Tisulská princezna

Děkuji Vlabi za překlad alespoň pro mne velmi zajímavého článku. Nějak mě šimrá za krkem, když si říkám, zda to nesouvisí s nedávným článkem o předlohách organismu. :-)

MichalB

Začátkem září 1969 v obci Ržavčik (Rusko, Tisulský okres, region Kemerovo) v místním uhelném dole došlo k unikátnímu archeologickému nálezu. V uhelné sloji, v hloubce více než 70 metrů pod zemí horník Karnaukov (následně zemřel pod koly motocyklu) našel dlouhý mramorový sarkofág, úžasně přesně a jemně opracovaný.

Na příkaz velitele oblasti Alexandra Alexandroviče Masalygina (zemřel v roce 1980, oficiální verze - žaludeční vřed) byly všechny práce v dole okamžitě zastaveny. Sarkofág vytáhli na povrch a začali jej otvírat, odlamujíce na okrajích zkamenělý tmel. Ani ne tak z tlaku jako spíš účinkem slunečního tepla se onen zvláštní tmel postupně měnil v čirou ​​tekutinu. Jeden z dělníků ji dokonce okusil na jazyku (do týdne zešílel a v únoru pak zmrzl u dveří svého domu). Víko rakve dokonale přesně zapadalo do 15 cm silných stěn, ale samotné otevření bylo opravdovým šokem pro všechny přihlížející.

Sarkofág byl naplněn až po okraj růžovomodrou, křišťálově průzračnou kapalinou, pod jejíž hladinou spočívala vysoká (asi 180 cm), štíhlá žena nevšední krásy, věk kolem třiceti, s jemnými evropskými rysy a velkýma, široce otevřenýma, modrýma očima. Husté, tmavě hnědé kadeře s načervenalým nádechem jí sahaly až do pasu a podél těla volně ležely měkké bílé ruce s krátkými, úhledně ostříhanými nehty. Byla oblečená ve sněhobílé krajkové šaty, průhledné, v délce těsně pod kolena s krátkými rukávy vyšívanými různobarevnými květy. Nic jiného na sobě neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. V hlavách sarkofágu ještě ležela černá, obdélníková, na jednom konci zakulacená kovová krabička o rozměrech přibližně 25 x 10 cm.

Ržavčik

Sarkofág byl otevřený pro veřejnost asi od 10 do 15 hodin a na zázrak se přišla podívat celá vesnice. Objev byl také okamžitě hlášen do okresního města. Přijeli hasiči, armáda, policie. Do 14 hodin přiletěl i vrtulník cihlové barvy a z něj vystoupila skupina mužů v civilu, kteří řekli, že místo je nakažlivé a nařídili přítomným se vzdálit od hrobu. Potom zajistili místo objevu a zapsali všechny, kdo se dotkli rakve, a také ty, kdo stáli poblíž – prý kvůli naléhavému lékařskému vyšetření.

Sarkofág se pak snažili naložit do vrtulníku, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli z něj odstranit tekutinu. Při čerpání kapaliny však začalo tělo přímo před očima černat. Proto kapalinu ihned vrátili zpět a zčernání rychle zmizelo. Po chvíli zas na tvářích ženy hrál ruměnec a celé tělo získalo původní vzhled. Sarkofág byl uzavřen a přenesen do vrtulníku, spolu se zbytky tmelu v celofánovém pytlíku. Pak lidem nařídili, aby se rozešli, vrtulník se vznesl a zmizel směrem k Novosibirsku.

Po čase přijel do Rzavčiku z Novosibirsku postarší profesor a přečetl ve venkovském klubu přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Řekl, že tento objev zásadně změní celé chápání historie. V blízké budoucnosti prý sovětští vědci budou publikovat svůj nález, a to přinese vědeckému světu šok. Neznámá žena totiž byla podle profesora pohřbena před mnoha miliony roků! A to je závažná trhlina v Darwinově teorii.

Žena byla pohřbena v dávném paleolitu, v období karbonu, miliony let před dinosaury, dávno před vznikem uhlí, kdy podle moderních konceptů byla země rostlinným královstvím. Původně rakev stála uprostřed dřevěné klenby hluboké houštiny lesa. V průběhu věků se krypta spolu se vším okolním rostlinstvem zcela zabořila do země a bez kyslíku tu za stovky milionů let vznikla monolitická uhelná sloj.

