Vyznání bývalé anglofilky 5, část 1.

Jak sociální parazité dobyli Anglii

 

- předchozí část -

V páté části článku začnu mluvit o tom, jak se Anglie proměnila v parazitickou zemi, a protože Židé byli vybráni jako nositelé a dirigenti parazitismu, jak dokládá jejich svatá kniha Tóra, pak budu mluvit o tom, jak to udělali s Anglií.

 

Odbočka: Židé v Babylonu

A proč je tady Babylon? Co má společného s Anglií? - ptáte se. Má a hodně. A nejen s Anglií. Přítomnost Židů v Babylonu má význam pro celou planetu.

Pokud sociální organismus, který na ní existoval, neumožňoval sociálním parazitům dokončit maximální program – uchvátit globální moc na planetě, Židé plnili sekundární cíle – hromadili primární kapitál okrádáním jiných národů, kvůli čemuž se mezi ně cíleně usídlovali. Použili všechny dostupné metody, aby úporně dosahovali těchto cílů. Vybrali si nejbohatší říše a země a pronikli tam, aby se takříkajíc přisáli k jimi nevytvořeným finančním tokům. Právě k tomu je Bůh směroval, když jim dával to, co sami nestvořili: „A dal jsem vám zemi, na které jste nepracovali, a města, která jste nestavěli, a vy žijete v nich; z vinic a olivových sadů, které jste nezasadili, jíte ovoce…“[1]

Židé se snažili dostat do dobře zařízených a bohatých zemí za každou cenu – i jako mršina, dokonce i jako strašák. V těch zemích, kam se jim nedařilo se dostat, ale bylo to pro ně velmi nutné, se stále plazili např. do Egypta jako „otroci“, do Babylonu jako „zajatci“ nebo do Ruské říše, jako „válečné trofeje“ po tzv. rozdělení Polska (Ivan Hrozný nepřijal návrh na příchod židů od polského krále). A pak už si našli způsoby, jak vydělat kapitál a dostat se k moci.

Navíc se vždy a všude prezentovali jako velmi strádající strana - malí a slabí lidé jsou uráženi a pokořováni velkými zlými strýčky. A tento obraz, který vnutili celému světu a který prozatím skrýval jejich skutečnou parazitickou podstatu, fungoval bez chyb po celá staletí. Nikdo tehdy ani netušil, že plánem „židovského boha“ (sociálních parazitů) bylo rozsévat své vyvolené mezi ostatní národy. Jak se píše v jejich programovém dokumentu – Tóře, periodicky je „vydával do rukou“ různých vládců bohatých a vyspělých zemí.

Maska „chudáka“ se hodí ve společnosti, kde se od sirotků a chudých neočekávaly žádné špinavé triky a nebyli bráni vážně. Je pravda, že když národy a jejich vládci konečně pochopili, co se děje, byli „chudí a nešťastní“ vyhnáni ze země od hříchu dál. I když ne všude, ne všude. V některých zemích, jakmile tam dorazili, se usadili natrvalo.

Vezměme si například notoricky známé babylonské „zajetí“, naplánované židovským bohem. Velmi zdárně zbídačená židovská elita upadla do „zajetí“ v centru tehdejší světové kultury a „Bůh“, který si je vybral, neponechal jim výběr. “A řekněte tomuto lidu: Toto praví Hospodin: Hle, nabízím vám cestu života i cestu smrti: kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem a morem; kdo však vyjde a vzdá se Chaldejcům, kteří vás obléhají, ten bude žít a jeho duše bude jemu namísto kořisti…“ [2]

Židé se dobře vyrovnali s příkazem svého boha, aby se vydali Chaldejcům. Opravdu se jim chtělo opustit zbídačenou horu Sion a přesunout se do úrodného údolí Eufratu (Pochopte, nic nedělali, nestavěli, nevytvářeli a co bylo rozkradli – pozn. překl.). A vše, co bylo potřeba, bylo trochu podráždit „babylonský kolos“ nejrůznějšími povstáními nebo ho vydírat hrozbami, že přejdou k jeho nepříteli. A to bylo vše. Přišel „kolos babylonský“ a všechny rozehnal a Židy spolu s jejich elitkou odvezl ve dvou průvodech jakoby do zajetí – naříkat u „řek babylonských“.

