Hyperborea a nejstarší historie lidstva 1
 |
| Solovecký klášter, detail "hyperborejského" zdiva |
Od čtenářů dostávám spoustu otázek o Hyperborei a vždy odpovídám, že se mýty nezabývám. Ve vědě není žádná Hyperborea. Minimálně ve vědě, v níž pracuji. Pohádky mě moc nezajímají, pokud si dělají nárok na vědecké využití, ale přitom tu neexistuje souvislost s realitou. A pokud neexistuje taková souvislost, pak je nemožné „ověřit pomocí algebry“ příběhy o letech Apolla ve voze taženém labutěmi do požehnané, Bohem vyvolené země za polárním kruhem, s úrodným podnebím, kde je teplo a nefoukají žádné „škodlivé“ větry, kde všichni lidé jsou šťastní a ozdobení květinami a klidně skočí do moře, když mají pocit, že by jejich život měl skončit.
Vědecká platnost těchto mýtů? Podle mého názoru žádná, pokud mluvíme konkrétně o pohádkové Hyperborei. Neexistují tu žádná data, ale soudě podle popisů a jejich interpretací, to lze usadit pouze někam do preglaciálního období, před 20 – 30 tisíci lety. To je samozřejmě možné, ale kde jsou důkazy, datování? Starověcí autoři, kteří referovali o Hyperborejcích jako o potomcích nejstarších titánů? Spolehlivost lokalizace Hyperborey? Pokud budete postupovat podle popisu, mohlo by to být kdekoli na severu - v Tajmyru a na poloostrově Kola a v Grónsku a na ostrovech v Severním ledovém oceánu a na severním Uralu a v oblasti Kama-Ural a na ostrovech v Bílém moři a v Karélii a vůbec všude až po Pamír a Tien Šan. Je však třeba vzít na vědomí, že v Rusku existuje zájem o hledání Hyperborey již dlouhou dobu, očividně počínaje Kateřinou II. a jejími vyslanci na sever.
Pokud však vynecháme pohádkovou „Hyperboreu“, pak stopy starověkých civilizací na severu Ruska opravdu jsou vědeckým problémem, který nepochybně stojí za prozkoumání. Pouze bez Apolla, labutí a létajících vozů, prosím. Je v první řadě nutné co nejjasněji formulovat vědecký úkol, popsat dostupná fakta, předložit hypotézu, která bude popisovaná fakta optimálně zahrnovat, a podrobit jej přísnému vědeckému „srovnávacímu“ ověření. Takto se dělá věda.
Přirozeně nevylučuji, že nás některé objevy čekají, a že jednou se na šelfu Severního ledového oceánu nebo v Bílém moři objeví známky starověké lidské činnosti spolu s lidskými kostmi, podle nichž bude možné určit haploskupiny této starověké populace, například na poloostrově Kola, které bude možné zodpovědně, objektivně a vědecky připsat Árijům, nejčastěji ve spojitosti s Hyperboreou zmiňovaným. Zatím však takové údaje bohužel nemáme, proto přeformulujme otázku a zapomeňme na Hyperboreu. Nazývejme to pracovně jinak, třeba Arktika, nebo tak něco.
Otázka tedy zní:
- jaký druh etnika, lidí, kmenů nebo jen populace žilo na ruském severu v určitých historických (nebo prehistorických) dobách, které jsou určeny datováním skutečně objevených hmotných znaků?
- k jakému rodu patřili, tedy jaké haploskupiny měli a kde jsou jejich potomci, pokud přežili do dnešních dnů;
- odkud přišli na sever, můžeme jim říkat „Árijové“, aby to odpovídalo přesným definicím tohoto konceptu? Mohli by jako Árijové migrovat odtud, ze severu Ruska, do Indie, Íránu, na Střední východ atd.?
Jak vidíte, toto je již normální formulace otázky. Nejsou tam žádní květy ozdobení Hyperborejci a neměli by být. Pokud se však někdo ptá na Árije, je tu úplně jiná situace. Árijové byli lidé, kteří přišli do Hindustanu, Íránu, na Střední východ, kteří zde zanechali své materiální stopy a jazyky, jejich haploskupina (nebo hlavní haploskupina) je nám známa, je to R1a, jejich rodové haplotypy a haplotypy jejich potomků jsou známy, jejich epos je známý, je známý historický region v Indii, kterému říkali Aryavarta, informace o nich v Íránu a na Středním východě jsou známy, dokonce jsou známy i jejich chovatelské podmínky a metody výcviku koní, jejich vozy jsou známy a mnoho dalšího. Je známo, že v Rusku žijí miliony potomků árijských předků, což dokazuje analýza jejich DNA. Musím říci, že první publikace o tomto skóre před několika lety byly uvítány přívalem nedůvěry, námitek, nihilismu. Ale nyní časopis Nature, obecně uznávaný lídr ve vědeckém světě, píše (Nature, 25. dubna 2013, s. 433) - „Polovina všech ruských mužů mají chromozom Y, který přímo souvisí s historickými Áriji Íránu).
