Jak sociální parazité dobyli Anglii
- předchozí část -
Židé ve starověké Anglii
Předpokládá se, že Židé začali navštěvovat Britské ostrovy již dávno, ještě před naším letopočtem. Poté se Britské ostrovy nazývaly Cínovými, protože to tam, v Cornwallu, v roce 2000 před naším letopočtem byly objeveny nejbohatší zásoby tohoto kovu v celé tehdejší Evropě, kovu tolik potřebného pro výrobu bronzu. (Pro neznalé, bronz je slitina mědi a cínu v poměru 90 % a 10 %, v tomto pořadí. Oproti čisté mědi má tato slitina zvýšenou tvrdost, pevnost, snadněji se taví a hůře rezaví). Tyto zásoby dodnes nevyschly, a přestože těžba cínu skončila v roce 1998 uzavřením posledního dolu South Crofty, v Cornwallu stále cín je a otázka obnovení jeho těžby se pravidelně otevírá.
A pak, před tisíci lety, zažíval jihozápad Anglie obchodní boom – britský cín se vyvážel do celé Evropy, celého Středomoří a východní Asie. Kupovali ho i Židé – prostřednictvím státu Tartessus (jihozápad moderního Španělska), který byl téměř 1500 let hlavním prostředníkem při vývozu cínu z Británie a při výrobě bronzu pro všechny středomořské země.
O obchodních vztazích mezi starověkými Židy a Tartessem je v Tóře poznamenáno: „Taršiš s vámi obchodoval kvůli hojnosti veškerého božství; za vaše zboží se dávalo stříbro, železo, olovo a cín…“ [9] Taršíš z Tóry je španělský, respektive etruský Tartessus [10] (podle jedné z teorií Tartessus založili Etruskové z Malé Asie). Dodávky cínu Židům uskutečňovali především Féničané a Tartesané.
Předpokládá se, že kovy používané k výzdobě Šalamounova chrámu pocházely z britských dolů. Anglický právník a historik Edward Creasy (1812 - 1878) o tom ve své knize „Historie Anglie od starověku po současnost“ napsal: „Velkolepé dekorace pro Šalamounův chrám poskytly především britské doly“ [11]. Adepti biblické archeologie tvrdí, že v drenážních trubkách nalezených v oblasti Šalomounova chrámu izotopovou analýzou našli olovo z Mendip Hills v anglickém Somersetu a v měděných výrobcích. které jej zdobily a které se datují nejpozději 1000 let před naším letopočtem, byl nalezen britský cín. Odkazy na tyto studie bohužel neuvádějí a ani se mi je nepodařilo najít.
Výše bylo řečeno, že Féničané a Tartessané přinesli Židům britský cín, ale nikdo nebránil starým Židům obchodovat se samotnými Cínovými ostrovy. Navíc v Bibli (Tóra) je zmíněno, že židovský král Šalamoun měl flotilu [12]. Přestože by se Bible měla jako historická kniha používat s velkou opatrností kvůli naprosté absenci dat a jmen některých jejích postav (bezejmenných faraonů), přítomnosti neexistujících králů a zeměpisných jmen, přiřazení jmen některých vládců jiným, některá bláznivá vojenská vítězství v jejich fantazii, například 300 versus 120.000 atd.
Teoreticky lze tedy předpokládat, že Židé mohli doplout na Britské ostrovy buď v doprovodu Féničanů, nebo sami. Doposud však kromě spekulací neexistují žádné hmotné důkazy o přítomnosti Židů v Británii v těchto dávných dobách.
Co se týče návštěv Židů na ostrovech v době blíže našemu letopočtu, neexistují ani slušné důkazy. Existuje pouze křesťanská legenda o novozákonní postavě jménem Josef z Arimatie (ten, který podle této legendy vzal Kristovo tělo z kříže a uložil ho do jeho hrobu). Podle ní to byl velmi bohatý a vznešený muž, člen Sanhedrinu a římský prokurátor ho dobře přijal. Křesťanská legenda nazývá zdrojem jeho bohatství obchod s britským cínem.
