Kdo ovládá minulost?

A. Mucha: Slovanská epopej

Četba historických románů nebo zájem o dějiny je poměrně oblíbenou činností mnoha lidí. Uvědomujeme si ale, že dějiny psal vždy vítěz? Každý alespoň trochu gramotný vládce ví, že když chce dlouhodobě ovládat své poddané, musí mít oporu v dějinách své zájmové oblasti. Proto byl výklad historie vystavován masivní manipulaci, nelitovalo se vynaložených prostředků a námahy.

Dobře si pamatujeme na poněkud svérázně pojaté hodiny dějepisu našeho mládí. Zájem o historii zpravidla končil se začátkem dějin dělnického hnutí. 

Nejsem historikem, ale důležitost správné interpretace naší minulosti mi jasná je. Kdo chce chápat přítomnost, bez dějin se neobejde. Ale celkem rychle jsem zjistil, že spousta informací z oficiálního výkladu je naprosto nepoužitelná a plně koresponduje se současným mainstreamem.

Na dějiny Ameriky pohlížejí původní obyvatelé úplně jinak než potomci dobyvatelů. Smutné je, že my Slované jsme v podobné situaci, ale nějak si to neuvědomujeme. A děláme stejné chyby, jako indiáni, kteří byli ochotni kvůli neshodám se svými sousedy spojit se s dobyvatelem a aktivně spolupracovat na svém vlastním zániku. 

V okamžiku, kdy jsme v Čechách přišli o velkou část vlastní šlechty, začalo se tvrdě pracovat na naší deslovanizaci. A situace dospěla již v předminulém století tak daleko, že nebýt národních obrozenců, kteří v hodině dvanácté oživili náš jazyk, byla by dnes naší mateřštinou němčina. Stejně jako se to přihodilo většině západních Slovanů zvaných Venetové. Němci je nazývali Wenden nebo Winden, osidlovali prostor bývalé NDR včetně Hamburku (Gambor) a Oldenburku (Starigrad). V roce 1147 byla část 2. křížové výpravy namířeny proti slovanským kmenům. Zúčastnily se jí i oddíly Čechů, šlo přece v první řadě o obrácení pohanů – stejně jako ti indiáni... Tenkrát se ještě slovanské kmeny pod vedením knížete Niklota křižáckému útoku ubránili.

Dnes drtivá většina obyvatel východní části Německa ani netuší, že jsou geneticky Slované. Ale připadají si v rámci sjednoceného Německa jako občané nižší kategorie. Přičítají to však jen nadutosti svých šťastnějších západních ¨bratrů¨ nepoznamenaných komunistickou realitou.

Ztratili identitu se slavnými venetskými kmeny, osídlujícími velkou část Evropy včetně severní Itálie, Rakouska, Slovinska. Velké známosti dosáhli pod jménem Vandalové (tady se historikové brání jakémukoliv spojení s Venedy, ačkoliv se v tehdejších dobách nepoužívaly samohlásky a pojem VND byl jasný každému). Pocházejí z území dnešního polského Slezska, kam historikové umísťují spíše centrum Venetů. To se podle mne nacházelo spíše na území Čech, kde se název obcí Benátky vyskytuje celkem 7x. V Polsku ani jednou. Stopy po Venetech se úplně odstranit nepodařilo, pořád zde máme staré názvy měst – Benátky (Venetia), Vídeň (Vindobona), Ventspils (Vindava, Windau) v Lotyšsku. Jedna z nejvyšších hor Rakouska – Großvenediger (Velký Slovan) také hovoří o minulém osídlení rakouských Alp. Anebo jména Vendelín, stejně jako Václav (Wenzeslaus) anebo Vanda. I česká příjmení jako Benda, Bendl se dají přiřadit k těmto kmenům. Nejucelenější informace o Venetech se dají nalézt na slovinských stránkách www. veneti.info.

Když se přesuneme dále na východ, narazíme na významný starověký kmen východních Slovanů Antů. Turecká Anatolie (Antalya – země Antů) byla kdysi jejich centrem. Pozůstatkem je stále oblíbené jméno Antonín. V angličtině ant znamená mravenec a anglický výraz pro otroka je slave. Záměr nebo náhoda? 

