4. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 2


Vottovaara
Cesta k této hoře vede od vesnice Gimoly a je sjízdná jen pro auta s větší světlou výškou a ideálně náhonem na všechna kola. Po cestě je spousta louží s hloubkou kolem půl metru,...


...kameny, klády a vyjeté koleje. Pro nás brnkačka, jinak jsme potkali jen domorodce s buchankou a nivkami. A pěší turisty, kteří pohodili svoje auta různě po cestě podle toho, kde jim došla odvaha...  


Vzhledem k naší offroudní povaze jsme chtěli na Vottovaaru vyjet až skoro nahoru. Satelitní fotky totiž ukazovaly náznaky cest prakticky až pod plošinu. Realita však byla bohužel taková, že jsme Vottovaaru objeli skoro kolem dokola, ale cesta vždy končila pod kopcem a dál byl už jen les. Z jednoho takového místa jsme vyrazili tedy pěšky. GPSka nám udávala směr, ale přesto, že jsme šli asi hodinu, prakticky jsme se k cíli nepřiblížili a vzdálenost byla pořád kolem 2 km, jako bychom se motali v kruhu. Šplhání do kopce skrz různá křoviska a zakrslé borovice bylo náročné a čím dál častěji jsme nacházeli medvědí trus. Moje paní nevydržela s nervy a rázně nařídila, že se musíme vrátit k autům. Bohužel jsme touto anabází ztratili hodně času, a když jsme dojeli k oficiální turistické trase pod kopec, bylo už 19 hodin. Přesto jsme se jen my dva s paní sebrali a vyrazili příkrým výstupem na horu. Vzdálenost kolem 2,5 km jsme zvládli asi za hodinu a na záhadné náhorní plošině jsme se ocitli úplně vyřízení.
Nevím jak místo popsat slovy, protože to dost dobře nejde. Byť se v okolí pohybovalo poměrně dost lidí (někteří tam přímo kempovali), padne tam na vás takový divný, sklíčený pocit až děs. Chodíte po vyšlapaných cestičkách kolem obrovských kamenů, některé jsou rozpůlené naprosto rovným lomem, v některých jsou zářezy jak od laseru:




Na jiných jsou seidy...


(kameny na kamenných nožičkách), některé malé asi od turistů, některé obrovské, že by těžko bylo v silách turistů je tak umístit). Na dalších najdete různé petroglyfy. Všude kolem jsou suché, příšerně pokroucené nízké borovice, většinou mrtvé:


Mířili jsme k hlavní „atrakci“ Vottovaary – k „amfiteátru“. Byť jsem měl místo uložené v GPSce, stále jsme se k němu nemohli dostat. Ptali jsme se i několikrát na cestu lidí, co jsme potkali, ale všichni jen neurčitě mávli rukou nějakým směrem. Po dlouhém bloudění jsme nakonec dorazili téměř až na místo. Cestu nám však přehradil třímetrový sráz, který byl z naší strany kolem plochy (kaňonu) ve velikosti tak dvou fotbalových hřišť: 


Vzhledem k tomu, že stěny jsou rovné  a dole na ploše se válí bloky ve tvaru krychlí, kvádrů...




...a jehlanů (pyramid),...


