Kapitola 9 – Zdroj energie
 |
| IMG 9.1 |
V průběhu předchozích osmi kapitol jsme se postupně přibližovali k odhalení tajemství energetických technologií minulosti, podrobně jsme zkoumali všemožné jevy, artefakty a pojmy spojené s historií, fyzikou, chemií a některými dalšími oblastmi. Nyní, s dostatečným objemem znalostí, můžeme konečně začít analyzovat jeden z nejdůležitějších aspektů tohoto výzkumu, totiž zdroj energie, díky kterému všechny tyto technologie fungují.
Aby se vám běh mých myšlenek zdál srozumitelnější, pokusím se vás vést stejnou logickou cestou, kterou jsem šel já sám. K tomu předpokládejme, že rozhodně nežijeme na ploché zemi, ne pod kupolí a ne v počítačové simulaci (jak si někteří lidé myslí). Ostatně jinak by jakékoli hledání pravdy nebo neomezeného zdroje energie ztratilo jakýkoli smysl, ne? Obraťme tedy svůj pohled a myšlenky do prostoru. I když nevíme prakticky nic o tom, jak to funguje, můžeme alespoň obecně pochopit, že celý náš vesmír je v neustálém pohybu.
 |
| IMG 9.2 |
Naše a další planety tohoto vesmírného systému se točí kolem vlastní osy a kolem centrální hvězdy – Slunce. Samotné Slunce se zase také pohybuje po jakési dráze kolem ještě většího a výkonnějšího objektu/systému. Vše funguje jako jediný, soběstačný a dokonale sehraný hodinový stroj. Ale odkud tento obrovský systém planet, hvězd a galaktických kup bere energii? A co zajišťuje stabilitu jeho práce? Může to vše být důsledkem jakéhosi fiktivního „velkého třesku“ a nevysvětlitelné „temné hmoty“? Osobně o tom velmi pochybuji, ale o skutečné struktuře vesmíru nyní nehodlám žádné teorie budovat.
V tomto případě by nás mělo především zajímat to, že vesmír se skládá z nepředstavitelného množství energie, a to je neotřesitelný fakt, který ani oficiální věda nezastírá. Proč tedy nemůžeme tuto energii využívat stejným způsobem, jakým ji využívají nebeská tělesa? Planety a hvězdy totiž nikdo nenabíjí a netlačí pomocí motoru, ale přitom se mohou pohybovat v prostoru a vyzařovat pole. I bez jakýchkoli speciálních znalostí fyziky nebo astronomie lze předpokládat, že se to děje, protože jsou součástí stejného vzájemně závislého energetického systému. Vše, co potřebujeme k použití této energie, je jen splynout s již existujícím tokem, nebo jinými slovy - vstoupit s tímto systémem do rezonance.
V našem případě je nejbližším zdrojem energie v rámci tohoto systému planeta, na které všichni žijeme. A když už žijeme na tom obrovském zdroji energie, proč bychom ji měli čerpat z jakéhokoli jiného místa?
 |
| IMG 9.3 |
S myšlenkou, že můžeme čerpat energii Země ve svůj prospěch, přišla už řada lidí, včetně takových slavných myslitelů, jako byli Nikola Tesla a Viktor Schauberger. I přes veškerou popularitu a atraktivitu tohoto směru však není možné ve veřejné doméně najít žádné spolehlivé výzkumy, kresby nebo srozumitelná vysvětlení, protože pravdivé informace jsou téměř vždy skryté a utajované. Ale i přes to si můžeme být alespoň jisti, že to vše je možné, protože jinak by tyto informace nikdo neskrýval.
Při využití energie planety máme dvě základní možnosti – čerpání energie ze Země přímo, nebo přes pole, které kolem sebe vytváří. V prvním případě se jedná o drátový přenos energie a v případě druhém o přenos bezdrátový. Vzhledem ke zvláštnostem konstrukce a umístění rezonátorů diskutovaných v tomto článku se přikláním k názoru, že byly cíleny na bezdrátový provoz. Pokud mám pravdu, tak nejpravděpodobnějším zdrojem energie pro nádoby se speciální látkou bylo právě pole Země.
 |
| IMG 9.4 |
Podstatou jejich fungování bylo to, že vstoupily do rezonance s polem planety, čímž pokračovaly v již existujícím energetickém řetězci. Aby látka uvnitř nádoby mohla do této rezonance vstoupit, musela odpovídat určitým charakteristikám. Jaké to byly vlastnosti a jak jich lze dosáhnout, vám řeknu trochu později. Nejprve se blíže podívejme na to, co je to pole Země.
Každý ví, že Země je magnetická. O tom se přesvědčíme, když vezmeme do ruky kompas. Ale proč, když dojde na sílu přitažlivosti / gravitace, která podle všeho funguje téměř stejně jako ten nejobyčejnější magnet, oficiální věda poskytuje nějaké maximálně nelogické vysvětlení tak zjevného procesu? Pokud se sami pokusíte seznámit s obecně uznávaným vysvětlením gravitace, narazíte na zcela vágní změť pojmů a vzorců založených na tzv. „teorii relativity“.
Důvod, proč tomu tak je, je zřejmý – pro temné síly za oponou je velmi nerentabilní, aby lidé znali pravdu o skutečných vlastnostech polí a hmoty. Jak tomu všemu tedy můžeme v tak nepříznivém scénáři porozumět? Jedinou cestou je hledat zrnka pravdy a spojovat je do jednoho obrazu. Jedním z takových kousků je výzkum kanadského vynálezce Johna Hutchisona.
 |
| IMG 9.5 |
Pravděpodobně jste již o tomto muži a jeho objevech nejednou něco slyšeli. Na internetu naleznete takzvaný Hutchisonův efekt. Podstatou tohoto efektu je, že některé předměty (bez ohledu na jejich vnitřní strukturu) vykazují extrémně podivné vlastnosti, když jsou vystaveny elektromagnetickému záření o určité frekvenci. Ve svých experimentech John vybíral a kombinoval různé elektromagnetické frekvence, čímž způsobil zcela neobvyklé jevy. Předměty se mohly rozdělit na malé kousky, pohybovat se nezávisle na místě a dokonce ztratit svou váhu.
MV 9.1 – «The Hutchison Effect»
A přestože John sám neposkytl podrobné vysvětlení tohoto jevu (buď mu sám plně nerozuměl, anebo jej zašifroval), tak či onak si můžeme na základě informací probíraných v průběhu tohoto článku vytvořit vlastní závěry. Jak byste již měli vědět, vlastnosti jakékoli hmoty jsou určeny parametry její krystalické mřížky. Krystalická mřížka se zase skládá ze strukturovaných polí o různých frekvencích vibrací. Teoreticky, pokud zvolíme správnou frekvenci působení pro určitou látku, můžeme ovlivnit její strukturu, a tím změnit její vlastnosti.
Taková technologie pro restrukturalizaci hmoty si sama o sobě zasluhuje samostatnou úvahu, ale v našem případě nás zajímá její jeden specifický aspekt, a to spojení s gravitací. Pokud objekty v Hutchisonových experimentech skutečně ztratily schopnost reagovat na gravitační sílu Země, pak to dokazuje přímou souvislost gravitace se strukturními rysy hmoty a s elektromagnetickými jevy, což činí obecně přijímanou teorii gravitace neudržitelnou.
Sotva se vám bude zdát překvapivé, že většina internetových zdrojů podobných wiki jednomyslně tvrdí, že Hutchison je šarlatán, psychopat nebo alespoň blázen – což je standardní příběh, který potká všechny takové badatele a vynálezce. Nutno samozřejmě podotknout, že v době, kdy John Hutchison zestárnul, se skutečně začal chovat velmi zvláštně. Má to však svůj háček. Faktem je, že John Hutchison je jedním z mála lidí, kterým se podařilo otevřeně demonstrovat zakázanou technologii, a přesto přežít. V souladu s tím existuje několik verzí toho, co se mu skutečně stalo. Všechny se scvrkávají na to, že k jeho duševnímu úpadku buď někdo přispěl, nebo se skutečně zbláznil, a tak se ho rozhodli nezabít, anebo chytře blázna předstíral, aby v něm už neviděli hrozbu. Ať je to jak chce, závěr si můžete udělat sami.
Nyní přejdeme k další zajímavé stopě související s fenoménem gravitace. Touto stopou je výzkum amerického vědce Thomase Townsenda Browna (1905 - 1985), který svého času také údajně dokázal odhalit a využít spojení mezi gravitací a elektromagnetismem.
 |
| IMG 9.6 |
Na rozdíl od Johna Hutchisona není Thomas Brown nazýván šarlatánem ani pseudovědcem, ale jevy, které popsal, stále nejsou spojovány s gravitací. Oficiální stanovisko říká, že Brown neprokázal nic jiného než „iontový vítr“ a jakékoli další myšlenky o jeho experimentech jsou připisovány konspiračním teoretikům. Důvodem loajálnějšího přístupu k tomuto člověku je, že svůj výzkum otevřeně nepropagoval a většinu života pracoval pro stát ve vojenské sféře. A jak asi sami tušíte, nejasnosti ohledně jeho experimentů vůbec nesouvisejí s pochybnostmi o jejich objektivitě, ale spíše s tím, že byly utajené. Pokud by se jeho výzkum skutečně omezil na „iontový vítr“, pak by o nich bylo ve veřejné doméně mnohem více informací. V podstatě jediným spolehlivým zdrojem informací o jeho pokusech je vzácný archivní průzkum, který probíhal v jeho laboratoři v období 1958 - 1959.
Jediný kvalitní úryvek z tohoto záznamu byl nalezen v dokumentu z gaia.com. Většina ostatních je bohužel dostupná pouze ve špatné kvalitě. Níže jsou dvě videa, první je fragment v dobré kvalitě, druhé je výňatek nejzajímavějších momentů z plné verze archivních záběrů.
MV 9.2 – «TTB1»
Gaia.com: «Deep Space» Season 1, Episode 5 – «Secrets of Anti-Gravity».
Jak můžete sami vidět, Thomas Brown používal podivné kupolovité deštníky a koule s nejasným obsahem. Ale proč použil právě to? Je to náhoda? Nebo možná opět stojíme před implementací zakázané technologie, která využívá základní fyzikální principy, jež jsou nám tak tvrdošíjně zatajovány?
MV 9.3 – «TTB2»
Source (AV 9.1)
Druhé video odhaluje ještě úžasnější zařízení z laboratoře Thomase Browna. Téměř všechny do té či oné míry připomínají různé energetické instalace, které jsem v celém článku uvedl jako příklad. A pokud se Thomas Brown skutečně zabýval experimenty v oblasti antigravitace, pak to vše vede k mimořádně zajímavým myšlenkám. Zejména se ukazuje souvislost mezi minulými technologiemi, gravitací a polem Země.
Naším dalším článkem řetězu bude muž jménem Athanasius Kircher a jedna z jeho knih. Než ale přejdeme k jeho úvaze, rád bych řekl pár slov o autorovi samotném.
 |
| IMG 9.7 |
Athanasius Kircher byl podle oficiálních údajů německý vědec-vynálezce a také jezuitský mnich, který žil v období 1602 - 1680. Za svůj život publikoval poměrně velké množství vědeckých prací z oblasti přírodních věd, což nám říká, že byl buď velmi všestranná osobnost, nebo člověk s širokým přístupem k relevantním informacím. Ať je to jakkoli, informace obsažené v jeho vědeckých pracích opravdu stojí za to, aby se s nimi člověk seznámil. Pravděpodobně jste nejednou viděli ukázky s ilustracemi z některých jeho děl:
 |
IMG 9.8 – Převzato z «Ars Magna Lucis et Umbrae» by Athanasius Kircher (1645) |
Téměř všechny jeho vědecké práce obsahují poněkud neobvyklé ilustrace, které uváděly do rozpaků badatele po celý čas. Kniha, kterou vám chci ukázat, je také takových neobvyklých ilustrací plná a některé z nich nám pomohou vydat se na stopu pravdy. Jmenuje se Magnes sive de Arte Magnetica“ (1641), což lze přeložit jako „Magnet aneb nauka o magnetismu“.
 |
| IMG 9.9 |
Magnes sive de Arte Magnetica je jednou z nejstarších a nejautentičtějších knih o magnetismu ve veřejné doméně. Obsahově je rozdělena do tří oddílů: 1 - „De natura et facultatibus magnetis" (o podstatě a vlastnostech magnetů); 2 - „Magnes applicatus" (aplikace magnetů); 3 - „Mundus sive catena magnetica" (Svět nebo magnetický řetězec). Podle popisu knihy ze stránky Wikipedie Athanasius Kircher věřil, že „vesmír se řídí stejnými fyzikálními zákony přitažlivosti a odpuzování, které spojují vše dohromady“, a dokonce tvrdil, že „stejná síla přitahuje i duše lidí k bohu." Tato myšlenka je velmi hluboká a zajímavá, ale pro neznalost latiny se bohužel nemohu blíže seznámit s tím, jak ji Athanasius rozvíjí v této a dalších svých knihách. Nezbývá mi než studovat ilustrace. I ty ale v tomto případě stačily k odhalení zajímavých věcí.
První, co mě zaujalo, je toto:
 |
| IMG 9.10 |
 |
| IMG 9.11 |
 |
| IMG 9.12 |
 |
| IMG 9.13 |
I přesto, že ilustrace jsou převzaty z různých stránek a přímo spolu nesouvisejí, je zde zřetelná zmínka o spojení magnetismu a geometrie. Může to mít také něco společného s urbanistickou a architektonickou symetrií, o které jsem mluvil dříve.
Následujících pár ilustrací, které mě zaujaly, s největší pravděpodobností popisuje vlastnosti struktury pole Země. Pokud porovnáte tyto obrázky s tím, co bylo v tomto článku diskutováno již dříve, určitě si všimnete zjevných podobností:
 |
| IMG 9.14 |
 |
| IMG 9.15 |
V této knize je také něco, s čím jsem se ještě nikdy nesetkal. A sice obraz určitého „kryptologického stroje“ a „univerzálního magnetického horoskopu“:
 |
| IMG 9.16 |
Zní to velmi zajímavě a neobvykle, že? Abych byl upřímný, sám jsem nepochopil, co je jejich podstatou. Snad někdo časem na jejich tajemství přijde. Nyní vás chci spíše upozornit na skutečnost, že na ilustraci „kryptologického stroje“ byly opět odhaleny záhadné koule / nádoby. Detailněji je možné je vidět na několika dalších ilustracích z knihy:
 |
| IMG 9.17 |
Na základě uvedených příkladů můžeme vyvodit tři důležité závěry. První je, že tyto koule mohou být zdroji hybné síly. Na dvou ilustracích vidíme, jak jsou k nim připevněny některé pohyblivé mechanismy se závažím. S největší pravděpodobností ilustrace ukazují nějaký druh fyzikálního experimentu spojeného s prací takových koulí. Druhým zjištěním je zjevná souvislost mezi koulemi/nádobami, magnetismem a ztracenou technologií. Napovídá nám to jednak skutečnost, že v knize o magnetismu byly nalezeny nádobovité koule, ale i to, že byly vyobrazeny společně s obeliskem. Třetí, nejzajímavější závěr spočívá na zvláštnosti provedení vyobrazených koulí. Svým vnitřkem se výrazně liší od designu, který jsem uvedl jako příklad dříve. Ale proč tomu tak je?
 |
| IMG 9.18 |
Protože nemůžeme s jistotou vědět, co přesně chtěl autor na té či oné ilustraci zobrazit, můžeme se pouze domnívat. A v tomto případě vidím dvě možné varianty. První možností je opravdu trochu jiný typ nádob. Druhá možnost - na ilustracích není vidět vnitřek samotných koulí, ale přibližná struktura Země. Pojďme se na obě možnosti podívat blíže a pak si vše poskládat do jednoho celku.
Předpokládejme, že skutečně stojíme před další variací nádoby / koule, uvnitř které je další nádoba / koule - jak se můžeme ujistit, že taková struktura skutečně existovala mezi energetickými zařízeními minulosti? Pro nalezení řešení tohoto problému je nutné začít uvažovat mimo obvyklou sférickou formu a zaměřit se na samotný princip.
Pokud se v nádobách, o kterých jsme uvažovali dříve, látka pravděpodobně pohybovala kolem pevné tyče, pak máme další a potenciálně pohyblivý prvek. Tento vnitřní prvek může být buď plný nebo dutý. Podle svých vlastností může buď odpovídat vnější látce, nebo se od ní do určité míry lišit (například polaritou). Ale bez ohledu na vlastnosti vnitřních a vnějších komponent máme v každém případě systém, ve kterém je jeden prvek uvnitř druhého. Ano, vidíme, že se tento princip uplatňuje ve vztahu ke koulím, ale kdo řekl, že jej nelze aplikovat na jiné formy? Nápověda, kterou potřebujeme, se opět nachází ve starých náboženských artefaktech, kterých jsem se částečně dotkl v první části článku:
 |
| IMG 9.19 – «Saint Clare Driving Away the Infidels with the Eucharist» by Isidoro Arredondo (1693) |
Ve veřejné doméně je poměrně dost obrázků takových zařízení. Ale mezi těmito obrázky je velmi málo těch, které je předvádějí v kompletní sadě, a tím spíš ve funkčním stavu. Ale pokud spojíte všechny autentické příklady do jednoho obrázku, ukáže se, že jde o válec naplněný určitou látkou a v některých případech mající uvnitř předmět ve formě koule nebo jiného válce.
 |
IMG 9.20 – artefakt se nachází v «The Metropolitan Museum of Art», New-York, USA |
 |
IMG 9.21 – artefakt se nachází v «Basilica of Sant'Andrea», Mantua, Italy |
 |
| IMG 9.22 – artefakt se nachází v «Basilica of the Holy Blood», Bruges, Belgium |
 |
| IMG 9.23 – artefakt se nachází v «Cathedral of St. Michael and St. Gudula», Brussels, Belgium |
Víme, že takové válce měly být naplněny určitou látkou. Pokud se však v původní kompletaci válce skládaly ze dvou oddílů, pak to naznačuje, že látky umístěné v nich, se musely od sebe poněkud lišit. Tento rozdíl může být ve složení, polaritě nebo směru rotace. Zde se ale nabízí otázka – jak se to mohlo otáčet, pokud ovšem tomu tak bylo?
Nejprve je nutné vzít v úvahu, že válec je umístěn v dosahu energetického rezonátoru. To znamená, že jím protéká energetický proud, který je vždy stočený do spirály. Tento tok zase může buď aktivovat určitý pohybový mechanismus, nebo přímo bezprostředně ovlivňovat látku a vhodným způsobem ji strukturovat na mikroúrovni. Za druhé, nelze než věnovat pozornost použití principu rotace v jiném podobném zařízení, které přežilo dodnes v podobě tzv. „modlitebního bubnu“:
 |
| IMG 9.24 |
Obraz těchto zařízení je v buddhismu stále dobře zachován. I přesto, že dnes již nejsou využívána ke svému původnímu účelu, jejich typický vzhled a dochované legendy nám prozrazují řadu velmi důležitých informací. Ještě jednou uvedu text se zobecněnými představami o účelu a vlastnostech takových bubnů:
Smysl točení tohoto bubnu úzce souvisí s konceptem roztočení „kola Dharmy“. Předpokládá se, že rotace bubnu přispívá k čištění karmy a ztělesnění dalších pozitivních účinků. K tomu jsou na buben aplikovány texty posvátných manter, jejichž rotace je považována za účinnost srovnatelnou s ústním čtením. Mantry jsou také napsány na svitek, který se pak namotá na jádro uvnitř bubnu zvané „strom života“. Předpokládá se, že modlitební mlýnek se musí otáčet ve směru hodinových ručiček, kvůli povaze pohybu slunce. Ale ve vzácných případech je dovoleno otočit proti směru hodinových ručiček, čímž se uvolní zuřivější energie.
