Tisulská princezna – konec příběhu?

- předchozí část -

Anonymní svědectví z internetu

Na jednom internetovém fóru se objevila od nějakého Alexeje zpráva tohoto znění: 

„V roce 1974 jsem byl ve 4. ročníku na osmileté škole N76 v Kemerově a ředitelka školy Jekatěrina Ivanovna nám o tomto nálezu vyprávěla. Nepamatuji si údaje o genetické expertýze a ani informaci o stáří. Pouze přibližný věk ženy, její stav, oblečení a že byla v nějaké kamenné schránce s víkem naplněné barevnou tekutinou. Čekalo se tehdy na podrobnější článek v regionálních novinách, ale žádné články nebyly nikdy zveřejněny.“

Tisulská princezna – pokračování příběhu

Před několika lety vyšel na tomto blogu překlad velkého příběhu z malé sibiřské vesničky Ržavčik. Během času se rozběhl po českém internetu a od té doby se mě čtenáři ptají: Je to pravda, nebo nás zas někdo tahá za nos?

Odpovím upřímně – nevím. Ale nic mi nebránilo po věci zapátrat. Letos od této události totiž uplynulo 50 let a na ruské internetové scéně se opět zvedla vlna zájmu o tento polozapomenutý případ. V tomto materiálu vám tedy nabízím, co dalšího se mi podařilo objevit. Předem však upozorňuji, že se v drtivé většině jen stále opakuje už známý příběh a nových informací je jak šafránu. Obzvlášť ze strany těch, kdo by mohli něco opravdu seriozního říci, je ticho. Někdo by řekl, že podezřelé.

ÍRÁNSKÝ PRINC – MÁG RODAMIR

Vlabi nám dává opět možnost se důkladně zamyslet. A jako vždy, je to slušná porce informací :-) Děkuji.

MichalB

Před časem jsem tu psala o takzvané Tisulské princezně. V dovětku k tomuto článku byl zmíněn i podobný a stejně tak utajovaný nález, tentokrát mužského rodu, o němž se mluví jako o Íránském princi nebo také mágu Rodamirovi. Informací o něm je - obdobně jako v předchozím případě - na internetu jako šafránu a ty, které dohledat lze, se vesměs odvolávají na svědectví a výzkum akademika V. A. Čudinova, což je jeden z těch vědců, kteří zásadním způsobem mění oficiální pohled na svět.

Tisulská princezna - pokračování

Vlabi si dala práci a přeložila další kus. Díky

-předcházelo:-

IN: Které další archeologické nálezy byly provedeny v oblasti Tisul?

MM. Osada Tisul je zásadní článek v celé skupině měst spojených mezi sebou magnetickou matricí Země. V dávných dobách bylo vytvořeno několik základních řetězců obkličujících zeměkouli a vytvářejících hlubinné magnetické spojení mezi všemi úrovněmi evolučních vrstev, počínaje fyzickou částí minerální, rostlinné, živočišné a konče vyšší lidskou říší. Při zásahu sil temnoty a při parazitických akcích v intervalu mezi epochami zvířat a lidské civilizace došlo k přerušení, které potřebovalo rekonstrukci. Všechny tyto práce byly provedeny z vnitřku časů, z hlubinných sfér planety, ne shůry dolů a zdola nahoru, což se stalo příčinou vzniku speciálních magnetických novotvarů ve vzhledu speciálních megalitů – krystalů na vnitřní straně globální krystalické matrice, majících informační náplň pro chybějící články jediného řetězce evoluce.

Objevy v oblasti Tisulu v letech 1973 – 74 byly spojeny především s identifikací obrovské velikosti a obsahu energie krystalů, které byly nejen odstraněny z půdy, ale také zničeny nejdůkladnějším způsobem. Při zničení byla použita nabíjecí zařízení obsahující jaderný náboj, což se odrazilo později na zdraví mnohých obyvatel těchto míst a zejména na náchylnosti okolního prostředí ke genetickým mutacím rostlinného a živočišného světa. Krystaly-megality nebyly jen zničeny, ale zvláštním způsobem pohřbeny ve speciálních šachtách štol, které jsou přísně tajné i v současnosti.

Tisulská princezna

Děkuji Vlabi za překlad alespoň pro mne velmi zajímavého článku. Nějak mě šimrá za krkem, když si říkám, zda to nesouvisí s nedávným článkem o předlohách organismu. :-)

MichalB

Začátkem září 1969 v obci Ržavčik (Rusko, Tisulský okres, region Kemerovo) v místním uhelném dole došlo k unikátnímu archeologickému nálezu. V uhelné sloji, v hloubce více než 70 metrů pod zemí horník Karnaukov (následně zemřel pod koly motocyklu) našel dlouhý mramorový sarkofág, úžasně přesně a jemně opracovaný.

Na příkaz velitele oblasti Alexandra Alexandroviče Masalygina (zemřel v roce 1980, oficiální verze - žaludeční vřed) byly všechny práce v dole okamžitě zastaveny. Sarkofág vytáhli na povrch a začali jej otvírat, odlamujíce na okrajích zkamenělý tmel. Ani ne tak z tlaku jako spíš účinkem slunečního tepla se onen zvláštní tmel postupně měnil v čirou ​​tekutinu. Jeden z dělníků ji dokonce okusil na jazyku (do týdne zešílel a v únoru pak zmrzl u dveří svého domu). Víko rakve dokonale přesně zapadalo do 15 cm silných stěn, ale samotné otevření bylo opravdovým šokem pro všechny přihlížející.

Sarkofág byl naplněn až po okraj růžovomodrou, křišťálově průzračnou kapalinou, pod jejíž hladinou spočívala vysoká (asi 180 cm), štíhlá žena nevšední krásy, věk kolem třiceti, s jemnými evropskými rysy a velkýma, široce otevřenýma, modrýma očima. Husté, tmavě hnědé kadeře s načervenalým nádechem jí sahaly až do pasu a podél těla volně ležely měkké bílé ruce s krátkými, úhledně ostříhanými nehty. Byla oblečená ve sněhobílé krajkové šaty, průhledné, v délce těsně pod kolena s krátkými rukávy vyšívanými různobarevnými květy. Nic jiného na sobě neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. V hlavách sarkofágu ještě ležela černá, obdélníková, na jednom konci zakulacená kovová krabička o rozměrech přibližně 25 x 10 cm.