Co se děje s mrtvými buňkami v lidském těle?

Slyšeli jste někdy lékaře, že by se zabýval otázkou, co se děje s mrtvými buňkami v lidském těle? Já ne a myslím, že o tuto otázku se nikdo ani neotřel. Proč?

Buňky lidského těla mají omezenou životnost. Během svého života se množí dělením. Ze starých buněk vyrůstají nové a staré zanikají. Jak zanikají? Vysublimují, nebo se teleportují do jiných časoprostorů? To asi těžko. Odpověď je jednoduchá. Buňky docela normálně shnijí. V těle nosíme zvěřinec symbiotických bakterií, které se mimo jiné starají i o úklid organismu. To znamená, že tyto bakterie zpracují mrtvé buňky podobným způsobem, jak se nakonec postarají i o celé mrtvé tělo. Samozřejmě, že na likvidaci mrtvých těl se ve volné přírodě podílejí ještě predátoři, mrchožrouti a červi. Co však nezpracují oni, zpracují různé druhy bakterií.

Proč se o tomto faktu nezmiňuje medicína? Například v sedimentech by se určitě daly bakterie najít, ale nikde o nich není ani zmínka. Sedimentace slouží pouze k přibližné orientaci, zda by v těle mohl být zánět. 

Celá situace budí dojem, že lidské tělo je sofistikovaná, sterilně čistá mašinka, která, když se pokazí, tak tomu stavu říkáme nemoc.

Je tedy na místě si přiznat, že lidské tělo z malé části neustále hnije, jen co se narodí. Ve skutečnosti dokonce už v těle matky, protože během těhotenství stihne výměnu buněk několikrát. Proto se zvýšené znečištění krevního oběhu matky vždy negativně podepíše na jejím zdraví. Medicína se touto otázkou vůbec nezabývá a už vůbec ji nemedializuje. Pokud by se jí totiž zabývala, její šílený mrakodrap diagnóz by se zcela zbortil do několika málo.

Neexistuje stav lidského těla, na který by neexistovala analogie v přírodě. Lidské tělo se dá přirovnat k řece. Tu obývají mikroorganismy, rostliny a různé druhy živočichů. Jeden požírá druhého a řeka je označována za zdravý ekosystém. V tůních a slepých ramenech sice hnijí úsady, ale vzhledem k tomu, že tvoří pouze zlomek řeky, dá se o ní říci, že je celkově zdravá. Z takové řeky se můžete napít. Bohužel, v našem civilizovaném světě je takových řek čím dál méně, ostatně stejně jak zdravých lidí.

I zdravé lidské tělo je podobným ekosystémem. V organismu sice hnijí mrtvé buňky, ale vzhledem k jejich zanedbatelnému množství se dá o funkčním těle říci, že je zdravé.

Pokud je řeka znečišťována, mění se její stav od nemocné, až po mrtvou řeku. Znečištění obvykle začíná přítoky ze septiků, přes průmyslový odpad různého stupně jedovatosti, až po silné jedy. Vzpomeňte si na nedávnou otravu Bečvy a mrtvé ryby. A lidské tělo je na tom stejně. Starší tělo se podobá slepému ramenu řeky, v kterém je míra hnilob vyšší. Tělo má co dělat s vlastním odpadem, a pokud do něho přidáme ještě další cizorodé látky, jeho stav se může podobat Bečvě, do které někdo vylil jed. Záleží jen na míře jedovatosti těchto látek a jejich množství.

I vakcíny starého typu tělo znečišťují a mohou způsobit určitý druh otravy tak, jak jsem popsal v tomto článku. Některé vakcíny nového typu však mají ještě jinou funkci. Pokud se prokoušeme kosmeticko - rétorickým obalem z odborných termínů, zjistíme, že do těla nasadí konkurenční infekci, která obsazením životního prostoru konkuruje infekci budoucí. Tento mechanismus konstruktéři vakcín obšlehli z přírody. Například brambory omezí růst plevelů odebráním většiny vody, živin i světla. Výstižnějším příkladem je ale účinek vlašského ořechu. Ten konkurenčním stromům odebírá nejen světlo, vodu a živiny, ale navíc jeho kořeny produkují látku pro kořeny jiných stromů jedovatou. Pokud v jeho blízkosti nějaké stromy rostou, většinou jen živoří.

Malý příklad: 

Dejme tomu že bych chtěl náš pozemek infikovat švestkami. Manželka však z obavy, že bych měl švestičky radši než ji, provede vakcinaci pozemku tím, že nasadí ořechy. Já poté infikuju pozemek nasazením švestek. Manželka sice švestkové infekci nezabránila, ale mojí infekci se moc dařit nebude. Některé švestky uhynou a ty, které přežijí, budou neduživé a slabého vzrůstu i plodnosti. Výsledkem bude, že namísto popíjení slivovice s kamarády, budu s manželkou louskat ořechy.

Proto vakcíny proti covidu nechrání, ale mohou zmírnit průběh onemocnění. Mohou, pokud ovšem rovnou nezabijí. Míra mortality je dána mírou znečištění vakcinovaného organismu, přičemž cesta znečištění organismu bývá různorodá. Jsou to zmíněné mrtvé lidské buňky, kosmetika, jídlo, pracovní intoxikace, stres, lokální míra znečištění ovzduší, alkohol, psychotropní látky, farmaceutika a vakcíny. Vakcíny nového typu jsou nebezpečné tím, že každá nová vakcína přinese do těla novou infekci. Když se vám nepodaří uhnat si zahuštění krve, až k patologickým stavům zběsilým životním stylem, dozajista se vám to podaří vakcinací. Dokonce i ti, kdo dbají na zdravý životní styl a nepijí alkohol, si za pomoci vakcín uženou cévní systém do stavu srovnatelného s totálními alkoholiky, tak jak jsem popsal v tomto článku.

Připomenu na tomto místě slova Iriny Michailovny Sazonovy, že AIDS se nemůžete infikovat, ale můžete si ho uhnat. Všimněte si prosím zmínky o pandemii a snahy o vakcinaci.

Architekti nových vakcín původně chtěli vytvořit vakcíny s odloženým exitem, jak je popsáno v tomto článku. Zatímco u nás je poměr očkovaných a neočkovaných, hospitalizovaných na JIP zhruba 1:1, v Belgii jsou na JIP pouze očkovaní. Situace se jim předčasně vymkla z ruky proto, že nepočítali s různou mírou znečištění organismu z jiných zevních zdrojů, různou mírou znečištění vlastními mrtvými buňkami a také s individuální rychlostí detoxikace. To mají za to, že uvěřili zkazkám o virech! Kdyby věděli, že viry jsou torza mrtvých buněk, ať vlastních nebo symbiotických bakterií, věděli by dopředu, že to jinak ani dopadnout nemohlo.

Symbiotických bakterií je celá řada. Nejlépe viditelnou je zlatý stafylokok. Podle toho, že je jeho výskyt podmíněn vyšší hladinou močoviny, lze logicky vyvodit, že ji zpracovává, Proto je moč žlutá, i když jíme a pijeme bezbarvé jídlo a pití. Výměšky stafylokoka barví hleny a mízní tekutinu do žluta. Přemnoží se, pokud má dostatek potravy, a proto je všeobecně považován za patogenní. Pokud by se nám ho však - hypoteticky - podařilo z těla odstranit, patrně bychom si uhnali perforaci střev kvůli leptajícímu účinku kyseliny močové. I o něm ale platí, že je "dobrý sluha, ale zlý pán". To v případě, že se přemnoží a v plicích pak způsobí zápal plic.

Jeho výměšky jsou viditelné nejen v moči, ale také v tzv. pigmentových znaménkách. Je to další z omylů, anebo cílených lží medicíny. Výměšky zlatého stafylokoka lze dostat z podkoží ven termoreflexními nálepkami formou mokvajícího boláku, který produkuje nezaměnitelný žlutý výměšek. Pigmentová znaménka nemají s pigmentem společného vůbec nic!

Na příkladu zlatého stafylokoka jsem vysvětlil, jak fungují symbiotické bakterie. Všichni je máme neustále v těle. Pokud mají dostatek potravy, přemnoží se, podobně jako když chováte třeba slepice a na žrádlo jim chodí potkani. Pokud je budete překrmovat, posílí to populaci potkanů. Pokud budete slepicím potravu odměřovat a počkáte u nich, než ji sezobou, na potkany nic nezbude. A když chov slepic zrušíte, potkani se odstěhují ke štědřejším sousedům.

V lidském těle je tomu zrovna tak. Pokud budete svým symbiotickým bakteriím podstrojovat látkami, které v krvi vůbec nepotřebujete, budou se přemnožovat stále častěji. Ano, většinou splní svoji samočistící úlohu. Při trvalém překrmování stále novými druhy dobrot se však dříve nebo později stane, že symbiotické bakterie vyloučí tolik metabolitů, že otráví a ucpou cévní systém v nejslabším místě a nastane kolaps. Pokud se tak stane v životně důležitém orgánu, nemusíte to přežít.

Dochází vám, že kašlíky, rýmečky, chřipečky, koronáčci a jiné budoucí takzvané virózy jsou v první řadě očistným procesem? Ano, je tomu tak. Pokud neznáte způsob, jak rozpoznat, že tělo potřebuje očistný proces, a pokud neznáte způsob, jak tělu pomoci v očistě, tělo přejde do automatického očistného režimu a to i proti vaší vůli! Prostě onemocní. 

A o tom, jak pomoci tělu, jsem psal zde a zde. Během víc jak pěti let jsem ani jednou neonemocněl, ačkoli do té doby mne složila chřipka minimálně dvakrát do roku. V podstatě mne vůbec nezajímá, jaká nemoc je letos v módě. Všechny se chovají stejně. Minulý týden mne začalo bolet koleno. Na bolavé místo, pod meniskus, jsem nalepil termoreflexní nálepku. Je to tzv. blízký akupunkturní bod. Nezabrala. Zkusil jsem tedy vzdálené body, jednu nálepku na stehno, druhou na holeň. Zase nic. Pak jsem našel další vzdálený bod nad pravým kotníkem. Ta zabrala! Místo pod nálepkou trochu opuchlo, hřálo a za pár dní se vrátilo do normálu. Na druhý den jsem kopal jámy na stromky. Rýč i krumpáč byly nezvykle těžká, pracoval jsem z posledních sil a myslel jsem, že udeřila moje poslední hodinka. Práci jsem dokončil se zatnutými zuby. Po dvou jamách jsem byl sedřený, jak kdybych složil vagon uhlí. Po obědě jsem usnul a chrápal jak Baryn. Po dvou hodinách spánku mně bylo jasné, že prostě nemám svůj den a jel domů. S pauzami na jídlo a pití jsem prospal odpoledne a celou noc. Ráno jsem se vzbudil v obvyklé formě a došlo mi, že jsem právě prodělal zase nějakou virózu.

Postup nemocí je vždy stejný, přesný jak matematika! Někde začne bolet ucpaná céva. Tu teplem roztáhnu, rozproudí se krev a infekce se roznese do celého těla, což tělo přiotráví. Je unavené, potřebuje spát a v klidu vylifrovat odpad ven. Přesnější princip je zde.

Když žralok cítí, že na něho něco leze, zaparkuje v mořském "depu" a nechá se oždibrávat malými rybkami od parazitů.

Šimpanzi se nacpou chlupatými listy jedovaté rostliny, aby se na chlupy napíchli červi a odešli ven s listy i se stolicí. Aby se z rostliny neotrávili, nacpou se poté jílem, který jed absorbuje.

Když se daňci necítí dobře, přijdou ke mně na zahradu, ožerou mi všechny túje, aby thujonem vypudili červy. (Já pak sakruju, že odešli bez zaplacení.)

Ale člověk, ten si nechá intravenózně aplikovat další infekci, jak kdyby měl vlastních málo. 

Kde proboha přišel Darwin na tu svou evoluci?

MUDrland Wenca