Navíc podle legendy několikrát navštívil Británii s dospívajícím Ježíšem, zejména vesnici Priddy, v Mendip Hills, a po brutální vraždě Krista se zcela přestěhoval do Británie a založil první Křesťanskou komunitu v Glastonbury.
To vše jsou však legendy, nepotvrzené žádnými dokumentárními zdroji, kromě starého rčení místních obyvatel, když si chtějí v něco ujistit svou důvěru - „Tak jistý, jak byl náš Pán v Priddy“ a úvodní řádky vánoční koledy, kterou zpívaly děti v této vesnici: „Josef byl obchodník s cínem, obchodník s cínem, obchodník s cínem“, a poté popisuje jeho příjezd na ostrov lodí.
Abych to uvedla na pravou míru, důkazy nejsou příliš dobré. Zvláště pokud víte, že ten, kdo se nyní nazývá Ježíš Kristus, nebyl Žid a přišel k nim v dospělosti, aby zachránil „ztracené ovce domu Izraele“ (a pouze je) před parazity; podle toho v mládí neodešel s Josefem do Anglie. A zabili ho o 1000 let později, než nám říká biblická legenda. A vůbec, biblický Ježíš Kristus je složen z životopisů dvou lidí, kteří jsou od sebe časově vzdáleni právě o toto tisíciletí. To je však úplně jiný příběh.
Nejslavnější starožitník v Británii, historik, topograf a heraldik William Camden (1551 - 1623) napsal knihu s dlouhým názvem „Británie aneb chorografický popis Velké Británie a Irska s přilehlými ostrovy“, kterou lze nazvat jednou z prvních britských encyklopedií. Kniha byla původně napsána v latině v roce 1586 se stejně dlouhým názvem ("Britannia, florentissimorum regnorum Angliae, Scotiae, Hiberniae et Insularum susedium ex intima antiquitate chorographica Descriptio") a byla přeložena do angličtiny v roce 1610.
Zejména se v ní píše, že podle Diodora Sicula a Timaia, historika Plinia (kniha 6 kap. 8, 9), se staří Britové zabývali těžbou a obchodem s cínem již v době Augusta (63 př. n. l. - 14 let n. l.), který jej převezl do Galie, do města Narbonne. A Sasové, kteří ostrovu vládli (od 5. do 11. století n. l.), do této záležitosti nezasahovali, snad s výjimkou případu, kdy by bylo nutné najmout Saracény, takže místní dodnes nazývají opuštěné doly „opuštěné Saracény“ (Attal-Sarisin). [13]
A ptáte se, co tu dělají Saracéni?
Faktem je, že John Whitaker (1735 - 1808) - anglický historik a duchovní - ve své knize The Origin of Arianism (1791) poznamenává následující: „... Židé se nazývali a byli také nazýváni Brity z Cornwallu „Saracény“, ti, kteří skutečně pocházejí ze Sáry...“ [14]. Na stejném místě Whitaker píše, že „... v Cornwallu byli Židé dříve velmi početní, přitahovali je zisky z obchodu s cínem a zabývali se správou cínových dolů…“ [15] Navíc tito Židé pocházeli z kmene Asher.
Podle nepotvrzeného citátu Williama Camdena (není v anglické verzi a latinský text není na webu) jej však citují všichni anglicky mluvící učenci historie Židů v Anglii, „…obchodníci z kmene Asher pracovali v cínových dolech v Cornwallu, ale ne jako otroci, ale jako majitelé a vývozci...“ Je pozoruhodné, že podle biblické legendy pocházel z tohoto kmene zmíněný Josef z Arimatie.
