1. 10. 2018

Expedice po stopách jižních okrajů Hyperboreje 1


Jak už jsem tu několikrát v článcích a diskuzi zmínil, v létě v roce 2017 jsme podnikli expedici do ruské Karélie a na Kolský poloostrov. Tato série článků bude takový malý cestopis, který by měl navnadit váhající cestovatele, aby podobnou výpravu spáchali také :-)


Nebudu příliš vzdálen od pravdy, když bez mučení přiznám, že značnou úlohu při plánování expedice sehrály zdejší články seriálu o Hyperboreji. Sice se o problematiku alternativní historie zajímám víc jak 30 let, ale až v posledních letech jsem začal přikládat větší význam krajům za severním polárním kruhem. Na úvod nicméně přiznám, že čím jsem starší a čím víc toho zkoumám, tím víc vím, že nic nevím :-) Dopátrat se pravdy (neřku-li „istiny“) je nejspíš za jeden život zhola nemožné… Nezbývá tedy buď rezignovat a pokusit se strávit život v blažené nevědomosti, nebo vytrvale skládat svojí mozaiku s nejistým výsledkem (nebo spíš jistým – že jí nikdy nedoskládám).  Kdo již četl moje články, nebo mě zná osobně, ví, že jsem zvolil druhou variantu. A byť jsem jako badatel naprostý amatér, začínající kdysi lepit první střípky po přečtení prvního vydání Vzpomínek na budoucnost, a přesto, že někomu moje názory přijdou naprosto ujeté, dospěl jsem k jedné velké myšlence (sice ne jako první, ale to nevadí :-) ). A sice, že jediná věc, která je jistá (je to tedy istina), je to, že Všechno je jinak.
Neberte prosím tedy můj text jako dogma, nevěřte mým závěrům, ale udělejte si vlastní. Nejlíp na vlastní oči :-)

