Vyznání bývalé anglofilky 4, část 5.

 
- předchozí část -
 

Abel Pan. Smějící se Sarah

Institut židovských nevěst

Ve světle výše uvedených událostí by bylo vhodné zmínit ještě jednu metodu, kterou naučili k dosažení cílů sociálních parazitů „vyvolené“ – jde o metodu „židovských nevěst“. Dosud Židé stále neváhají využít své ženy k dosažení svých cílů a všemi možnými způsoby je podsouvat blíže k těm, kteří jsou u moci. Jestli budou mít štěstí, vdají se „správně“ a všichni nejbližší příbuzní takové „manželky“ budou ve „vatě“ a bude pohodlnější ovlivnit „silného muže“.

Jak je známo, „noční kukačka“ (židovská žena) může „překukat“ (zde ve smyslu „převychovat, ovlivnit – takové agentky vlivu – pozn. překl.) každého, zvláště pokud má kukačka sama o sobě také určité znalosti a návyky v „právě této věci“, jako je černá tantra, a „zkukačkovaný“ má určité odchylky od normy (evoluční deformaci). No, když nebylo možné se vloudit za manželku, tak i „jen“ postát vedle mocenských a finančních toků a urvat si něco pro sebe, také není špatné.

A vše začalo „ctihodným“ praotcem Židů Abrahamem , který svou Sáru, která se v pouštních podmínkách nevyčerpávala, ponechal několikrát pro obohacení VIP osobám různého významu: buď bezejmennému egyptskému faraonovi, nebo Gerrarskému králi Abimelechovi (a Jehova v té době chránil pasáka (žen – pozn. překl.)), posílaje na urozené nebožáky nemoci a klamaje je, ponechal je bez léčby).

A toto schéma navyšování počátečního kapitálu po dlouhou dobu fungovalo bez selhání. Abraham serval z faraona velmi dobrý majetek za pronájem Sáry:

„I vzata tato žena byla do faraonova domu. I prokázal Abrahamovi  dobro kvůli ní; a dostalo se mu ovcí, dobytka, oslů, otroků a otrokyň, oslice a velbloudi …“
(«Пятикнижие и гафтарот». Kniha „Breishit“, Lech Lech, XII, 15-16, s. 67).

A od zastrašeného židovským bohem-banditou Gerrarského krále dostal Abraham také hodně. Ten spěchal vykoupit se, a ještě vyplatil navíc morální kompenzaci:

„A Abimelech vzal ovce a dobytek, muže i ženy a dal Abrahamovi; i navrátil jemu Sáru, ženu jeho. I řekl Abimelech: Aj, země má před tebou; žij, kde se ti líbí. A Sáře řekl: Aj, tisíc stříbrných jsem dal bratru tvému; on je pro tebe zástěrkou před očima všech, kteří s tebou, a přede všemi jsi ospravedlněna ...“
(«Пятикнижие и гафтарот». Kniha „Breishit“, Vaera, XX, 14-16, str. 98)

Ale nejvíce ilustrativním příkladem „židovské manželky“ je samozřejmě Ester. Před odesláním byla dámička pečlivě připravena být manželkou perského panovníka. Velkou účast v této záležitosti přijímal „trenér“ - buď její strýc, nebo její bratranec, nebo adoptivní otec. Pečlivě ji poučil, jak se má chovat, a přísně jí zakázal prozradit svou národnost.

Poté, co dotlačil svěřenkyni na post královny, ovládal přes ni krále, jak si přál. Schéma bylo jednoduché: "Mordechaj to řekl královně Ester a Ester to řekla králi Mordechajovým jménem." O výsledku těchto manipulací jste se dočetli výše. Desetitisíce lidí z nejvyšší perské elity byly zničeny a jejich bohatství si přivlastnili Židé.

Snadnost, s jakou mohla Ester ovlivnit krále, se vysvětluje skutečností, že s největší pravděpodobností byla vycvičena v „černé tantře“, stejně jako ostatní židovské manželky. Čím je studentka talentovanější, tím snáze dokáže podřídit muže své vůli, tím ten ochotněji splní jakékoli její touhy či rozmary.

Mimochodem, Židé, přestože se chopili moci v Perské říši, neopustili své plány na její trvalé zničení navždy, což vzhledem k jejímu vlastnímu názvu není překvapivé. Ke svému cíli šli a jdou velmi vytrvale. Nezapomínají nic. Využívají jakékoli příležitosti a jakékoli metody, ať už se jedná o přírodní jevy, včetně kosmických, sociálních procesů nebo lidí s evolučními deformacemi.

Široce také využívají ideologické sabotáže v podobě religií a různých vědeckých a filozofických hnutí nebo technických prostředků ovlivňování vědomí, emocí a „jemných“ úrovní a mnoho dalšího. Parazité vždy čekají na správný okamžik (a mohou čekat dlouho – staletí) a v případě neúspěchu se snadno obnoví, znovu čekají a znovu se snaží dosáhnout toho, co se minule nepovedlo.

Druhý úder Persii byl zasazen o 1000 let později, v 5. století našeho letopočtu. v podobě Velké Perské (židovské) revoluce, známé jako „povstání Mazdaků“. Mimochodem, ideolog revoluce, mobed (zoroastrijský kněz) Mazdak, spoléhal na svou bohatou židovskou komunitu z kmene Simonova a jeho exarchu Mar Zutru II. A šáhinšáh Kavad, který podporoval myšlenky Mazdaka, se narodil židovce původem od šáhinšáha a byl také ženatý s Židovkou.

Zemi pak  vykrváceli jak fyzicky, tak ekonomicky a „Království Árijců“ již nikdy nepovstalo, nedosáhlo ani zlomku své dřívější moci. Vítězi byli pouze Židé, jak mazdakovští, tak antimazdakovští. Všichni po odchodu z Persie s velmi neprázdnýma rukama skončili v Chazarii, aby zde vytvořili první parazitický stát - Chazarský kaganát.

Zajímavé je, že Mazdak je považován za jednoho z prvních „socialistů“ v historii lidstva. Myšlenky Mazdakovy o „rovnosti a bratrství“ (ale jen pro někoho! A vůbec ne pro všechny! - to je TO důležité! - pozn. překl.) spolu s rudým praporem se štítem Šalamouna – pěticípou hvězdou se objevily o 12 století později v Rusku, což mělo za následek další velkou, nyní ruskou revoluci, i když byla stejně ruská jako ta výše popsaná – perská. Sociální parazité mají velkou radost z používání osvědčených metod. A dokážou dlouho čekat na správný čas, aby je mohli použít. (Ovšem plány jim zhatil Stalin se svými příznivci a spolupracovníky, když budovali stát a nepěstovali světovou revoluci – pozn. překl.

autor: Jelena Ljubimova

překlad: Bedřich
zdroj
 
- pokračování -