Mimochodem v současném umění jsou zobrazováni pouze takto, mluvíme-li o tzv. „babylonském zajetí“ – nešťastní, plačící, trpící u řeky, ačkoli si tam "zajatci" "naplakali" velmi, velmi chytře, ale tento fakt, přirozeně, není široce reklamován a nikdo jej propagovat nebude. Ačkoli se neskrývá - o tom všem je napsáno v Tóře a samozřejmě i v Bibli.

Gebhard Fugel (1863 - 1939) U řek Babylonských, 1920

Abychom pochopili, jak si ne zrovna hloupě židé „naplakali“ za 70 let „zajetí“ v Babylóně, připomeňme si, jak „Kniha Ezdrášova" (A) popisovala exodus Židů z babylonského „zajetí“, když perský král Kýros, který dobyl právě tento Babylón, jim umožnil odejít do zaslíbené země a znovu tam postavit zničený Jehovův chrám. Vycházeli z babylonského otroctví, stejně jako z egyptského – s vůbec ne prázdnýma rukama. Navíc odcházet tam posílali židovskou spodinu, které nebylo škoda, přičemž jako vždy - kdo je potřebuje, ty obyčejné lidi? Vždy byli jen vyjednávacím nástrojem židovské elity, „suchými větvemi“, které jsou bez soucitu odřezávány.

Stačí si vzpomenout na slova prezidenta „Světové sionistické organizace“ Chaima Weizmanna, která řekl v roce 1937: „Pokládám otázku: Jsme-li schopni přesídlit šest milionů Židů do Palestiny? Odpovídám: Ne! Z tragické propasti chci zachránit dva miliony mladých ... A ti staří musí zmizet ... Jsou jen prachem, ekonomickým a duchovním prachem v krutém světě ... Jen mladá ratolest přežije …“ [3]

Židovští oligarchové tedy zůstali v Babylonu, protože se nechtěli rozloučit s pohodlným životem, zavedeným obchodem a značným počtem nemovitostí. „Židé už dávno přišli na chuť obchodu a kapitálu ... V zajetí byly všechny podmínky pro rozvoj této jejich stránky: Židé končili v největších obchodních a průmyslových centrech; od té doby se začínají ochotně usazovat v hlavních a velkých městech. Odříznuti od země, zapojení do koloběhu života světových center, zanechali také stopy v podobě jmen v různých obchodních dokumentech získaných archeologickým výzkumem; dosáhli prosperity a stali se nemalou silou v babylonské a perské monarchii. Samozřejmě poskytovali vliv a finanční pomoc pro navracování. Ale z velké části se nevrátili sami ... “ [4]

Právě v Babylonu, byla vytvořena a sepsána doktrína judaismu. Jak se to stalo, je popsáno ve 3. knize Ezdráše. Jehova našeptával text z křoví levitovi Ezrovi, kterého předem omámil drogami, ten pronášel již ozvučené, co slyšel a 5 písařů to zapisovalo (Sarius, Davrij, Salemija, Echan a Asiel - skuteční sestavovitelé Tóry, takže Mojžíš mizí, pokud jde o autorství Pěti knih). Práce byla dokončena za 40 dní. Bylo napsáno 94 knih, z nichž 70 mělo být podle nejvyššího božského příkazu skryto před obyčejnými lidmi.

„Všemohoucí řekl: první, které jsi napsal, aby je mohli číst hodní i nehodní, ale posledních sedmdesát si ulož, abys je dal moudrým lidem; protože v nich je průvodce mysli, zdroj moudrosti a řeka poznání …“ [5]

Co se v těchto tajných knihách píše, se dodnes neví, nicméně podle výsledků činnosti sociálních parazitů na naší planetě je jasné, že pro nás nic dobrého. S největší pravděpodobností existují podrobná doporučení pro vybudování planetárního parazitického systému.

Právě v Babylonu si Židé vypracovali vlastní speciální obchodní politiku a balíček průvodních dokumentů (tzv. shetarot) [6], které pak po staletí přinášeli s sebou do různých zemí včetně Anglie. Možná právě to bylo napsáno v tajných knihách judaismu.