Ale abych už konečně začal… Plánování expedice mi zabralo skoro rok. Jelikož jsem offrouďák, počítal jsem s tím, že cestu podnikneme naším offroudovým obytňáčkem, který je ruské výroby, a nebudeme se tedy s ním bát vydat i mimo asfalt. Na offroadfóru jsem si našel kolegu, který cestu tímto směrem absolvoval už 2x, a získal od něj spoustu cenných rad. Také jsem si dopisoval s jedním domorodcem z Kandalašky, který jinak funguje jako průvodce. Na youtubu jsem prohlídnul hodiny a hodiny videí z oblastí, kam bych se chtěl dostat. Prozkoumal jsem všechny možné dostupné mapy a satelitní fotky, přečetl jsem spousty ruských stránek, viděl stovky fotek. Několik měsíců předem jsem taky začal řešit víza a povolení pro vjezd na poloostrov Rybačij – nejsevernější místo evropského Ruska (což se naštěstí nepodařilo – proč, o tom později). Vzhledem k náročnosti cesty jsem jí také nechtěl absolvovat jen s jedním autem a musel přemluvit jednoho kamaráda offrouďáka, aby jel s námi (což až do posledních chvil nebylo jisté, že pojede). Postupně jsem dopodrobna vygeneroval itinerář cesty den po dni a gpx trasy celé expedice a uložil do 3 různých GPS navigací (sichr je sichr). Cesta měla dle plánu zabrat 30 dní a cca 10 000 km. 
No a pak v půlce června jsme naložili našeho Sobola vším možným vybavením a vyrazili směr Polsko. My v Sobolu ve dvou s mojí paní a kolega s Toyotou jel sám. Cestu jsem naplánoval tak, abychom do Ruska vstoupili z Lotyšska a mohli tak jet co nejdéle Ruskem (jednak kvůli cenám paliva a jednak jsme si od Ruska slibovali větší svobodu při kempování na divoko). Nespíme totiž v hotelích, ale v autech a ideálně někde mimo civilizaci, u jezera či řeky. Cestu přes pobaltské země popisovat nebudu, protože se „nic zvláštního nestalo“, jak by napsal Kulhánkův Maxmilián :-) Přejezd hranic za Karsavou proběhl naprosto korektně, byť jsme tam strávili asi 2 hodiny (vyplňování formulářů a celní kontrola). Celníci i pohraničníci jsou slušní a na rozdíl od Ukrajiny nevyžadují žádný bakšiš.
Naše cesta pokračovala ještě týž den do „Pitěru“  -  Petrohradu, kde jsme chtěli strávit noc v kempu u moře ve čtvrti Strelná. Cesta ubíhala poměrně pomalu, protože v této části Ruska nejsou dálnice (až kolem Pitěru) a je tam velký provoz. Navíc nám nepřálo počasí a celou dobu vydatně lilo. Když jsme konečně večer dorazili na místo kempu, překvapilo nás, že tam jsme sami. Nebylo ani vidět nějakou recepci. Vydal jsem se tedy do budovy, která vypadala jako umývárna a WC, jak tak v kempech bývá a bylo vidět, že se uvnitř svítí. Dveře byly zamčené, tak jsem na ně zaťukal. K mému překvapení vylezl voják a ptal se, co potřebuju. Já se tedy zeptal na to, kde tu mají recepci. Voják na mě nechápavě hleděl, vůbec netušil o čem mluvím. Snažil jsem se mu vysvětlit, že na tomto místě má být kemp, on mi ale sdělil, že ťukám na strážnici, která střeží nějaký vládní areál (za ní byly vidět jen nějaké zahrady). Poslal mě do budovy na nábřeží. Ta sice vypadala poměrně honosně a slibně (byl to nějaký kongresový palác), ale bohužel byla zavřená, zamčená a uvnitř tma. Těšili jsme se na sprchu, ale bohužel jsme noc strávili na parkovišti za stálého deště. Kemp, pokud tam kdy byl (tripadvisor i fotky z googlu to potvrzovaly), tak už prostě neexistoval. 
V Pitěru jsme také poprvé zažili takzvanou bílou noc. Je to zvláštní pocit, když slunce nezapadá a pořád je trochu světlo (dál na sever už bylo světla poměrně hodně a když bylo jasno, slunce prostě svítilo celou noc :-) ). 
Další den jsem vyrazili do Vyborgu, což je město cca 160 km severovýchodně od Pitěru. Bohužel při průjezdu Pitěrem selhaly všechny 3 navigace, protože v Rusku se značnou rychlostí budují nové perfektní silnice a obchvaty měst a rekonstruují staré. Nakonec nás to protáhlo křížem krážem přes centrum Pitěru (řeku Něvu a její přítoky jsme přejeli po mostech několikrát). V jednu chvíli, jedouce po nábřeží, najednou koukáme a kolem nás se mihla nechvalně známá Aurora :-). Když dnes koukám na mapu, naprosto nechápu, jak jsme kolem ní mohli jet a ještě ve směru ze severu na jih… 
No po dlouhých hodinách v kolonách jsme se konečně vyhrabali z města a po rychlostní silnici ujížděli na Vyborg. Tam jsme dorazili kolem 16. hodiny a rychlým krokem pospíchali prozkoumat místní zajímavost – park Monrepo. Toto místo může neznalým osobám připadat jako nějaký zámecký parčík. Jeho pointa ovšem spočívá v megalitických zdech a kamenech. Na první pohled (a pocit) je zde jasné, že novodobější (asi novorenesanční?) památky v podobě malých paláců, sloupů, altánů, soch atd. je jen maskování památek výrazně starších. V parku jsou k vidění megalitické stěny...




...z obřích i menších kvádrů,


...kvádry částečně zapadlé v zemi i útvary připomínající naše prvorepublikové bunkry:


Krom toho jsme zde poprve viděli zvláštní svažité pobřeží...


...ze žuly, které jsem pak potkávali pravidelně jak v Karélii, tak na poloostrově Kola. Pobřeží vypadá jako odlité z  betonu:


Ostatně veškerá žula, která nás provázela celou cestu po Rusku, nápadně připomíná beton… A od věci určitě není ani to, že jsme se párkrát setkali u konkrétních bloků se zvýšenou radiací kolem 40 mikroroentgenů,...


...přičemž okolí mělo standartních 8 - 11. 
Park Monrepo byl prvním potenciálním pozůstatkem dávné hyperborejské kultury na naší cestě. Rozhodně stojí za návštěvu a detailnější průzkum. Zatím jsem to totiž nezmínil, ale celá naše expedice byla pojatá jako rychlé zmapování situace a povrchní průzkum. Na zdržování detaily bohužel nebyl čas, přeci jen jsme to museli všechno stihnout za jeden měsíc, na který jsme měli vydaná víza. Příští expedici to bude chtít rozvrhnout buď na delší dobu, a nebo si cíleně vybírat jen konkrétní lokality a tam pátrat.
Nedávno jsem někde četl, že z parku vyvážejí do Finska krásné opracované žulové bloky… Tak je třeba si pospíšit, dokud nebudou stopy dávné stavby úplně zametené…
Z Vyborgu jsme další den pokračovali kolem Ladožského jezera do vnitrozemí Karélie až k městu Suojarvi, které leží u stejnojmenného jezera. Značnou část cesty už jsme jeli po neasfaltovaných cestách, které jsou v odlehlých oblastech Ruska standartem. Pravidlem v Rusku totiž je, že hlavní silnice mezi většími městy jsou převážně kvalitní asfaltky (někdy i o více pruzích v jednom směru), nad kterými většina českých silnic bledne závistí, ale silnice vedlejší jsou v mizerném stavu, často bez asfaltu, prašné a s tzv. roletami. Jízda po nich je neradostný zážitek jak pro posádku, tak pro vozidlo (zásadou je mít všechny šrouby v autě zalepené lepidlem na závity, jinak se auto postupně samo demontuje…). Přespali jsme u jezera u areálu bývalé obří drůbežárny:


Pohled na její ruiny byl smutný, zvlášť když bylo z nápisů patrné, že vznikla až těsně před rozpadem SSSR. Dle stádia rozkladu musela chátrat už delší dobu a tím pádem nemohla být v provozu moc dlouho, jen v řádu let.
Po ránu a snídani v bývalém drůbežářském autoservisu, kam jsme zajeli kvůli dešti, jsme pokračovali na sever středem Karélie. Cílem byla pro hyperborology notoricky známá náhorní plošina - Vottovaara. 

- pokračování -

autor: Chorche

27 komentářů:

  1. To není fér, dejte to sem celé! Nemůžu se dočkat pokračování. Díky za Vaši práci :) Člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Jj, já radši odolávala od začátku a začetla jsem se až teď, když je tu pět "kousků". Parádní čtení!!!
      Taky moc děkuju.

      Vymazat
  2. Mám podobný fotky od nás,na hřibkach sem našel skálu která byla vlastně zed,spáry jako od malty a pod,normálně skála ale jak by stavěná...Přitom fakt stará skála.Mám fotky jestli má někdo zájem kouknout.

    OdpovědětVymazat
  3. Tie bloky kamenov su umeleho povodu. Otazkou je len kto, kedy a ako to tam naskladal. Existuje nejaky archeologicky vyskum z tej oblasti? Nie je predsa mozne, aby nieco taketo zostalo bez povsimnutia. Jedine, ze by to postavili nedavno. Ale naco by sa s tym niekto v tejto bohom zabudnutej zemi otravoval. A ako by na seba naskladal tie obrovske balvany.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  4. Meryxxx, nahraj fotky třeba na rajče a dej odkaz. Sám vím, že i u nás sou podobný věci k vidění (viz. série článků "Divná místa".
    Milane, na mě park Monrepo působil jako kamufláž (maskirovka pa růsky). Na místech kde něco zajímavýho prehistorickýho bylo ruská šlechta vybudovala něco jako "zábavní park" aby překryli zbytky původních staveb. Nepovšimnutý to nezůstalo, naopak. Ze strany hledačů alternativní historie je to místo notoricky známý (stčí zagůglit) a ze strany oficiální vědy taky, protože se snaží dál artefakty maskovat, případně likvidovat viz. ten vývoz hotovejch žulovejch kvádrů do Finska... Neni v zájmu systému aby se ovce dozvěděli jak to s nima bylo...
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta rytina je určitě čerstvá.Ale jde o to že ta tzv.skála je větší a cela je jakoby zděná,je tam vidět spoje a jakoby malta mezi něma.Škoda že sem ty fotky smazal.Příští týden tam ale jedu zase a nafotím to celý a dám vědět.Kdo má zájem pak o ty fotky a souřadnice tam mi napište na meil a já VŠEM přepošlu fotky a souřadnice. meryxxx@seznam.cz

      Vymazat
  5. Možná by bylo lepší zkusit skládat puzzle, mozaiky se skládají podle vlastní fantazie, puzzle do původního tvaru:-)
    Nechtělo by se Ti někam nahodit ty naplánované gpx? Třeba na uložto? Popř. i s nějakým popisem.
    I já se těším na pokračovaní, děkuji:-)
    Jsem celkem i zvědavý, co vydržel ten Sobol...
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  6. :-) gpx klidně uložím, to není problém, lze z nich poskládat hlavní části výletu. Popis neni potřeba, stačí vzít gpx a přetáhnout do mapy.cz a uvidíš hned kudy a kam cesta vede. Sobol přežil celou cestu (dokázal se vrátit domu), ale to on dokázal zatim vždycky :-) Sice ne bez poruch, ale dojede.
    No a jinak já opravdu skládám mozajku podle vlasní fantazie, nepředstírám že skládám puzzle a že to co složím musí bejt nutně pravda :-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
  7. https://www.ulozto.cz/m/meryxxx/obrazky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byly by nějaké gps souřadnice?
      Přijde mi, jako kdyby tam někdo někdy kdysi vybrousil Spongeboba. A pak, že se necestuje časem:-)
      nenimito

