16. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 7


Zbývající cesta do Zelenců byla z hlediska přírody nádherná, kopečky a nízké skalnaté hory se místy zelenaly a byly protkané jezírky a jezery, co chvíli jsme přejížděli nějaký divoký horský potok. Na spoustě míst ještě ležel sníh. Byl krásný slunečný den a bylo stále relativně teplo. V Zelencích jsme mladíky vysadili (jeli tam kempovat po asi 15 letech, kdy tam byli jako děti na letním táboře) a my zamířili na severní výběžek za městem, abychom se dostali k Barentsovu moři. Stojí na něm malá vojanská radarová základna. Vojáci nás sledovali dalekohledy, ale protože na místě kempovali už dva ruští turisté s nivkou, nechali nás být. My se šli podívat k moři a s úžasem hleděli na místní žulové skály, které vypadaly jako otesané do rovných stěn (opět jako na Vottovaaře).  




Musel jsem přesvědčovat sám sebe, že výjev je ryze přírodního původu. Ale jistý jsem si tedy nebyl. Malý záliv vypadal jak vyřezaný do skály (nebo do betonu…) a „podlaha“,



... která mohla sloužit jako nájezd do vody, byla již erozí opracovaná do oblých bloků. Příliš mnoho bloků s pravými úhly a se zámky. Určitě někdo namítne, že žula přirozeně praská v pravých úhlech, nevím. Možná jo, možná ne :-) 
Překvapilo nás, že v ledové vodě žijí sasanky, ...


...které známe spíš z jižních moří. Kolega neodolal a šel si do Barentsova moře namočit alespoň nohy (aby mu prý nebyla zima, nechal si ponožky :-) ). Pak jsme chvíli diskutovali s nivkaři, ochutnali jejich nakládané sardinky a nějaký destilát chutnající podobně jako Tatranský čaj. 
Následně jsme vyrazili přes městečko...


...  do další zátoky najít vhodné místo na kempování. Dalnie Zelence bylo kdysi živé vědecké městečko s nějakou tisícovkou obyvatel a dvěma výzkumnými středisky (biologickým a pro výzkum odolnosti kovů v drsných arktických podmínkách). Dnes má městečko s bídou 50 obyvatel žijících v malých roubenkách a paneláku. Ostatní větší domy jsou dnes již ruinami. Netuším, co tam takový poustevníci vlastně dělají (krom rybolovu, tam podle mě žádná práce být nemůže). V zálivu, kam jsme jeli nocovat, jsme našli nový „turistický resort“ ve formě několika dřevěných chatiček, ale jen jsme ho minuli. Raději spíme v autech. K večeři jsem upekli ryby z minulého dne, nachytali další a za totálně bílé noci šli spát.
Ráno nás přivítalo rapidně zhoršeným počasím, byla zima jako v Arktidě, nízká oblačnost a místy mlha. Dali jsme Zelencům sbohem...


... a vraceli se po rozbité cestě s úmyslem dojet do Teriberky. Teriberka je o něco větší městečko než Zelence, také na pobřeží Barentsova moře. Je proslavené tím, že se v něm natáčel známý (mnoha cenami ověnčený) film Leviatan z roku 2014. Teriberka jako taková nás příliš nezaujala, je v poměrně dezolátním stavu a nám bylo krušno z toho, v jakém drsném prostředí musí místní obyvatelé žít. Málokdo z nás si umí ty podmínky představit. Kousek za městečkem je údajný bývalý kráter sopky a malý ale krásný vodopád...


... obklopený opět žulovými stěnami. Původně jsme chtěli Teriberku a okolí lépe prozkoumat a přenocovat tam, ale příšerné počasí (silný mrazivý vítr a déšť) nás od toho odradilo. Rozhodli jsme se vydat na zpáteční cestu. Nebudu ji popisovat již celou, protože se po ní nic zvláštního nestalo, vypíchnu jen pár střípků.
Ve městě Mončegorsk jsme při zpáteční cestě chtěli zajít na oběd do nějaké restaurace. Navigace nás zavedla do centra města (poměrně bohatého a upraveného – zpracovávají se v něm rudy) a tvrdila, že se zde na náměstíčku nachází restaurace. Nutno říci, že restaurace jsou v Rusku poměrně maskované a turista málokdy má šanci je nalézt bez pomoci místních. Chybí totiž jakékoli nápisy nebo poutače a restaurace se nacházejí za dveřmi, za kterými byste je nečekali :-) Například v myčce na auta nebo objektu...