Zpočátku platila mimozemská verze o původu ženy, ale genetická analýza těla ukázala na stoprocentní shodu s moderním ruským člověkem. Dnes jsme úplně stejní, jako byli naši předkové před miliony let! Avšak úroveň civilizace, k níž žena patřila, přesahuje všechny dosud známé, včetně naší vlastní, protože například jen povaha tkaniny, ze které byly vyroben její šaty, není přístupna žádné moderní vědecké analýze. Zařízení pro výrobu tohoto materiálu není vynálezem lidstva.

Dosud se prý nepodařilo určit ani složení růžové a modré kapaliny, byly označeny pouze některé z jejích základních prvků pocházejících ze starých odrůd cibule a česneku. O kovové krabičce profesor neřekl nic kromě toho, že je studována.
Pár dní nato se v místních novinách objevila malá poznámka, že v blízkosti obce Ržavčik byl objeven archeologický relikt, který vrhá nové světlo na historii. Ržavčané se divili – pouhé tři řádky v novinách a nic víc!
Pomalu by se na vše zapomnělo, kdyby z ničeho nic nebyla vesnice náhle obklíčena armádou a policie chodila od domu k domu a konfiskovala vše, co se i vzdáleně k případu mohlo vztahovat. Následně pak místo, kde byla nalezena rakev, pečlivě překopali a důkladně zavalili zeminou.
Přesto jeden z občanů našel odvahu a napsal dopis na ÚV KSČ, ale dříve, než přišla odpověď, zemřel (podle oficiální verze srdeční selhání). Když pak v průběhu roku, jeden po druhém, při autonehodách zahynulo i všech šest dalších "nálezců" rakve, byli všichni přímí očití svědkové původního uložení rakve umlčeni navždy.
V roce 1973, kdy podle mínění úřadů už všechno utichlo, na břehu a na ostrovech jezera Berčikul, které se rozkládá jen šest kilometrů od místa nálezu sarkofágu, celé léto až do pozdního podzimu v utajení probíhaly rozsáhlé vykopávky. Pracovní místo bylo obklopeno vojáky a policií. Jeden z dělníků zapojených do výkopu však v opilosti vyzradil, že na ostrovech byly objeveny nějaké starověké hřbitovy, snad až z doby kamenné. Podělit se o detaily však rozhodně odmítl, ale lidé viděli jak výkopy, tak cihlově zbarvený vrtulník, který něco odvážel. Po dokončení prací na ostrovech a pobřeží Berčikulu zůstaly stovky vykopaných a následně pečlivě zasypaných jam...

***

Informace od velikého učitele lidstva MM 

IN: Tisulská princezna Agalaida i íránský princ Radomír – To jsou matriční kopie (etalony) Árijců a slovanských národů? 

MM: Tisulská princezna je žena, která žila v epoše konce minerálního a počátku rostlinného království (nalezena byla 5. září 1969 v Kemerovské oblasti). V té době se na Zemi objevili představitelé Světlé Hierarchie Slunečních bohů, kteří připravovali přírodní komplex na přijetí prvních lidí. Královna Agalaida byla jedním z předků proárijců a byla velmi respektovanou pramatkou všech předků moderních Slovanů árijského plemene. Žila několik tisíc let v podobě zhruba třicetileté ženy. Zvláštností slovanských předků bylo, že mohli udržovat svá těla v neustálé mladosti a zdraví, tak jak bylo potřeba. Fyzická smrt těla Agalaidy nastala kvůli její potřebě opustit Zemi a vrátit se na Sluneční stranu, kde na ni čekaly jiné úkoly. Opouštějíc své fyzické tělo, Agalaia požádala o jeho uchování. Proto je umístili do speciální kapaliny, která byla syntetizována speciálním způsobem na udržení fyzikálních parametrů tělesnosti po nekonečně dlouhou dobu. Agalaida se od těch dob vracela na Zemi v množství jiných těl, ale její původní tělesný projev byl zachován pouze v daném hrobě. 

IN: Kam se dnes podělo tělo Agalaidy?

