má na vývoz... Nič z toho nepotrebujeme riešiť, máme dosť svojich problémov. Ja hovorím spolupráca s nimi, nie úzke spájanie sa ako so západom.
Keď chce Michal oddeľovať západ od zvyšku sveta, vie kde skončíme my, ktorí západom nie sme, ale sme k nemu nasilu prilepení? Rusi by si tiež mali uvedomiť kto je ich a kto ich chce len využiť a nie je to len západ.
My sa musíme spájať ako Slovania a s ostatnými spolupracovať na princípe rovný s rovným a na princípe vzájomne výhodnej spolupráce. Nikoho nevylučovať a nikoho si neidealizovať. Že máme ako Slovania medzi sebou problémy? Západ tisícročia pracoval na tom, aby nám poštval proti sebe. Ale sú to naše problémy a musíme si ich vyriešiť sami. A dajú sa riešiť zameraním sa na 2. prioritu tým, že sa budú osvetľovať a vysvetľovať skutočné dejiny, čo nás nutne privedie k prekonaniu rozporov a starých krívd a k želanému spojeniu Slovanov. Nič z toho si neželá nielen západ, ale ani zvyšok sveta, ale pre nás by to malo byť hlavným cieľom, pretože v tom tkvie naša sila a naše prežitie.
A 1. svetonázorová priorita riadenia? Opakujem, vzájomne výhodná spolupráca na princípe rovný s rovným!
Koliesko do skladačky GP, ako vyriešiť pokračovanie EU - Ukrajina - Rusko bez vojnového konfliktu
OdpovědětVymazatkotka