... železnice. Tady se restaurace nacházela v obchodním domě ve vrchním patře a nebýt rady domorodce, nenašli bychom ji. Vydali jsme se tedy po schodech nahoru, oblečeni v naše standardní uválené maskáče, kolega v cestovních teplákách a svetru. Nutno také říci, že jsme úplně nevoněli, protože jsme byly už více jak týden bez sprchy (v arktických podmínkách se nám prostě sprchovat nechtělo, protože i když máme teplou vodu, ta zima venku a ledový vítr k tomu člověku vezme chuť…). Očekávali jsme však obvyklou jídelnu – putiku, kterých jsme za cestu viděli již mnoho, a tak jsme naše vzezření moc neřešili. K našemu velkému šoku nás však nahoře čekala hogo-fogo nóbl restaurace s naškrobeným „uvaděčem“ ve vchodu. Ten nás nejdříve přelétl očima s nepředstíraným odporem (co za bezdomáče to tam leze), pak ale zvítězila jeho profesionalita nebo zvědavost a zeptal se, co máme v úmyslu. My odpověděli že v úmyslu máme oběd :-) Byť stále v jeho očích bylo možno číst velkou otázku, dovedl nás k volnému stolu a my se usadili již za větší pozornosti okolosedících hostů – pánů v manažerských oblecích a voňavých paniček v kostýmcích. No veselý pocit k nezaplacení :-) Zkuste si sami někdy zajít v montérkách do Ambiente v Praze a zažijete to na vlastní kůži :-D  Když jsme si objednali několik chodů jídel (vycepovaní z jiných restaurací, že porce jsou vždy jak pro anorektika), personál byl z nás již více jak zmaten. A snad jen to, že jsme podivní inostránci jim bránilo v tom, aby zavolali na nás policii… Jedna ze servírek z nás byla tak nervózní, že kolegovi upustila objednaný boršč, který se rozprsknul po půlce restaurace a střepy létaly jak projektily z nášlapné miny. Nakonec jsme se ale přejedli k prasknutí, vypili výborné kompoty a české tmavé pivo, nechali slušné dýško a odešli středem :-)  Myslím že personál i manažerští hosté si měli ještě dlouho co vyprávět :-)
Ve městě Kem jsme navštívili ruiny gulagu, kde měli být zavřeni i Češi, kteří před válkou žili v SSSR. Nalezli jsme tam i podivný pravoslavný dřevěný kostelík,...


... který měl dům uvnitř domu. Respektive našli jsme uvnitř domek, který měl okna ústící do dřevěných obvodových zdí.
Nepochopili jsme účel.

V Kemu se motor našeho sobola rozhodl stávkovat a díky tomu jsme zrušili náš plán se plavit na Solovecké ostrovy a prozkoumat archipelag Kuzova a Německý. Následně se mi podařilo sice motor rozchodit, ale běžel jen na benzín (jezdíme normálně na LPG). Neznaje, kde přesně je problém (zda v řídící jednotce motoru nebo plynu anebo v plynových vstřikovačích), rozhodli jsme se raději už pro postupný návrat do Čech. Byli jsem totiž na štíru s časem a případný zásek v nějakém servisu by nám sebral dny zbývající ve vízech. A jet pak na hranice s propadlým vízem se nám vůbec nechtělo. Po cestě jsme navštívili ještě slavné Ladožské jezero, které zachránilo Leningrad při obležení.

Rusko jsme opustili tentokrát přes Ivangorod-Narvu do Estonska. Při cestě na jih jsme se zastavili ještě na Kuršské Kose, podivuhodném úzkém poloostrově, který patří z půlky Litvě a z půlky Rusku (Kaliningradská oblast). Vstup z Litvy je bohužel zpoplatněný (my platili za auto 30 EUR plus 20 za trajekt)...