MM: Agalaidino fyzické tělo bylo umístěno do speciálního kreaaktivního skladu, kde se nachází dosud. Vzorky kapaliny z rakve byly odebrány do speciálních ampulí a rozvezeny do různých laboratoří v Evropě, Americe, Číně a Itálii. V Rusku se žádné výzkumy neprovádějí.

IN: Ve které zemi se nachází tělo Agalaidy?

MM: Tělo Agalaidy je skladováno v kriolaboratoři v Holandsku.

IN: Za jakým účelem je toto tělo drženo?

MM: Matrice tělesného projevení Agalaidy je udržována jako konstantní zdroj pro hlavní kolektivní podoby slunečních národů. Přenos přesné kopie – tato matrice je zdrojem pro dobíjení v případě regeneračních procesů jako důsledků narušení v době cizorodého mísení ze strany agresívních cizorodých připojení. ETALON svého rodu byl založen a byl uložen ve starověkém sarkofágu královny Árijců a Slovanů – Agalaidy.

IN: Existuje také mužský etalon?

MM: Mužský etalon dávných Slunečních předků Árijců a Slovanů byl také nalezen, a to v Íránu a dostal jméno Radomír. I jeho hrob byl rozkraden podobně jako mohyla Tusilské princezny. Ale na rozdíl od ní existuje celá řada fotografií tohoto nálezu, na nichž je krásný muž slovanského vzhledu, ohromného vzrůstu a velkolepé stavby těla. Jeho hrob byl posetý nápisy a varováními, že není radno jej poškodit. Přesto byly oba tyto hroby v současnosti narušeny a vypleněny, což je obrovská ztráta pro všechny slovanské národy.

IN: Jak se jmenuje muž nalezený v Íránu?

MM: Svetozar, Svetopolk, Svetojar, Světomír, Svetoraz, Svetosotar,… mnoho jmen. Nicméně stejně jako Agalaida přicházel na Zem pod různými jmény.

IN: Jsou ještě zachráněny jiné vzorky matric těl slovanských a jiných národů?

MM: Slované koexistovali s jinými národy po mnoho věků, ale vždy si zachovali svou původní podobu v případě, kdy byli v kontaktu pouze s představiteli svých klanů. Jiné národy se vždy snažily získat od Slovanů čistotu krve, barvu očí a stavbu těla, a zpravidla tak árijské kořeny utrpěly ztráty, zatímco druhé národy tak své umírající kořeny dobíjely. Taková nerovnocenná výměna mohla být užitečná jen pro druhé národy, ale ne Slovanům. Vzhledem k těmto zásahům jiných národů se značně oslabily ochranné vlastnosti potomků Árijců a pouze přítomnost fyzických kopií struktury matrice pohřbených předky pomohou potomkům udržet v neporušeném stavu Slovany – potomky Árijů. Existuje ještě 14 podobných hrobů, které pomáhají Slovanům udržet jejich celistvost. Dva otevřené hroby ovlivňují celistvost kolektivní éterické matrice Slovanů jen málo.

Co se týče ostatních národů, lze říci, že sidhi sedící v hlídaných jeskyních ve stavu hluboké meditace, jsou také druhem matrice genofondu národů himálajské oblasti. U démonických národů jsou matriční „hrdinové“ v podobě plazivých předků.

Stručně řečeno, každý národ má své vlastní kořeny a předky, kteří jsou často vzpomínáni v lidových slavnostech v podobě totemů zvířat, reptilií mimozemšťanů a další.

IN: Jak máme spolupůsobit se zbývajícími matricemi Slovanů, abychom obnovili své dřívější tělesné i duchovní schopnosti?

MM: Slované jsou nositeli světlé matrice, mající základ v plném slunečním spektru, které chrání svět před temnou invazí. Solární spektrální matrice ve sluneční soustavě má základní strukturu pro jakékoliv vědomé následování zářného příkladu v případě, že je nasměrován sledovat cestu Světla. V současné době vědomé spojení se solární matricí může zcela nahradit matriční pole vytvořené kdysi vašimi předky – uchráněné v tělech předchůdců.

Nyní mohou být Slované přímo spojeni s Hierarchií Světla v sluneční soustavě prostřednictvím obrácení se přímo bezprostředně k Vnitřnímu slunci, které se nachází hned vedle Vnějšího – viditelného slunce. Vnitřní slunce – to je soustředění Sil Světla v sluneční soustavě a přímý přístup k nim prostřednictvím modlitby stvrzení své účasti k Hierarchii Světla stává se podmínkami, které maximálně zpevňují vznešené SPOJENÍ s vašimi předky i potomky.