Historických památek po slavné antické minulosti v Anatolii naleznete mnohem víc než v Řecku. Mimochodem jsem se pokoušel najít odkaz na původ slova antika, antický. Nenašel jsem jediný odkaz, který by na nabízející se spojení s Anty poukázal. Proč bychom měli pociťovat hrdost na svou minulost, když nám němečtí historikové přiřadili podstatně nižší původ. Jenom díky svým kulturnějším sousedům jsme dost neochotně slezli ze stromů a opustili jeskyně. V Řecku se používá starověké písmo cyrilice, tolik podobné azbuce pocházející ze staroslovanské bukvice. Co bylo dříve, se můžeme jen dohadovat, po totální rekonstrukci ruských dějin za dob Kateřiny Veliké. Zřejmě nepůjde jen o shodu okolností, že základy současných oficiálních dějin Ruska vybudovali Kateřinou přizvaní němečtí historikové. Domácí učenci, kteří se tomuto násilnému překrucování bránili, byli tvrdě trestáni i popravováni. Mladý Lomonosov popravě unikl jen díky masivní podpoře celosvětové vědecké obce. Snad postačí uvést, že slovanský kalendář, který zrušil Petr Veliký, by dnes psal rok 7525. Kdo měl tak obrovský zájem a odhodlání zničit zmínky o slavné prastaré minulosti Ruska již před stovkami let? Málokdo si dnes uvědomuje, že rodina Romanovců nebyla vůbec ruská, jméno si koupila německá šlechta Botropů od zchudlé šlechtické rodiny. Petr I. založil Petrohrad na tehdy švédské půdě, jako hlavní město jej okamžitě uznaly všechny západní státy a za masivní podpory Západu došlo z této nové základny k postupnému dobývání ruského území.

Obyvatelstvo bylo hojně zásobováno alkoholem, oblíbenou genetickou zbraní agresorů – opět paralela s indiány. Proč nepoužít osvědčených prostředků tady i tam? Duchovní i světská elita, která proti této zkáze bojovala, byla ničena a nahrazována benevolentnějšími zrádci. Rusko již několikrát ve své historii stálo na prahu svého zániku a na poslední chvíli se jako zázrakem objevil někdo, kdo tomu zabránil.

Pojem Velká Tartárie neznají ani mnozí vysokoškolsky vzdělaní Rusové. Na všech mapách světa do 18. století ji však na území dalece přesahujícím území Ruské federace vidíme. Encyklopedia Britanica ji ve svém 1. vydání z r. 1796 ještě zmiňuje jako největší říši, která kdy byla lidmi vybudována – 4 krát větší než Římská říše v dobách svého největšího rozmachu. V dalších vydáních však již ani slovo. Přestože z největší části slovanská nebyla. Stačil vysoký podíl ruského kulturního vlivu.

Když se opět přesuneme na západ, narazíme na záhadnou civilizaci Etrusků. Diskutuje se o jejich původu, nerozumíme jejich jazyku. Přesto, že již v roce 1990 rozluštil český autor knihy "O Slovanech úplně jinak" Antonín Horák jejich jazyk. Použil k tomu často používanou metodu akrofonie, ale na rozdíl od jiných badatelů předem nevyloučil slovanský původ jazyka. A začal dosahovat výsledků. Texty byly náhle srozumitelné, tabulky s významy jednotlivých slabik jsou na internetu přístupné všem a každý si může jejich funkčnost vyzkoušet. Přesto se nadále oficiálně tvrdí, že etruština srozumitelná není.

Když si tyto údaje seřadíme, zjistíme, že slovanští Etruskové Řím vybudovali a pak jej i zbořili – slovanští Vandalové. 

Několikrát jsem zmínil paralelu s osudem amerických indiánů. Je to jen náhoda, že si autor slavných knih Karl May vybral jméno hlavní postavy právě Vinnetou? Toto jméno nenajdete v žádném z indiánských slovníků. Ale nápadně se podobá právě názvu slavného národa, který bojoval a podlehl západním dobyvatelům. Jejich poslední pozůstatky, malé enklávy Lužických Srbů se nacházejí právě na území, kde Karl May žil. Je to jen domněnka, ale je docela pravděpodobné, že autor něco málo zaslechl a slovo Venetové se pro něj stalo symbolem boje za svobodu.

Je docela škoda, že se o slovanské minulosti nediskutuje více a že impulzy musí přicházet od amatérů. Neuvalili profesionální historikové na sebe autocenzuru, aby pak neměli problémy se svým uplatněním? Jsem připravený i na tvrdou kritiku ze strany oficiálních vystudovaných akademiků. Nevadí, hlavně, když se ledy pohnou a lidé se začnou sami aktivně o svou minulost zajímat. A kdo se nepoučí z dějin....

autor: Vihaj