...není pochyb o tom, že místo není přírodního původu. Protilehlé stěny na druhé straně navíc vypadají jako povalené (nějakou tlakovou vlnou). 
Bylo už 21 hodin a my se mylně domnívali, že plocha pod námi je onen amfiteátr, a tak jsme udělali pár fotek a vyrazili nazpátek. Opět se ale projevila zvláštnost místa, protože jsme nebyli schopni se vrátit stejnou cestou, jakou jsme přišli. Bloudili jsme spletí steziček a jediná klika byla v bílé noci – bylo pořád  dobře vidět, i když bylo pod mrakem. Pronásledovala nás naprosto skličující atmosféra, kterou nešlo nijak logicky vysvětlit. GPSka nebyla schopná ukazovat přímý směr k autu, střelka se točila pořád všemi směry. Nakonec jsme narazili na další tábořící turisty, pokecali s nimi (dozvěděli se od nich poté, co viděli naše fotky, že jsme amfiteátr nenašli – byl totiž až za tím „fotbalovým hřištěm“) a jeden z nich pak s námi šel kousek cesty, aby nás správně nasměroval. Stejně jsme se ale vraceli jinou stezkou, než kterou jsme šplhali nahoru. Ta však nakonec přece jen vyústila na tu správnou a my se šťastně kolem půlnoci setkali s naším Sobolem i kolegou, kterému se nechtělo jít nahoru a krátil si čas u ohně klábosením s nějakým klučinou, co tam došel pěšky z Gimoly (cca 30 km). 
Byli jsme dost kyselí z toho, že jsme díky časovému presu nemohli Vottovaaru prozkoumat pořádně. Nebýt toho prvotního bloudění, měli bychom na ni času dost. Zajímavé bylo, že dole pod kopcem jsme už vůbec necítili nějakou depresi jako nahoře. Já se po vyčerpávajícím dnu prakticky zhroutil a usnul a spal až do 5 hodin, kdy nás vzbudili okolo parkující buchanky s turisty. Vottovaara nám tak nevydala svoje tajemství, ale jsme si jisti, že rozhodně náhorní plošina není přírodního původu a navíc, že se stala obětí nějaké katastrofy (soudě podle povalených stěn i podle množství rozházených kamenných bloků). Určitě se sem chceme někdy vrátit a ostatním mohu návštěvu taky doporučit. Byť je třeba počítat s horším přístupem a pak možná se záhadným blouděním nahoře. Naše bloudění totiž nemůžu nijak racionálně vysvětlit. Stejně jako pocity, co jsme nahoře měli. A to rozhodně nepatřím mezi slabší jedince, co se bojí v noci na hřbitově :-) Tady to byl prostě takový iracionální ne strach, ale spíš sklíčenost hraničící s panikou. 
Na youtubu najdete spoustu videí z Vottovaary, včetně záběrů z dronů, doporučuju prohlídnout a udělat si obrázek.



- pokračování -

autor: Chorche

12 komentářů:

  1. Dobrý den, bratře. Je mi opravdu líto. To, co jste nemohli vidět hodně. Ale co jste viděli. Stojí to za pamatovat. Za to co by bylo porovnat. S pocity když uvidíš Vtovaaru podruhé.
    Люди всегда возвращаются к своим истокам. Как рыба в свою воду. Это генетическая память.

    С уважением,
    Abysse

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím vespolek,
    také mám pár poznatků, tak pro doplnění heslovitě, nejsem spisovatel )))...byl jsem tam již dvakrát, vždy celý den s místní průvodcem:
    ty mrtvé stromy jsou od požáru, Gymola je 15km, odspodu od potoka je z cesty přímá pěšina rovnou nahoru, ten rozříznutý šutr je zrovna přirozeně prasklý, je v něm křemenná žíla ve které prasknul, jinde ale rovné řezy 50 a více metru, stromy jsou zkroucené, ne od větru, kroutí se už malé borovice i na upatí uschlý smrk bez kury skroucené vlákno jak když se ždíme ručník, postava vysekaná v kamenu, sejdy, některé podepřené betonem z druhé strany hory...těžko by tohle příroda udělala, případně obrovský mnohatunový betonový seid na straně rostlé skály, zbytky zdí, pravouhle rýhy ve skále, rastry, depresi jsme žádnou necítili, naopak když jsme se vysápali nahoru okamžitě z nás unava spadla, fakt je, že občas některá dívka z kempujících chytne noční děs, musí se jít k největšímu seidu "vekému šamanovi", tam se každý uklidní, ze zemských zlomů tam skutečně něco vychází, dtto jako u nás nedej bože si tam postavit barák, proto asi rostou ty stromy zkroucené, kamošovi se vycucla nabitá baterka ve foťáku, která normál prý vydrží týden, jedna strana hory je z rostlého křemene, po přejití naprosto rovného příkopu je na zemi materiál jak beton (konglomerát), místní říkají, že to je sarkofák, něco je tam zalité, na straně rostlé skály dozimetr 8-10 na betonu o 20 metrů dál přes příkop 24-28, části naprosto přesný kvádrů - zbytek zdi, oblá římska, v jezírku uprostřed rašeliniště ve vzorku ze dna velké množství fosforu - údajně z velkého množství kostí, bohatá ruska dotáhla tým odborníků, geology, archeology, historiky...nevím koho ještě...mezi 4ma očima ji každý řekl: "hm, divné to by chtělo prozkoumat", ale jako celek se tým usnesl, že to je dílo přírody a byl tam vyhlášen "pamatnik pryrody" a už se tam nesmí ani kopnout...že by se musela přepsat historie lidstva )), jezdí sem i indiánští šamani z usa, z hory se nesmí nic odnášet...jen v případě když ji tam něco necháš na výměnu informací....