Pokud se pokusíte pochopit význam těchto slov na základě konstrukce moderního modlitebního bubnu, pak to samozřejmě nikam nevede. Pokud však předpokládáme, že buddhistické modlitební bubínky a křesťanské válečky se speciální hmotou byly kdysi stejnou třídou energetických zařízení, pak vše do sebe začne zapadat.
 |
| IMG 9.25 |
Spojením vzhledu některých zařízení a popisu principu fungování s jinými získáme poměrně ucelený obrázek o jeho podstatě. S největší pravděpodobností byla základním principem fungování této třídy zařízení přítomnost dvou různě polarizovaných a/nebo opačně rotujících prvků. Když byly tyto prvky umístěny a/nebo odvíjeny uvnitř takového kontejneru, vytvořily pole specifické konfigurace. Ale jaké konfigurace a proč?
Vraťme se k původnímu rozporu týkajícímu se koulí z knihy o magnetismu. Co kdyby sloužily jako ukázka vnitřní struktury Země? Tento předpoklad je podpořen skutečností, že Země údajně musí mít nějaké jádro. Problém je ale v tom, že to nevíme jistě. Co když je uvnitř planety všechno jinak? Samozřejmě se o tom můžete dlouho hádat, ale je tu jeden aspekt, který myšlenku přítomnosti uvnitř Země něčeho jako jádro nebo výplň nepřímo potvrzuje. Tento aspekt je spojen s rotací Země a známými magnetickými vlastnostmi jejího pole.
Jak jste již měli pochopit, každé pole je toroid, jehož osou proudí energetický tok. Vnitřní rotace toroidu a směr toku energie jsou určeny pravidlem pravé ruky. V případě naší planety víme, že se otáčí kolem své osy. Když se na to podíváte shora, ukáže se, že se točí proti směru hodinových ručiček. Z hlediska pravidla pravé ruky by si někdo mohl myslet, že geografický severní pól planety odpovídá severnímu pólu jejího pole, ale v případě Země je tomu naopak. Zeměpisný severní pól naší planety odpovídá jižnímu magnetickému pólu jejího pole, zatímco geografický jižní pól odpovídá severnímu magnetickému.
 |
| IMG 9.26 |
Z toho vyplývá jedna velmi důležitá okolnost. Aby pole Země mělo takovou konfiguraci, musí se něco uvnitř planety pohybovat ve směru hodinových ručiček – v opačném směru, než je rotace Země. Co přesně to je, nevím, ale mohu předpokládat, že to může být samotné jádro. A vezmeme-li v úvahu, že stejnou roli hraje rotace samotné Země kolem své osy, ukáže se, že i naše planeta využívá principu reciproční rotace.
Než však přejdu k závěrům týkajícím se tohoto principu, chci vám ukázat několik dalších zajímavých příkladů. Jedním z nich je poněkud neobvyklé zařízení, vytvořené v Německu v první polovině 20. století a známé pod názvem „Die Glocke“ (německy zvon).
 |
| IMG 9.27 – Koncept-art «Die Glocke» |
Ve veřejné doméně žádné skutečné fotografie „Zvonu“ neexistují a jeho existenci samozřejmě nikdo oficiálně neuznává. Pokud ale věříte fámám a těm pár zrnkům uniklých informací, pak toto zařízení bylo velmi výkonným generátorem energie, a bylo později plánováno pro použití v novém typu létajícího aparátu. Jednou z jeho nejpozoruhodnějších vlastností byla schopnost vytvářet antigravitační efekt. Nejzajímavějším aspektem je však popis principu jeho fungování. Předpokládá se, že „Die Glocke“ sestával ze dvou válců rotujících v opačných směrech a naplněných speciální látkou nazývanou Xerum-525 a podobnou červené rtuti. Mohlo by to vypadat nějak takto:
 |
| GIF 9.1 – Gaia.com: «Deep Space» Season 1, Episode 5 – «Secrets of Anti-Gravity» |
Pokud bychom nevěděli o energetických zařízeních minulosti, pravděpodobně bychom tuto informaci brali skepticky. Ale vzhledem ke všemu, co jsme již zjistili, bylo by pošetilé ignorovat tak zjevnou podobnost mezi tímto a předchozími zařízeními. Pokud „Die Glocke“ skutečně fungoval a vytvořil antigravitační efekt, pak nám to dává další nepřímé potvrzení souvislosti mezi principem reciproční rotace a polem naší planety.
Dalším příkladem je vynález muže jménem Alexey Chekurkov, na kterém pracuje již několik let a který pravidelně demonstruje na svém kanálu YouTube. Sám to nazývá „graviletem" a soudě podle toho, co je na videu ukázáno, je zařízení skutečně schopné levitovat ve vzduchu bez jakýchkoliv úprav nebo střihu videa:
MV 9.4 – «Pátý start gravitačního plavidla»
V jednom ze svých videí (AV 9.2) Alexey podrobně hovoří o zařízení a údajném principu fungování svého vynálezu. Shrneme-li vše do kompaktní a přístupné podoby, pak je základní princip fungování zařízení vázán na vzájemně opačné otáčení dvou disků, na kterých jsou připevněny magnety. Samotné disky se roztočí díky obyčejné elektřině, která je do zařízení přiváděna drátem vycházejícím z baterie.
 |
| IMG 9.28 |
Pozorovaného efektu je však dosaženo nejen díky rotujícím kotoučům. Určitou roli hraje i to, že na vrcholu gravitační roviny je ultrazvukový zářič, který určitým způsobem mění pole tvořené magnety. Podle samotného Alexeye je to právě dosažení specifické rezonanční frekvence celkového pole, které umožňuje zařízení dosáhnout levitačního efektu. Neméně důležitým aspektem je počet a umístění magnetů na rotujících kotoučích. Podle předloženého schématu by měly být magnety umístěny na disku ve tvaru šestihranu.
 |
| IMG 9.29 |
 |
| IMG 9.30 |
Je třeba poznamenat, že Alexey čerpal tyto a některé další myšlenky z výzkumu poměrně široce známého (v jeho kruzích) vědce-entomologa a vynálezce Viktora Grebennikova. Grebennikov, který téměř po celý svůj život studoval různý hmyz, si všiml jedné velmi neobvyklé vlastnosti, jež je v té či oné míře vlastní některým z jeho zástupců. Podle Grebennikova pozorování jsou materiály, z nichž vznikají různé šupinky, kokony, včelí plástve (a další podobné věci), schopné vytvořit zvláštní druh polí, která mohou interagovat s živými organismy a dokonce i s gravitací.
 |
| IMG 9.31 – Ilustrace ke knize V. Grebennikova „Můj svět", zobrazující strukturu kůže některých druhů hmyzu. Fotografie jsou pořízené elektronovým mikroskopem. |
Grebennikov dospěl k závěru, že důvodem zvláštních vlastností je buněčná a symetrická struktura, která je základem studovaných materiálů. Svou slávu si získal právě tím, že pravděpodobně dokázal tento fenomén využít v praxi. Pokud věřit samotnému Grebennikovovi, pak vzal za základ určitý počet elytry (krovky?) jistého druhu létajícího hmyzu a spojil je do jediné vrstvy (pravděpodobně sestávající ze dvou nebo více vrstev), a tak se mu podařilo vytvořit materiál s anti-gravitační vlastností. Umístěním výsledného materiálu do provizorní dřevěné plošiny a jeho vybavením mechanickým řídicím systémem (který by mohl změnit strukturu tohoto velmi levitujícího materiálu) se Grebennikovi podařilo sestavit plnocenný létající aparát fungující na principu interakce se zemskou přitažlivostí.
 |
| IMG 9.32 |
 |
| IMG 9.33 |
Bohužel ve veřejné doméně nejsou žádné další fotografie ani videa, kde by bylo možné toto zařízení vidět v provozuschopném stavu. Grebennikov se na jedné straně netajil obecnými informacemi o svém vynálezu. Ale na druhou stranu se velmi zdráhal zacházet do technických detailů a nikde a nikdy veřejně nezmínil jméno právě toho hmyzu, z něhož speciální elytru převzal.
Kdybychom nevěděli nic o práci hmoty a polí, patrně bychom usoudili, že Grebennikov je obyčejný šarlatán, který se ve stáří rozhodl proslavit. S vědomím, že geometrie skutečně stojí za poli a jejich speciálními vlastnostmi, se však tento vynález již nezdá být tak nemožný. A nechuť člověka podělit se o technické detaily se dá snadno vysvětlit zásahem speciálních služeb, které ho evidentně ovládly a za prozrazení chráněného tajemství mu pohrozily něčím nedobrým.
Nyní si shrňme malý mezisoučet na základě několika posledních příkladů. I přes povrchní rozdíl mezi uvažovanými zařízeními všechna využívají stejný princip, totiž sčítání polí. Ve skutečnosti se liší pouze konkrétním způsobem tohoto sčítání. V některých případech jsou zdroje pole umístěny tak, že jeden je uvnitř druhého. V ostatních případech jsou umístěny paralelně.
 |
| IMG 9.34 |
Pokud by všechna tato zařízení mohla skutečně interagovat se zemským polem, pak to znamená, že byla schopna vytvořit jednotná pole, a to i přes použitou metodu. Pravděpodobně ze stejného důvodu vidíme rozdíl ve vnitřní stavbě mezi nádobami z knihy Athanasia Kirchera a nádobami nalezenými v indickém chrámu. Pokud by bylo možné požadované konfigurace (geometrie) pole dosáhnout různými způsoby, vysvětluje to důvod, proč některé nádoby měly uvnitř jednu komoru pro speciální látku, zatímco jiné dvě. Je možné, že v uspořádání vnitřku nádob docházelo k různým variacím. Některá vodítka o tom, jak mohly být uvnitř uspořádány nádoby a další typy rezonátorů, naleznete v Turnerově příručce od Louise Georgese Isaaca Saliveta:
 |
| IMG 9.35 |
 |
| IMG 9.36 |
 |
| IMG 9.37 |
 |
| IMG 9.38 |
 |
| IMG 9.39 |
 |
| IMG 9.40 |
V této fázi však není obraz ještě zdaleka úplný. Abychom to objasnili, musíme si odpovědět na řadu důležitých otázek, zejména:
• Pokud jsou energetické technologie minulosti nějak spojeny s antigravitací, pak v čem konkrétně toto spojení spočívá? Co je to vlastně antigravitace?
• Existuje nějaké univerzální vysvětlení procesu vstupu do rezonance se zemským polem?
• Jak můžeme nyní tuto technologii obnovit?
Začněme tím, že se podíváme na antigravitaci a její vztah k technologiím minulosti. Vzhledem k veškerému utajování v tomto směru by si někdo mohl myslet, že jakékoli dohady na toto téma zůstanou nepotvrzenými. Ale jak jste již měli pochopit, je nemožné skrýt úplně všechno. Dokonce i když jde o antigravitační technologii.
Abyste toto tajemství odhalili, stačí se blíže podívat na takový fenomén, jako je supravodivost. Stejně jako je tomu u všech ostatních fyzikálních jevů, jeho vysvětlení z hlediska oficiální vědy ponechává mnoho otázek. Pokud si jeho podstatu vysvětlíme lidskou řečí, pak je vše celkem jednoduché – při určitém stavu krystalické mřížky začnou některé materiály s magnety jinak interagovat. Místo toho, aby byl magnet přitahován nebo odpuzován, zdá se, že je vnořen do jeho pole a vznáší se v bodě, ve kterém byl umístěn. Pokud dáte supravodičům pohyb podél nebo kolem magnetu vhodného tvaru, bude se pohybovat, dokud neztratí svůj supravodivý stav. Tohoto stavu lze dosáhnout různými způsoby, ale jedním z nejjednodušších a nejdostupnějších je chlazení kapalným dusíkem. To vše můžete názorně vidět v následujícím videu:
Ještě jednou nedoporučuji věnovat pozornost poskytnutému „vědeckému“ vysvětlení. Pokuste se tento fenomén pochopit sami.
Zajímavých videí o experimentech se supravodičem je na internetu poměrně dost a pravděpodobně jste je viděli nejednou. Nesnažil jsem se vás překvapit. Proč jsem tedy nastolil toto téma v kontextu antigravitace? Jde o to, že supravodivost je ve své podstatě velmi blízká antigravitaci. Dává nám vědět, že existuje třetí stav interakce mezi tělesy, kromě přitažlivosti a odpuzování. A pokud se pokusíme vysvětlit antigravitaci v kontextu nám známých fyzikálních jevů, pak je to stav levitace se supravodivostí, který se antigravitaci podobá nejvíce ze všeho, co máme.
Supravodivost v té podobě, o které se teď bavíme, samozřejmě není antigravitace v doslovném slova smyslu. Pokud ale předpokládáme, že Země je obrovský magnet (jen složitější), tak kdo řekl, že stejný trik nemůžeme udělat se supravodivostí, ale pouze v rámci planetárního pole? Pokud je můj nápad realizovatelný, pak se ukazuje, že nádoby-rezonátory, o kterých uvažujeme, by mohly fungovat právě na podobném principu. Na videu jsme viděli, jak se podložka točí, ale co když by to byla kapalná nebo plynná látka?
 |
| GIF 9.2 |
 |
| GIF 9.3 |
Látka, která se údajně nacházela uvnitř nádob-rezonátorů, by se prostě nekonečně točila v kruhu jako ta podložka na videu. A rotace by zase vytvořila pohyb toku energie podél centrální osy (podle pravidla pravé ruky). Jediným problémem je, že nevíme, jak vytvořit látku, která by mohla interagovat s polem planety. Navíc, než to všechno spojím s technologiemi minulosti, musím nejprve dokázat, že supravodivost a gravitace spolu nějak obecně souvisí. Jak to lze udělat?
Když jsem poprvé viděl model se supravodičem levitujícím v kruhu, nemohl jsem se ubránit myšlence na nápadnou podobnost s tím, jak kolem Země obíhají na oběžné dráze satelity.
 |
| IMG 9.41 |
Podle oficiálního vysvětlení je udržování satelitu na pevné oběžné dráze dosaženo udržováním rovnováhy mezi gravitační přitažlivostí planety a setrvačným pohybem samotného satelitu. Ale v tomto případě se ukazuje, že jakýkoli sebemenší špatný výpočet rychlosti buď shodí satelit na Zemi, nebo jej pošle do otevřeného vesmíru. Jsou všechny dostupné umělé družice drženy na oběžné dráze tak nešikovným způsobem? Co když nakonec ne? Co když používají úplně stejný princip „vnoření“, ale tentokrát do gravitačního pole Země? To by bylo mnohem jednodušší a logičtější, ne?
Pokud je můj předpoklad správný, pak to znamená, že satelity a kosmické lodě musí používat zařízení a materiály, které mohou interagovat se zemským polem. A pokud bychom pochopili, co přesně tato zařízení a materiály jsou, pak by nám bylo odhaleno tajemství interakce se zemským polem a v důsledku toho i tajemství zkoumaných rezonátorů.
Jak ale můžeme tuto teorii ověřit, když trosky vesmírných lodí se nikde jen tak nepovalují, aby je bylo možné otestovat nebo alespoň vizuálně ohodnotit? Ironií osudu se ukazuje, že se sice válí, ale jen v podobě vesmírného odpadu nebo v podobě nedostatečně dobře skrývané pravdy.
První případ, který bych vám rád ukázal, je poněkud neobvyklá koule, kterou našla americká rodina jménem Betz v divočině Jacksonville (Florida, USA) v roce 1974.
MV 9.6 – «Man finds a sphere»
Téměř okamžitě po svém objevení se tato oblast stala senzací. Desítky reportérů, vědců a výzkumníků paranormálních jevů se nastěhovaly do Jacksonville, aby se dozvěděli více o neuvěřitelném nálezu. O původu tohoto objektu byly vysloveny nejrůznější předpoklady. Někdo věřil, že je mimozemský, někdo tvrdil, že je to satelit (nebo jeho část) a někdo dokonce tvrdil, že to s vesmírem nemá nic společného. Nakonec objekt zkoumali i zástupci amerického námořnictva, ale samozřejmě žádné smysluplné vysvětlení nepodali.
 |
| IMG 9.42 |
Od té doby je tento objekt obklopen poměrně velkým množstvím protichůdných informací a fám, které neumožňují činit jednoznačné závěry o jeho účelu či skutečných vlastnostech. Je pouze víceméně jisté, že koule byla vyrobena ze známého druhu nerezavějící oceli, vážila asi 10 kg a byla téměř dokonale vyvážená. Jedinou nerovností na jejím povrchu byl malý trojúhelníkový výřez, o jehož účelu se lze jen dohadovat.
Podle svědectví samotné rodiny Betzů však byla koule schopna na dálku ovlivňovat ostatní a reagovat na zvuky. Takže rodinný pes, který byl blízko ní, začal sklápět uši a kňučet. A když v blízkosti koule jednou hrála kytara, všimli si, že koule v reakci vydávala podivné zvuky.
O tom, co nalezla americká rodina Betzů, si samozřejmě každý může udělat svůj vlastní závěr. Ale verze, která se mi osobně zdá nejvěrohodnější, naznačuje, že tento objekt byl sice pozemského původu, ale zároveň byl s největší pravděpodobností používán ve vesmíru, buď jako nezávislé zařízení, nebo jako součást složitějšího kosmického aparátu.
Jedním z důvodů, které mě vedou k tomuto způsobu uvažování, jsou zařízení zvaná „radarové kalibrační koule“. Nemohu s jistotou říci, že tyto koule jsou stejné jako ta, kterou rodina Betzů našla v oné době, ale jsou si jednoznačně podobné. Následují současné příklady takových kalibračních koulí vyrobených společností Century Metal Spinning, výrobcem a dodavatelem různých technických komponentů pro národní laboratoře leteckého a kosmického výzkumu:
 |
| IMG 9.43 |
 |
| IMG 9.44 |
Na jednu stranu v těchto oblastech není nic tajného a informace o nich, i když ve velmi omezené podobě, lze dohledat. Jedinou otázkou je, jak moc je tato informace pravdivá. S jistotou víme jen to, že takové věci se do vesmíru vypouštějí už od 60. let. Některé z prvních „kalibračních koulí" vypuštěných na oběžnou dráhu se nazývají „LCS" ("Lincoln Calibration Sphere"):
 |
| IMG 9.45 – Source |
Podle oficiálních údajů jde o duté hliníkové koule určené pro autonomní pobyt na oběžné dráze. Tím vlastně hlavní část jejich popisu končí. Ale pokud byly použity pouze ke kalibraci radarů, proč je o tom tak málo informací ve veřejné doméně?
Téměř všechny informace na téma „kalibrační koule“, které lze nalézt na internetu (kromě článků o „LCS“), pocházejí z rozptýlených zpráv (zdroj 1, zdroj 2), které připravila skupina vědců z Výzkumné laboratoře námořnictva USA. Ale všichni mluví o trochu jiném druhu kalibračních koulí, které jsou označeny jako „PERCS" (Precision Expandable Radar Calibration Sphere). Tato zařízení jsou roztažitelné kovové rámy vyrobené z geometricky pravidelných buněk. Jak je popsáno ve výše uvedených zprávách, hlavním účelem těchto koulí je:
- interakce s vysokofrekvenčními vysílači a kalibrace radarů pomocí kulového rámu;
- kalibrace satelitního laserového sledovacího systému pomocí retroreflektorů (reflektorů) instalovaných na rámu;
- studium vlastností interakce velkých mnohostranných struktur s vesmírným prostředím na oběžné dráze planet.
 |
| IMG 9.46 |
 |
| IMG 9.47 |
 |
| IMG 9.48 |
 |
| IMG 9.49 |
Dobře, tato zařízení si zaslouží samostatnou pozornost. I přitom nejpovrchnějším pohledu se koule PERCS výrazně liší od koulí LCS. Existuje však další druh vesmírných koulí, které mohou být umístěny někde uprostřed mezi „LCS“ a „PERCS“. Můžete se o tom dozvědět, když budete věnovat pozornost satelitu pod názvem "LAGEOS":
 |
| IMG 9.50 |
Celkem byly vypuštěny dva takové satelity - LAGEOS-1 v roce 1976 a LAGEOS-2 v roce 1992. Oficiálně bylo hlavním účelem LAGEOS studovat geodynamické procesy Země. Tento satelit je ze své podstaty pasivní a veškerá interakce s ním je redukována na určení jeho polohy na oběžné dráze pomocí retroreflektorů instalovaných na jeho rámu (odrážejí signály z pozemních polohovacích stanic). Vidíme tedy, že plní přibližně stejnou roli jako koule typu „PERCS“, ale zároveň se od nich liší tím, že jde o integrální kouli, čímž se designově více podobá koulím typu „LCS“. Mezi LAGEOS a LCS je však jeden důležitý rozdíl. Věnujte pozornost následujícímu archivnímu videu:
MV 9.7 – «Laser Geodynamics Satellite (LAGEOS)»
Jasně ukazuje, jak je uvnitř koule „LAGEOS“ umístěn nějaký pevný válec, o jehož účelu nám není nic řečeno. Proč byl tento válec potřeba a proč ho „LCS“ koule nemají? Pokud jsou navíc všechny tři typy koulí homogenní zařízení s podobným principem působení, proč jsou pak všechny dostupné informace tak rozptýlené a vzácné? Něco v tom všem viditelně nesedí. Zjevně se před námi snaží skrýt nějaký důležitý detail.
Obdobné povrchní popisy se týkají řady dalších vesmírných zařízení. Zejména historie vývoje umělých družic je dosti podezřelá. Pokud se podíváte na jejich úplně první modely, pak jsou téměř všechny vyrobeny v nám dobře známých tvarech:
 |
| IMG 9.51 – «Vanguard 1» |
 |
| IMG 9.52 – «Sputnik 1» |
 |
| IMG 9.53 – «Explorer 7» |
 |
| IMG 9.54 – «Explorer 10» |
Naproti tomu jejich moderní protějšky téměř všechny vypadají nějak takto:
 |
| IMG 9.55 |
Proč se dnešní družice tak liší od těch, které byly vypouštěny na úplném začátku? Je to kvůli vývoji technologií? Nebo je to jen tím, že někdo začal být opatrnější v tom, co má lidem říkat a ukazovat? Ať je to jak chce, v tom všem je nějaké zjevné podcenění. Ale to není překvapivé, vzhledem k tomu, že máme co do činění s organizacemi, které se na ukrývání informací specializují už desítky let.
A pokud vás zajímá můj názor na tuto věc, tak uzavřenost vesmíru a vesmírných programů vůbec nesouvisí s jedinou z otravných konspiračních teorií (možná si je sami vymysleli), ale spíše s tím, že vesmír je velmi úzce propojen se skrývanými energetickými technologiemi. Tak třeba i jen manipulace s vesmírným odpadem. Podle dohody, kterou kdysi kdosi s kýmsi přijal, jsou všechny vesmírné satelity a stanice vyřazené z provozu zaplaveny v tom nejvzdálenějším a nejnepřístupnějším bodě planety, známém jako „hřbitov vesmírných lodí“ nebo „Point Nemo“:
 |
| IMG 9.56 – Source |
Někdo si zřejmě opravdu moc nepřeje, aby byly volně dostupné byť jen fragmenty reálných vzorků vesmírných technologií. Proč by si jinak museli vybrat tak speciální lokalitu? Ale i přes všechna opatření se vesmírné části občas dostanou do rukou běžných lidí. Na fotkách níže můžete vidět některé případy nalezených podivných poškozených koulí, které jsou velmi podobné těm, na které jsme se dívali dříve:
 |
| IMG 9.57 |
 |
| IMG 9.58 |
 |
| IMG 9.59 |
 |
| IMG 9.60 |
Média se obvykle netají tím, že tyto koule jsou vesmírným smetím, ale zároveň zřídka zacházejí do podrobností ohledně jejich používání a technických detailů. K jednomu z nejpozoruhodnějších případů došlo na začátku roku 2021. Tehdy na jedné z pláží Baham našli kolemjdoucí další vesmírnou kouli. Níže jsou fotografie pořízené při jejím vykopávání z písku:
 |
| IMG 9.61 |
Nápisy v ruštině jasně ukazují, že rozsah provozních teplot pro tuto oblast je od -170 do -196 stupňů a hmotnost je asi 41 kgf (kilogramová síla). Údaje o objemu a další nápisy se mi bohužel nepodařilo rozluštit.
Zpočátku byl incident zveřejněn na Twitteru a později jej převzaly některé známé zpravodajské servery, jako jsou The Independent, RIA Novosti a Russia 24. Všechny citované zdroje jednomyslně uvedly, že tento produkt byl skutečně vyroben pro použití ve vesmíru a je to nádoba pro skladování vesmírného paliva. Navíc se ukázalo, že informace o těchto produktech lze poměrně snadno najít ve veřejné doméně, na webových stránkách různých leteckých dodavatelů:
 |
| IMG 9.62 – Source 1, Source 2, Source 3 |
Takové koule se nazývají „balony" a používají se k ukládání různých chemických látek pod vysokým tlakem. Těla koulí jsou obvykle vyrobena z titanu a jako plniva mohou působit látky jako helium, hydrazin, dimethylhydrazin (heptyl), xenon a některé další.
Na internetu je poměrně dost informací o způsobech výroby balónů a jejich plnění, ale zároveň je jen velmi málo technických podrobností o jejich použití přímo v kosmických lodích. Téměř všude se uvádí pouze to, že se používají v systémech dodávky paliva a korekce oběžné dráhy. Stejný problém se týká fotografií. Existuje mnoho příkladů, kde jsou zobrazeny samostatně, a velmi málo příkladů jejich umístění v samotné kosmické lodi (zejména moderní). Tady je jedna z fotek, kde je možné balóny dobře vidět:
 |
| IMG 9.63 – Základní jednotka 11D426 kombinovaného pohonného systému Sojuz-T ve Státním muzeu historie kosmonautiky Ciolkovského v Kaluze v Rusku |
V této fázi se vám může zdát, že na tom všem není nic zvláštního – některé koule jsou na palivo, jiné na radary a satelity a další na něco jiného. Při povrchním šetření je velmi těžké najít podraz. Pokud však porovnáme všechna dostupná fakta a podrobíme je kritickému myšlení, oficiální obrázek začne ukazovat svou mezeru. Nezdá se vám například podezřelé, že všechny vesmírné koule, které jsme uvažovali, jsou tak podobné nejen sobě navzájem, ale také energetickým rezonátorům minulosti?
 |
| IMG 9.64 |
Všimněte si, jak chytře funguje jejich vysvětlovací systém. Pokud je vedle koule tryska, pak se jedná o palivovou nádrž! Pokud nejsou žádné palivové nádrže, pak je koule satelit! Pokud koule není satelit, tak je to zařízení na kalibraci radarů! A pokud se úplně stejná koule nachází v horní části budovy na nějaké staré fotografii, pak je to jen dekorativní koule! Hlavní je to vše podat chytrým způsobem a člověk tomu určitě uvěří.
Navíc nikdo nikdy nebude schopen nic dokázat na základě vnějšího vzhledu. Pouze prostřednictvím srovnávací analýzy, jak to dělám já. A pokud se najednou nějaká speciální koule náhodou ocitne ve špatnou dobu a na nesprávném místě, pak ji okamžitě odstraní lidé v uniformách:
 |
| IMG 9.65 |
 |
| IMG 9.66 |
Samozřejmě, někdo by mohl něco namítat a říct, že armáda se prostě stará o civilní obyvatelstvo tím, že evakuuje kontejnery s nebezpečnými chemikáliemi. Ale na pozadí všeho nepořádku, který se ve světě obvykle děje, se taková obava zdá poněkud falešná. V této souvislosti bude také vhodné připomenout řadu fotografií, které jste již dříve mohli vidět v článku tech_dancer o vzducholodi. Svým obsahem jsou příliš podobné předchozím fotografiím s vojáky:
 |
| IMG 9.67 |
Opět podezřelí lidé v uniformách, kteří si odnášejí podezřelé kulovité předměty odebrané z podezřele vyřazených létajících aparátů. Vše si samozřejmě můžete opět zdůvodnit tím, že jde jen o obyčejné bomby a hodní strýčkové v uniformách je berou k likvidaci, aby chránili civilní obyvatelstvo. Nemyslíte si ale, že takových „náhod“ je už příliš mnoho? Podařilo se vám rozeznat to neviditelné vlákno, které všechny takové případy spojuje?
 |
| IMG 9.68 – vlevo: «Barthelemy Faujas de Saint-Fond reporting on the Montgolfier brothers balloon flights of 1783»; vpravo: «The descent of the Montgolfier's air balloon. Engraving by John Lodge, 1783» |
Soudě podle vyděšených tváří lidí z druhé rytiny je nepravděpodobné, že by na ně spadl obyčejný „vzdušný balón“.
 |
| IMG 9.69 – «View of the Mausoleum of the Emperor Hadrian» by Giovanni Battista Piranesi (1756) |
Zajímavé, proč je stavějí do pyramid? Konfiskují nebezpečný majetek na okupovaném území nebo se sami připravují na nějakou válku a mobilizují strategické zdroje?
Ve skutečnosti jsem vás celou tu dobu nevedl k tomu, abyste říkali, že všechno je lež. Kupodivu v tomto případě pravda vůbec neznamená úplné vyvrácení oficiální verze. Kontrolní síly nejsou tak hloupé, aby lidem podávaly zcela nepravdivé informace, v takovém případě by byl podvod odhalen příliš rychle. Jejich taktikou je zmást člověka smícháním pravdy s hromadou nepravdivých informací.
Koule-nádoby, které byly uvažovány v průběhu článku, mohou být skutečně jak energetické rezonátory, tak satelity či nádoby na chemické látky. Tajemství koulí lze pochopit, pouze pokud dáte všechny součásti dohromady. Ale než to uděláme, podívejme se na několik dalších zajímavých případů. K tomu se budeme muset blíže podívat na období 17. - 19. století, kdy probíhalo samotné přechodné období od starého technologického řádu k novému.
Jak jste již měli pochopit, znalosti o starých technologiích nezmizely přes noc. Proces jejich likvidace probíhá již desítky let. A i když na jednom místě mohla být informace zcela skryta, stejně se jinde znovu objevila v té či jiné podobě. Jedním z jasných příkladů této myšlenky je výzkum německého vědce ze 17. století Otto Von Guerickeho, který se proslavil studiem vakua, atmosférického tlaku a některých dalších souvisejících fyzikálních aspektů. Jeho kniha s názvem „Ottonis de Guericke Experimenta nova Magdeburgica de vakuo spatio“ (1672) obsahuje zcela mimořádné ilustrace, které jsou pro nás zajímavé tím, že zachycují již známé kulové nástroje:
 |
| IMG 9.70 |
 |
| IMG 9.71 |
 |
| IMG 9.72 |
 |
| IMG 9.73 |
 |
| IMG 9.74 |
 |
| IMG 9.75 |
Samozřejmě je to nyní prezentováno jako experimenty s normálním tlakem. A jméno Otto von Guericke se právě nejčastěji objevuje, když se řekne tzv. „magdeburská koule“ (nebo „magdeburské polokoule“) – experiment, při kterém koně museli oddělit dvě polokoule, mezi nimiž odsátím vzduchu vzniklo vakuum. To vše samozřejmě zní docela věrohodně, ale co když nám zase něco neřekli? Proč opět stojíme před kulovými nádobami, uvnitř kterých se cíleně vytváří tlak? Co když váhové experimenty zobrazené na obrázcích nebyly provedeny za účelem testování pevnosti hemisférické vazby, jako ve výše uvedeném experimentu s koňmi?
V této situaci je těžké dojít k jednoznačnému závěru. A tak je tomu téměř se všemi podobnými vynálezy z období 17. - 19. století. To zahrnuje i výzkum Roberta Boyla:
 |
| IMG 9.76 – Převzato z «The philosophical works of the Honourable Robert Boyle» by Robert Boyle (1725) |
A také rezonátory Hermanna von Helmholtz:
 |
| IMG 9.77 – Originální Helmholtzovy rezonátory (1870) z Hunterian Museum and Art Gallery, Glasgow, Skotsko |
Když se vezme každá zvlášť, není na nich nic zvláštního. Jakmile je ale začneme spolu porovnávat, okamžitě se vynoří obrysy samotného tajemství, které nám bylo ukryto na tom nejnápadnějším místě. A zmínění vědci o tom zjevně museli vědět, nebo to alespoň tušit. Jako obvykle nám byla ukázána pouze špička ledovce.
Naštěstí pro nás žil v 19. století ještě další vědec, který pracoval s neobvyklými obory. A na rozdíl od předchozích případů dokázala cenzura zatajit méně klíčových informací o skutečné povaze jeho výzkumu. Jméno tohoto vědce je John Worrell Keely.
 |
| IMG 9.78 |
Pokud bychom věřili důkazům, které se k nám dostaly, pak se Johnu Keelymu podařilo znovu vytvořit ztracenou technologii získávání neomezené energie. A jak už jste asi pochopili, v tomto případě jde opět o záhadné koule. Sám Keely nazval svůj objev jinak, ale nejčastějšími pojmy jsou „energie éteru“ a „sympatické vibrace“. Přesto, i když oficiální historie neskrývá existenci Johna Keelyho a jeho studií v oboru éterické energie, není ani zdaleka snadné tajemství jeho vynálezů pochopit. Jde o to, že informace o jeho výzkumu jsou velmi roztříštěné a protichůdné a jejich ruční nalezení a analýza by zabraly více než jeden měsíc. Navíc ani zdaleka nemusí platit, že nejdůležitější části jeho informací jsou ve veřejné doméně stále dostupné.
Naštěstí pro nás v roce 1998 vyšla nádherná kniha jistého Thea Paijmanse s názvem Pionýr volné energie: John Worrell Keely. Na základě mých osobních pozorování a hledání je tato kniha nejúplnějším zdrojem informací o životě a výzkumu Johna Keelyho ze všech, které lze nalézt ve veřejné doméně. Proto bude další rozbor tohoto tématu založen právě na úryvcích z této knihy.
V tomto článku uvedu pouze výběr citátů, které jsou pro tuto studii nejrelevantnější. Měli byste však vědět, že kniha obsahuje obrovské množství dalších zajímavých a užitečných informací. Vřele proto doporučuji, abyste se s jejím obsahem sami seznámili. Možná si všimnete některých důležitých detailů, které jsem já přehlédl.
John Keely během svého života vytvořil stovky experimentálních zařízení. Jen velmi malá část však byla vyfotografována a snímky jsou volně dostupné. Samotné přístroje měly velmi neobvyklé názvy, jako např.: Vibrační kotouče (Vibratory discs), Vibrační koule (Vibratory globe), Vibrační planetární koule (Vibratory planetary globe), Rotující koule (Rotating globe), Sférický motor (Globe motor), Spirofon (Spirophone), Vibrodyne, Hydro-pneumatická pulzující vakuový stroj (Hydro-pneumatic pulsating vacuo machine), (Compound disintegrator), Sympatický vysílač (Sympathetic transmitter), Osvoboditel (Liberator).
 |
| IMG 9.79 |
Jak jsem řekl dříve, existuje poměrně mnoho spekulací o tom, jak přesně John Keely přijímal energii do svých zařízení. Téměř všechny se však v té či oné míře scvrkly na skutečnost, že zařízení mohla fungovat s nejběžnější vodou a vzduchem. Zde je citát z knihy:
The etheric vapor, also called vaporic substance, that Keely discovered by accident while experimenting with his hydro pneumatic pulsating vacuo machine in 1873, was a most mysterious substance with almost legendary attributes. It was this etheric vapor that could drive a train of cars from Philadelphia to New York and propel a steamer across the Atlantic without fuel or sails, and could be obtained from a handful of water. "People have no idea of the power of water," Keely said, "a bucket of water has enough of this vapor to produce a power sufficient to move the world out of its course." (p. 163)
Překlad:
Éterická pára, nazývaná také výparná látka (kterou Keely objevil náhodou při experimentech s hydropneumatickým pulzujícím vakuovým aparátem), byla nejzáhadnější látkou s téměř legendárními vlastnostmi. Byla to stejná éterická pára, která dokázala přepravit celý vlak aut z Filadelfie do New Yorku a dopravit parník přes Atlantický oceán bez paliva a plachet a kterou bylo možné získat z hrstky obyčejné vody. "Lidé vůbec netuší, jakou sílu má voda," řekl Keely, „je dost této" páry "v jediném kbelíku vody na to, aby získala sílu, která může změnit směr pohybu celého světa." (str. 163)
Ačkoli John nazývá tuto látku „pára“, nemyslím si, že to byla obvyklá pára, kterou získáme, když odpaříme vodu. S největší pravděpodobností použil tento název, aby bylo běžným lidem jasnější, s čím mají co do činění. John Keely ve skutečnosti našel způsob, jak přeměnit běžné látky do určitého zvláštního stavu, v němž lze energii získávat prakticky v neomezeném množství. Abychom však přesně pochopili, jak to udělal, je nutné pečlivě porovnat všechna dostupná fakta.