I.Nilova

zdroj: planeta.moy.su
https://www.youtube.com/watch?v=BIVyKtvLzWQ

aktualizace:

Přišlo od Vlabi:

Briskně jsem našla úryvek z Levašova:

A ještě jeden málo známý fakt bych chtěl uvést pro dokreslení „mozaiky“. Nezbývá než doufat, že to, co bylo nalezeno v roce 1969 nedaleko obce Ržavčik Tisulského kraje Kemerovské oblasti, nebylo v tajných skladech SSST zničeno! Při odstraňování nadloží uhelného dolu byl objeven dvoumetrový mramorový kvádr, který se ukázal být sarkofágem a uvnitř bylo objeveno tělo přek rásné neznámé ženy. Neznámá vypadala, jako by usnula teprve nedávno a jen se probudit. Ale spící krásce nebylo souzeno probudit se a žádný polibek udatného prince jí v tom nepomůže. Byla velmi dávno mrtvá, ačkoliv se její tělo uchovalo do té míry, jako by zemřela před pár minutami. Měla na sobě šaty vyrobené z neznámého materiálu a neznámou technologií. Spolu s ní byla v sarkofágu černá pravoúhlá krabička, jejíž význam nebyl nikým objasněn. Ale to není to hlavní, hlavní je to, že když byla provedena genetická analýza nalezené spící krásky, ukázalo se, že její genetika je totožná s GENETIKOU SOUČASNÉHO RUSKÉHO ČLOVĚKA!

A ještě jeden zajímavý fakt! Keremovská oblast se nachází na jihu západní Sibiře, právě v těch oblastech, kde se usadili naši předkové poté, co opustili potápějící se Daarii! Není to až příliš mnoho „náhodných“ shod okolností i pro ty největší „nevěřící Tomáše“? Ale sociálním parazitům se nijak nechce přiznat fakt toho, že civilizace na Midgard-zemi byla vytvořena bílou rasou, lidmi, kteří hovořili ruským jazykem a měli ruskou genetiku!..

Nedobrovolně při čtení řádek o nálezu sarkofágu s tělem krásné cizinky přichází na mysl pohádka o „Šípkové Růžence“ (rusky – „O spící krasavici“)... za devatero horami, leží spící kráska, jen v pohádce je skleněná rakev a ve skutečnosti – mramorový sarkofág! Ale zbytek je totožný. Rakev-sarkofág se nacházel v hrobě. Zajímavé je, že všichni očití svědkové, kteří tu reálnou „spící krásku“ viděli, vypověděli, že by přísahali, že není mrtvá, ale spí! A tělo v takovém stavu uchovala průzračná narůžovělá tekutina, vně které její tělo rychle začal o ztrácet svou formu. Někdo, kdo tělo neobyčejně krásné mladé ženy do té tekutiny umístil, tím sledoval nějaký cíl, pokoušeje se ochránit její tělo i od nejmenšího rozkladu, což znamená ochránit buňky těla před hnilobnými procesy, zachovat je kvaziživými (neodumřelé buňky, jejichž proces rozkladu je plně zastaven). Někdo umístil její tělo do stavu mezi světem živých a světem mrtvých.

Je docela možné, že ten někdo se chtěl později vrátit a vrátit tu ženu k životu, ale z těch či oněch příčin se to nestalo a mezi lidmi vznikla pověst o Spící krásce, jež čeká dobrého mládence, který ji svým polibkem – silou své lásky – vrátí k životu! Je pravděpodobné, že to v té době možné bylo, pokud nedošlo k žádnému rozkladu tkání! A hle... zrodila se neméně krásná legenda, která se dochovala až do dneška, a koho by napadlo, že je v ní obsažen reálný základ!?

Je celkem možné, že i v jádru mnoha jiných legend, skazek a pohádek leží reálné události daleké nebo ne tak daleké minulosti. A doufejme, že se někde ještě najdou skutečné důkazy těchto legend, samozřejmě, pokud se o ně sociální parazité už "nepostarali"!..

-pokračování-