„Efekt sté opice“ působí i na lidi

Mnozí z vás pravděpodobně již slyšeli výraz „efekt sté opice“, ale ne všichni vědí, co přesně znamená. Navíc zdaleka ne všichni slyšeli o pokračování  těchto experimentů, tentokrát již s lidmi.  Co tento „efekt“ vlastně znamená, kdy a kde byl poprvé studován a kde byly publikovány  první výzkumy?

Odpověď na tyto otázky najdete v knize A. Danilina „Hledání vize“, kde mu jeho učitelka – žena s jasnovideckými schopnostmi – podrobně vyprávěla o těchto  experimentech  následující: 

 

„Kdysi jsem četla knihu Laila Watsona „Životní proud: biologie nevědomí“.  Popisuje 30letý vědecký výzkumný projekt s japonskými makaky. Samotný příběh je následující.  

 

Na ostrově Koshima v Japonsku žila kolonie divokých opic. Vědci jim dávali sladké brambory, které rozhazovali po písku. Opice měly sladké brambory rády, ale nelíbil se jim písek a špína na nich. Osmnáctiměsíční samička, kterou  nazývali  Imo,  objevila, že tento problém může vyřešit tím, že brambory umyje. Tento trik pak naučila svou matku. Opice, které si s ní hrávaly, se tento nový způsob naučily také a naučily to i své matky. Brzy všechny mladé opice myly své batáty, ale z dospělých se toto chování naučily pouze matky, které napodobovaly své děti.

Vědci zaznamenali tyto události v období mezi lety 1952 a 1958. Ale najednou, na podzim roku 1958, počet opic, jež myly batáty, na ostrově Kosima dosáhl kritického množství, které doktor Watson libovolně stanovil na 100, a téměř všechny opice na ostrově začaly mýt brambory bez jakéhokoli vnějšího podnětu.

Kdyby se to stalo pouze na jednom ostrově, vědci by to možná vysvětlili komunikací mezi opicemi. Ale umývat brambory začaly opice na všech okolních  ostrovech  současně. Dokonce i na hlavním ostrově v Takasijamu opice brambory umývaly. Přitom tyto opice neměly žádnou možnost komunikovat mezi sebou žádným nám známým způsobem. Něco takového vědci pozorovali poprve. Došli tedy k závěru, že musí existovat nějaká morfogenetická struktura (nebo pole) pokrývající všechny ostrovy, díky které mohly opice komunikovat. Mnoho lidí o fenoménu sté opice přemýšlelo.

O několik let později se skupina vědců z Anglie a Austrálie  začala zajímat o to, zda stejnou schopnost nemají i lidé. Provedli tedy následující experiment: vytvořili fotografii, na které byly stovky lidských tváří, malých i velkých. Celá fotografie se z těchto tváří skládala, ale na první pohled jich bylo možné rozpoznat pouze šest nebo sedm. Aby bylo možné rozpoznat i ostatní tváře, bylo nutné  si to nacvičit. Jak? Někdo nejprve musel ukázat, kde se tyto tváře nacházely. 

 

Tato fotografie pak byla odvezena do Austrálie, kde experiment pokračoval. Bylo vybráno několik lidí z různých vrstev obyvatelstva, poté byla každému  z nich ukázána fotografie a byl jim dán určitý čas, aby si ji prohlédli.

Během času, který byl testovaným osobám poskytnut, našli obvykle  šest až deset tváří. Když počet nových účastníků experimentu dosáhl několika set a bylo přesně zaznamenáno, kolik tváří viděli, několik výzkumníků odjelo do Anglie – na druhý konec světa – kde  ukázali  stejnou fotografii v interní kabelové televizi BBC, vysílající pouze v Anglii. Televizním divákům pečlivě ukázali, kde se hledané tváře na fotografii nacházejí. Všechny tváře bez výjimky.

Poté, několik minut po tomto vysílání, jiní výzkumníci zopakovali experiment v původní podobě v Austrálii, ale s novými testovanými osobami. A najednou lidé začali snadno nacházet většinu zobrazených  tváří. Od tohoto okamžiku vědci věděli s jistotou, že i lidi spojuje něco, co dosud nebylo známo. Australští domorodci však o této „neznámé“ části nás samých již dávno věděli. Věděli, že existuje energetické pole, které lidi spojuje.

Experimentálně tedy bylo prokázáno, že morfogenetická pole existují a že „efekt sté opice“ se vztahuje i na lidi. Právě tak totiž vznikají a šíří se nové názory a myšlenky - poté, co se stanou dostupnými pro určitou „kritickou masu“ lidí, se stávají majetkem celého lidstva. Proto je tak důležité šířit informace a znalosti, které síla, jež zotročila lidstvo, učinila pro obyčejné lidi „zakázanými“. Ale jakkoli se tyto satanské síly snaží bránit odhalení „zakázaných“ znalostí a technologií, které jsou schopny osvobodit lidstvo, jakmile bude nashromážděna určitá „kritická masa“ uvědomělých, i všichni ostatní lidé budou schopni přijmout mnoho z toho, co jim po dlouhá staletí pečlivě skrývali pod nálepkami „kacířství“, „pověry“, „bludy“, „šarlatánství“ atd.

zdroj