První věc, na kterou chci upozornit, jsou koule. Jsou přítomny téměř ve všech zařízeních Keelyho, která lze nalézt ve veřejné doméně. Na fotografiích níže můžete vidět některé příklady:
 |
| IMG 9.80 |
 |
| IMG 9.81 |
 |
| IMG 9.82 |
 |
| IMG 9.83 |
Mohla by se ta tajemná „éterická“ látka vejít do takových koulí? Nebo získala látka své neobvyklé vlastnosti právě díky tomu, že byla umístěna do jedné z takových koulí? Zde je malý úvod z knihy, který takové koule zmiňuje:
The famous Keely motor of which the world had heard and read so much, "a smooth hollow sphere of metal about two feet (60 cm) in diameter," and which consisted in a 25 horsepower rotary engine, was also run with his etheric vapor. "What is most astonishing about the rotation of this sphere, by simply turning on the vapor," a witness remarked, "is the fact that there is no escape for the gas anywhere, after it has done its work, nor any outlet or exhaust-pipe for such escape, as is well known to be absolutely necessary in the use of any gas, liquid or vapor known to mechanics, and by which engines are readily driven." (p. 61)
Překlad:
Na speciální éterickou páru pracoval i slavný Keelyho motor, o kterém svět tolik slyšel a četl. Tímto motorem byla „hladká, dutá koule z kovu, asi dvě stopy (60 cm) v průměru, která mohla generovat výkon 25 koní. „Nejpřekvapivější na roztočení této koule pouhým zapnutím páry,“ poznamenal jeden ze svědků, „je skutečnost, že plyn neopustí kouli poté, co vykoná svou práci, a není zde žádná díra ani výfukové potrubí k takovému východu, o kterém je dobře známo, že je absolutním předpokladem při použití jakéhokoli plynu, kapaliny nebo výparů, jež jsou mechanikům známé a kterými jsou motory obvykle poháněny." (str. 61)
I když přesně nevíme, o jakém druhu „Keelyho motoru“ se v tomto textu mluví, můžeme si udělat přibližnou představu o tom, jaké tyto koule byly. Z popisu je zřejmé, že byly kovové, duté, nějak interagovaly s párou / plynnou látkou a zároveň neměly žádné otvory pro výfuk. Také se dozvídáme, že koule se měly otáčet. Ale co bylo uvnitř těchto koulí? Naštěstí pro nás stále existují fotografie, které ukazují jejich vnitřnosti (alespoň jednoho ze stávajících modelů):
 |
| IMG 9.84 |
 |
| IMG 9.85 |
Na prezentovaných fotografiích vidíme, že uvnitř je něco jako buben a po stranách jsou připevněny duté válce. Podobné válce (ale pouze uzavřené) jsou umístěny i na vnějším kroužku. Na jednu stranu by si člověk myslel, že jde o nádoby na zmíněnou „éterovou páru / plyn“. Ovšem na druhou stranu jsou v textu knihy zajímavé odkazy na jinou podivnou látku, která se, jak se mi zdá, hodí pro roli plniva v těchto válcích mnohem lépe.
There are also casual mentions of a strange substance. Although this substance was pivotal in the working of Keely's force, we learn no more of it after the following slight references: "The only thing that caused any doubt seemed to be the exact composition of a peculiar metallic paste or amalgam without which the «sympathetic attractive force» could not be produced". (p. 177)
"One of the secrets of the machine is the composition of the «vitalized metal disks» and «sensitized cartridges of metallic powder»". Elsewhere we learn more, although still not enough about this mysterious substance: "Aside from these disks, Mr. Keely has prepared a metallic powder, which, to look at, very much resembles iron or steel filings, but which lacks one essential feature of iron or steel — it will not respond to the attraction of a magnet". No further explanation was offered upon the nature or composition of the cartridges of metallic powder, which were possibly the same as the peculiar metallic paste, or the unspecified "amalgam paste". In 1895, a puzzled reporter wrote that Keely said it took him three years of study before he could produce the substance. (p. 178)
Překlad:
Objevují se i povrchní zmínky o nějaké podivné látce. Přestože byla pro fungování Keelyho zařízení klíčová, zachovalo se o ní jen velmi málo zmínek. Jedna z těchto poznámek zní: „Jediná věc, která vzbuzovala pochybnosti, bylo přesné složení speciální kovové pasty nebo amalgámu, bez něhož by nebylo možné vytvořit „sympatickou přitažlivou sílu“. (str. 177)
„Jedním z tajemství stroje je složení 'vitalizovaných metalických disků' a 'citlivých kazet s kovovým práškem'." Z dalšího úryvku se o této záhadné látce dozvídáme více (i když stále ne dost): „Kromě těchto disků vytvořil pan Keely jistý kovový prášek, který velmi připomíná železné nebo ocelové piliny, ale postrádá jednu zásadní vlastnost železa nebo oceli - nereaguje na přitažlivost magnetu." Nebylo poskytnuto žádné jiné vysvětlení, pokud jde o povahu nebo složení kovového prášku, který mohl být stejný jako speciální kovová pasta (nebo blíže nespecifikovaná "amalgamová pasta"). V roce 1895 zmatený reportér napsal, že Keely řekl, že mu trvalo tři roky výzkumu, než dokázal látku syntetizovat. (str. 178)
S ohledem na složení druhé látky bylo stěží možné ji umístit jinam než do uzavřených nádob, pro které se nejlépe hodí válcové nádoby umístěné na rámu koule. Zdá se, že tyto kontejnery jsou ony velmi „citlivé kazety" zmíněné v pasáži.
Ještě bych vás rád upozornil na jeden zajímavý detail. Pokud se podíváte na vnitřní strukturu koule, a zejména na uspořádání kazet s amalgámem, pak je velmi podobná schématu gravitační instalace Alexeje Čekurkova - v obou případech jsou klíčové komponenty umístěny v určité geometrické posloupnosti na rotující rovině. Ve výše uvedené pasáži je však zmínka, že Keelyho amalgamická látka nereaguje na magnetické pole. Znamená to, že vytvářela nějaké jiné pole? Tuším, že ano, protože jinak by to tam nemělo smysl dávat a točit.
Ale pokud byly válcové nádoby naplněny tajemným amalgamovým práškem, kde byla umístěna „éterová pára / plyn“? Je zřejmé, že uvnitř zbývajícího prostoru koule. Výplň koule by mohla vypadat nějak takto:
 |
| IMG 9.86 |
A jak jste už možná uhodli, jedno tajemství páry / plynné látky spočívalo v tom, že byla vystavena tlaku. Tato okolnost je opakovaně zmíněna v dochovaných svědectvích:
Keely did attempt to secure a patent on his device, which was filed on November 14, 1872, titled: "Specification describing a new and useful Hydro Vacuo Engine, invented by John W. Keely of the City and County of Philadelphia and state of Pennsylvania." The purpose of the machine was described as follows: "The end and design of the invention is an engine wherein the actuating power is produced by a vacuum in connection with water pressure. (p. 23)
Collier (a patent attorney) was favorably impressed, signed an agreement with Keely and went to New York. There he met with some of the most influential citizens, among whom was Charles H. Haswell, who also visited Keely's workshop and had seen and reported on the receiver, charged with the enormous vaporic pressure. (p. 24)
The Generator used but one quart of water to produce 54,000 pounds per square inch pressure (~3797 kgF per square centimeter). "No heat, electricity, or chemicals were used. ...Output remained constant regardless of work effected." Babcock stated that he "has had to use tons of metal where others required only pounds." The Generator was one of two mechanisms that Keely built during this period, the other being the engine. The Generator produced the force that the engine used, and these two devices were what is commonly referred to as the Keely motor. The vaporic substance was the medium of the force that it carried. (p. 165)
Překlad:
Keely se pokusil získat na své zařízení patent, který byl podán 14. listopadu 1872 a měl název: „Specifikace popisující nový a užitečný hydrovakuový motor vynalezený Johnem Keelym z Philadelphie, stát Pensylvánie“. Účel stroje byl popsán následovně: „Účelem a konstrukcí vynálezu je motor, jehož energie je vytvářena vakuem spojeným s tlakem vody. (str. 23)
Collier (patentový zástupce) byl ohromen, podepsal smlouvu s Keely a odjel do New Yorku. Tam se setkal s některými z nejvlivnějších občanů, mezi nimiž byl i Charles H. Haswell, který také navštívil Keelyho dílnu, kde viděl a následně informoval o přijímači nabitém ohromným tlakem par. (str. 24)
Generátor spotřeboval pouze jeden litr vody k vytvoření tlaku 54 000 psi (~ 3797 kgf na čtvereční centimetr). „Nebylo použito žádné teplo, žádná elektřina, žádné chemikálie... Výkon zůstal konstantní bez ohledu na to, jaká byla vykonána práce." Babcock řekl, že „musel použít tuny kovu tam, kde ostatní potřebovali jen libry“. Generátor byl jedním ze dvou mechanismů, jež Keely v tomto období vytvořil (druhým byl motor). Generátor produkoval sílu, kterou motor používal, a tato dvě zařízení byla tím, co se běžně nazývá Keelyho motor. Plynná látka byla médiem, jež přenášelo sílu generovanou tímto motorem. (str. 165)
Výše uvedené pasáže jasně ukazují, že látka použitá v Keelyho zařízení byla pod tlakem. I když neznáme všechny detaily o samotných zařízeních a o látkách v nich umístěných, už samotný fakt použití tlaku nám mnohé napoví. Zejména je možné vést paralelu mezi koulemi Johna Keelyho a dříve zvažovanými vesmírnými balóny. Pokud nám ale o balónech nikdo neřekne úplnou pravdu, pak je o Keelyho koulích informací určitě víc.
 |
| IMG 9.87 |
Z dochovaných důkazů se tedy dozvídáme, že tlak nebyl jediným tajemstvím koulí. V Keelyho zařízeních byla ještě další důležitá součást, která byla spojena s vibracemi:
Keely also explained that he used no water with his Liberator, but instead "got an etheric force from the atmosphere by vibratory action, which is accomplished with the Liberator, and that there was no impingement or abutment or visible exhaust from the pressure, except a slight sound". (p. 60)
The pressure was asserted to be 15,000 pounds to the square inch (~1055 kgF per square centimeter). The vapor responsible for this pressure was then stored in a steel cylinder "about thirty inches long and five inches thick", through the center of which was stretched "a piece of piano wire". (p. 38)
The confined vapor was "vivified" by "external vibrations of great energy", obtained from a tuning fork of immense size. (p. 38)
While during the first period (of research) he obtained the force through the disintegration of water, in the second period he could develop his force "in the air, in a vacuum, in the ether itself", or by the vibrating of hydrogen, which he first attempted around 1884 on the suggestion of Bloomfield-Moore (Keely’s business partner). (p. 163)
Překlad:
Keely také vysvětlil, že ve svém zařízení zvaném „Osvoboditel“ nepoužil vodu, protože „přijímal éterickou energii z atmosféry prostřednictvím vibrací, přičemž poznamenal, že i přes použití tlaku nemělo zařízení žádné charakteristické vnější znaky, s výjimkou slabého zvuku." (str. 60)
Tlak byl údajně 15 000 psi (~ 1055 kgF na centimetr čtvereční). Pára k vytvoření tohoto tlaku byla uložena v ocelovém válci „asi třicet palců dlouhém a pět palců tlustém“, jehož středem byl protažen „kus klavírní struny“. (str. 38)
Uzavřená pára byla „oživena" pomocí „vnějších vibrací velké energie" přijímaných z obrovské ladičky. (str. 38)
Jestliže v prvním období (výzkumu) získal sílu rozpadem vody, pak ve druhém období mohl tuto sílu vyvinout „ve vzduchu, ve vakuu, v samotném éteru“ nebo vibrací vodíku, což se nejprve pokusil dělat v roce 1884 na návrh Bloomfield-Moore (obchodní partnerky Keelyho). (str. 163)
Některé z dochovaných fotografií ukazují zařízení vybavená hudebními nástroji. Zřejmě právě díky nim vznikly samotné vibrace.
 |
| IMG 9.88 |
 |
| IMG 9.89 |
Přesvědčili jsme se tedy, že kromě tlaku a rotace zařízení Johna Keelyho zahrnovala další přídavnou součást, a to zvukové vibrace / vlnění. Když to víme, můžeme znovu vytvořit paralelu s dříve zvažovaným gravitačním zařízením od Alexeje Chekurkova, který použil ultrazvukové vibrace ke změně / korekci konfigurace pole. Zároveň však opět narážíme na jistý rozpor. Proč je v některých případech výsledek dosažen pomocí magnetů a v jiných pomocí stlačených plynů? Jak to všechno spolu souvisí?
Abychom na tuto otázku odpověděli, je nutné si připomenout, že absolutně veškerá hmota se skládá z polí určité konfigurace. Bohužel většinu lidí se podařilo přesvědčit, že zvuk, elektřina, magnetismus, gravitace a další fyzikální jevy spolu nijak nesouvisejí. A i když se tato souvislost někde najde, je velmi důmyslně maskována falešnými vysvětleními. John Keely byl naopak jedním z těch, kteří se snažili spojit všechny známé fyzikální jevy do jediného a srozumitelného systému.
 |
| IMG 9.90 – Koncept struktury hmoty, pravděpodobně vyvinutá samotným Johnem Keelym v roce 1886 |
John Keely se ve svém výzkumu pokusil najít univerzální chápání struktury hmoty. Věřil, že schopnost správně ji strukturovat otevře přístup nejen k neomezené energii, ale také ke zcela nové úrovni chápání člověka a medicíny. Na tomto místě uvedu zajímavý fragment z knihy:
Apart from a method of disintegration that he claimed to have discovered by accident while working on his third system, Keely also claimed to have discovered another application in which he was an unknowing forerunner of the radiesthesists (preceded only by Franz Mesmer) — the healing of disease through the restoration of the inner balance. "One of Mr. Keely's discoveries shapes his theory that all nervous and brain disorders may be cured by equating the differentiation that exists in the disordered structure", Bloomfield-Moore writes, "When his system is completed, medical men will have a new domain opened to them for experiment". (p. 179)
And while Bloomfield-Moore readily admitted like so many Keely researchers after her that "there are few who will fathom the full meaning of these views," his discoveries according to her "embrace the manner or way of obtaining the keynote, or «chord of mass», of mineral, vegetable, and animal substances", and she envisioned a universal appliance of Keely's inventions: "the construction of instruments, or machines, by which this law can be utilized in mechanics, in arts, and in restoration of equilibrium in disease". (p. 180)
We are also left with several statements that, in line with this holistic view, he involved himself in researches that tried to link his devices to the waves of human brain, or to other bodily processes. We have the slight reference that his Rotating Globe "worked through human magnetism", and it is asserted that around 1882 he discovered something that was termed "the source of life and the connecting link between intelligent will and matter". (p. 180)
Překlad:
Kromě dezintegrační metody, o které tvrdil, že byla náhodně objevena při práci na třetím systému, Keely také tvrdil, že objevil další aplikaci, ve které byl nevědomým průkopníkem radiové estetiky (pokud neberete v úvahu Franze Mesmera), totiž - léčení nemocí obnovením vnitřní rovnováhy. „Jeden z objevů pana Keelyho tvoří jeho teorie, že všechny nervové a mozkové poruchy lze vyléčit vyrovnáním diferenciací, které existují v narušené struktuře,“ píše Bloomfield-Moore, „až bude jeho systém kompletní, otevře se před lékaři nová oblast pro experimenty“. (str. 179)
A přestože Bloomfield-Moore, stejně jako mnoho dalších Keelyho následovníků po ní, bez obalu řekla, že „málo lidí bude schopno porozumět plnému významu Keelyho názorů“, jeho objevy podle jejích slov „zahrnují metodu nebo způsob, jak získat klíčový element, neboli „akord hmoty", minerálních, rostlinných a živočišných látek", který by pak mohl být použit k „vytváření nástrojů nebo strojů, s nimiž by se tento zákon dal využít v mechanice, umění a k obnovení rovnováhy při nemocech." (str. 180)
Slyšeli jsme také několik prohlášení, že v souladu s tímto holistickým pohledem se Keely zabýval výzkumem, který by měl odhalit spojení mezi jeho zařízeními a vlnami lidského mozku (včetně dalších tělesných procesů). Málo se zmiňuje o tom, že jeho „Rotating Globe“ „fungoval prostřednictvím lidského magnetismu“ a kolem roku 1882 se Keelymu podle některých zdrojů podařilo objevit něco, co se nazývalo „zdroj života a spojení mezi inteligentní vůlí a hmotou"... (str. 180)
John Keely jasně pochopil, že v našem vesmíru je naprosto vše propojeno. Věděl také, že technologie, kterou hledal, zahrnuje mnohem víc než jen zdroj pohonu. Ve skutečnosti je založena na znalostech o skutečné struktuře celého světa kolem nás. Tyto znalosti jsou klíčem, který by mohl vyřešit většinu problémů lidstva, jako jsou nemoci, hlad a všeobecná nespravedlnost.
Jak se ale Keelymu dařilo uvádět tyto znalosti do praxe? Proč vibrace plynů pod tlakem umožňují získávat neomezenou energii? Část odpovědi na tuto otázku spočívá v tom, co Keely říkal o povaze vibrace, kterou používal ve svých zařízeních. Uvedu některé úryvky z knihy:
At the end of the bench, a smooth, copper sphere of about a foot in diameter had been hung in a circular frame. The sphere was "expected to revolve by the force of sympathetic vibration". (p. 61)
The «sympathetic etheric force» which Mr. Keely claims to have discovered may be best described as coming nearer to the primal force of willpower of nature than any force yet liberated from her storehouse. (p. 63)
The vibratory force was produced by vibrations of the ether that "pervades the universe", and he claimed that these were so rapid, "like those attributed to light, that no cognizance can be taken of them by human sense." Objects which were "vitalized" or synchronized so as to vibrate in the ether in a certain definite relation to each other would together exert a force which, "if it can be applied the everyday business of life," would "supersede all other forms of energy, and at practically no cost...". (p. 164)
Překlad:
Na konci lavice byla v kruhovém rámu zavěšená hladká měděná koule o průměru asi stopa. Předpokládalo se, že koule by se měla otáčet díky „síle sympatické vibrace“. (str. 61)
„Sympatickou éterickou sílu“, o které pan Keely tvrdil, že ji objevil, lze popsat jako bližší prvotní síle vůle přírody než jakákoli síla, kterou jsme dosud byli schopni vytáhnout z jejího depozitáře. (str. 63)
Vibrační síla byla generována vibracemi éteru, který „prostupuje vesmír“. Tyto vibrace jsou podle Keelyho tak rychlé, že je „lidské smysly nejsou schopny rozeznat“. Předměty „vitalizované“ nebo synchronizované tak, aby vibrovaly v éteru v určitém vzájemném poměru, budou společně vykazovat sílu, která, „pokud se použije v každodenním životě“, „překoná všechny ostatní formy energie, a to s malými nebo žádnými náklady... ". (str. 164)
John Keely tvrdil, že v jeho zařízeních působí jakési „sympatické vibrace“, díky nimž se předměty „vitalizovaly“ a mohly přijímat energii z éteru. Ale co byl ten éter, o kterém vynálezce neustále mluvil jako o skutečnosti? Snaží se nás znovu svést k omylu a nechat se vydat na stopu nepolapitelné bytosti? K naší velké radosti se tentokrát situace obrátila v náš prospěch. I přes veškeré utajování, kterým John Keely svůj výzkum obklopoval, se zachovaly důkazy, jež odhalují hlavní tajemství jeho zařízení. Uvedu odpovídající úryvek z knihy:
Around 1890, he also made the remarkable statement that he succeeded in linking his machines on the polar current, "sympathetically", by sensitizing his devices "as to be able to operate the machinery from that force". This polar current was described as magnetic currents that envelop the earth as "an orange in its rind". Keely claimed that his force was the result of an interference with this magnetic rind. (p. 164)
Překlad:
Kolem roku 1890 také učinil pozoruhodné tvrzení, že se mu podařilo „sympaticky“ propojit své stroje s polárním proudem tím, že svá zařízení nastavil tak, „aby je dokázal ovládat z této síly“. Tento polární tok byl charakterizován jako magnetický a obklopující Zemi jako „slupka kolem pomeranče“. Keely tvrdil, že jeho síla byla výsledkem zásahu (вмешательства) do této „magnetické kůry“. (str. 164)
Jak můžete sami vidět, v této pasáži je jasně řečeno, že dotyčná zařízení přijímala energii prostřednictvím interakce s polem planety. Právě v tom spočívala podstata oné "sympatické vibrace", nebo jinak řečeno - rezonance. K jeho dosažení bylo jednoduše nutné znovu vytvořit uvnitř zařízení správnou konfiguraci pole, která je zase vyjádřena specifickou geometrií nebo frekvencí vibrací.