... a na místě jsme zjistili, že téměř všude je zakázáno nejen jet autem, ale i chodit (kosa je přírodní rezervace kvůli místní zvláštnosti – pískovým dunám). Přespali jsme na parkovišti jedné pláže u Baltského moře. Voda samozřejmě ledová, koupat se v ní nedalo a my celou noc trnuli, jestli nás přijedou odtamtud vyhodit policajti nebo ekoteroristé… Kuršská kosa nás poměrně zklamala, protože z těch dun nelze vidět prakticky nic dík zákazům a nad vším leží pro Evropu typická nesvoboda, které jsme si v Rusku odvykli… 
Tím chci říct, že v Rusku jsme se cítili naprosto svobodně a volně. Nikdo tam neřeší, kam jedete, kde kempujete, domorodci jsou naopak rádi, že vás vidí a že jste jejich kraj přijeli navštívit až z Čech. Není to jak u nás, kde nás po lesích honí kdejací samozvaní „strážci přírody“ nebo zemědělci, kterým jsme náhodou projeli po „jejich“ polní cestě. Rusové jsou přátelští a nás Čechy mají rádi. Byli ochotní nám kdykoli pomoct, stejně tak jako my jsme pomáhali jim (jednou jsme vytáhli z pangejtu nabouranou rodinku, jednou zapadlou dodávku z lesa a jednou již zmíněné mladíky na cestě do Zelenců). Policajti byli taky přátelští a korektní, nikdo nechtěl žádné úplatky.
Naopak při opouštění Litvy do Polska nás zastavila na silnici skupinka v maskáčích (nevím, zda to byla policie, armáda či celnici) a jeden se dožadoval zaplacení pokuty 300 EUR za to, že nemáme na autě dálniční známku. Přestože jsem před cestou zkoumal na internetu, zda je známka potřeba, a zjistil že auta do 3,5 t ji nepotřebují, vedl jsem s ním marnou hádku. Po půlhodině dohadování se spokojil s 50 eury do kapsy… Toto jsme v Rusku opravdu nezažili. 
Po dalších dvou nocích v Polsku jsme konečně dorazili domů a tím naše expedice zdárně skončila. Myslím, že mohu s klidem napsat, že jsme krom krásné přírody a milých lidí viděli i artefakty, které lze přičíst dávné Hyperboreji nebo alespoň kultuře, která ji následovala po její zkáze. Byť důkazy nejsou stoprocentně jednoznačné, intuice vám už sama napoví ;-)
Závěrem chci všechny čtenáře „pozvat“, aby se na podobnou cestu vypravili taky. Protože Rusko stojí za vidění a Karélie a poloostrov Kola jsou nám relativně nejblíž. Lze to stihnout za 30 dní a nebudete toho litovat! Jediné, co je nutné k tomu, abyste viděli opravdu ty nejhezčí kouty, je vyšší auto s 4 x 4.  Kdo ho nemá, vypůjčte si ho nebo se svezte s někým, kdo ho má. Ale neváhejte a jeďte, dokud je to možné!


Chorche, díky, že jsi nás vzal s sebou. Byl to zážitek!
Vlabi


38 komentářů:

  1. Přátelé vy jste udělali velký cesta. Jste viděli mnoho zajímavé. Jsem rád pro z vás.
    Velmi omlouvám se co v 2019 rok vy ne můžete k účasti v naše expedice od unikátní místa sever.

    С братским приветом,
    Abysse

    OdpovědětVymazat
  2. Abysse, není všem dnům konec ;-) Určitě to ještě podnikneme!
    Mezitím třeba Vy vyrazíte s námi na Balkán prohlídnout bosenský pyramidy.
    Pro ostatní musím prozradit (nebo spíš naznačit) - poslal jsem před časem Abyssemu vzorek betonu z bosenské pyramidy, který jsem vlastnoručně na místě uzmul. Abysse udělal chemickej rozbor a zjistil pár závažnejch faktů, jednoznačně potvrzujících nejen umělej původ, ale značnou vyspělost stavitelů! Abysse se nechce o tomto objevu příliš šířit z dobrejch důvodů, ale třeba něco pustí když ho budete přemlouvat ;-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak co by to mohlo být za objev? :) Informační lavinu, kterou způsobuje Zákon času se jim už zastavit nepodaří ;) Ale i tak bych tímto požádal Abysse, jestli by nám skrze Vlabi nepopsal svůj výlet za bosenskými pyramidami :) Děkuji. Člověk.