      Vymazat
    2. nechci bejt zbytečnej pesymysta, ale ty rytiny nebudou moc starý. Je to pískovec a do toho se snadno reje. V různejch místech Čech sou takle porytý nebo vosochaný pískovce z posledních 200 let (kdy se rozmoch turismus a umělci se chtěli vyřádit). Třeba na Kokořínsku toho je dost.
      Chorche

      Vymazat
    3. Myslím, že i 100let je na Spongeboba poměrně dost:-)
      https://youtu.be/JSw-qYDOzzo
      nenimito

      Vymazat
    4. Ta rytina je určitě čerstvá.Ale jde o to že ta tzv.skála je větší a cela je jakoby zděná,je tam vidět spoje a jakoby malta mezi něma.Škoda že sem ty fotky smazal.Příští týden tam ale jedu zase a nafotím to celý a dám vědět.Kdo má zájem pak o ty fotky a souřadnice tam mi napište na meil a já VŠEM přepošlu fotky a souřadnice. meryxxx@seznam.cz

      Vymazat
    5. A pískovec může být i pórovitý? Viz poslední fotka.

      Vymazat
    6. nevim ale pory jsou na všech tech skalach,je to jak zděný.P.s nenáš to daleko,je to u Letovic.

      Vymazat
    7. Teď už to právě daleko mám, protože už na Ústeckoorlicku nežiju.
      Ale dříve by to bylo náročné pro někoho bez auta. (Vím, ochuzuju sama sebe a dělám si to v životě těžší, hodlám ale bez auta být celý život).

      Vymazat
    8. Zděný, či cokoliv dalšího. Ale jako přírodní pískovec... No jsem laik, třeba to možný je. Tolik turistů s pejskama prošlo.... :-DDDDD

      Vymazat
    9. Taky přemýšlím o Adršpašsko-teplických skalách (a Prachovské skály na tom budou asi stejně). Tady jsou krásné fotky: http://itras.cz/teplicke-skaly/galerie/16198/#foto Fakt je možné, aby toto vzniklo větráním a erozí?
      http://itras.cz/teplicke-skaly/galerie/16168/#foto

      Vymazat
  8. Děkuji vám bratře. Vaše první část článku. Dobře napsané a srozumitelné. Ano, Mon Repos Park, vytvořený, aby skryl pravdu. Dřívější struktury byly částečně pohřbeny, částečně zničeny. První část jste napsal dobře. Nyní nutné - elegantně pokračovat. A skvělé dokončení.
    Většina megalitů byla zničena jak v 19. století, tak ve 20. století.
    Těším se na pokračování vašeho článku..

    С уважением с Руси,
    Abysse

    OdpovědětVymazat
  9. Tak jak sem slíbil tady jsou ty další fotky
    https://www.ulozto.cz/tam/_KOYVjbPPUWbE

    OdpovědětVymazat
  10. meryxxxi, nechtěl bys to tam postnout spíš jako zip ? Mě to stahování jednotlivejch fotek bez účtu na uložto de jak slepýmu četba rudýho práva... :-( Díky
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už to nahrávám.Ale nainstaluj si FreeRapid a můžeš stahovat jak chceš a kolik chceš i s pauzou i bez učtu na Uložto i jinde :-)

      Vymazat
  11. Je to tam jako https://uloz.to/!HQffD7f421jy/foto-zip

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc. Až mě teď mrzí, že jsem se doma (Orlickoústecko) více nezajímala o zdejší skály. :-(

      Vymazat
    2. Aha, nejde editovat. Budu si muset naplánovat výlet, ale do Čech a prozkoumat všechna místa z dětství.

      Vymazat
  12. Díky pane, uš to stahuju. A ten FreeRapid vomrknu ;-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak sem kouk na fotky a zatim spíš zůstávám skeptickej, nepříde mi to úplně jako pospojovaný bloky. Podobný vystouplý "čáry spojovacího materiálu" sem viděl shodou okolností právě u Barentsova moře (mělo by to bejt na fotce v jednom z dalších pokračování seriálu jestli to tam Vlabi dá). Ale nemam na to 100% názor.
      Chorche

      Vymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.