7. 4. 2013

Paměť - díl 1.

Nedávné poznatky a následné nahromadění myšlenek mě z důvodu lepší zapamatovatelnosti donutily si sepsat, co mozek sám na sebe chrlí.
O co jde? O nic menšího a "jednoduššího" než je lidská paměť. Možná sesmolím jen to, co je všeobecně zjištěné a známé, možná to budou nehorázné bludy a možná na tom něco třeba je.
Určitě se ani nedotknu mnoha oblastí tohoto tématu, které mě zajímají, jednak by to bylo na zatraceně dlouhý přemýšlení, což jak známo bolí, a jednak nestihnu psát tak rychle, jak přemýšlím. Přesněji - píšu ještě pomaleji, než přemýšlím.
Vše, co napíšu, jsou jen moje hypotézy, takže pokud to náhodou někdo čtete - berte to s nadhledem a s velkou dávkou tolerance.
Začnu asi tím, že podle mne každý člověk disponuje velkým množství druhů paměti, přičemž každý tento druh má u jednotlivých lidí různou kvalitu. Tím mám na mysli její "ovladatelnost" a použitelnost. Jak jsem k tomu herdek filek došel? Každý to určitě známe, pokud jsme tedy nepatřili do kategorie třídní šprt. Už ve škole jsme záviděli každému, kdo se učil snadněji než my, kdo si lépe, rozumějte více zapamatoval při minimální investici námahy. Pochopení našroceného učiva je zase jiná kategorie :-) Jednomu více vyhovoval psaný text, jinému obrázky. Další preferoval hlas učitele při výuce (případ mé maličkosti). Pak jsou tací, co potřebují logické či jiné návaznosti a naopak tací, co prostě zmáknou biflování nepochopitelných kvant jakéhokoliv informačního balastu, který krom existence samotné nemá a nikdy mít nebude jiného významu. Doprčic, ale jak to? Myslím si, že každý ze smyslů, a teď mám na mysli oněch 5 zatím obecně profláknutých fyzických smyslů, jako je zrak, sluch, čich, hmat a a a... teď honem nevím, ha - chuť, má v mozku svůj vlastní chlívek s nápisem nade dveřmi "PAMĚŤ" :-)
Signály z těchto smyslů (tlak, teplota, hrubost povrchu, vlhkost, barva, tvar, hlasitost, vůně, chuť atd.) převedené na el. a elektrochemické impulzy se neuronální cestou dostanou až do mozku a ten po roztřídění, rozkódování, rozhodování, co s tím, a asi milionem dalších operací každou vteřinu, setinu vteřiny, po celý náš život mimo jiné ukládá některá data do úschovy. My tomu říkáme paměť. Takže proto můžeme v případě druhého setkání se stejným nebo připomínajícím podnětem sami sobě říci, že cítíme růži, jíme pstruha, máme žhavý hřebík v dlani, slyšíme tátu lamentovat, vidíme prázdnou roli toaleťáku ve chvíli, kdy je to nejméně žádané. Nebo můžeme alespoň porovnávat (oblíbená činnost Homo sapiens sapiens). Věda nám zatím, aspoň mám za to, zjistila, kam a možná i jak se tyto informace-paměť ukládá. 
Následující řádky je třeba brát hodně s nadhledem, neboť se nechci na řadu dní zahrabat do vědeckých publikací. Takže to vezmu zatraceně zkráceně a zřejmě i nepřesně, ale následující věty objasní proč. 
Paměť při ukládání z krátkodobé do dlouhodobé (teď mi tyto pojmy připadají z jiného úhlu pohledu srandovní) či-li vzpomínky by měly být uloženy někde v membránách neuronů. V jaké podobě tam jsou, nemám šajn. Asi více či méně úhledně srovnané stohy popsaných pidipapírků a pidikapesníků s pidi uzlíčky. Toto nechám na vědě a představivosti toho kterého.
Nechci, aby to vyznělo, že tomu nevěřím, naopak. V jisté podobě, kvalitě i kvantitě se určitě informace přijaté z fyzických smyslů v mozku (hmotě) ukládají, jinak by přece používání těla nebylo možné. Jde o ukládání informací do paměti, jako je například umění pohnout nohama, aby byla možná chůze, jak udržet balanc, jak pohnut jazykem a vyloudit zvuk, který druzí slyší jako "máma", zkrátka vše, co se učí každý človíček, když přijde na svět. Nazval bych to tvorbou soukromého manuálu ke svému fyzickému tělu. 
Určitě se alespoň dočasně ukládají informace, které si chceme zapamatovat - třeba učivo ve škole. Ovšem kvalita a doba udržení takových informací v hlavě není nekonečná a nejenom proto, podle mne, existují mechanismy zajišťující 100% uložení všeho na jiný nezničitelný "externí HDD", na kterém nejde data přemazávat novými, ale pouze nové přidávat.