Nyní mohu konečně začít činit závěry a vše shrnout do jednoho souvislého obrazu. V průběhu článku jsme prozkoumali poměrně velké množství různých zařízení, což jsou údajně rezonátory naladěné na interakci se zemským polem. Nyní začleňme do jedné řady nejzřetelnější a nejstudovanější příklady a zamysleme se: jaká vlastnost je nejběžnější v těchto a některých dalších rezonátorech z těch, které jsme uvažovali?
 |
| IMG 9.91 – vlevo: «Saviour Church», Copenhagen, Denmark; uprostřed: jedno ze zařízení Johna Keely; vpravo: americký satelit «Explorer 35» |
Kromě tak zřejmého detailu, jako je kulový tvar, je touto zvláštností použití tlaku a rotace. Buď samostatně, nebo společně se vyskytují téměř ve všech uvažovaných případech. Ale co je na nich tak zvláštního? Abychom vše pochopili, vraťme se trochu zpět, k otázce souvislosti magnetismu, supravodivosti a gravitace.
Původně jsem předpokládal, že naše planeta je obrovský a složitý magnet, který se od jednoduchého magnetu liší pouze tím, že přitahuje nejen železo, ale vše obecně. Jinými slovy, dal jsem rovnítko mezi gravitaci a magnetismus. Pak jsem předložil myšlenku, že levitace je stejný stav jako supravodivost, jen s tím rozdílem, že funguje v rámci planetárního pole. Ale aby byl obrázek ještě srozumitelnější a úplnější, uvádíme to vše ve formě vizuální tabulky:
 |
| IMG 9.92 |
V tuto chvíli kromě vzájemného spojení víme, že supravodivost souvisí s nízkými teplotami, ale rezonátory s tlakem, rotací a pomocnými vnějšími kmity ke korekci geometrie pole. Také jsem na pravou stranu taulky přidal nízké teploty (protože vesmír je samozřejmě také velmi studený) a reciproční rotaci (protože víme, že je vlastní některým rezonátorům a planetě samotné).
Abychom zaplnili prázdné buňky, musíme vyřešit logickou rovnici. Její podstata spočívá v tom, že pokud jsou všechny tyto jevy skutečně propojeny, pak by měly být analogické i způsoby jejich dosažení a doprovodná geometrie pole. Abychom tuto hypotézu potvrdili, podívejme se podrobněji na fyzikální procesy teploty, tlaku a rotace ve vztahu k běžným magnetům a supravodičům.
V této fázi s jistotou víme, že snížení teploty některých materiálů z nich může udělat supravodiče. Ale co tlak? Než se dostaneme k odpovědi na tuto otázku, pojďme si trochu popsat tlak. Pokud nepůjdeme do vědeckých detailů, ale zkusíte si tento proces představit vlastní hlavou, pak jeho hlavní podstatou je, že s nárůstem tlaku se hmota smršťuje. Jinými slovy, probíhá zahuštění její krystalické mřížky (nebo polí, která ji tvoří). Abychom však tomuto procesu porozuměli důkladněji, měl by být zvažován ve spojení s teplotou, protože jsou na sobě závislé. Ve fyzice se závislost vlastností hmoty na teplotě a tlaku nazývá fázové pravidlo. Jako příklad uvedu graf fází pro obyčejnou vodu:
 |
| IMG 9.93 |
Na základě grafu je zřejmé, že stav hmoty / látky přímo závisí na poměru teploty a tlaku. To je také ovlivněno výchozí strukturou hmoty / látky samotné - každá substance je přeměněna svým vlastním jedinečným způsobem. Dalším důležitým detailem je, že stavu, který potřebujeme, můžeme dosáhnout různými způsoby. Vezmeme-li jako příklad vodu, pro její přeměnu na led můžete použít nejen snížení teploty, ale také zvýšení tlaku.
Pokud se tedy materiál stane supravodičem při velmi nízkých teplotách, je pak logické předpokládat, že tlak může vést k podobnému výsledku? Přesně takhle to je. Tlak lze skutečně použít k dosažení supravodivosti i chlazení. Potvrzení o tom lze nalézt v následujících vědeckých pracích:
• «Conventional superconductivity at 203 K at high pressures» (A. P. Drozdov, M. I. Eremets a další)
• «Pressure tuning of light-induced superconductivity in K3C60» (A. Cantaluppi, M. Buzzi a další)
• «High pressure effects on superconductivity» (B. Lorenz, C. W. Chu)
• «Room-temperature superconductivity in a carbonaceous sulfur hydride» (E. Snider, N. Dasenbrock-Gammon a další)
• «Pressure-Tuned Interactions in Frustrated Magnets: Pathway to Quantum Spin Liquids?» (T. Biesner, E. Uykur)
 |
| IMG 9.94 – „Diamantová kovadlina" - jeden ze způsobů, jak získat supervysoký tlak při experimentech se supravodivostí |
Důvod, proč v tomto případě odkazuji na vědecké práce a ne na vizuální videa, je, že tento způsob získávání supravodičů je složitější a méně známý. Používá se hlavně ve vědeckých laboratořích a z velké části k hledání materiálu, který si dokáže udržet stav supravodivosti při pokojových teplotách.
Přikláním se však k názoru, že celý tento výzkum se dělá jen pro odvedení pozornosti. S největší pravděpodobností se opět snaží znovu objevit to, co je dávno známé. A v tomto případě mám na mysli právě nádoby-rezonátory. Důvodem, proč je dělali ve formě uzavřených nádob, bylo zjevně to, že vyvíjeli tlak, aby bylo dosaženo požadovaného stavu. Ostatně proč plýtvat energií na udržování požadované teploty, když můžete jít cestou tlaku, který bez námahy podpoří stěny samotné nádoby.
 |
| IMG 9.95 |
Každopádně je nám jasné, že tlak spolu s teplotou lze také použít k získání efektu supravodivosti. Navíc jsme získali další shodu vlastností mezi známými materiály a těmi, které mohou pravděpodobně interagovat se zemským polem.
Než však přejdeme k úvahám o dalším jevu (rotaci), chci vám říci o dalším zajímavém aspektu souvisejícím s fyzikou materiálů a tlaku. Souvisí s velmi málo známou třídou materiálů zvanou ballotechnika. Zajímavý název, že? Z toho mála informací, které jsou o tom dostupné na internetu, se můžete dozvědět dvě hlavní věci. Za prvé, ballotechnické materiály jsou schopny reprodukovat určitou chemickou reakci, jsou-li vystaveny velmi vysokému tlaku. Druhým je, že většina výzkumu ballotechnických materiálů probíhá ve výzkumné laboratoři Sandia, která funguje pod křídly amerického ministerstva energetiky a přilehlého Národního úřadu pro jadernou bezpečnost.
 |
| IMG 9.96 |
Proč by nás to mělo zajímat? Existuje pro to řada velmi důležitých důvodů. Zejména jeden z nich souvisí s tím, čím ballotechnické materiály vlastně jsou. V žádném z dostupných zdrojů se o tom samozřejmě otevřeně nepíše, ale v podobě zastřených zmínek přece jen něco je. Konkrétně v článku s názvem „Cherry red and very dangerous“ z časopisu New Scientist z 28. dubna 1995. S největší pravděpodobností to byl právě on, kdo jako první osvětlil pojem „ballotechnika“. A jak už z názvu článku asi tušíte, zaměří se na velmi mystickou látku, kterou většina lidí zná jako červenou rtuť. Uvedu odtud několik úryvků:
«RED MERCURY», a uniquely powerful chemical explosive which has been dismissed by many experts as a myth, could be real, and it could pose a serious threat to the world’s attempts to control the spread of nuclear weapons. New information leaked from South Africa, Russia and the US has convinced leading nuclear weapons scientists that the chemical’s potential risks should now be taken seriously.
The scientists, who include Sam Cohen, the American nuclear physicist who invented the neutron bomb, and Frank Barnaby, the former director of the Stockholm International Peace Research Institute, are worried that red mercury could make it much easier for nations or terrorist groups to construct small but deadly thermonuclear fusion weapons. They are calling for the 178-nation conference on the future of the Nuclear Non-Proliferation Treaty, due to end in New York in two weeks, to introduce tougher controls on the international trade in tritium, one of the raw materials of the fusion bomb.
Barnaby’s group has talked to four unnamed scientists in Russia. Barnaby says all four provided detailed information about red mercury. As a result Barnaby has concluded that it is a polymer with a gel-like consistency in which mercury and antimony have been bound together after irradiation for up to 20 days in a nuclear reactor. Red mercury itself, he claims, was first produced in 1965 in a cyclotron at the nuclear research centre at Dubna, near Moscow, and is now made at "a number" of Russian military centres.
Barnaby argues that the gel, as well as having possible uses in fission weapons, could yield enough chemical energy when compressed to fuse tritium atoms and produce a thermonuclear explosion. If this is true, red mercury would be a remarkable material which could have dramatic implications for energy production as well as weapons technology.
The potential implications of red mercury are so significant that it ought to be investigated. The discovery of a material that could release hundreds or thousands of times more chemical energy than TNT could be "more important than nuclear fission". It could revolutionise space travel as well as making possible a fearsome new category of nuclear fusion weapons. Trade in tritium ought to be subject to the same safeguards as plutonium and highly enriched uranium, the essential ingredients of fission bombs.
Cohen, however, claims that red mercury is one of a new class of highly explosive materials under secret investigation by nuclear weapons scientists in the US. He quotes a memorandum which he received recently from Sandia National Laboratories, the nuclear weapons engineering centre in New Mexico, which describes such materials as «ballotechnic».
Překlad:
ČERVENÁ RTUŤ, jedinečně silná chemická výbušnina, kterou mnozí odborníci zavrhují jako mýtus, by mohla být realitou a představovat vážnou hrozbu pro globální snahy o kontrolu šíření jaderných zbraní. Nové informace uniklé z Jižní Afriky, Ruska a Spojených států přesvědčily přední jaderné vědce, že potenciální rizika, která tato chemikálie představuje, je nyní třeba brát vážně.
Vědci, včetně Sama Cohena, amerického jaderného fyzika, který vynalezl neutronovou bombu, a Franka Barnabyho, bývalého ředitele Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru, se obávají, že by červená rtuť mohla zemím nebo teroristickým skupinám výrazně usnadnit vytvoření malé, ale smrtící termonukleární zbraně. Obrátili se se žádostí na konferenci k otázkám o budoucnosti Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (kterou tvoří 178 zemí a která má skončit v New Yorku za dva týdny), aby zavedla přísnější kontroly mezinárodního obchodu s tritiem, jednou ze surovin pro výrobu termonukleární bomby.
Barnabyho skupina hovořila se čtyřmi nejmenovanými vědci v Rusku. Barnaby říká, že všichni čtyři poskytli podrobnosti o červené rtuti. V důsledku toho Barnaby dospěl k závěru, že jde o polymer gelové konzistence, ve kterém byly rtuť a antimon vázány dohromady poté, co byly ozařovány v jaderném reaktoru po dobu až 20 dnů. Tvrdí, že samotná červená rtuť byla poprvé vyrobena v roce 1965 v cyklotronu v centru jaderného výzkumu v Dubně (u Moskvy) a nyní se vyrábí v „řadě“ ruských vojenských center.
Barnaby tvrdí, že látka může mít dostatek chemické energie, aby po stlačení vedla atomy tritia k termonukleární explozi. Pokud je to pravda, pak by se červená rtuť stala nenahraditelným materiálem s dramatickými důsledky pro výrobu energie a zbrojní technologie.
Potenciální důsledky červené rtuti jsou tak významné, že by měly být studovány. Objev materiálu, který může uvolnit stovky nebo tisíckrát více chemické energie než TNT, může být „důležitější než jaderné štěpení“. To by mohlo způsobit revoluci v cestování vesmírem, ale také vytvořit novou kategorii hrůzostrašných jaderných zbraní. Obchod s tritiem by měl podléhat stejným preventivním opatřením jako plutonium a vysoce obohacený uran, které jsou hlavními součástmi jaderných zbraní.
Cohen však tvrdí, že červená rtuť představuje novou třídu výbušných materiálů, které v současnosti ve Spojených státech tajně zkoumají vědci zabývající se jadernými zbraněmi. Cituje memorandum, které nedávno obdržel od Sandia Research Laboratory (vývojové centrum jaderných zbraní v Novém Mexiku), které takové materiály nazývá „ballotechnickými“.
A přestože se k vám informace uvedené v tomto článku pravděpodobně v té či oné podobě v různých jiných zdrojích dostaly více než jednou, v rámci této studie jsou tak či onak velmi relevantní. V tomto případě si musíme dát pozor na několik věcí. Za prvé, nacházíme důkazy o přímé souvislosti mezi červenou rtutí, ballotechnickými materiály a jadernou technologií. Za druhé, vše nasvědčuje tomu, že ballotechnické materiály mají extrémně vysokou vnitřní energii, která je zjevně spojena s hustotou jejich krystalové mřížky. Za třetí, látky ballotechnické technologie, jako je červená rtuť, jsou údajně syntetizovány pomocí jaderného reaktoru a/nebo cyklotronu.
 |
| IMG 9.97 – Typický pohled do jádra reaktoru. Fotografie byla pořízena v „Leningradské JE" |
 |
| IMG 9.98 - Jádro reaktoru v provozu. Více podrobností zde (AV 9.3) |
 |
| IMG 9.99 – Stavba cyklotronu v laboratoři pro studium záření na „University of California", USA (1942) |
 |
| IMG 9.100 – Stavba cyklotronu ve Výzkumném centru TRIUMF, Vancouver, Kanada (1972). Více podrobností zde (AV 9.4) |
Za čtvrté, i když označili rtuť a antimon za hlavní složky červené rtuti, největší důraz kladli na kontrolu tritia. A za páté, vědci měli zjevné obavy, že technologie na získávání takových materiálů by se mohla dostat do rukou obyčejných lidí.
Důvod, proč se úřady tak zajímají o šíření takových znalostí mezi běžné lidi, je zřejmý – velmi se obávají, že vysoce účinná technologie výroby energie bude opět dostupná světové populaci. Jak s tím vším ale souvisí jaderná energetika? Je v ní také velký háček? Podle všeho je to přesně tak. Alespoň tomu nasvědčuje řada faktů. Vezměte si například výše zmíněné tritium. Co to opravdu je? Věda nám říká, že se jedná o radioaktivní izotop vodíku. Ale co přesně je „izotop“ a „radioaktivita“? Věnujme chvíli tomuto problému, abychom se vyhnuli zmatkům.
 |
| IMG 9.101 – Záření plynného tritia |
Jak jsem zmínil v jiné části článku, chemické prvky mohou existovat v různých skupenstvích. Pak jsem to ukázal na příkladu tzv. "alotropů", nebo jinými slovy - látek vytvořených ze stejných chemických prvků, ale zabalených do krystalových mřížek různých tvarů. Takže kromě „alotropů“ jsou ve fyzice izolovány i „izotopy“. Pro snazší vysvětlení, co to je, je nutné si připomenout, z čeho se obecně krystalové mřížky skládají. Podle verze, o níž se opírám, jsou tvořeny poli uspořádanými na mikroúrovni (mají toroidní tvar). Podle oficiální představy jsou tvořeny z atomů (které jsou zase složeny z ještě menších částic).
V případě atomové verze jsou vlastnosti prvku určeny charakteristikou elektronových orbitalů a samotnou náplní atomu. V případě alternativní verze jsou vlastnosti určeny frekvencí kmitání toroidního pole (které vytváří samotnou geometrii uvnitř toroidu). Takže, když se vrátíme k otázce „izotopů“, oficiální věda nám říká, že samotný atom se může skládat z různého počtu menších částic (protonů a neutronů). A v závislosti na tomto množství mění atom své vlastnosti. Každá známá varianta uspořádání atomu určitého chemického prvku je samostatný izotop. V případě vodíku se obvykle izolují tři hlavní izotopy:
 |
| IMG 9.102 – Protium, deuterium a tritium jsou první tři. Je jich známo celkem 7, zdroj |
Každý jednotlivý izotop má své specifické vlastnosti. Ale nejběžnější charakteristikou ve vztahu k izotopům je stabilita. Pokud se budeme dále vrtat v oficiální verzi, tak když se uvnitř atomu objeví více neutronů, než dokáže pojmout, stane se nestabilním a pokusí se sám stabilizovat. V procesu této stabilizace ztrácí nadbytečné neutrony a vydává energii. K uvolňování energie dochází po celou dobu „rozpadu“ jádra. Je jedinečná pro každý izotop a označuje se termínem „half-life“ (nebo „poločas rozpadu“). Energie uvolněná při rozpadu jádra je ono záření.
V případě prezentovaných izotopů vodíku je to tritium, které je „nestabilní“ (neboli „radioaktivní“). Vezmeme-li další prvky, tak tam je vše individuální – počet izotopů (stabilních a nestabilních) se prvek od prvku liší. Pokud ale věříte oficiálním údajům, pak všechny chemické prvky s pořadovým číslem větším než 82 (tedy počínaje bismutem) nemají vůbec stabilní izotopy, což znamená, že jsou radioaktivní.
Ale jak jsem řekl, obecně přijímaná verze struktury hmoty a polí je extrémně vzdálená zdravému rozumu. A člověk by se spíše zbláznil, než by rozmotal celou tu obrovskou síť vynalezených elementárních částic a abstraktních matematických vzorců. Jak ale pochopíme, co je skutečně tajemstvím radiace a jaderné technologie? K tomu stačí začít přemýšlet vlastní hlavou.
Pokud srovnáme Hydrogen-1 a Hydrogen-3, pak není těžké si všimnout jednoho důležitého rozdílu – Tritium je jednoznačně hustší než Protium. To lze pochopit jak podle obrázku, tak podle „atomové hmotnosti". A tak je tomu i se všemi ostatními prvky a jejich izotopy. Čím vyšší je pořadové číslo prvku nebo jeho izotopu, tím je těžší (můžete to vidět zde, dole na stránce). Pokud ale elementární částice neexistují a vše se skládá z polí různých frekvencí, jak potom můžeme porovnávat výskyt radioaktivity s různými stavy hustoty hmoty? Nejjednodušší a nejintuitivnější způsob je přejít z atomového modelu na toroidní.
 |
| IMG 9.103 |
Pokud v této fázi plně nerozumíte vztahu mezi geometrií a toroidním polem, přečtěte si pozorně znovu kapitolu 7.