A co je známo o tom starodávném obyvatelstvu na ruském severu, o kterém byly výše položeny otázky? Pojďme na to ...
Co je známo o starověké civilizaci na ruském severu?
Kamenné pyramidy a jiná zdiva, „dlážděná cesta“, bahnem ucpaný tunel pod dnem jezera. To je snad vše. Ano, ještě podle L. Jefimovy starobylá kovárna. Jenže zpracování kovů je známé přinejlepším 4 tisíce let, a to období na severu Ruska již není tak tajemné. Podle účastníků expedic na sever existují také svastiky na kamenech. To rovněž pomáhá pochopit, o jakém časovém období mluvíme. A na ruském severu je rovněž mnoho árijských toponym a hydronym. Ale to jsou asi všechny „hmotné a objektivně pozorovatelné znaky“ starověké populace / populací na ruském severu. Vedle toho však existuje také spousta interpretací a názorů všeho druhu. Bez jakýchkoli údajů v ruce se ozývají tvrzení o "možném původu veškerého lidstva za polárním kruhem", nebo - vyhýbavěji - „na severu“; o tom, že mezi ruským severem a starověkým Egyptem „je toho hodně společného“ a že Egypťané jsou potomky lidí, kteří tam přišli ze severu „před desítkami tisíciletí“, a možná ještě mnohem dříve.
Možná.
A možná taky ne.
A co dál? Nadšenci nemají žádná data. Místo toho existují neustálé náznaky, že věda nějaké údaje skrývá, tedy že tu je nějaké spiknutí. Jenže věda nechce o takových „údajích“ uvažovat, protože zpravidla nejde o doložené informace, ale o nezávazné interpretace, interpretace snů, datování „na prstech“, telepatická zjevení, „informační stopy“, či o mimozemšťany. Cožpak vědci nemají nic jiného na práci?
Známe datování starověké civilizace na ruském severu?
Odkud pocházejí údaje „před 15 – 30 tisíci lety“ pro starou civilizaci, která se jen tak nazývá „Hyperborea“, protože si nekriticky vypůjčila starořecký mýtus a přiřkla ho ke skutečnému zdivu na ruském severu a především na poloostrově Kola? Ozývají se i tvrzení o árijských toponymech a hydronymech, což všechno dohromady má být důkazem, že právě zde a právě v uvedenou dobu tu Árijové budovali svoji Hyperboreu.
O ní se také tvrdí, že zde bylo příjemné teplé klima, všechno tu zdárně rostlo a lidem se nebývale dařilo. Zvažme však, kdy vůbec bylo na ruském severu teplo? Níže je diagram připravený profesionálním geologem a klimatologem V. P. Jurkovičem, členem Akademie genealogie DNA. Diagram byl zveřejněn na webových stránkách Akademie v části Klima korelace a ukazuje přibližné časy vzniku jednotlivých haploskupin. Tyto nejnovější údaje se však neustále zdokonalují, a proto je třeba brát data uvedená v diagramu jako přibližná, dokud nebudou upřesněna dalšími objevy.
 |
| Klimatická křivka precese s klimatickou "pilou" platná pro ruskou rovinu a ruský sever posledních 80 500 let s datováním vzniku hlavních haploskupin (V. P. Jurkovec) |
Na diagramu je velmi dobře vidět, že optimální teplota nejblíže naší době na území, které se nyní nazývá ruský sever, trvala před 20 až 30 tisíci lety, s vrcholem tepla před 25 tisíci lety. Přibližně ve stejnou dobu tudy přecházeli obyvatelé Sibiře, nositelé haploskupiny Q, do Ameriky. Nešli po tvrdém ledu, ale v teplém podnebí na severu a kromě toho tu samozřejmě nebyl žádný Beringův průliv, ale suchá šíje. Není tedy divu, že archeologové našli na severu Sibiře z doby před 30 tisíci lety pozůstatky lidí. A vůbec to není nijak tajeno, jak se někteří badatelé snaží tvrdit. Proč taky?
