Měrjačeňje: zvláštní a nevysvětlitelná nemoc obyvatel Severu

Koncem 19. století se na severu Ruska rozšířila záhadná nemoc. Během jejího útoku se lidé dostávali do tranzu, stávali se snadno ovladatelnými jako v hypnóze a po té si nic ze svého konání nepamatovali.

„Jejich vědomí se stávalo zmateným a objevují se děsivé halucinace: postižený vidí ďábla, děsivé monstrum nebo něco podobného; začne křičet, výt, rytmicky bít hlavou o zeď nebo s ní točit ze strany na stranu a rvát si vlasy."

Tak na počátku 20. století popsal typické projevy neznámé a velmi podivné nemoci sovětský lékař Mickjevič v případě jakutské ženy, které jí byla postižena. Nemoc byla nazvána „měrjačeňje“ podle jakutského slova „mirjačiť“, což znamená být posedlý, ve stavu šílenství. Poprve byla zaznamenána na sklonku 19. století, a to pouze na územích severní Sibiře – „nenakazil“ se jí nikdo ani ve střední, ani v jižní části země. Ale na severu lidé propadali tomuto šílenství, zdálo se, z ničeho nic. Někdy jednotlivci, jindy v celých skupinách.

Symptomy

Všichni pacienti měli podobné příznaky: člověk se náhle zcela odpojí od vnějšího světa a dostane se téměř do transu; záchvat provázejí křeče a zmítání. Etnograf Wacław Sieroszewski pozoroval intenzivní fyzické a duševní utrpení takových lidí. Napsal: „Pacient vyje, křičí, naříká, pronáší nesmysly a přitom se svíjí a zmítá z rohu do rohu, až nakonec vyčerpáním usne."

V záchvatu takový člověk impulzivně opakuje slova a činy svého okolí a ochotně poslouchá příkazy, i když jde o nesmyslné či přímo nebezpečné konání. „Pokud někdo před pacientem vyskočí nebo se udeří, pacient udělá totéž; odhodí-li někdo vzácný, křehký předmět, nebo dokonce dítě, které má v náručí, na zem, nemocný to bez váhání zopakuje,“ poznamenali výzkumníci fenoménu. A pokud by v tom někdo chtěl posedlému zabránit, obvykle se rozzuří a prokáže přitom neobvyklou sílu; existuje mnoho svědectví, kdy takového člověka, dokonce i výrostka, nemohlo násilím zadržet ani několik silných mužů.

Laponská expedice A. V. Barčenka (1922)

Pokud by se však útoky jednotlivých lidí daly připsat dočasné pomatenosti, duševní poruše anebo třeba i vtipu, pak například záchvat 70 lidí současně už opravdu může vyděsit. V roce 1870 k takovému incidentu došlo v oddíle kozáků Nižně-Kolymské oblasti během cvičení. Rota najednou začala po veliteli opakovat rozkazy, jako by ho napodobovala. Velitel se rozzlobil a ztratil nervy, ale ke svému překvapení slyšel své právě vyřčené hrozby od vojáků. Všichni přitom odhodili zbraně na zem.

Utajená expedice

V roce 1922 bylo rozhodnuto měrčaňje seriozně prozkoumat. Do té doby se už o severském šílenství nashromáždilo mnoho důkazů. Akademik, psychiatr Vladimir Bechtěrjev se o tento fenomén začal zajímat poté, co obdržel zprávu od lékaře a bývalého dopisovatele z oblasti Lovozera na poloostrově Kola Grigorjeva (jeho křestní jméno není známo). Při pozorování spontánního výskytu nemoci mezi místním obyvatelstvem si všiml, že ohniska nemoci se vyskytují ve stejnou dobu i v sousedních osadách, a jednoznačně to spojoval s výskytem polární záře (tato nemoc se také nazývala „volání polární hvězdy“). Grigorjev tvrdil, že měrčaňje je výsledkem jakéhosi vnějšího vlivu přírodního charakteru.

Vladimir Michajlovič Bechtěrjev

Bechtěrejv založil a vedl Institut lidského mozku, který kromě studia fyziologie a duševní činnosti hledal vědecký základ pro telepatii, telekinetiku a hypnózu. Na jeho popud byla vyslána na poloostrov Kola expedice vedená Alexandrem Barčenkem, významným esoterickým badatelem. Ve skutečnosti to však nebyla polární psychóza, co bylo původním a hlavním cílem oné výpravy; Barčenko totiž hledal pozůstatky bájné hyperborejské civilizace (hledali ji i v nacistickém Německu jako domovinu Árijců). Sovětští bezpečnostní důstojníci se však začali zajímat i o psychózu, a tak expedici osobně podpořil i předseda Čeky Felix Dzeržinskij. Takže po příjezdu na poloostrov Barčenko po dva roky nejen hledal stopy dávné Hyperboreje, ale pečlivě shromažďoval i informace o nemoci - a sám se nakonec stal i její obětí.

A. V. Barčenko (vlevo nahoře) se členy výpravy k jezeru Lovozero poblíž „posvátného“ podzemního průlezu, 1922

V oblasti Lovozera se pokusili vyjednat s místními šamany, aby jim bylo dovoleno vydat se na posvátný ostrov Rogovoj. Byli kategoricky odmítnuti, přesto se však na výpravu k ostrovu vydali. Cestou kolem jezera Sejdozero začali objevovat útvary připomínající pyramidy z tesaných obdélníkových žulových kvádrů, dlážděné úseky „cesty“ (chápali je jako pozůstatky starověké silnice). A pak narazili na nezvyklou díru vedoucí pod zem. Tam však skupina nedokázala sestoupit. Podle jejich svědectví všechny zároveň zachvátila nepochopitelná hrůza a ztratili nad sebou kontrolu.

Laponská expedice A. V. Barčenko

Barčenko po návratu za zavřenými dveřmi předložil zprávu o měřeních, ale z toho, co je důvodem psychózy, nebyly oficiálně vyvozeny žádné závěry. Místo toho byla zpráva utajena. Moderní výzkumníci se na ni ptali FSB, ale bylo jim řečeno, že veškerá dokumentace byla zničena v roce 1941, když se Němci blížili k Moskvě. Sám Barčenko pak byl poději v roce 1938 obviněn ze špionáže pro Anglii a vytvoření zednářské kontrarevoluční organizace a 25. dubna, téhož dne, kdy padlo obvinění, byl popraven. Oběťmi represí konce 30. let se stali i ostatní členové skupiny.

Zvýšená sugestibilita seveřanů

Seveřané považují měrčaňje za počátek takzvané šamanské nemoci, protože masová posedlost při magických rituálech v mnoha ohledech tento stav připomíná. Oba jevy jsou vysvětlovány posednutím duchem, ale pokud šaman přivolá ducha z vlastní vůle a může mu poroučet, tak v případě měrčeňja duch údajně infiltruje člověka proti jeho vůli.

Souvislost se šamanismem vidí i psychiatři, spojují ji však s obecnou predispozicí místního obyvatelstva k psychickým epidemiím. „Přítomnost velkého počtu osob se zvýšenou sugestibilitou vytváří zvláštní psychologické klima v tradičních společnostech Severu a Sibiře, což přispělo ke zvýšení společenského významu šamanismu. Není náhodou, že smrt šamana často způsobila propuknutí psychogenních chorob. <...> Epidemie ustaly, až když se jeden z postižených stal šamanem. Vesmír, narušený smrtí předchozího šamana, byl obnoven,“ poznamenávají vědci.

Šaman, kolem r. 1900, V. Soldatov / Unie fotografických umělců Ruska

Poukazují na podobnosti s jinými projevy hysterie u tzv. primitivních národů – lata u Malajců, skákání u severoamerických indiánů, imubakko u Ainuů, a také uvádějí paralely s typem hysterie, kdy se ke stejným znakům (hlasité výkřiky, napodobování, halucinace) přidává i náboženský podtext – takoví hysterici nesnesou přítomnost křesťanských atributů, modliteb a nemohou přistupovat ke svátosti.

Příliš drsné podmínky

Specifické psychologické klima však podle vědců nevzniklo z ničeho nic. Lovozero, kam se první expedice vydala provádět měření, se nachází v samém centru poloostrova Kola. Kolem - tundra, bažinatá tajga, na některých místech kopce. Většinu roku je zde zima. Polární noc, kdy se slunce na obloze vůbec neukáže, trvá měsíc. Polární den s nezapadajícím sluncem - 52 dní. To vše utlumuje nervový systém a ovlivňuje zdraví. Psal o tom i psychiatr a etnograf Pavel Jacobi: duševní epidemie „se rozvíjí jen u populace nervově vyčerpané, oslabené fyzicky, morálně i duševně“.

Sušení kůží v táboře Sámů, Legion Media

Etnograf Vasilij Anučij připomněl názorný příklad s politickou vazbou na Turuchanské území (oblast ve východní Sibiři, nyní území Krasnojarského kraje), které bylo hojně využívané po první ruské revoluci v roce 1905. Vyhnanci si tu stěžovali na nespavost, migrény, srdeční zástavy, bolesti žaludku, zrakové i sluchové halucinace a podrážděnost. „Ze 112 lidí, kteří byli v té době na Turuchanské území vyhoštěni, bylo posláno do Tomské psychiatrické léčebny během jednoho roku šest lidí,“ napsal Anučij s tím, že carská vláda nakonec exil na Turuchanském území zrušila a uznala jej za „zbytečně krutý“ (v sovětských dobách tam bylo posílání vyhnanců obnoveno).

Polární záře, zdroj 

Propuknutí psychózy během polární záře může být spojeno i se schopností těla reagovat na poruchy v magnetosféře (nejjasnější polární záře nastává při geomagnetických bouřích). Není náhodou, že severní šamani přizpůsobují rituály a mystéria této době. Takže s největší pravděpodobností bylo měrjačeňje výsledkem jak klimatických a sociálních, tak i fyzicko-geografických podmínek. Onemocněli jím nejen místní domorodci, ale i nově příchozí – kteří se na severu zdržovali delší dobu.

autor: Jekatěrina Sinělščikova

zdroj: https://zen.yandex.ru/media/anna_kiryanova/kak-prevrascaiut-v-zombi-meriachene-i-russkie-psihiatry-5c5a7c359f3d5400acd06544

překlad: Vlabi