S vědomím, že geometrie toroidu je určena frekvencí jeho vibrací a také že frekvence vibrací je úměrná vnitřní energii, můžeme nakreslit přímou paralelu mezi geometrií, energií, hmotností a hustotou hmoty. Jak prvek prochází procesem zhutňování, stlačuje se také jeho toroidní geometrie.
 |
| IMG 9.104 |
A pokud v určitých okamžicích zhutnění prvek získá radioaktivní nebo nějaké jiné neobvyklé vlastnosti, pak to znamená, že hmota tam vůbec není v nějakých mikročásticích, ale ve specifické geometrii, která vzniká při určitých vibračních frekvencích. A skutečnost, že naprosto každý chemický prvek má alespoň jeden radioaktivní izotop, zase vypovídá o cyklické povaze chemických prvků a geometrii za nimi. A pokud stále ještě úplně nerozumíte tomu, jak lze pole na makroúrovni srovnávat s poli na mikroúrovni, pak si pamatujte, že je lze škálovat do nekonečna jako fraktály a přizpůsobovat se požadované energetické úrovni:
 |
| IMG 9.105 |
Tento obrázek nemá představovat matematicky přesný vzhled zmenšeného tvaru. Spíše slouží k tomu, aby vám předal obecnou představu. Pokud byste chtěli vidět správnější možnost změny měřítka, doporučuji vám přečíst si tuto část matematiky / geometrie.
Na základě geometrického znázornění můžeme pochopit, proč jsou husté a radioaktivní materiály tak uzavřeným a kontroverzním tématem. S největší pravděpodobností jde o to, že mezi takovými materiály jsou nejběžnější ty, které jsou schopny vykazovat vlastnosti neobvyklé a které řídící síly považují pro nás za „nežádoucí".
MV 9.8 – «Bob Lazar and Element 115»
Pokud nevíte, kdo je Bob Lazar, pak vám doporučuji si o něm přečíst.
Jedna z těch „nežádoucích" vlastností by měla být právě ta, kterou hledáme. Totiž - schopnost interakce s polem planety. Vzhledem k tomu, že planeta je zjevně velmi výkonným a neobvyklým zdrojem energie, je logické předpokládat, že pole, které vyzařuje, je také velmi specifické z hlediska geometrie. Proto nacházíme vztah mezi energetickými rezonátory minulosti, tlakem, zářením a některými dalšími souvisejícími fyzikálními aspekty, protože všechny implikují specifické změny v mikrostruktuře.
Ale záření přece představuje pro lidi nebezpečí! Tato otázka vás pravděpodobně při čtení této části napadla. A je opravdu rozumná. Bylo by možné, že v minulosti byli lidé neustále obklopeni zdroji radioaktivního záření? Jak by v takovém případě mohli zůstat zdraví? Tento argument by mohl být vynikající zbraní v rukou těch, kdo jsou proti oživení technologií minulosti. Pokud by tu nebylo jedno ALE. To, co víme o nebezpečí radiace, je možná lež. Abyste pochopili, proč tomu tak je, vřele vám doporučuji zhlédnout následující video:
MV 9.9 – «Galen Winsor – The nuclear scare scam»
Toto video bylo natočeno v roce 1985. Je to záznam vystoupení muže jménem Galen Winsor. Většinu svého života pracoval v největších jaderných zařízeních v USA, kde se zabýval zpracováním uranu a plutonia, inventarizací jaderných zásob a spouštěním a vyřazováním jaderných reaktorů z provozu. Jako vysoce kvalifikovaný inženýr jaderné energetiky a hlavně slušný a čestný člověk nemohl Galen nadále zavírat oči před lžemi, které toto odvětví obklopovaly. Proto se rozhodl sdělit skutečný důvod zavedení omezení na skladování a distribuci radioaktivních materiálů.
Shrneme-li další průběžný výsledek, můžeme říci, že radioaktivní materiály jsou jednou z oblastí, kde je podvod patrný nejvýrazněji. Abyste tomu porozuměli, stačí jednoduše spojit všechny hádanky do jednoho obrázku. Pro mě osobně zůstává nepochopitelný pouze důvod, proč státy investují obrovské peníze do stavby „urychlovačů částic“ a „tokamaků“.
 |
| IMG 9.106 – «LHC» (CERN), Switzerland |
 |
| IMG 9.107 – Tokamak «JT-60SA», Japan |
Vzhledem k tomu, že "ti za oponou" si jasně uvědomují prolhanost konvenčního fyzikálního modelu, stavěli by tak nákladné projekty jen proto, aby lidem hodili do očí písek? Něco v tom všem zjevně nesedí. Když však vezmeme v úvahu tyto objekty z hlediska znalostí vyjádřených v tomto článku, vše začíná nabývat poměrně zajímavých obrysů. Ale toto téma je zjevně na samostatné zkoumání. Prozatím se vraťme k posouzení zbývajících mezer z naší tabulky. Abych vám usnadnil orientaci v celém spektru dostupných informací, uvádím tabulku znovu, ale s aktualizovanými údaji.
 |
| IMG 9.108 |
V této fázi máme mezi supravodiči a planetárními rezonátory dvě hlavní shody, a to teplotu a tlak (i když zde je důležité pochopit, že jsou propojeny a je třeba je vnímat spíše jako souhrnnou charakteristiku). Zjistili jsme také, že oba tyto jevy úzce souvisejí se zahuštěním geometrie pole. Nyní se podívejme na fenomén rotace. Víme, že se používá v některých typech rezonátorů, ale co supravodiče? Ukázalo se, že i zde existuje náhoda. Chcete-li to vidět, podívejte se na následující video:
MV 9.10 – «Magnetic Locking WITHOUT a Superconductor!»
Jak sami vidíte, otáčením obyčejného magnetu vysokou rychlostí se dosáhne stejného efektu jako u supravodivosti. Nemůžete hned říct, jak a proč se to děje. I sám autor videa přiznává, že tento efekt je málo známý, a ve svých vysvětleních odkazuje na výzkum jistého Hamdiho Umcara. Pod jeho jménem byla na internetu zveřejněna poměrně obsáhlá vědecká práce nazvaná „Polarity Free Magnetic Repulsion and Magnetic Bound State“. Abych byl upřímný, toto dílo není napsáno tím nejjednodušším jazykem. Podstatu tohoto fenoménu ale pochopíme mnohem snadněji. A k tomu nám opět pomůže geometrie.
Již dříve jsme zjistili, že při ochlazování nebo zvyšování tlaku dochází ke zhutňování krystalické mřížky a podle toho i polí a jejich geometrie. Pokud zrychlená rotace magnetu vytváří stejný fyzikální efekt jako chlazení spolu s tlakem, pak se tato podobnost musí nějak projevit v geometrii. Pojďme se na tento předpoklad podívat. K tomu ještě jednou znázorníme toroidní pole ve formě dvourozměrného geometrického útvaru sestávajícího ze dvou protilehlých vířivých proudů.
 |
| IMG 9.109 |
V této fázi je nutné pamatovat na to, že pole se skládá ze dvou vzájemně propojených složek – toroidní a hyperboloidní. První je vyjádřena energií, která se otáčí v kruhu, a druhá je vyjádřena energií, která spirálovitě proudí do toroidu. Obě složky nějak souvisejí s rotací. Proto ručním otáčením zdroje pole do určité míry urychlujeme rotaci, která je již přítomna uvnitř tohoto systému.
 |
| IMG 9.110 |
Jak je vidět z obrázku, zrychlování spirál vede ke zvýšení počtu ramen. A zvýšení počtu ramen dělá geometrii pole hustější. I když geometrie neodráží skutečný obraz dokonale přesně, nějakým způsobem před sebou vidíme výsledek, podobný tomu, k němuž dochází při zhutňování pole s poklesem teploty nebo se zvýšením tlaku. Během všech těchto procesů se geometrie pole stává hustější a energie se zvyšuje. Do naší tabulky tak dostáváme další shodu.
Je třeba také chápat, že samotný proces rotace na makroúrovni nevidíme, protože k němu dochází na mikroúrovni. To, že tuto rotaci nevidíme, však neznamená, že ji nemůžeme ovlivnit. Makro a mikroúrovně spolu přímo souvisejí. A o tom jsme se mohli přesvědčit na příkladu elektromagnetů, u kterých lze intenzitu pole zvýšit pouhým přidáním dalších prstencových cívek. Funguje tu podobná logika, jen zahrnuje trochu jiný způsob.
Samozřejmě, pokud jsou ramena spirály vnímána jako fyzické objekty, pak by se jich otáčením víc stát nemohlo. Ale tato ramena pouze zosobňují energii v její nejčistší podobě. A pokud povaha této energie úzce souvisí s rotací, pak je logické předpokládat, že tato rotace může nějak souviset s rychlostí a časem. Jinými slovy, opět jsme se dostali k takovému konceptu, jako je frekvence. Ale teprve tentokrát tomuto procesu rozumíme hlouběji a můžeme si frekvenci spojovat nikoli s nějakými chaotickými oscilacemi nebo vibracemi, ale přímo s rotačními procesy pole. Rozpletením zdroje pole tedy harmonicky ovlivníme již existující přírodní energetické procesy.
Nicméně hlavní záhadou je stále logika, která je základem spojení určitých fyzikálních jevů a energetických frekvencí. Dokážeme spojit konkrétní geometrické tvary s konkrétními fyzikálními jevy? Bez dostatečného množství dat je těžké na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Nicméně, tak či onak můžeme předložit nějaké předpoklady. Například ohledně geometrie supravodivosti. Ve skutečnosti jsme se nejčastěji s jasně definovanými geometrickými tvary setkávali v kontextu supravodičů. A tyto obrazce byli šestihrany.
Poprvé jsme se setkali s šestihrany v případě grafenu:
 |
| IMG 9.111 – Efekt vzniku supravodivosti při harmonickém zhutňování hexagonální mřížky grafenu (metodou moaré vzoru). Podrobně zvažováno v předchozích částech tohoto článku. |
A pokud by tento příklad byl jediný, pak by si člověk myslel, že jde jen o náhodu. Když jsem se však zahrabal do různých vědeckých prací o supravodivosti, zjistil jsem, že tvar šestihranu doprovází supravodivé materiály téměř vždy. Jen to ve vědeckých kruzích z nějakého důvodu nazývají poněkud specifickým pojmem, totiž mřížka kagome lattice (z japonštiny 籠目/かごめ). Zde jsou příklady některých vědeckých prací:
• «Chiral flux phase in the Kagome superconductor AV3Sb5» (Xilin Feng a další)
• «Doped kagome system as exotic superconductor» (Wing-Ho Ko a další)
• «Giant and anisotropic many-body spin-orbit tunability in a strongly correlated kagome magnet» (Jia-Xin Yin a další)
• «Massive Dirac fermions in a ferromagnetic kagome metal» (Linda Ye a další)
 |
| IMG 9.112 – «Massive Dirac fermions in a ferromagnetic kagome metal» |
 |
| IMG 9.113 – «Giant and anisotropic many-body spin-orbit tunability in a strongly correlated kagome magnet» |
Pokud ale chcete vidět zásadnější důkazy, pak byste měli věnovat pozornost tomu, jak vypadají plnohodnotné supravodivé dráty. Následující fotografie zachycuje ukázkové průřezy takových drátů v různých provedeních:
 |
| IMG 9.114 – Průřezy supravodivých drátů. Výrobce VNIINM (Rosatom) |
Jak můžete sami vidět, všechny používají geometrii šestihranu. Zajímavé také je, že tato geometrie se škáluje – uvnitř větších šestihranů jsou menší. Tento typ drátu se nazývá „Rutherford kabel“ a říká se mu tak proto, že byl údajně vyvinut v jisté „Rutherford Appleton Laboratory“ (Chilton, Anglie).
Ale pokud je supravodivost spojena s šestihranem, s jakým obrazcem je spojen magnetismus? Za celou dobu, co jsem toto téma studoval, jsem nenašel jediný přesvědčivý důkaz o geometrii magnetismu. Pokud však vyjdeme z logiky, která stála za přeměnou magnetu na supravodič, když byla geometrie pole zhuštěna, můžeme se pokusit zjistit geometrii magnetismu opačným směrem, vycházet z geometrie supravodivosti nám již známé. Když víme, že supravodiče mají hexagonální geometrii, stejně jako skutečnost, že magnety mají nižší hustotu energie, můžeme předpokládat, že požadovaným geometrickým obrazcem je pětihran, protože je to on, kdo jde před šestihranem. Ken Wheeler zjevně dospěl ke stejnému závěru, ale jen jiným způsobem:
 |
| IMG 9.115 – Ilustrace z knihy «Uncovering the missing secrets of magnetism (3rd edition)» |
Důvodem, proč jsme nic takového u zařízení Ferrocell neviděli, je s největší pravděpodobností to, že nejsou schopna zprostředkovat úplný obraz geometrie pole, protože jsou omezena pouze na obecné obrysy.
Odkazy na pentahedrickou geometrii magnetismu lze vidět i na ilustracích ke knize Athanasiuse Kirchera – „Magnes sive de Arte Magnetica“ (1641). Nicméně myšlenka spojení konkrétních geometrických obrazců s konkrétními fyzikálními jevy jednoznačně potřebuje další doplňující fakta. Doufám, že se najdou lidé, které to bude zajímat a kteří objeví více důkazů v její prospěch. Tak či onak, doplním naši tabulku o aktualizované údaje pro ucelenější obrázek.
 |
| IMG 9.116 |
Nyní, když jsme vyplnili většinu mezer v tabulce, zbývá nám odpovědět na nejdůležitější otázku – jaká je geometrie pole naší planety. Pokud najdeme odpověď na tuto otázku, budeme schopni zjistit strukturu velmi mystické substance, která byla v energetických rezonátorech minulosti a která se samozřejmě používá ve skrytých technologiích současnosti. Navíc jsem přesvědčen, že ji bude možné znovu vytvořit i z těch nejběžnějších chemických látek, analogicky, jak to udělal John Keely.
K nalezení odpovědi můžeme jít několika cestami. Prvním je sestavit zařízení podobné tomu, které ukazuje video Alexeje Chekurkova, a začít experimentovat s rychlostí otáčení magnetů a frekvencí ultrazvukového zářiče.
 |
| IMG 9.117 – Metoda Alexeje Chekurkova |
Třebaže je to metoda primitivní, alespoň s jistotou víme, že dříve nebo později bude zvolena požadovaná konfigurace pole a zařízení bude fungovat. Navíc k jeho implementaci nepotřebujete mít po ruce žádné drahé nebo těžko dostupné komponenty.
Druhým způsobem je pokusit se replikovat jedno ze zařízení Johna Keelyho. K tomu je potřeba načerpat vhodnou plynnou látku do uzavřené nádoby (nejpravděpodobnějším kandidátem je vodík), následně v této nádobě vytvořit správný tlak a nakonec - to správně zvukově ovlivnit.
 |
| IMG 9.118 – Cesta Johna Keelyho |
Ale vzhledem k tomu, že neznáme všechny technické detaily Keelyho zařízení, bude tato metoda zjevně plná mnoha úskalí. Navíc je tato metoda jednoznačně časově náročnější a nebezpečnější než například práce s magnety. Proto se k němu uchylujte na vlastní nebezpečí a riziko.
Třetím způsobem je hledání požadované geometrie v přírodě samotné. Vždyť ta je prvotním průvodcem energie, kterou hledáme. Osobně bych začal pohledem na různé rostliny. Něco mi říká, že skutečný důvod jejich růstu vůbec nesouvisí s důvody, které nám uvádí oficiální věda. Je vysoce pravděpodobné, že i rostliny odebírají energii ze zemského pole. A pokud je to skutečně tak, pak to znamená, že mohou obsahovat nápovědu, kterou potřebujeme. Ale pokud se vám mé dohady o rostlinách nezdají příliš přesvědčivé, pak vám doporučuji upřít pozornost na takové živé organismy, jako jsou "radiolarians". Následující obrázky jsou z Kunstformen der Natur od Ernsta Haeckela (1904):
 |
| IMG 9.119 |
 |
| IMG 9.120 |
 |
| IMG 9.121 |
 |
| IMG 9.122 |
Tento druh živého organismu je jedním z nejvýraznějších příkladů ztělesnění přírodní energie. Je obzvláště překvapivé, že některé z nich mají přesně stejné tvary jako prvky energetických zařízení minulosti. Před námi jsou jako jejich miniaturní verze. Mezi nimi by se rozhodně mělo nacházet něco, co nám pomůže při rozluštění tajenky.
Čtvrtým způsobem jsou staré knihy a artefakty. Je třeba poznamenat, že pravděpodobnost úspěšného odhalení něčeho, co stojí za to tímto přístupem, je extrémně malá. Je zřejmé, že téměř všechny nebezpečné knihy a artefakty byly z volného přístupu již dávno odstraněny. Ani stínoví manažeři však nemohou skrýt úplně všechno. Navíc asi sázejí na to, že nevíme, co přesně máme hledat. Ale my už teď víme, že potřebujeme hledat geometrický vzor. A při vší rozmanitosti dochovaných uměleckých prvků se někde musela jeho kopie dochovat.
 |
| IMG 9.123 |
 |
| IMG 9.124 |
 |
| IMG 9.125 |
 |
| IMG 9.126 |
Převzato z různých vydání časopisu «The Workshop» (1868-1881)
Nejpravděpodobnější oblastí objevení tajemství, které potřebujeme, jsou však různé mapy, diagramy a zařízení související s navigací. Důležitým ukazatelem mezi nimi je zejména takzvaná „větrná růžice“, obvykle zobrazovaná jako osmicípá nebo složitější hvězda:
 |
| IMG 9.127 – Převzato z «Сartographical sketch-book of Siberia» by Semen Remezov |
 |
| IMG 9.128 – Převzato z kolekce map rodiny Oliva |
 |
| IMG 9.129 – Převzato z «Alte Schiffskompasse und Kompassteile im Besitz Hamburger Staatsanstalten» by Albert Schück (1910) |
 |
| IMG 9.130 – Převzato z «Alte Schiffskompasse und Kompassteile im Besitz Hamburger Staatsanstalten» by Albert Schück (1910) |
Vzhledem k tomu, že se nám již podařilo zjistit vlastnosti polí, stejně jako skutečnost, že i po zapomenutí starých technologií zůstala navigace závislá na planetárním magnetismu, závěr se nabízí sám - symbol „větrné růžice" přímo souvisí s geometrií zemského pole. Prostě v určitém okamžiku začaly být navigační přístroje všude nahrazovány zjednodušenějšími obdobami a s odchodem starých znalostí a technologií se původní význam symbolu postupně vytrácel.
Doplňující nápověda toho, co symbol větrné růžice kompasu skutečně je, pocházejí z třídy zařízení známých jako Foucaultova kyvadla:
 |
| IMG 9.131 – Artefakt se nachází v «Museo Nazionale Scienza e Tecnologia Leonardo da Vinci», Milan, Italy |
Pokud jsou mé předpoklady správné, tak zpočátku samotné kyvadlo nebylo jen houpající se koulí, ale známým energetickým rezonátorem. Když byl správně naladěn, interagoval se zemským polem a načrtl obrysy právě této geometrie. Nicméně vzhledem k trochu jinému účelu se konfigurace takové koule s největší pravděpodobností lišila od konfigurace používané u standardních sférických rezonátorů.