      Vymazat
    2. Chorche, možná jsem to přehlédl, a ten odkaz tu někde v záplavě reakcí je, nicméně přikládám jej (dokument o Solovetských kamenech a slovanské zemi na severu): https://www.youtube.com/watch?v=pX0982Q4ysE&t=4s

      Vymazat
  3. Krásný zážitky a vlastně mne naštvaly... Léto a moje cesta do Ruska je tak daleko!!!! Dávám k dobru jeden můj drobný zážitek z návratu do „civilizované a svobodné“ Evropy - za celý můj kraťounký pobyt na Rusi jsem vlastně potkal akorát 2 strážce Bajkalského národního parku, jeden nám vystavil povolení k nocování v parku a za den na to jiný nám jej jen zkontroloval,. Nikde ve městě jsem nepotkal policajta a natož vojáka, nikde jsem neviděl žádnou propagandu armády, ale jak jsem vylez v Budapešti z letadla čekal na batohy, hned na obří obrazovce reklama na vojenské hry a, koukáme na tanky a obrněná vozidla a šťastné usmívající se tváře našich obránců hochů v zeleném... v tu chvíli jsme měl sto chutí nasednout do letadla a letět zpět, fakt mne to naštvalo.

    OdpovědětVymazat
  4. Coš vo to, my potkali policajtů, vojáků i jinejch uniforem celkem dost. Ale třeba stalo se nám, že sme zastavili na oběd na kraji lesa u silnice (někde mezi Lovozerem a Murmanskem), vytáhli sme židličky, stolky, vařiče a najednou z lesa vyjela volha. Z ní vystoupili tři uniformy - něco jako lesní stráž u nás. Šéfovala jim korpulentní dáma. Trošku sme se vyděsili (znaje poměry u nás) a připravili se na sprdunk končící nějakou pokutou. No jenže oni k nám přišli s tim, že je nebezpečí požárů a ať hlavně nerozděláváme oheň v lese, že je to teď zakázaný... Žádnej sprdunk, žádná pokuta za "stání na zeleni" jako u nás :-) Prostě nás jen poprosili, ať nezapalujem les! A že si nás musej vyfotit do záznamu, že nás poučili. No řek sem že beze všeho, ale že se musej vyfotit s náma :-) Huby od ucha k uchu :-) Tak měli aspoň pěknej materiál pro reporting u svejch šéfů... A my byli jak v jiříkovym vidění, poněvač konfrontace se "zákonem" u nás bejvá naprosto odlišná.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chorche díky za zprostředkování této expedice! Při čtení každého dílu jsem koukal do map, kde jste to všude byli :) Krása! Jednou se do Ruska musím podívat, ale kam? Přelidněná města jsem viděl všude po světě, takže spíš do přírody. Ale tý je v Rusku tolik, že to budu muset asi vzít postupně od východu na západ hezky cik-cak sever-jih :D Ať se daří! Člověk.

      Vymazat
    2. Člověče a co ten Bajkal a přilehlá pohoří? Tam močály nejsou. Ale krása nesmírná také. Je to sice dost daleko z Moskvy 6 hodinek letadlem :) Ale musím se tam znova podívat a víc se seznamovat s lidma. Hledám spolucestovatele :) malá upoutávka prezentačka fotek, ale ono tech fotek je na netu mraky: https://youtu.be/hOhA7kKliFQ

      Vymazat
    3. Rudolfe díky za nabídku, Bajkal je samosebou jasná volba :) Jen to budu muset nechat na dobu, než nám mláďata vylítnou z hnízda ;) Člověk.