Richard Polwhele (1760 - 1838) - cornwallský kněz, básník a historik Cornwallu a Devonu v knize „History of Cornwall“ (1803) stejným způsobem, jako John Whitaker píše, že „Židé se zřejmě nazývali Saracény nebo tak je nazývali Britové z Cornwallu…“ [16]
- pokračování -
autorka: Jelena Ljubimova
zdroj
překlad Bedřich
Stát Tartessus, jeho sféra vlivu a nedaleké řecké a fénické kolonie |
Židé ve starověké Anglii
Předpokládá se, že Židé začali navštěvovat Britské ostrovy již dávno, ještě před naším letopočtem. Poté se Britské ostrovy nazývaly Cínovými, protože to tam, v Cornwallu, v roce 2000 před naším letopočtem byly objeveny nejbohatší zásoby tohoto kovu v celé tehdejší Evropě, kovu tolik potřebného pro výrobu bronzu. (Pro neznalé, bronz je slitina mědi a cínu v poměru 90 % a 10 %, v tomto pořadí. Oproti čisté mědi má tato slitina zvýšenou tvrdost, pevnost, snadněji se taví a hůře rezaví). Tyto zásoby dodnes nevyschly, a přestože těžba cínu skončila v roce 1998 uzavřením posledního dolu South Crofty, v Cornwallu stále cín je a otázka obnovení jeho těžby se pravidelně otevírá.
A pak, před tisíci lety, zažíval jihozápad Anglie obchodní boom – britský cín se vyvážel do celé Evropy, celého Středomoří a východní Asie. Kupovali ho i Židé – prostřednictvím státu Tartessus (jihozápad moderního Španělska), který byl téměř 1500 let hlavním prostředníkem při vývozu cínu z Británie a při výrobě bronzu pro všechny středomořské země.
O obchodních vztazích mezi starověkými Židy a Tartessem je v Tóře poznamenáno: „Taršiš s vámi obchodoval kvůli hojnosti veškerého božství; za vaše zboží se dávalo stříbro, železo, olovo a cín…“ [9] Taršíš z Tóry je španělský, respektive etruský Tartessus [10] (podle jedné z teorií Tartessus založili Etruskové z Malé Asie). Dodávky cínu Židům uskutečňovali především Féničané a Tartesané.
Předpokládá se, že kovy používané k výzdobě Šalamounova chrámu pocházely z britských dolů. Anglický právník a historik Edward Creasy (1812 - 1878) o tom ve své knize „Historie Anglie od starověku po současnost“ napsal: „Velkolepé dekorace pro Šalamounův chrám poskytly především britské doly“ [11]. Adepti biblické archeologie tvrdí, že v drenážních trubkách nalezených v oblasti Šalomounova chrámu izotopovou analýzou našli olovo z Mendip Hills v anglickém Somersetu a v měděných výrobcích. které jej zdobily a které se datují nejpozději 1000 let před naším letopočtem, byl nalezen britský cín. Odkazy na tyto studie bohužel neuvádějí a ani se mi je nepodařilo najít.
Výše bylo řečeno, že Féničané a Tartessané přinesli Židům britský cín, ale nikdo nebránil starým Židům obchodovat se samotnými Cínovými ostrovy. Navíc v Bibli (Tóra) je zmíněno, že židovský král Šalamoun měl flotilu [12]. Přestože by se Bible měla jako historická kniha používat s velkou opatrností kvůli naprosté absenci dat a jmen některých jejích postav (bezejmenných faraonů), přítomnosti neexistujících králů a zeměpisných jmen, přiřazení jmen některých vládců jiným, některá bláznivá vojenská vítězství v jejich fantazii, například 300 versus 120.000 atd.
Teoreticky lze tedy předpokládat, že Židé mohli doplout na Britské ostrovy buď v doprovodu Féničanů, nebo sami. Doposud však kromě spekulací neexistují žádné hmotné důkazy o přítomnosti Židů v Británii v těchto dávných dobách.
Co se týče návštěv Židů na ostrovech v době blíže našemu letopočtu, neexistují ani slušné důkazy. Existuje pouze křesťanská legenda o novozákonní postavě jménem Josef z Arimatie (ten, který podle této legendy vzal Kristovo tělo z kříže a uložil ho do jeho hrobu). Podle ní to byl velmi bohatý a vznešený muž, člen Sanhedrinu a římský prokurátor ho dobře přijal. Křesťanská legenda nazývá zdrojem jeho bohatství obchod s britským cínem.
Navíc podle legendy několikrát navštívil Británii s dospívajícím Ježíšem, zejména vesnici Priddy, v Mendip Hills, a po brutální vraždě Krista se zcela přestěhoval do Británie a založil první Křesťanskou komunitu v Glastonbury.