Tak či onak vše nasvědčuje tomu, že „větrná růžice“ je jedním z orientačních bodů, na které se můžeme při hledání spolehnout. Znamená to však, že geometrie zemského pole se shoduje s tím, co je vyobrazeno na většině typů větrných růžic? Vzhledem k nejednotnosti některých údajů je obtížné na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Nicméně většina faktů, které jsem shromáždil, vede k tomu, že geometrie zemského pole, buď částečně nebo úplně, sestává z obrazce se 6 až 10 hranami.
 |
| IMG 9.132 – 6- a 8-hranný obrazec, pravděpodobně charakterizující geometrii zemského pole. Převzato z Coelestium corporum et rerum ab ipsis pendentium Giovanni Paolo Gallucci (1605) |
Jak jsem řekl dříve, někdo se velmi snažil zakrýt co nejvíce všechny stopy a důkazy, které odhalují skutečnou podstatu energie kolem nás, a zejména tvar geometrie pole planety. Tyto útržky informací, které pravidelně prosakují z různých starých knih a artefaktů, je velmi obtížné shromáždit do jednoho souvislého a jasného obrazu. V jedné ze starých knih se mi však přesto podařilo najít velmi významnou stopu. Konkrétně ilustraci s poněkud neobvyklým vyobrazením severního a jižního pólu Země:
 |
| IMG 9.133 – Zobrazení severního a jižního pólu z knihy „Mundus subterraneus“ od Athanasius Kircher (1668) |
A ačkoli si vír na severním pólu zaslouží neméně pozornosti, nyní chci, abyste obrátili svůj zrak k osmistrannému tvaru na jižním pólu. Přece jen se dostáváme k poslednímu a nejspolehlivějšímu způsobu odhalení požadované geometrie. Jeho podstata spočívá v tom, že se stačí podívat na autentický vzhled pólů naší planety. Právě na pólech by se měla geometrie zemského pole projevit nejvýrazněji. Úplně stejně, jako se to třeba projevuje na různých plodech, jež mají podobný toroidně kulovitý tvar:
 |
| IMG 9.134 |
Někomu se to všechno může zdát absurdní – jak můžete srovnávat celou planetu s obyčejnými borůvkami? Pravdou však je, že realita kolem nás podléhá jednotným zákonitostem. A vše, co jsme dříve považovali za složité, je ve skutečnosti velmi jednoduché. Abyste se konečně přesvědčili o spolehlivosti výše uvedeného srovnání, podívejte se na následující fotografie jednoho z pólů Saturnu:
 |
| IMG 9.135 |
 |
| GIF 9.4 |
Vzhledem k tomu, že známe politiku NASA, je překvapivé, že vůbec schválila toto publikování. Pravděpodobně předpokládali, že si lidé nebudou moci vzájemně porovnávat všechna fakta. Každopádně obří šestiúhelník, který vidíte na fotografiích, není nic jiného než geometrický projev pole planety. A na Zemi na pólech by se mělo objevit něco podobného, i když trochu jiného tvaru. Jak ale můžeme zjistit geometrii zemského pole, když jsou skutečné fotografie jejích pólů skryté? Jediný způsob, jak to udělat, je jet po kruhovém objezdu.
Naštěstí totiž máme v rukou ještě jednu velmi důležitou stopu. S jistotou víme, že kdysi dávno na severním pólu naší planety existoval kontinent, který dnes každý zná pod názvy „Hyperborea“, „Thule“ a některými dalšími. Těžko říct, jak se kontinent vlastně jmenoval, ale v tomto případě to není tak důležité. Mnohem důležitější je, že informace o jeho přibližném obrysu se dochovaly dodnes.
 |
| IMG 9.136 |
A teď mi řekněte, napadlo vás někdy, proč má tak zajímavý tvar? S největší pravděpodobností napadlo, ale pravděpodobně jste našli jen společné vysvětlení, že na pevnině žily čtyři původní národy bílé civilizace, z nichž každý měl svou barvu očí (a pravděpodobně i jedinečné charakterové rysy). Podle téže legendy se ve středu pevniny nacházela velká hora (nebo stavba), široce známá jako „Meru“.
Legenda zní v podstatě velmi věrohodně – samostatný ostrov pro každý národ a centrální objekt pro bohy a případné další doplňkové funkce. Ale co když za tím bylo víc? Mohla by geometrie tohoto kontinentu plnit i funkci obrovského planetárního rezonátoru? Osobně jsem si jistý, že to přesně tak bylo. A pokud mám skutečně pravdu, tak tvar tohoto kontinentu by měl obsahovat náznak tvaru geometrie pole naší planety.
 |
| IMG 9.137 |
Tento planetární rezonátor, který se nachází přímo u výstupního bodu toku hyperboloidní energie, musel shromáždit neuvěřitelné množství energie. Domnívám se, že v jeho hranicích nebylo ani nutné použít žádná pomocná technická zařízení, jako jsou ta, která jsme rozebírali v průběhu článku. Energie se tam musela koncentrovat všude. Stejná okolnost zjevně určila, proč na tomto kontinentu podle legend existovaly rajské zahrady, všeobecná radost a nesmrtelnost. To vše bylo výsledkem dopadu toku energie kolosální síly.
Je ale obrys severního kontinentu přesným odrazem geometrie zemského pole? Vzhledem k našim předchozím zjištěním není snadné na tuto otázku odpovědět. Na jedné straně je poslední možností poměrně jednoduchý geometrický obrazec (tetrahedron), který je energetickým potenciálem nižší než šestihran. Ale na druhé straně nelze vyloučit možnost, že požadovaná geometrie může mít složený charakter a být kombinací několika geometrických obrazců najednou.
MV 9.11 – «Resonance geometry»
Ať je to jakkoli, je obtížné toto tajemství rozluštit sám. Proto opravdu doufám, že mezi čtenáři budou lidé, kteří najdou sílu a čas se vážně zabývat touto problematikou. Čím více lidí bude tímto směrem pracovat, tím rychleji toto tajemství odhalíme. Navíc, pokud se tyto znalosti stanou veřejně dostupnými a obecně známými, nebude již možné je žádnými prostředky zastavit.
A pokud se vám zdá, že toho nejste schopni, nebo si myslíte, že k tomu je třeba mít nějaké zvláštní znalosti, pak vás chci svým vlastním příkladem ujistit o opaku. Ještě před rokem jsem vůbec nic nevěděl o tom, jak fungují technologie minulosti. Stejně jako mnoho jiných lidí jsem jen četl články a dělal si vlastní odhady. V jednu chvíli jsem si ale uvědomil, že se chci a mohu naučit víc. A postupně se mi začala otevírat pravda.
Totéž se stane i vám. K tomu stačí upřímně chtít a začít přemýšlet hlavou. Je tu však jeden důležitý detail, který je třeba mít na paměti po celou dobu vaší cesty. Stejně jako v legendě o Svatém grálu může toto poznání získat pouze ten, jehož duše je čistá od sobeckých a chamtivých myšlenek. Pokud chcete poznat tajemství neomezené energie, abyste získali moc, peníze nebo slávu, nenajdete to, co hledáte. Ale pokud chcete otevřít toto poznání, abyste pomohli lidem a zachránili je před silami Zla, pak vám to bude s náležitou péčí odhaleno.
 |
| IMG 9.138 |
Vzhledem k tomu, co se právě děje ve světě, by mělo být odhalení tajemství neomezených energetických technologií pro většinu lidí nejvyšší prioritou, protože jedině tak lze situaci obrátit v náš prospěch. Pokud lidé nezačnou namáhat mozky hned, pak už bude pozdě. Pokud na sobě nezáleží, tak se zamyslete nad tím, jaký svět zanecháte dalším generacím. Ano, možná za to, co se nyní děje na naší planetě, nemůžeme my. Ne kvůli naší generaci planetu obsadily temné síly. Těžko říct, kdo přesně takový rozpad dovolil – naši předkové, nebo možná samotní bohové. Ale pokud se ani teď o nic nepokusíme, pak bude ještě obtížnější situaci dále napravovat. A to už bude naše chyba, jen a jen naše.
Všichni lidé bez ohledu na rasu, národnost, náboženství a další ideologické aspekty si musí uvědomit jednu důležitou věc. Pokud najdeme tajemství skryté technologie, dostaneme do rukou sílu, která může zcela změnit situaci všech lidí na této planetě. Jen si představte život, kde by nebyli žádní nemocní a zmrzačení lidé. Kde by lidé nebyli nuceni pracovat za babku v neefektivních odvětvích. Kde by se potraviny daly pěstovat kdekoli a jen v té nejlepší kvalitě. Svět, ve kterém nikdo na nikom nezávisí. Nestojí tohle všechno za to bojovat za oživení této technologie?
Nečekejte, že někdo jiný změní svět za vás. Chopte se toho a udělejte to sami. V naší pozici je důležitý příspěvek naprosto každého člověka. Všechny potřebné základy pro výzkum a experimentování jsou vám k dispozici v tomto článku. Jen to musíte používat s rozumem.
 |
| IMG 9.139 |
- konec -
......
Zvláštní poděkování Jevgenii tech_dancer'у za obrovské množství článků, bez nichž by se série „Ztracený klíč“ zpočátku neobjevila a také adminům tart-aria.info a stolenhistory.net za spolupráci při napsání a publikování.
Odkaz na úplný seznam použité literatury a úplný obsah bude zde umístěn v nejbližší době.
Pokud máte nějaké dotazy nebo cenné informace, rád si je přečtu v komentářích k článku. Můžete mi také napsat do LAN na stolenhistory.net (uživatelské jméno - Catalyst).
autor: Antique Lighthouse
překlad: Vlabi
poznámka:
Perfektní článek, děkuji! :-) Hned mne napadlo....co takový ježek v kleci od J. Foglara? Nepopisoval tam "tajně" skutečnou podstatu tohoto zařízení? A pak to všichni vzali jako hlavolam......
OdpovědětVymazatKrásný večer, Michal
Vlabi, klobouk dolů! Překlad Vám asi zabral spoustu času. Článek čtu na etapy. Ne že bych ho nedokázal přečíst naráz, ale abych měl čas nad ním přemýšlet.
OdpovědětVymazatMUDrland Wenca
No neviem či sa mi to podarí napísať zrozumiteľne.
OdpovědětVymazatZačínať makrosvetom nie je vhodná cesta.
Treba začať mikrosvetom. Zoberme si krabicu, v ktorej budú súčiastky na stavbu atómu. Poskladáme si vodík. Z krabice vytiahneme nejaký elektrón, protón a čáry máry máme vodík. (je to zjednodušene)
A otázka za milión, prečo sa tie atómy nerozpadnu? Tie elektróny, protóny, neutróny, higovebozove neviem čo, myóny si tam pobehujú neustále dokola. Odkiaľ majú energiu?
Anonyme, atomy se nerozpadnou díky přítlačné síle neutrin. Z neutrin bere energii permanentní magnet, který bude viset na lednici do doby, než úplně zrezaví. Přítlačná síla neutrin - éteru, je jevem který chápeme jako gravitaci, na kterou fyzici vymysleli teorii o gravitonech, které působí přitažlivou silou proti směru svého pohybu.
VymazatNic blbějšího jsem v životě neslyšel. Až budou klacky na řece plavat proti proudu, tak jí snad uvěřím. Tohle může vymyslet jen podplacený kolaborant!
MUDrland Wenca
Nerozpadnú sa lebo každá častica je v rovnováhe medzi vortexom a antivortexom. Tak ako tornádo. Každá častica je buď samostatným, alebo kombináciou viacerých vortexov-antivortexov. Kombinovať sa môžu buď k sebe - ako ozubené kolesá, alebo prekrývaním - jedna pohltí druhú do svojho vnútra, ale nezničí ju.
Vymazats0lar
Wenco, já ty klacky viděl plout "proti proudu řeky", nebylo vidět, že tam je zpětný proud nebo vítr foukal a těleso mělo tak sílu větru co mu dovolililo proti proudu jít ;)
VymazatJesti jsi to neviděl, tak tomu nevěřím, jenom zamlčuješ tuto výjimku a děláš to samé co dnešní vědci, kdy říkáš "toto funguje vždy, je to etalon" a pak se diví, že někdo řekne "není pravda"...
Za mě, podobné absolutní soudy je právě to co ničí současonou vědu a nějak nevidím rozdíl mezi nima a tebou, pouze jsi na druhé straně, ale děláš to samé...
Anonyme, vodní víry, zpětné proudy, vodní válce jsou běžnou záležitostí, i když nemusí být vidět. Pokud klacek netlačil vítr, byl unášen proudem.
VymazatMUDrland Wenca
Wenco, no jo, ty to víš, ale jsi schopen napsat, že to co jsi komentoval nemá "taky zpětné proudy a vítr" co není na první pohled vidět?
VymazatAnonyme, zkus si poskládat informační "puzzle".
VymazatMUDrland Wenca
Anonyme 17:24!
OdpovědětVymazatŘíká Vám něco kvantová mechanika? Než se mi v roce 1969 (1. semestr VŠ) dostala do ruky kniha KURZ FYZIKY vydaná SNTL v roce 1968, tak jsem si myslel, že kvantová fyzika je nějaká teorie definovaná soudruhem Kvantem (podobné s Kantem). Ale ukázalo se, že kvantová je proto, že pracuje s kvanty energií a jim odpovídajícími částicemi, tudíž hmota není spojitá (analogová), nýbrž nespojitá (digitální). Naštěstí, jinak by byla základní, beztvará a dokonale stejná a dělitelná na libovolná množství!!!
Trocha teorie nikoho nezabije:
Základem hmoty či energie je tzv. komůrka vákua (mrňavá nanokrychlička prostoru). Ta může být prázdná, nebo častěji vyplněná stojatou vlnou energie vakua (viz hvězdné brány, bo vše již bylo řečeno, aby hajzlové neztratili karmu).
Pokud se setkají a dotknou dvě komůrky vakua obsahující vlnění (stojatou vlnu, která se od stěn komůrky odráží sama do sebe), tak dojde k rozšíření obou vln do obou komůrek a jejich sečtení. Tím se vytvoří první částice hmoty (asi neutrino nebo něco ještě mrňavějšího) a zároveň se malinkatá část energie vyzáří do prostoru (asi do prázdné komůrky vakua). Nová částice je pak stabilní, protože k rozdělení do původních vln potřebuje ještě tu část vyzářenou mimo a ta většinou nebývá k dispozici.
Takže žádné čáry máry, ale interakce dvou a více energetických stojatých vln.
Částice se podobným způsobem spojují do větších celků, tvořících složité prostorové útvary (oběhy, kmitočty a amplitudy vln), které jsou stabilní rovněž absencí části energie vyzářené spojením. O konstrukci atomu vodíku raději pomlčím, protože kdo to pochopí je pánem hmoty i energie a tedy celého hmotného světa (vesmíru či po emericku kosmu).
Toto moje vysvětlení je značným zjednodušením, bez důkazů, rovnic, výpočtů a schemat, takže ho musíte brát s rezervou, protože i kvantovka mezičasem pokročila k teorii strun, superstrun, teorii M a chybí pouze teorie velkého sjednocení, kterou údajně objevil Ajnštajn a před smrtí zlikvidoval (raději zlikvidovat poznání než svět)!!!
A odkud mají částice energii? No hmota a energie jsou jenom formy energie. Dá se říci, že hmota je spoutaná energie v mrňavých prostorách komůrky vakua a běda, když se jí rozpadem hmoty podaří uvolnit (anihilace světa jistá).
Ďuro Trulo
a nevadí, že struny atd. je pouze teorie, kteoru prosazuje mainstream? Tedy pouze dojem a ne pojem, i když ty to předkládáš jako onen pojem?
VymazatBer klasiký model vesmíru matiky za jím hafo, ale stále nějaký problém, pak model pslam universe a stačí "základní matika" a vychází v počítačové simulaci všechno, kdežto v klasické skoro nic, a tak yje překládána ta klasická jako pojem i když je to pouze dojem ;)
A 10:15!
VymazatPojem a dojem, toť otázka poznání či znalostí!
Znalosti jsou informace, které můžeme či nemusíme chápat, ale uložili jsme si je do paměti jako relevantní či dokonce pravdivé a to bez důkazu pravdivosti. Z toho plyne, že znalosti mohou být pravdivé informace o existenci čehokoliv, ale mohou být i vylhané a manipulované vymysly (lež).
Již Jarek Nohavica to precizuje v písni PRAVDA A LEŽ.
Poznání čehokoliv je naopak informace trvale prověřovaná osvojitelem na pravdivost a smysluplnost (informace vždy bude abstraktní popis něčeho) a když uživatel této informace objeví nesoulad s jinými informacemi má dilema cože platí a co ne. To se projeví u lidí principiálních tzv. kognitivní disonancí, kterou musí vyřešit sporem argumentů a to pravdivě.
Ale i pravda je pojem, který je abstraktní a mnohdy i manipulovaný, takže její hledání dá jednomu zabrat.
Proč to píšu!??
Protože jakákoliv teorie je pouze abstraktní popis skutečnosti bez nároku na pravdivost (ta se potvrzuje opakovaně kdykoliv má být teorie použita v praxi), takže čím se liší Vaše tvrzení od mého? Mírou znalostí, mírou poznání, snahu zavádět (podvádět) nebo pouze snahou něco okecat a neřešit (a tím se zviditelnit)???
Ďuro Trulo
Znalosti jsou informace, tvrzení se jeví jako nepravdivé. Proč nepravdivé? Protože informace znamená formování uvnitř, kdežto znalost může být kopice přejatých axiómů bez vnitřního pochopení.Pokud stavíme na znalostech v tomto smyslu kam se lze dostat je nasnadě.
VymazatK
Milé Káčko!
VymazatINformace sice jsou niterným produktem, který umožňuje alespoň minimální soulad mezi tím co člověk vnímá smysly a tím co v mysli FORMUJE, jinak by se člověk zbláznil. Ale kromě IN (vnitřní potřeby) má INformace i významnou složku OUT (přenos informace z hlavičky INformátora do hlaviček OUTsiderů, kteří vnímají okolní realitu povrchně a nejsou sami schopni ji přetavit myšlením na INformaci).
Informatika je v podstatě vytváření a přenos informací mezi lidmi pomocí komunikace. K tomu je třeba určitých nástrojů a ty byly vytvořeny již v paleolitu.
Jsou to:
1) vnímání a poznání něčeho smysly
2) formalizace poznaného do informace pomocí abstrakce
3) vyjádření abstrakce pomocí formalizovaného nástroje (JAZYKA - lhostejno zda mateřského, cizího, počítačového či božského).
4) přenos informace pomocí jazyka z hlavičky myslitele do hlaviček debilů
5) respektování struktury jazyka jako nástroje přenosu informace (uzance, pojmy). Největší problém protože debili neznají obsahy pojmů a nerespektují uzance)
6) reakce na informaci pomocí informační odpovědi (názor na obsah informace). Tím vzniká komunikace mezi účastníky, která většinou končí nepochopením, emocemi a násilím.
Každá komunikace potřebuje k existenci tyto vstupy:
1) komunikanty (alespoň dva, průser když jsou jiného pohlaví)
2) komunikační kód (jazyk, který ovládají a ctí všichni komunikanti)
3) komunikační signál (zvuk schopný interpretace jazyka - hlas) (hluchoněmí odchylkou)
4) komunikační kanál (prostředí ve kterém se šíří komunikační signál)
5) komunikační vysílač (hlasivky komunikanta 1)
6) komunikační koder (převodník myšlenky na informaci pomocí kódu (mozek))
7) komunikační přijímač (lidský smysl schopný vnímat komunikační signál)
8) komunikační dekóder (převodník signálu (kódu) nazpět na informaci (mozek))
9) komunikační analyzátor (mozečky komunikantů - nejslabší články komunikace)
10) komunikační šum (rušivý signál kanálu - viz tichá pošta, hukot vlaku)
Druhy komunikace:
1) podle směru signálu
a) jednosměrná (pán a rab)
b) obojsměrná (žák a učitel)
c) vícesměrná (vypravěč a posluchači)
2) podle směru a propojení kanály
a) lineární (pán poručil psovi a pes ocasovi....)
b) cyklická (tichá pošta v kruhu)
c) hvězdicová (jeden hlavní a ostatní podružní (vojsko))
d) síťová (každý s každým)!!!
v moderním světě technika rozšířila kodery (kamera, magič, mobil), zlepšila signály (TV, radiový, bubnový-tam tam), a zkurvila kódy (jazyk, metajazyk, pajazyk), takže se komunikace stává stále náročnější, chybovější a zbytečnější a tím se přibližuje konec pidlivizace. Užijte si to dokud Vás nezapíchnou (otázka je čím v době kovidové).