      Vymazat
    4. Teda to Rusko je ale agresivní. Klidně si dovolí Vás požádat, ať nezapalujete les. Snad USA nelení a za tuto agresi chystá sankce.
      A Rudolfův zážitek taky stojí za to. Tak nevím, jestli vůbec do Ruska jezdit. Mohlo by se mi stát, že bych psychicky nezvládla návrat. Mám problém jen s návratem z přírody zpět do velkoměsta. A čím starší, tím hůře to snáším. K tomu kdybych poznala ještě tu soudržnost... no nevím.

      Vymazat
  5. Člověče cestování po ruský přírodě je hodně náročný (beze srandy), pro nepřipravenýho našince to může přinýst i zklamání a nesnáze. Doporučoval bych proto možná fakt začít jako sme začali my co nejblíž - tj. v Karélii a na Kole. Lesy tam nejsou jako u nás, že se prostě sebereš a deš lesem. Lesy sou hustý, téměř neprostupný díky křoviskům a hlavně všude sou bažiny a močály. Každýmu vyprávíme historku jak moje pani chtěla na kameru zdokumentovat průjezd první louží na cestě k Vottovaaře. Vylezla z auta, šla kousek po cestě k louži a za nějakym křovíčkem skočila z cesty na "trávu" aby získala záběr. Já čekal na pokyn abych vyrazil. Jenže místo toho najednou strašnej řev! Vyděsil sem se, že pani asi napad medvěd, ve spěchu sem vyskočil z auta a nestih si vzít ani pepřák ani mačetu, běžel sem s holýma rukama a v hlavě mi šrotovalo kdo vodřídí sobola domu když budu sežranej medvědem :-D. Za křovíčkem se mi naskyt bizarní pohled. Místo medvěda sem uviděl svou pani po kolena v zemi a s vyděšenym výrazem v očích svírala nad hlavou kameru kerou chtěla zachránit aby po ní zůstaly aspoň naše záznamy :-) No prostě tráva u cesty byla bažina. To bylo naše první "live" setkání s ruskou bažinou. Tahal sem jí z cesty za ruce, div jí je nevykloubil, bažina si kořist nechtěla nechat ujít... Nakonec sme zachránili i boty, ale trvalo tejden než uschly... To všechno píšu jen proto, že ruská příroda neni tak přívětivá jako naše. Je krásná, když vidíte z kopce zeleň od obzoru k obzoru, jen protkanou vodníma plochama, nikde žádná civilizace. Ale jak říkám, přežít v ní je hodně náročný. Jak fyzicky tak psychicky.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Брат не пугай - братский Чешский народ - Российскими болотами. Я тебя просто умоляю :-D.:-D, :-D
      Нужно просто иметь желание жить в гармонии с природой.
      Но мне было смешно от твоего рассказа про леди из болота. И было очень жалко её. Я не хохочу от радости когда человеку плохо. Я ему помогаю.

      С уважением,
      Abysse

      Vymazat
    2. Zní to drsně a máš za to můj obdiv nejen ty Chorche, ale Tvá žena taky :) Takovýhle výlety totiž většinou ženy (zvlášť ty z našich končin) moc nelákají :D Chystám se vzít syny na nějaký výlet, ať se trošku "otlučou", zatím tady u nás (jsou ještě malý). Ale až budou větší, rád bych je vzal na sever, který mě furt láká a kam jsem dřív jezdil. Jenže do Norska už asi ne (tam kradou děti) a do Švédska asi taky ne (tam probíhá řízená výměna původního obyvatelstva). A jelikož jsem díky Tvému vyprávění o expedici objevil, že Murmansk leží jen kousek od míst, kde jsem se pohyboval, tak proč nezačít tam? :) Mně láká hlavně pobřeží a moře. A až budou samostatný úplně, tak proč ne ten Bajkal, jak píše Rudolf :) Sice jsem teď pod vlivem cestovatelského egregoru, ale už mám v hlavě itinerář: "Let Praha - Moskva - Petrohrad, vlak Petrohrad - Murmansk. Tam si půjčit auto, nebo loď a projet si to tam" :) Ať se daří Chorche Tobě i Tvé ženě!