Další druhy paměti už budou pro mě trošku náročnější na popsání. Půjde tu o paměť/vzpomínky na informace pořízené mimo našich pět fyzických smyslů. Myslím tím například vzpomínky na abstraktní děje, jako jsou emoce (čistě nehmotně vzato, hormonální a jiné procesy nechám stranou), vzpomínky na svoje vlastní představy (vizuální či jiné projekce), vzpomínky na vzpomínky, sny atd. atd. Vzpomínka na sen - to zní jako vzpomínky na budoucnost, vždyť by někdo mohl namítnout, jak to, že si mozek dělá vzpomínky na něco, co se vlastně ani nikdy nestalo, že? Snad lze pochopit o jakém druhu paměti píšu.
Teď, když to vidím, šlo by paměť rozdělit na paměť s informacemi pocházejícími z fyzických smyslů a na pocházející z nefyzických smyslů. Tu první část paměti lze dále dělit podle výše popsaného. Předpokládám, že stejně tak i ta druhá část. Ale tam zatím nemám vstup povolen. Prý nějaký problém s charakterem či co :-). Takže moje teoretizování o této oblasti bude ještě více teoretičtější.
Každopádně každý druh paměti lze cvičit a rozšiřovat nebo naopak zanedbávat a tím ho nechat zdegenere..., zgenedere..., zgerenede..., no zkrátka ho nechat zakrnět. Podle toho pak každý preferuje určitý druh učení, jak je psáno výše. Co však je v dnešní době všeobecně zakrnělé, je paměť zpracovávající informace z nefyzických smyslů. 
pokračování...

7 komentářů:

  1. Michale,
    já si myslím, že my na tenhle svět příjdem z naprosto kompletní výbavou a to po všech stránkách. Jsem přesvědčenej, že naprosto netušíme, čím jsme vlastně obdařeni. Protože ono je to zamčeno v tom našem problému, kterýmu říkáme tělo. Já bych ho nazval spíš "nedobytným trezorem"! Kterej dušička tam někde vyfasuje, donese ho na tenhle svět, kde se do něj oblíkne a má k tomu pouze jednu, jedinou instrukcí. A řeknu to dost hrubě, v y m l a ť t o z n ě j !!! Ti chytřejší si udělaj klíč. A ti nejnandanější pasou ovečku, která se jmenuje VĚDOMÍ. My si mylně alibisticky vsugerovali, že k tomu potřebujem něco z venku, něco jako učitele, faráře a dokonce někteří si myslí, že i politiky, bankéře, atd. My z venku nepotřebujem naprosto nic! Mystikové všech denominací nám to říkaj celá staletí. Koukněte se dovnitř vážení a jestli tam fakt nic není, tak jste to patrně ztratili někde cestou, protože ono to tam bylo. Ale poslouchá je někdo. Ono je snadnější je ukřižovat, utopit, no metod na to máme dost. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      já v té kompletnosti nemám jasno jako ty. Nejprve jsem chtěl napsat, že kompletní výbavu máme jen co se naší duchovní stránky týče (pravá hemisféra), protože duch by mohl být jakýmsi střípkem Tvůrce, střípkem, jež obsahuje vše, co celek, z kterého pochází.
      Co se naší fyzické/hmotné části týče, rozhodně si budu stát za tím, že "naprosto kompletní výbavu" nemá nikdo už ze samotné podstaty fyzického života, který se vyvíjí. Co je dokonalé, to se nevyvíjí. Co se nevyvíjí - zaniká. Když bychom byli dokonalí, neznali bychom nemoci, nerodili by se lidé s genetickými vadami atd.
      Ale zpět k té naší duchovní části. Jelikož souhlasím s článkem Iv (http://energieupramene.blogspot.cz/2013/01/duse-vztahy.html), pak i zde je třeba připustit vývoj. Koneckonců co se nevyvíjí, to zaniká.
      Možná jde jen o neshodu skrz rozdílné osobité vnímání významu slova. Proto mě se místo slova výbava, více líbí slovo potenciál. Výbava mi zní neohebně, finálně, bez záhad, zkrátka stroze materiálně, kdežto potenciál je neurčitý, trochu tajemný a dává nekonečně mnoho možností.

      Vymazat
    2. to M:
      asi trochu hůř chápu. Vysvětli mi prosím, jak tvé velmi hezky formulované myšlenky souvisejí s tématem článku. Tam se přece hovoří o paměti. Nezlob se, ale něco mi tu asi uniká, a tak prosím o bližší vysvětlení.

      Vymazat
  2. Michale,
    ta fyzická část je pro pobyt v úrovni planety a toho hominida o kterým mluvíme přiměřeně, nebo na nezbytný úrovni perfektně vybavená, tedy pro mně kompletní (což není synonymem dokonalýho). Víc tu totiž nepotřebujem. Ony vyšší zdroje musíme vydolovat z toho obraznýho trezůrku tím, že budem pěstovat úroveň svýho vědomí, což je naše pěšinka a onen klíč k tý zavilý bedně! A je úplně fuk, jestli sídlí v hemisférách, nebo v plesnivým nehtu. Vydolujem z ní vždy jen ty vrstvy, ke kterejm jsme svým úsilím dospěli. Zvířátka sem taky nepřicházej s nějakým extra cajkem! Univerzum, nebo jak to nazvem nedělá blbosti a neplejtvá energií. Nehledě na to, že jsme jeho nedílnou součástí, která je zatím teď zrovna ve školce. Obrázek spícího proroka, či človíčka v astrálním kabátku má vždy tuhle charakteristiku: Vědomí bdělý, tělo spící, paměť -skoro- na prd. Protože v ní se neustále přemílá to divný, starý a většinou ne-potřebný harampádí. Ale s tím živočišným tělíčkem je tak a možná o dost přehlednější zábava. Matěj

    OdpovědětVymazat
  3. Ku komentarom.. sme predca v prvom rade dusa ktora si nie prilis uvedomuje samu seba v nam bdelom stave. Tak to ma byt(schvalne nemame trvale priame spojenie od zaciatku)-preto sme tu! Prezit veci vdaka ktorym sa dostaneme az tam ze si tu dusu budeme uvedomovat a budeme v spojeni snou.Az sa to stane nas ciel tu skonci.Dostat sa fyzickim sposobom k tomu co ona vie vedomostami. Vdaka tomu sa ona-teda nakoniec univerzum ci inak boh alebo povedzte tomu ako chcete nauci aj hmotnym prejavom vedomia a vedomostí. Ale to nieje celkom to ocom Michal pises(co si chcel naznacit),priamo pamet fyzicka nieje to iste co pamet vedomia-ta duchovna-univerza si myslim.Dokazeme cerpat z oboch,a obe tiez doplnat.Ak dobre chapem Ty hovoris v clanku o tej fyzickej a stym ja suhlasim. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo:
      Ano v tomto článku jsem se zaměřoval na fyzickou paměť - na schopnosti mozku. Mozek beru jako superdokonalý a výkonný přijímač/vysílač signálů všech možných povah. On však tyto signály třídí a filtruje podle toho, jak člověk chce (nebo je naučen) vnímat svojí realitu. Takže z celkového množství signálů se do našeho bdělého vědomí dostane nepatrný zlomek. Čím více se otevřeme možnostem, tím hrubší síto filtru mozek nastaví a tím více informací budeme moci vědomě zpracovávat a tím více z našeho potenciálu budeme moci využívat.
      O té nefyzické paměti jsem se zmínil v článku "Jak asi vědomí vidí". Ovšem si zde nejsem jist, zda se dá použít slovo paměť, protože jde (podle mne) o přímé napojení na všechny informace, potažmo přímé napojení na vše. Alespoň se to nedá jako paměť chápat v pojetí, jako je tomu u paměti mozku. Asi to bude mít spojitost s pojetím času. Ještě to nemám v hlavě nikterak uceleno, ale fyzická paměť je svým pojetím přímo spojená s časem - uchování informací, takže pokud zkoušíme lovit v paměti, jde o hledání informací týkajících se minulosti. Událost se musí nejprve stát, aby mohla být zapsána do fyzické paměti jako vzpomínka. Kdežto "paměť" nefyzická ta asi bude časem ovlivňována (pokud vůbec) zcela jinak, protože v ní lze nacházet informaci, která vznikla v tomtéž okamžiku, v jakém jsme si na ní chtěli vzpomenout. Zatím to neumím lépe vysvětlit. Až to srozumitelněji zpracuji, hodím to sem.

      Vymazat
    2. Ano,vystihol si to dobre,tak to vychadza i mne...a len doplnim ze pamet nefyzicka nebude casom ovplivnena-teda cas vnej nehra ziadnu rolu i ked je vnej zapisany.Cas je totiz vec hmoty. ..Mailo

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů