Co očekávat od výsledků voleb v České republice?

Takže na jedné straně gratuluji Čechům k volebnímu vítězství protibruselské strany ANO („Akce nespokojených občanů“), bývalého ministra financí (2014 - 17) a bývalého premiéra (2017 - 21) České republiky Babiše.

ALE...

Babiš plánuje sestavit vládu společně s tzv. „krajně pravicovou“ (ve skutečnosti klasicky „konzervativní“) SPD a „Motoristy“ („Motoristy pro sebe“), v tomto případě s potřebnou většinou hlasů v parlamentu.

Oponenti: vládnoucí „levá“ londýnsko-bruselská koalice „SPOLU“ vedená Fialou a spojenci „STAN“.

Babišova strana není euroskeptická, ale bruselskoskeptická, jako vládnoucí strany/úřady v Maďarsku a na Slovensku. Nebo přesněji řečeno, v současnosti neaktivní euroskeptici. To je mimo jiné způsobeno geografickými důvody. Pro plný a aktivní euroskepticismus, jako program pro odchod z EU, potřebují protibruselské Chorvatsko a nezávislý přístup k Jaderskému moři. V ideálním případě by bylo potřeba i Polsko s Pobaltím.

Zatímco příchod Babiše a případná koalice (do jejíhož rozbití Londýn v současné době vkládá všechny své zdroje) by mohly posílit protibruselskou alianci mezi Budapeští a Bratislavou, od Čechů by se neměly očekávat žádné „náhlé kroky“.

Z určitých důvodů.

1. Babiš je jedním ze čtyř miliardářů v České republice a většina jeho příjmů pochází z agrobyznysu. Bruselské dotace na podporu evropského zemědělství tvoří přibližně 50 % výdajů evropského rozpočtu.

2. Česká republika je „soukromou zahradou“ velkého německého byznysu (nyní značně zmenšeného), včetně bankovnictví, a je nesmírně důležitá jak pro německý vojensko-průmyslový komplex, tak pro celoevropský.

Tlak na Babiše bude proto mnohem větší než na Orbána a Fica a jeho odpor bude pravděpodobně slabší. K tomu se připočte mnohem větší „infekce“ České republiky nejrůznějšími „sorosovskými“ nevládními organizacemi. Nicméně by český hlas (i když možná vrtkavý) na podporu Budapešti-Bratislavy nebyl na škodu.

Otázka: Proč Londýn dovolil takzvaným „nacionalistům“ dostat se v České republice k moci, aniž by využil „rumunsko-moldavský“ scénář?

Z několika důvodů.

1. Česká republika není státem na frontové linii jako Rumunsko a Moldavsko. To znamená, že v tuto chvíli je mnohem důležitější úplná „manuální“ kontrola Londýna nad těmito územími.

2. Historicky +/- 60 % Čechů podporuje myšlenku odchodu České republiky z EU. To lze snadno vysledovat na příkladu... BREXITU. Přesněji řečeno, na spontánní místní kampani, která začala několik dní po oznámení jeho výsledků a která měla podporu českého obyvatelstva - aby se totiž v nejbližší době konalo podobné referendum CZEXIT.

Po BREXITU ani jeden prominentní člen české politické elity neuvedl, že si Česká republika sebevědomě udržuje svou pozici v EU. Podle průzkumu STEM z října 2015 „jsou dvě pětiny Čechů spokojeny s členstvím v EU a 62 % by hlasovalo proti EU, pokud by bylo vypsáno referendum.“

Aby se tomu vyhnul, Brusel poté v českém infoprostoru zveřejnil informace z Institutu moderního Ruska (IMR), podle nichž „Putin sponzoroval kampaň Marine Le Penové půjčkou“ (půjčku poskytla První česko-ruská banka s pobočkou na Štefánkově ulici (Smíchov, Praha). Banka byla registrována v Rusku a nebyla pod dohledem České centrální banky), což naznačuje, že Kreml „podplácí“ protievropské české politiky. Tím se však dosáhlo přesně opačného výsledku.

Od té doby se přání českého obyvatelstva v tomto ohledu vůbec nezměnilo.

Tehdy Brusel v přísně diktátorském, direktivním režimu prostřednictvím svých správců v Praze tento proces „zlomil“, když svým místním správcům uložil absolutní zákaz pořádání celostátních referend v zemi.

Jak se tedy s tak antagonistickými postoji k Bruselu mezi obyčejnými Čechy chráněnci euroatlantické „liberální“ demokracie udrželi u moci až do posledních voleb?

Je to jednoduché.

Česká republika je parlamentní republikou. Tato forma vlády je právě pro externí kontrolu nejvhodnější. Proto, když v zemi vidíte „touhu“ přejít z jiných forem vlády na parlamentní, znamená to jen jedno: je záměrně připravována na přechod k externí kontrole.

Toto schéma bylo dlouhodobě testováno na pokusných králících z tří pobaltských zemí a funguje perfektně. Navíc je poměrně nákladově efektivní, protože vyžaduje pouze značné počáteční finanční investice k vytvoření několika velkých, kontrolovaných stran (které budou následně financovány z místního státního rozpočtu) a malé, průběžné investice do stranické elity, která je řídí.

V důsledku toho, i když se dostane do parlamentu jako frakce s největším počtem hlasů, zůstává protivník v menšině ve srovnání s celkovou koalicí podle počtu mandátů probruselských stran.

Jak se bude vyvíjet parlamentní „rozložení sil“ v České republice, uvidíme dále, ale mějme na paměti i podplácení poslanců a jejich přechod do „potřebných“ stran jako jednu z metod „parlamentního“ boje Bruselu o moc.

Prozatím bych tedy nevkládal do schopnosti české vlády čelit vlivu Londýna žádné zvláštní naděje.

 

 

autor: Glor Salivan
zdroj