      Vymazat
    3. Ano, musím souhlasit, velká poklona Tvé ženě, Chorche. Pro mě by byl asi největší problém se nemýt víc jak dva dny. A vím, jak se cítit člověk po týdnu (když se mi vrátila dcera z tábora. Ano, i malé dítě. To se nedalo.). Pak ty pražce, po nich bych teda nejela, buď bych utíkala vedle nebo za autem. Po zážitku z bažiny bych chodila před autem s klackem a píchal do cesty :-DDD. Prostě statečná to žena. A pro mě otužilá. Kolik měla ta voda, když bylo jen 20 C?

      Vymazat
    4. :-D představil sem si, jak pani běží ty stovky kilometrů před autem a píchá klackem do cesty :-D Alexandrie, naše auta sou schopný se brodit do hloubky cca 1,5m (teoreticky i víc, ale to by nám pak namokly fusekle :-D ), takže běhat s klackem před autem by bylo poněkud nepraktický a dost by to zdržovalo. Nevim kolik měla ta voda v mělčinách u kamenný řeky (myslíš předpokládám tudle část), ale byly to mělký jezírka, nebo spíš louže a byly vyhřátý od sluníčka který předtim 2 dny hrálo. Já myslim že ta voda mohla mít i 25° i víc stupňů. Dalo se do ní normálně vlíst (narozdíl od normálních jezer nebo řek, nemluvě o Bílym či Barentsově moři). Jinak, věř mi, že nesprchovat se tejden neni až tak velkej problém, Stačí se oprostit od civilizačních návyků :-D Na intimní místa použiješ vlhčený ubrousky a zbytek těla to nějak dá. Moje starší ségra (kdysi velká čundračka) mě už v mládí naučila hlášku, že 3 milimetry špíny sloužej jako ochranná vrstva a zbytek se vodrolí :-D
      Chorche

      Vymazat
  6. Nějak mi to celé, vč. té svobody-nesvobody, připomenulo Karpatské hry od Nevrlého...
    Děkuji:-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  7. Omlouvám se, zapomněl jsem se podepsat :) Člověk.

    OdpovědětVymazat
  8. Člověče, díky za přání a Tobě přeju ať se ty plány vydařej! Jen nevim nevim s tim pučenim auta, tydle věci sou bohužel v Rusku dost drahý (nastavený na místní zlatou mládež a zbohatlíky). Loď pakliže nejseš zkušenej bych taky neriskoval, to moře ale i jezera sou dost ledový pro případ ztroskotání :-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chorche, to byl takovej rychlej nápad, když jsem byl pod vlivem cestovatelského egregora. Samosebou bych to musel naplánovat líp, když už by k tomu mělo dojít :) Severní pobřeží Murmanské oblasti mě láká. K moři mám úctu a bezpečnost posádky a lodi je pro mě nejdůležitější, takže toho bych se tolik nebál, nějakou zkušenost z Norského moře mám. Jinak, koukal jsem na ten vlak Petrohrad - Murmansk. Doba jízdy 25 hodin 44 minut :D A to, jak psal někdo v diskuzi, se bavíme furt jen o malé evropské části Ruska :))) Ale motivace je to veliká. I kvůli studiu ruštiny. Tak snad jednou. Člověk.

      Vymazat
  9. Velike diky za veskere informace z vasich cest a i dobre napsany cestopisny serial. Vedel jsem ,ze Rusko je samozrejme obrovska zeme s ruznymi pasmy, ale ma predstava ruske prirody byla vesmes - baziny,lesy,tundra,led .. O ruinach predchozi civilizace jsem donedavna nemel ani poneti, a to se zabyvam samostudiem skutecne historie pres 20 let. Proste nikde zadne informace (zamerne ??) .
    Dnes uz vim o zamlcovani a falsovani skutecne historie Slovanu ,a tak vsechny clanky a knihy na tohle tema hltam vsemi dousky. Zde opet veliky dik za vase vsechny predchozi clanky na tato temata. Nikde jinde jsem tolik informaci nenasel, myslim ze vas blog je v tomto unikatni. Hodne infromaci clovek nacerpa na leva- netu ,ale vy mate presne to,co me zajima.

    Tenhle vas popis cesty po stopach Hyperboreje me konecne presvedcil,ze tuhle nadhernou zemi chci videt na vlastni oci, a ne jen pres obrazovku. Co vsechno by clovek asi jeste videl,kdyby se vydal podobnou cestou jako G.A.Sidorov jak popisuje v Chronologiko ezotericke analize vyvoje soucasne civilizace.

    Jeste jednou velke diky za to,ze jste nam umoznili videt to,co vetsina ani netusi,ze existuje.

    Mart'as

    OdpovědětVymazat
  10. Chorche, dakujem za skvely zazitok v podobe clankov aj Vlabi za spracovanie. Chodim zatial len po Ukrajine aj tam su ludia super. Kazdopadne Rusko je buducorocna vyzva. Ako to bolo s rybami? Trebalo na lov povolenie, alebo sa to nemusi riesit? Dakujem ��

    OdpovědětVymazat
  11. S rybama je to tak, že vytáhneš prut se třpitkou a chytáš :-) Úspěšnost byla tak 50% (myšleno ve dnech - tj. někerý dny sme nechytli nic i když sme chytali a někerý dny sme nechytali vůbec). Povolení sme neřešili, v divočině neni kdo by to kontroloval a v civilizaci sme nechytali. Nicméně většina místních chytá z loděk, tj. ne ze břehu. My loďku neměli a proto sme chytli jen malý ryby. Věčinou štičky a okouny do 40cm dýlky.
    Marťas, Sidorova sám každýmu doporučuju přečíst, ale s upozorněním, že nevěřím jeho historce se žrecem, respektive myslím si, že měl nějakou motivaci sepsat ty knížky tak jak je sepsal, ale nejsou autentický. Myslim že za nim někdo stojí (stejně jako za Chiněvičem stojej americký tajný služby...). Proto nevěřim všemu co napsal, ale zároveň vim, že většina toho odpovídá pravdě. Je třeba si dělat vlastní názor, skládat vlasní mozajku, podle vlastní intuice.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chorche,dekuji za nazor k Sidorovovi. Priznam se,ze ta historka se starikem,ktery ho do vseho zasvecuje, u me vyvolala pocit,ze se jedna o fikci. Tedy o fikci takovou,ze Sidorov jako badatel jiste dosel k zajimavym poznatkum, ale asi vedel, ze to ctenari lepe ztravi skrze fiktivni pribeh. To vsak nijak nesnizuje kvalitu te knihy a informaci v ni uvedene. Zkousel jsem hledat nektere autory Sidorovem zminene v te knize,ale krome puvodnich rusky vydanych knih neni v o nich v jinych jazycich ani zminka.
      Cili,beru to tak jak sam pises,vim ze je to fiktivni pribeh,ale je v tom velmi silne jadro pravdy.
      Jinak, koukal jsem na mapu,kudy jste vsude jeli a i presto ze to jsou vsechno obrovske dalky,tak v porovnani se zbytkem Ruska jste porad byli jen na malem prostoru. Domnivas se,ze krome poloostrovu Kola, by se mohli nachazet stopy po Hyperboreji i dale na vychod podel pobrezi sev.led.oceanu ?

      Vymazat
    2. Podobně je prý na tom i Celestinské proroctví. Skutečný zážitek, ale autor se bál to napsat jako fakta a tak to dal do příběhu.

      Vymazat
  12. Ahoj, dnešní informace z Gimoly ohledně kamenné koule... :((

    Kамень сейчас лежит на дне Алёнушкиного озера((( дураки скинули, но этот шар был привезен и поставлен совсем недавно, новодел!

    OdpovědětVymazat
  13. Marťasi, bohužel nedokážu odpovědět na otázku ohledně dalších nalezišť z vlastních zkušeností, protože nikde jinde sem tam nebyl. Ale podle dostupnejch materiálů se megalitický útvary nacházej všude možně po celym území Ruska. Včetně poměrně velkejch pyramid. Určitě i náhorní plošina Putorana by stála za návštěvu, jen je nereálný se tam dostat. Jinak ohledně toho Sidorova, doporučuju přečíst Skrytou historii lidstva od M. Crema - poměrně dost věcí pak do sebe zapadá ;-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chorche, skrytou historii lidstva jsem cetl,mam i original v ang. pres 900 stran,ta ceske verze je dost zkracena.
      Plosinu Putorana jsem videl zatim jen na obrazcich a prakticky nic krome par zminek v knihach o ni nevim.
      Proc je nerealne se tam dostat ?? Tezky pristup ?? Priliz mnoho casu potreba se tam dostat ?? Nebo ?
      Jestli muzes, budu rad za jakykoliv odkaz na informace o dalsich meg.utvarech a pyramidach.

      Vymazat
    2. Putorana je problém, že je to jednak strašně daleko a jednak nevedou tam žádný cesty. Vím o nějakejch češích, který tam chodili pěšky v 90. letech, ale to je masakrózní :-) Pak vim o jedinejch lidech, který tam dojeli vozidlem šerp https://www.youtube.com/watch?v=yonT2n3jPmk . No a jinak jedině vrtulník... :-) No a ohledně pyramid, stačí zagůglit "пырамиды в россии" :-) Najdeš toho dost. Např. https://www.youtube.com/watch?v=5QElSDahsvE
      Chorche

      Vymazat
    3. https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2017/10/kurz-tartarologie-zaklady-vedy-o_24.html
      "Pokud však vezmeme v úvahu středověké mapy, pak sídlo Čingis-chána se mohlo nacházet například někde v prostoru plošiny Putoran. - pozn. autora) (69, 93)"
      nenimito

      Vymazat
  14. Tady máte jak se jezdí na Putoranu, má to asi 5 dílů :).... vrtulník, přistát, dotankovat ze zasněžených sudů a dál a dál.... :)
    Tam se rybaří, za hodinu chytil snad 12 metrových štik...to asi že tam nikdo nerybaří... :) Gerasima sleduju už dlouho, všechny videa má super.

    https://www.youtube.com/watch?v=OlDERXG3rME

    Karlos

    OdpovědětVymazat
  15. Ale neváhejte a jeďte, dokud je to možné!
    Proboha nestrašte!!
    Díky za cestopis, objevila jsem ho nedávno, tak jsem četla skoro celou noc...Eva

    OdpovědětVymazat
  16. Já bych tu Putoranu takle nedráždil. Kdo ví co tam je všechno ukrytý a jak dobře je to chráněný...

    Evo, já nestrašim, ale jestli sleduješ vývoj, tak vidíš, že vztahy s Ruskem se neustále zhoršujou. Jednoho dne se může stát, že se tam prostě už nedostaneš. Proto vyzývám k urychlený návštěvě.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
  17. až tu cítim vôňu prírody, bažín, stromov, rýb.... pekný seriál, vďaka. Bed

    OdpovědětVymazat
  18. Kam zmizel poslední článek od Abysse? Člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na chvilku si šel odpočnout, ale už je zase fit. :-)

      Vymazat
  19. Chorche, děkuji moc za super čtení, děkuji, že ses podělil. Seriál měl být asi zajímavý o důkazy o pradávné civilizaci, byl ale zajímavý mnoha dalšími věcmi, které daly seriálu úplně jiný rozměr.
    Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  20. Alexandrie, potěšení je na mý straně ;-) Já sem tuze rád, že se seriál čtenářům líbil a o to víc, jestli je naláká k návštěvě Ruska. Samotná návětěva Ruska pomůže lidem si rozšířit obzory a změnit pohled na vlastní původ, otevře v lidech dávno zavřený kouty nebo z nich aspoň odfoukne prach :-)
    A aby řeč nestála, skusim napsat ještě jeden článek ve kterým popíšu naši návštěvu jedný zajímavý části Balkánu (tentokrát nebudu popisovat celou balkánskou expedici, protože nebyla tématická dle tohodle blogu).
    Chorche

    OdpovědětVymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.