Ďuro trulo
10:15 - "Pslam universe" je iba preklep, alebo nejaký model Ves-Miru. O tom som ešte nepočul. Prosím o nevedenie na nejaký zdroj.
Vymazats0lar
Ďuro, ad. kvantová mechanika. Ak naozaj veríte tomu, že častica môže mať len jeden balík energie alebo dva a nič medzi tým, a že si pritom hopne zničoho nič na vyšší orbitál, tak potom musíte veriť tomu, že Ves-Mir je digitálny a energetický vzruch sa môže šíriť okamžite. Einstein prišiel s bludnou VTR, ale dokonca aj on bojoval proti kvantovej "spooky action at a distance". Mňa presvedčí len model Ves-Miru ktorý vychádza z teórie poľa a nepoužíva žiadne postuláty. Kvantová teória postuluje všetky svoje častice a pôvod ani jednej nedokáže vysvetliť. A preto všetko načo sa zmohli kvantoví fyzici (za peniace daňových poplatníkov) za posledných 120 rokov je rozbíjanie častíc. Nevedia tvoriť, iba rozbíjať.
Vymazats0lar
Tak jestli umí rozbíjet, tak něco umí, tedy nelze říci opisem "nic neumí", otázka je zda to co dělají je odpovídající model vesmíru a ne pouze popis jedné malinké části matematicky dobře, ale v rámci celku nesmyslně.
VymazatTakže bych všechny teorie co mají neodsuzoval, ale je pravda, že vysvětlování něčeho co nedokáží prostě ignorují a bagatelizují, ale u ostatních konkurenčních teorií podobný problém ukazují jako důkaz "nemáte pravdu", což z vědce dělá "staříka co se bojí", ne nadarmo vývoj v jakékoliv oblasti se rozvíjí nejvíce v době, kdy umře uznávaný "vědec/stařešina" co svojí autoritou ubíjí mladé kolegy, kteří ukazují možnost , že se mýlil a má lživý pocit, že tím se shazuje jeho přínos vědě...
Krásně je to ukázáno na příkladu "prařského pohledu" ve filmu Hauři, kde schazují tehdejší slušovice an příkladu "inženýra co vymyslel něco" (si nepamatuju, jestli to bylo topení či kotel, či něco jiného", kde onen inženýr i režisér/scénarista ukazoval za všivárnu, že někdo inžu pochválil za jeden vynález, za který dostal odměnu, ale že u nich nedostane doživotně vysokou pozici, tu musí obhájit, že na ní bude dalšíma výkonama, že jeden nestačí aby s něj žil do konce profesního života, ukázali tam i jeho zapšklost, když začal kopat, tak v tom "zdravém",a le podle pražáků hnusném "šlušovickém korporátu", buď začne pracovat a může vystoupat zpět na vrchol, ale jestli bude jenom kecat, tak prostě skončí u kydání hnoje...
Ďuro, píšeš, "zlepšili signály"?
VymazatProstě se používají ty samé, zlepšilo se zpracování/příjem/odesílání, nejvíce podle mě byl poslední skok byli fraktálové antény, tedy cesta nebyla jak se říkalo "materiál", ale "geometrie", což umožnilo zmenšení antén, jinak řečeno skok umožnilo něco co říká článek "geometrie" ani omylem "matematika strun apod. moderních teorií" ;)
Moderní technika dle tebe zkurvila jazyk? Jak? Pouze se mění a nikdo nezná "jeho úskalí", protože se ho nikdo nenaučí dobře, což je rozdíl. I při strojového kodu, když neznáš jak ho použít na dané technice, tak to není chyba jazyka,a le tvoje znalost dané platformy, což se vtipně komentuje "počítáš dělá co mu přikážeš, ne co po něm chceš" ;)
Když budeš oponovat "lidský", podívej se na slovo Bolševik co znamenalo kdysi, a průběhem od jeho vzniku dosud, kolik to je 100 leT? A kolik významů má, a toto se dělo vždy, nejenom v moderním světe, stačí se podívat na nářečí kdy sousední dědina mluvila jinak, někde erteple, vedle jablóška a dál zemská jablka... Takže žádný moderní vynález, ale spíše brečíš nad vlastností systému jako takového a místo, přizpůsobnení vlastnostem systému říkáš, že vadný je jazyk, což děláš to samé jako vědci, teorii dáváš, jako platný zákon, ale teorie ukazuje, jenomm, nepochoipení systému a pak sice v části platný zákon, ale zákon nesmyslný, pro někoho, kdo zná skutečné vlastnosti systému systém....
Když už, tak znáš děskou hru na opakován? Kdy se šeptá v nějaké věta/slovo a co s toho vyjde na konci? Ukázka projevu vlastností systému a přesto se najdou lidi jako ty co řekou "moderní doba ničí jazyk"... Neničí, mění se protože systém to dělá přirozeně, je to vlastnost ;)
Celkově jde rozebrat i ty tvoje "body", kdy říkáš že jednosměrná je "pán - rab", ale ona ve skutečnosti je obousměrná, je prakticky stejná jako "učitel-žák"...
Jde o to říkat "myslím si", pak nenastane situaci, kdy ti někdo napíše "nemáš pravdu" ;)
Tím neříkám, že já jsem definoval něco neomylně, ale dal jsem příkaldy, které ukazují, že to co jsi napsal nejsou fakta, ale pouze "názory" ;)
A 11:10 a 11:33!
VymazatAsi jsem zaťal do živého, i když jsem to nechtěl, o čemž svědčí emotivní způsob Vašeho vyjadřování, provázený mizernou semantikou i chybnou gramatikou.
Komunikace pán - rab bývá z 99% jednosměrná (pán poručí, rab mlčky vykoná), pouze pokud pán požaduje po rabovi odpověď (přiznání) jedná se o komunikaci obojsměrnou (i když vynucenou).
Komunikace učitel - žák může být a často bývá jednosměrná (pokud se učitel předvádí a neučí). Správně by tato komunikace měla být vyváženě obojsměrná, aby se žák mohl kdykoliv ptát, nesouhlasit, argumentovat a učitel tak dostal potřebnou zpětnou vazbu!!
Moderní technika pochopitelně jazyk zjednodušuje, protože nutí ke stručnosti na úkor přesnosti, i když rozhodující element je komunikant, který může techniku ovládat a svůj jazyk interpretovat bez deformací.
Pravdu máte v tom, že jakýkoliv jazyk je nástrojem lidských komunikantů a jazyková kultura (bohatost, přesnost, jednoznačnost, pravdivost, představivost) je především tvořena schopností a potřebou člověka jazyk zvládnout a správně používat (nad tím se prosím zamyslete, také jazyk používáte zjednodušeně).
A co se týče autorit (vědců, lekařů), tak tam je situace komplikovaná.
Věda, vzdělávání, zdravotnictví a teologie zpočátku přinášejí lidem poznání a obohacení života a proto jim lidé věří bez výhrad. Toho zneužívají DEPRIVANTI, kteří žijí na úkor lidí práce a potřebují lidi ovládat (strachem, mamonem, drogami). To se jim snadno daří, když ke svým záměrům získají spolupráci znalých a tak se z křesťanství časem stalo satanství a ze zdravotnictví farmakomafie nebo z ekologů ekoteroristi. Holt autority bývají často zneužívány (podplaceny, zastrašeny, donuceny) v žoldu vládců.
Nic na světě se neděje náhodou a za veškerým děním hledejte člověka (většinou zločince). Tento svět se ocitl na hraně bezedné propasti a v současnosti bude vykonán poslední krok. Otázkou je zda do nebo od propasti?????????
Ovlivnit to mohli maličkou měrou všichni lidé, ale naprostá většina to ovlivnila negativně, protože sledovala pouze osobní prospěch (no a teď čumí do bezedné díry (ještě, že je mi 74 let a svoje jsem si odžil).
Přeji všem, aby prohlédli a odstoupili od propadliště do nicoty, otočili se zády a odkráčeli do nového světa (ta možnost se právě otevírá, neokonům a satanistům zvoní hrana stejně jako nám slušným lidem).
Neváhejte a vykročte Ďuro Trulo
sd
Vymazat==
No spíše ťal ,do živého já, když místo diskuse o obsahu diskuse, začínáte ponižováním oponenta, aby jste pak dodal důrazu dalším slovům, které tímto chcete povýšit "jako více pravdivá" :D
Ale, můžeme první skutečný obsah diskuse provést jako vy ;)
Píšete pán-rab, že jenom poslouchá rozkazy? Nu, ani omylem, musí vysvětlit co chce, rab dost často se ptá jak přesně, případně jakým způsobem. Což je jako žák vs učitel, zde si kpnu do vaší "jazykospyteckých schopností", žák-učitel je základní škola, kde se fakt nediskutuje jako na vysoké škole, která vašemu popisu odpovídá, ale tam je to student vs profesor/docent... Takže když už "ámosíte", tak bych doporučil ne stylem, že se střelíte do vlastní nohy ;)
Moderní technika nezjednodušuje komunikaci, nenutí ke zkracování, to bylo krátký čas, v době SMS, bohužel pro vás, tato krátká doba už je pryč a změna začala v době ICQ (v ČR)...
Komunikace dneska je už jako člověk co si pamatuje dobu před mobilovou, pročil SMS a teď i využívá dobu Messengerovou, tak bohužel vy máte jenom dojmy, dneska komunikujete klidně celý den, sice odpověď co 15-30 minut apod., ale za celý den to dá x-krát víc než co se nakecalo, před mobilama...
Tedy spíše vy ve své bublině nekomunikujete, ale to neznamená, že svět okolo vás nejede jinak, spíše si myslím na co v minulosti stačil 10minutový hovor je dneska debata na 2-3 dny, tedy praí opak vašcih dojmů.
Jazyk se používá minimalisticky, inklinuje k tomu, kdy lidé nějaký pojem zkracují pod jeden název a tím dávají bohatost, ale ta bohatost o které mluvíte vzniká právě zjednodušováním, aby se zkrátila "delka sdělení a pojmula co nejvíc"... Tady taky nesouhlasím s tím co jte řekl a odpovídá to i tomu co na VŠ učí v gramitikách (apod. předmětech) ;)
U lékařů apod. není situace "komplikovaná", pouze jiná v tom, že zedník potřebuje pojmenovat pro obor "100slov" a doktor "10000", což není složitost jazyka, ale bohatost slov, složitost je ona gramatika a tu má zedník stejnou jako doktor, pouze rozdíl je v tom,že to potřeuje použít 10x za den a doktor 1000x, což ale neříká, že je to složitější, ale častější užití...
Nejednom deprivanti, sociopati apod. bytosti také a ikdyž si to nechcete přiznat, i normální člověk manipuluje jenom má jinou červenou čáru, kdy to bere společensky jako nepřijatelné, takže i zde z mého pohledu jste napsal nesmysl ;)
Tak za vším člověk není, pouze za tím co má co do činění s člověkem (např. výbuch supernovy fakt ne...), tedy předvádíte matení, které připisujete pouze lidem jako deprivanti ;)
Ovlivnit můžete cokoliv, ale musíte vědět jak, musíte znát jak skutečně funguje systém, nebrat některé jevy chování, že jsou pouze výsadou deprivantů, ale i obyčejných lidí...
O věku to není, někdo je v 25 mooudrý jako 80desátiletý mudrc a jiný v 80 hovádko z myšlením 16 rozmazlenýho fagana :(
Běžný člověk může ovlivnit budoucnost tím, že vychovává další generace, své potomky, vnuky. Když na toto rezignuje, ať je důvod jakýkoliv, tak se zbavil 90procent toho jak může ovlivnit svět okolo sebe, to se zapomnělo a dnešní doba je v tomto těžce mimo, že každý vykládá, že svět se mění "na ulici, kecáním na schůzích apod.", ne svět lidé nejvíce mění výchovou další generace, tím vystoupíš z nicoty, tím, že budeš pokračovat v dalších generacích, jak to věděli desítky genberací rodičů před tebou ;)
A 21:36 tzv. sd!!
VymazatNa Váš komentář nelze racionálně reagovat, protože je hromadou polopravd, nepravd a manipulací, bez jakékoliv opory v argumentech a bez úcty k jazyku (tím nemyslím gramatické chyby, nýbrž výroky bez jakéhokoliv obsahu).
Proto již nebudu ztrácet čas diskusí o ničem, protože Vám vážený pane jde pouze o dehonestaci názoru protivníka za každou cenu, bez pravdivých argumentů. Přečtěte si moje a Vaše příspěvky několikrát a zkuste se nad nimi zamyslet zrcadlově (vyměnit si role a autorství) a možná pochopíte co jsem nyní napsal. Přeji Vám mnoho úspěchů a návdavkem Vám dám radu. Každá kritika má být věcná, podložená argumenty a navíc exaktní (pravdivá, jednoznačná a přesná). Zkuste se to někde naučit a pak se pusťte do kritiky čehokoliv. Přeji mnoho úspěchů a příznivců.
Ďuro Trulo
https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/10724-posledni-rozhovor-s-nikolou-teslou-neuveritelne-informace-ktere-berou-dech/
OdpovědětVymazatMoc díky!!
OdpovědětVymazatNaprosto úžasné.
Ovšem musel jsem to číst na třikrát abych to nějak vstřebal. :)
Moc dobrá práce, ještě jednou díky.
Mc Cali
Obzvlášť velký dík. Mám nad čím přemýšlet. Musím si to ještě několikrát přečíst. Ten sestuhelnik na Saturnu a na borůvce mě tedy "dostal".Je opravdu o čem přemýšlet. Ještě jednou všem kdo se na tomto pořadu podílel moc díky. Kamila
OdpovědětVymazatVlabi,
OdpovědětVymazatdíky Vám za skvěle odvedenou a věřím, že pro Vás velmi náročnou, práci.
Máte mé velké uznání.
Jirka
Fungujúci model Ves-Miru musí splniť minimálne 4 podmienky:
OdpovědětVymazat1. Odpovedať na otázku prečo Ga-Laxia naša a iné sa otáča ako koleso bicykla a teda porušuje Keplerove zákony? Teda vzdialenejšie objekty sa pohybujú rýchlejšie ako tie bližšie?
-Mejnstrím má 2 vysvetlenia, jedno "lepšie" ako druhé: "všetko to drží pohromade tmavá hmota, ktorú nevidno, ale určite tam je, vlastne 96% hmoty vo vesmíre nevidno, ale má gravitačný vplyv", alebo "hviezdy držia na galaktickej orbite pomocou strún a superstrún, superhrdinov ktorých nikto nevidel, nepočul, ale predsa majú obrovskú silu a sú takí cool, že na ich matematický model potrebujete superpočítač!".
2. Popísať ako z poľa vznikajú častice a odvodiť/vypočítať všetky ich parametre.
-Mejnstrímová kvantová teória všetky častice postuluje, čiže proste povie: "nech je elektrón s takým rozmerom a takou hmotnosťou". Nedokáže odvodiť a vypočítať žiadnu z častíc s ktorými operuje ani nevie vysvetliť ako vznikli.
3. Vysvetliť všetky javy len pomocou jednej jedinej interakcie, ktorá má elektromagnetickú povahu, inými slovami zoradiť javy do kauzálnej pyramídy, kde prvopočiatočnou príčinou musí byť elektromagnetické pole.
-Mejnstrím opäť postuluje až 4 typy interakcií - 1. slabá, 2. silná, 3. elektromagnetická, 4. gravitačná. Najprv teda rozdelil, a teraz sa snaží zjednotiť. Znie to ako typicky nosatý prístup k manažmentu gojímov: rozdeľuj a panuj.
4. Každý jeden jav musí mať dualitu a vyvolávať svoju dualitu. Akcia je príčinou reakcie.
-Mejnstrím napríklad tvrdí, že vo vedeniach vysokého napätia tečie elektrický prúd povrchom vodiča (resp. v tenkej vrstve povrchu vodiča, ktorá je tým tenšia, čím je vyššia frekvencia) vo forme vírivého prúdu. Vortex tlačí elektróny smerom k povrchu, ale na povrchu sa celý jav zastaví a nad povrchom vodiča je vraj len nerotačné homogénne elektrické pole. Z ničoho nič sa vír na povrchu zastaví - proste žiadna kontinuita - a pritom dobre vieme, že žiadny jav neskočí z nuly na jednotku okamžite, ale vždy je prechod kontinuálny a plynulý.
5. Nesmie sa hrať s časom. Čas je konštantný, neexistuje žiadna jeho "dilatácia" ani poruchy. Musí byť jasne definovaná kauzálna pyramída, čo je príčina a čo dôsledok. Dôsledok môže ovplyvňovať príčinu, ale nesmie predbehnúť príčinu, lebo je to blud. Dieťa nemôže existovať skôr ako matka.
-O Einsteinovej Teórii relativity (ktorú ukradol Poincarému a iným) radšej pomlčím.
Tak čo, máte niekto nejaký model? :)
s0lar
Trošku som sa prerátal, je to 5 podmienok :)).
OdpovědětVymazats0lar
Článok je strašne dlhý a tak sa stráca podstata.
OdpovědětVymazatK Zemi patrí Mesiac. Ten spomaľuje vodu aj zemskú kôru. Zem je tokamak a Mesiac jej s výrobou elektriny výrazne pomáha. Jadro Zeme sa vďaka gravitácii Mesiaca pohybuje rýchlejšie ako zbytok. Preto dochádza k silnejšiemu magnetizmiu a výdatnejšej výrobe ekektriny. Práve elektrina a magnetizmus stáli za zrodom organizmov na Zemi.
Gravitácia je závislá od sily väzieb v hmote. Hmota, to sú predsa sily, ktoré spájajú jednotlivé častice. Čím sú pospájané silnejšie,tým majú väčšiu tiaž. Muž s rodinou má väčšie záväzky a zodpovednosť ako muž bez rodiny. Gravitácia pôsobí vo všetkom, všetkými smermi. To je ekvivalent toho, že človeka k Bohu priťahuje gravitácia. Áno. Ale skôr by som povedal, že je to elektromagnetizmus, polarita, kebo nie všetci veria v Boha.
Frekvenciami sa dajú väzby v hmote narušiť a tak sa hmota začne prirodzene správať inak. Nič viac v tom netreba hľadať.
Vesmír je v pohybe, lebo je to organizmus, tak ako každý iný. Žije a hýbe sa vo svete, kam oko nedovidí. Ani naše bunky a mikrorganizmy netušia, že sme tu a tiež netušia, že sú zložené z atómov. Človek je jediný okom viditeľný tvor, ktorý môže nazerať do svetov "pod" ním,o do sveta "nad" ním dosiaľ nedovidí.
Milan