A bohatí babylonští Židé zaplatili slušnou částku za to, že i nadále si užívali v pohodlí a blahobytu. Financovali přesun 42 360 svých spoluobčanů se 7 337 otroky, 736 koňmi, 245 mezky, 435 velbloudy a 6 720 osly do Jeruzaléma. „Zajatci“, kteří zůstali v Babylonu, poslali těm, kteří sloužili své historické vlasti, 61 000 drachem (více než 260 kg) zlata a 5 000 dolů (více než 2 800 kg stříbra) a 100 kněžských rouch.[7]

Chápu, že tohle je otroctví a zajetí! I nyní by mnozí snili o dlouhém životě v takovém exkluzivním „zajetí“: s otroky a otrokyněmi, osly, koňmi, velbloudy, stříbrem, zlatem a dalšími atributy „babylonského otroctví“.

Zvláštním cynismem je přitom fakt, že stejně jako v případě egyptského „otroctví“, kdy Židé ulehčili egyptské státní pokladně o 300 tun drahých kovů, obohatilo babylonské „zajetí“ i židovskou elitu. Místo poděkování zemi, která jim dala možnost se sladce najíst a pohodlně spát, ji však proklínali.

„Dcero Babylonu, zpustošitelnice! Blahoslavený, kdo ti odplatí za to, co jsi nám udělala! Blahoslavený, kdo vezme a rozmlátí vaše nemluvňata o kámen!” [8]

Přičemž si navíc zaslouží pozornost to, co přimělo "nešťastné zajatce" k tak krutým kletbám. Ukazuje se, že Babyloňané požadovali od zajatých Židů, aby jim zpívali své národní písně - „zpívejte nám z písní sionských“. Nebyli požádáni, aby pracovali v lomech nebo orali půdu. Ale aby zpívali písně. Za to by se podle všeho měla všechna babylonská miminka bít hlavou o kámen. Tento žalm byl velmi populární v 70. letech minulého století - "U řek Babylonu". Zahrála ji tehdy světově proslulá kapela Bony M (Jistě si pamatujete, že u nás ji zpíval Karel Gott (B)). Pravda, o drcení hlav nemluvňat o kameny se nezmínili.

Parazité mají ve skutečnosti takový způsob chování, kterému se říká chucpe (C) – ti, které okradli a zruinovali, na kterých profitovali („Přišel chudý do bohaté provincie a odešel bohatý z chudé provincie“), a tak Peršané, Babyloňané z toho vyšli ještě vinnými, je odsoudili za všech 6 miliard výtisků Bible, které nyní kolují po celém světě.

Ve všech zemích, do kterých Židé pronikli, se dokonale usadili, obsadili všechny parazitické ekonomické niky (nákup a prodej kradeného zboží, spekulace s potravinami, obchod s otroky, půjčování peněz na úrok nebo na kauci a později vytvoření zábavního průmyslu, obchodování s alkoholem a drogami (nezdá se vám v této souvislosti jasnější skutečná příčina prohibice v USA? A vytvoření amerických mafií? Nebo „dnešní problémy“ s potravinami? - pozn. překl.), prostituce, současně přeměna neparazitických nik v parazitické, např. věda, vzdělávání, medicína atd. (Porovnejte to zkrátka s tím, co se děje posledních cca 50 let a nedivme se, proč třeba mnozí „lékaři“ se ukázali být tak prodejní … – pozn. překl.)

Snadno vytlačili místní parazity, protože měli mnohem větší finance, které nashromáždili z předchozích loupeží v jiných zemích, a místní parazité jim nemohli finančně konkurovat. Poté, co vysáli veškerou šťávu z jedné země, zničili ji, jak pomocí ekonomických reforem (Egypt), tak revolucí (Persie), šli dál. Byly země, do kterých Židé chodili takříkajíc na návštěvy, protože nebyli ani velké, ani vlivné, ani bohaté, ale i v nich našli něco, z čeho mohli profitovat. Tato kategorie zahrnovala Britské ostrovy.

 

- pokračování -

 

autorka: Jelena Ljubimova

zdroj

překlad Bedřich