Lidé tedy skutečně mohli před 20 – 30 tisíci lety za polárním kruhem žít. Později už ne, byl tu ledovec vysoký dva a půl kilometru. Doba ledová pak skončila začátkem dalšího oteplování, až asi před 10 tisíci lety. To také předložený diagram ukazuje. A od té doby se blížíme k dalšímu vrcholu oteplování; zbývá už jen asi 500 let, ale obecně je to již cítit!
Asi před pěti tisíci lety, kdy Árijové, nositelé haploskupiny R1a, přišli na ruskou pláň ze západu, kdy prchali před genocidou Erbínů, bylo už zase na severu relativně teplo, před 6000 až 5000 lety totiž došlo k oteplování Atlantiku s vrcholem před 5500 lety a před 4000 lety začalo oteplování Subboreal s vrcholem před 3500 lety. Tato data jsou podle mého názoru mnohem realističtější pro výskyt árijských toponym a hydronym na ruském severu a druhý časový rozsah je pravděpodobnější před 4000 až 3500 lety. Navíc víme, že ve stejném rozmezí, asi před 3600 lety, Árijové postoupili do Hindustanu a Íránu a přinesli tam stejné jazyky, které nacházíme v základech toponym a hydronym ruského severu.
A co se stalo na severu? Po skončení oteplování Atlantiku, kterému se také říká optimum atlantického období holocénu, ve středních a severních oblastech ruské nížiny průměrné roční teploty překročily ty dnešní o 1 – 2 stupně Celsia. Na první pohled to není moc, ale to je jen na první pohled. Například v Moskvě je v naší době průměrná roční teplota 5,0°С, ve Vologdě 2,6°С. Existuje rozdíl v pocitech? A jaký! A to jsou jen 2 – 3 stupně rozdílu. To znamená, že teplota na severu byla taková, jaká je nyní ve střední zóně, a dokonce i na jihu Ruska.
Jinými slovy, datování „starověké civilizace“ údajně visí před 25 tisíci lety, protože klima bylo teplé, ale pro lidi a už vůbec ne pro Árije, tu neexistují prakticky žádná data. Ale před 4000 – 3500 lety je doba bronzová mnohem reálnější. Mluví o tom árijská toponyma a starodávná kovárna nalezená na Kole, kterou zmiňuje L. Jefimova.
A zdivo? O něčem podobném v době před 25 tisíci lety věda neví. Nejstarší megality jsou známy zhruba před 9 tisíci lety, nejstarší monolity (ručně zpracované a / nebo instalované) zhruba před 6000 lety. Analogy byly nalezeny například ve Skotsku a na ostrovech severně od hlavních Britských ostrovů. Takže pro Árije nebo jiné obyvatele území ruského severu je datování před 4000 - 3500 lety opět mnohem reálnější. A že by to mohli být právě Árijové, opět říkají toponyma a hydronyma, podobně jako slova a toponyma v sanskrtu v Indii, kde se pohybovali ve své části a přinášeli svá slova a jména řek a jezer. Současně s krátkodobým ochlazením před 3000 lety mohli Árijové opustit sever.
Tak se nám postupně zakotvují časy života starověkých obyvatel ruského severu v období před třemi nebo čtyřmi tisíci lety.
O starodávných mýtech a legendách.
Výše uvedený materiál v zásadě vůbec neodmítá možnou důležitou, ne-li rozhodující roli teplé Arktidy a/nebo ruské nížiny při formování lidstva. Pouze Árije ani Tilakovy názory s tím nemají nic společného. Árijové tehdy, před desítkami tisíc let, neexistovali a historická paměť člověka neukládá události, které se odehrály před desítkami tisíc let. To, co se stalo před poslední dobou ledovou, zmizelo z paměti spolu s těmi lidmi a jejich relativně blízkými potomky za pouhých několik set let, zejména při absenci psaných záznamů. Zůstalo zdivo (pokud vůbec), na některých místech petroglyfy a v některých případech další vzácné materiální znaky vytěžené při vykopávkách a interpretované archeology, které však nejsou vždy interpretovány správně. Co je „pravda“, také nevíme.