    Mohu domluvit ubytování se snídaní i večeří ca 15km od hory, tam se dojede i standart oktávkou a pak odvoz buchankou i s pruvodcem na góru...případně když mi zaplatíte výlohy dovedu z čr až k té ubytovně u hory ))))))
    Je to tak jak píše Abyss......

    Tady nějaké fotky:
    https://photos.google.com/share/AF1QipN5cE_B7352q7uZnlk5ENiGM7G1iXLh9YueFtdKfU1sYzRuuGnSjVM1Y-uDrR652A?key=a0dCRnE2YlZmclNnalhURWYwOVAtaTdfRWVFMG9B



    OdpovědětVymazat
  3. для Abysse
    Конечно, ты можешь писать по-русски, я думаю, что здес много людей понимае.
    И спосибо.
    Vlastimil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Спасибо брат Vlastimil. Мне приятно читать твой комментарий.
      С уважением,
      Abysse

      Vymazat
  4. https://www.google.cz/maps/@63.0722215,32.6201814,910m/data=!3m1!1e3

    OdpovědětVymazat
  5. Karlosi, nevim jakou skratkou tam jezdíte, ale mě mapy spočítali 30 kiláků ;-) https://mapy.cz/s/36SJB ale to je celkem fuk.
    Jinak můžu prozradit, že Abysse teď poslal svuj článek ohledně Vottovaary, Vlabi ho přeloží a vystaví. Je tam pár zajímavejch novejch postřehů.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se těšim.
      Já to neměřil, ale na ceduli v gymole (viz foto) je dokonce 10km.
      Ale třicet to nebylo určitě, to by jsme tou buchankou jeli celej den. )))
      Parkovali jsem když se podíváš na ten votkaz na goglemapy, jak je ta cesta u potoka, je tam stání tak na dvě auta, je to v podstatě nejkratší, ale nejstrmější cesta nahoru. Cestou nahoru jsme vyflusávali plíce. ))

      Vymazat
    2. .....šli jsme tedy od jihozápadu.
      Snad se příště dokopeme dojít až k těm schodům, ale prý tam jinak nic není.
      Ono když se podívám na tu mapu, i ty příkopy kolem jsou symetrické, tam kdyby se udělal nějaký archeologický průzkum.....

      Vymazat
    3. https://mapy.cz/s/36TiX

      Vymazat
  6. no trasy seděj, ale ty jí máš pokrácenou páč ti vede až vot konce vesnice a jen k tomu jižnímu výlezu prudkym krpálem. Tudy sme ve finále lezly nahoru taky jak sem psal v článku. Já měl trasu jako gpx v navigaci až nahoru kolem hory viz. muj odkaz na mapy.cz. Ale jak řikam, to je detajl. Jestli 20 nebo 30km. Pěšky je to štreka, kluk co to šel pěšky došel pod kopec až večer (to je ten co s nim Šumák debatoval u vohně). Pro potnciální návštěvníky je důležitý především to, že cesta z Gimoly neni průjezdná pro osobák a tudíž musej buď ject svým offroudem nebo jako ty si na místě vzít "taxika". Nebo jít pěšky s tim, že tam přespí. Každopádně, na obsáhlejší průzkum Vottovaary nestačí ani celej den, ani dva dny, chtělo by to tam bejt několik dní, zakempovat nahoře aby člověk nemusel běhat nahoru a dolu. Archeologové to tam jistě už prolezli a jestli něco našli, tak nám to rozhodně řikat nebudou...
    Chorche

    OdpovědětVymazat
  7. Jo jasně. Ono se dá ještě kus osobákem popojet a pak to dojít. Viděl jsem lidi co to takhle udělali a pak jsem je potkal nahoře...ale byli o hodně mladší....)))

    OdpovědětVymazat
  8. Jak jsem slíbil v diskuzi u prvního dílu tak tady jsou další fotky,jak jsou ty kanemy na začátku tak jsou cca 15 metrů od sebe,.skoro identický,připomínají mi vstupní bránu jak na hradech.GPS mohu taky dodat jestli má někdo zájem.
    https://www.ulozto.cz/tam/_KOYVjbPPUWbE

    OdpovědětVymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.