To vše jsou však legendy, nepotvrzené žádnými dokumentárními zdroji, kromě starého rčení místních obyvatel, když si chtějí v něco ujistit svou důvěru - „Tak jistý, jak byl náš Pán v Priddy“ a úvodní řádky vánoční koledy, kterou zpívaly děti v této vesnici: „Josef byl obchodník s cínem, obchodník s cínem, obchodník s cínem“, a poté popisuje jeho příjezd na ostrov lodí.
Abych to uvedla na pravou míru, důkazy nejsou příliš dobré. Zvláště pokud víte, že ten, kdo se nyní nazývá Ježíš Kristus, nebyl Žid a přišel k nim v dospělosti, aby zachránil „ztracené ovce domu Izraele“ (a pouze je) před parazity; podle toho v mládí neodešel s Josefem do Anglie. A zabili ho o 1000 let později, než nám říká biblická legenda. A vůbec, biblický Ježíš Kristus je složen z životopisů dvou lidí, kteří jsou od sebe časově vzdáleni právě o toto tisíciletí. To je však úplně jiný příběh.
Nejslavnější starožitník v Británii, historik, topograf a heraldik William Camden (1551 - 1623) napsal knihu s dlouhým názvem „Británie aneb chorografický popis Velké Británie a Irska s přilehlými ostrovy“, kterou lze nazvat jednou z prvních britských encyklopedií. Kniha byla původně napsána v latině v roce 1586 se stejně dlouhým názvem ("Britannia, florentissimorum regnorum Angliae, Scotiae, Hiberniae et Insularum susedium ex intima antiquitate chorographica Descriptio") a byla přeložena do angličtiny v roce 1610.
Zejména se v ní píše, že podle Diodora Sicula a Timaia, historika Plinia (kniha 6 kap. 8, 9), se staří Britové zabývali těžbou a obchodem s cínem již v době Augusta (63 př. n. l. - 14 let n. l.), který jej převezl do Galie, do města Narbonne. A Sasové, kteří ostrovu vládli (od 5. do 11. století n. l.), do této záležitosti nezasahovali, snad s výjimkou případu, kdy by bylo nutné najmout Saracény, takže místní dodnes nazývají opuštěné doly „opuštěné Saracény“ (Attal-Sarisin). [13]
A ptáte se, co tu dělají Saracéni?
Faktem je, že John Whitaker (1735 - 1808) - anglický historik a duchovní - ve své knize The Origin of Arianism (1791) poznamenává následující: „... Židé se nazývali a byli také nazýváni Brity z Cornwallu „Saracény“, ti, kteří skutečně pocházejí ze Sáry...“ [14]. Na stejném místě Whitaker píše, že „... v Cornwallu byli Židé dříve velmi početní, přitahovali je zisky z obchodu s cínem a zabývali se správou cínových dolů…“ [15] Navíc tito Židé pocházeli z kmene Asher.
Podle nepotvrzeného citátu Williama Camdena (není v anglické verzi a latinský text není na webu) jej však citují všichni anglicky mluvící učenci historie Židů v Anglii, „…obchodníci z kmene Asher pracovali v cínových dolech v Cornwallu, ale ne jako otroci, ale jako majitelé a vývozci...“ Je pozoruhodné, že podle biblické legendy pocházel z tohoto kmene zmíněný Josef z Arimatie.
Richard Polwhele (1760 - 1838) - cornwallský kněz, básník a historik Cornwallu a Devonu v knize „History of Cornwall“ (1803) stejným způsobem, jako John Whitaker píše, že „Židé se zřejmě nazývali Saracény nebo tak je nazývali Britové z Cornwallu…“ [16]
- pokračování -
autorka: Jelena Ljubimova
zdroj
překlad Bedřich
Proč mi přišlo na mysl dílo,jak se jen jmenuje.... Zkáza domu Usher?
OdpovědětVymazatTi Angelové či B´rithánci píší i čtou jinak - kdo se v tom má vyznat....
Slovan snad?
:-)
Jinak píšou, jinak čtou, jinak říkají a jinak myslí .... prostě lžou.
Vymazat