Když vám tvrdí, že mýty a legendy z doby před mnoha tisíci lety, nebo dokonce před desítkami tisíc let, jsou údajně zachovány, a byly šířeny jen ústně, nevěřte tomu. Pokaždé, když jsou taková tvrzení ověřována, ukáže se, že tyto ústně předávané příběhy jsou staré maximálně několik století. Dám vám názorný příklad. V jižní Africe, v Zimbabwe a Mosambiku žije černý kmen Lemba, který se drží židovských tradic - šabat, obřízka, košer jídlo. Tvrdí, že jejich předky jsou starověký kmen Izraele, který přišel, nebo spíše připlul na lodích podél afrického pobřeží do Jižní Afriky před třemi tisíci let, a že tento příběh se předával z generace na generaci během těchto tisíciletí. Anglická vědecká expedice šla do kmene Lemba, provedla testování DNA a oznámila, že se skutečně jedná o DNA Cohenů, potomků velekněze Árona, bratra biblického Mojžíše. Následovaly publikace v akademických časopisech, členům vědeckého týmu byl udělen titul čestných členů kmene Lemba, byly o tom psány knihy. Přirozeně nikdo neuvažoval o tom, jak staré jsou zjištěné haplotypy, na konci 90. let ani nevěděli, jak to udělat. Ale i kdyby se vědci na tyto haplotypy jen podívali, viděli by, že jsou všechny téměř stejné, což znamená, že o nějakých tisíciletích nemohla být řeč. A možná se podívat ani nechtěli, protože pak by nebyly žádné tituly ani ceny.
Před několika lety mi tento příběh padl do rukou a já jsem se na haplotypy kmene Lemba podrobněji podíval. Většina z nich se ukázala být typická pro africké Bantu, kteří nemají nic společného ani s Izraelem, ani se starými Židy. V malé části, 15 ze 136 lidí testovaných na DNA, mohou být haplotypy buď „židovské“, nebo „arabské“, pro 6-markerové haplotypy jsou nerozeznatelné, hlavní rod Židů a Arabů je stejný a haplotypy jsou podobné. Společný předek všech těchto židovských Arabů (podle původu) kmene Lemba žil jen před 625 lety. Nejsou tu žádná tisíciletí. Zdá se tedy, že ve 14. století navštívil kmen Lemba jistý Žid nebo Arab, který zde zanechal svou genetickou stopu a zároveň kmeni předal informace o zvycích Semitů.
Zapomeňme tedy na údajně starodávné lidové příběhy o životě na teplém severním pólu a všímejme si údajů, které máme k dispozici.
Kdo jsou nyní možní přímí potomci starověkých obyvatel ruského severu?
O tom, že by to mohli být nositelé haploskupiny R1a, svědčí toponyma a hydronyma. Svastiky ruského severu, starodávné znamení Árijů, mluví o stejné věci. Zahrnutí nosičů R1a do seznamu tedy nevyvolává žádné otázky. Nyní však na ruském severu ve velké míře žijí také nositelé haploskupiny N. Proto je nelze odstranit z počtů. Existují také nositelé haploskupiny I1 a I2, ale těch je málo. Takže I1 a I2 na ruském severu vypadávají ze seznamu. Vzájemným porovnáním výsledků stáří a početnosti populací R1a a N vyplynul i očekávaný závěr. Navíc - i toponymie je árijská...
Takže úkol předběžné identifikace toho, kdo žil na ruském severu a čí je ono zdivo, je v zásadě vyřešen. Byli to naši předkové, Árijové z haploskupiny R1a, kteří tam žili asi před 4000 – 3000 lety. Navíc my už víme, že nositelé haploskupiny R1a šířili svou kulturu a dovednosti během svých migrací do všech směrů světa. Šli do Indie, Íránu, dorazili do Číny a vstoupili na její území, přišli na Kavkaz a dále do Mezopotámie a na Arabský poloostrov až k Indickému oceánu, na středomořské ostrovy včetně Kréty a usilovali o vytvoření minojské kultury a dost možná do Egypta. Proto, když nadšenci Hyperborey prohlašují o podobnosti kulturních a materiálních charakteristik na ruském severu a v Egyptě - je to skutečně možné. Je však nutné to studovat, a to už tak překvapující není. A samozřejmě se vyjasní povaha a důvod árijské toponymie a hydronymie na ruském severu.
Není třeba tam zapojovat žádné mimozemšťany. To je celá naše historie.
autor: A. Kljosova
zdroj: http://pereformat.ru/2013/06/hyperborea/
překlad: Vlabi
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů