Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5

- předchozí část -

Hyperborea a nejstarší historie lidstva 2. Nové hypotézy

A nyní se můžeme vrátit ještě před Árie i Erbíny, dokonce i před jejich společného předka R1. Začněme tím, kde podle Kljosova vznikl Homo sapiens a kde a kdy hledat počátky anatomicky moderního člověka. 

ostrov Iony, Ochotské moře

Zapomeňme tedy na údajně starodávné lidové příběhy o životě na teplém severním pólu a znovu se podívejme na údaje a rozumné hypotézy, které máme skutečně k dispozici. Zvažme klimatická data a genealogická data DNA, protože tyto údaje dosud nebyly ve vědě spojeny do obecného konceptu. Co nám toto poznání může dát o původu lidstva?

Někteří antropologové pokládají dva pojmy – „Homo sapiens“ a „anatomicky moderní člověk“ – za ekvivalentní, jiní je rozlišují. Budeme-li považovat datování vzniku nejstarší haploskupiny A00 (asi před 240 tisíci lety) za datování vzniku Homo sapiens, což však není vůbec nutné, dostaneme výchozí bod lidstva, ale je nepravděpodobné, že by to byl čas objevení se „anatomicky současného člověka“. Vzácné kosterní pozůstatky údajných Homo sapiens pocházející z doby před 190 – 200 tisíci lety zpravidla vykazují archaické strukturální rysy, které podle názoru mnoha antropologů vedou pryč z podoby Homo sapiens a v každém případě z kategorie „anatomicky moderního člověka“. Podle některých antropologů se totiž anatomicky moderní člověk objevil dokonce až teprve před 36 tisíci lety. Jiní to však zpochybňují a naopak zvedají laťku na 160 tisíc let, nebo dokonce i dál. Takže si vyberte.

Dále - neexistuje žádný jednoznačný důkaz, že by Homo sapiens jako anatomicky moderní člověk vznikl v Africe. Rozhodně se tam neobjevil jeho neandrtálský „bratr“: nenašly se tu po něm žádné stopy, i když se usilovně hledá již více než sto let. Všechny teorie o původu dnešního člověka z Afriky před 50, 60 nebo 70 tisíci lety zůstávají fantaziemi, protože nikdy nic takového nebylo prokázáno. Žádná taková data nebyla řádně vypočítána, ale buď vymyšlena, nebo vyrobena za použití zcela nepodložených předpokladů. Dnes už vychází stále více akademických článků, ve kterých je toto tvrzení buď přímo odmítnuto, nebo jednoduše nezmíněno – což je v podstatě totéž. Nedávným příkladem může být článek čínských autorů (2016) o nálezu kostí starověkých Homo sapiens pocházejících z období 80 – 120 tisíc let v Číně. Článek jediným slovem nezmiňuje Afriku, ale přetisk téhož článku v časopise Nature doplňuje, že lidé opustili Afriku a migrovali do jihovýchodní Asie, kde byly jejich 80 tisíc let staré ostatky nedávno objeveny. O 120 tisících letech se už v tomto článku nemluví vůbec. Toto je typický příklad „obrany“ tvrzení o „původu moderního člověka z Afriky“, která nejsou podporována žádnými přímými údaji.

Výpočty naopak ukazují, že současné africké a současné ne-africké chromozomové linie Y se rozešly před 160 tisíci lety. 

Schéma vývoje haploskupin moderního lidstva podle výzkumů metodami DNA-genealogie. 
Společný předek alfa-haploskupiny žil asi před 160 tisíci lety (vpravo po vertikále jsou tisíciletí), společný předek beta haploskupiny (neboli haploskupin od B do T) – před 64 ± 6 tisíci lety. 
Diagram nezobrazuje archaické africké linie A00 a A0 (ta nyní nahradila linii A1b na diagramu vlevo), ale ty stejně s ruským severem nesouvisejí.

K vytvoření tohoto stromu haploskupin Y-chromozomu člověka bylo použito 7415 haplotypů základních haploskupin a 46 jejich podskupin. Je zde alfa-haploskupina, která předcházela afrikáncům i ne-afrikáncům, patrně by to byla haploskupina A1 podle současné nomenklatury, která se datuje do období asi před 146 tisíci lety. Jí předcházela pouze zvlášť archaická afrikánská A00 DNA-linie, která je obvykle kladena někam před 236 tisíciletími, ale současní (nemnozí) nositelé A00 mají společného předka, který žil před 425 tisíciletími!

Beta-haploskupina je shodná s kompozitní haploskupinou BT podle dnešní klasifikace (abecedně všechny haploskupiny od B po T), jejíž vznik se datuje před 120 tisíci lety, na diagramu je však uvedeno datování nikoli jejího vzniku, ale doba, kdy žil společný předek dnes žijících nositelů haploskupiny BT, to je před 64 tisíciletími. Sem se sbíhají všechny mužské linie DNA veškerého dnešního ne-afrického lidstva.

Haploskupiny F až R a T představují evropoidy a ti se objevili zhruba před 58 tisíciletími. Zobrazeny jsou i mongoloidní a australská haploskupina C (ta existovala už před 67 tisíci lety).

První sada dat založená na genealogii DNA naznačuje, že společný předek moderního lidstva, přinejmenším jeho mužské části (protože byly analyzovány mužské haplotypy, chromozomy Y), tedy žil asi před 160 tisíci lety (podle upřesněných údajů potvrzených výpočty snipových mutací nyní Kljosov už zde uvádí, že „první zástupci Homo sapiens, člověka rozumného, žili asi před 220 tisíci lety, a společný předek šimpanzů a lidí před asi 4,2 miliony let - pozn. překl.). Kde žil do té doby, není známo. Jak bylo výše uvedeno, mnoho vědců od devadesátých let tvrdí, že v Africe, ale tato hypotéza má tolik děr, že někteří, jako například uznávaný australský antropolog Robert Bednarik, teorii „opuštění Afriky“ v akademické literatuře otevřeně odmítá a tvrdí, že je to podvod.

Druhá sada údajů však naznačuje, že Afrika má genealogické linie DNA ještě starodávnějších lidí. Dnešních jejich potomků není mnoho, například malý kmen Mbo v Kamerunu se svou DNA zcela liší od veškerého zbytku lidstva - Afričanů i ne-Afričanů - na vzdálenost, která odpovídá životu jejich společného předka nejméně před 180 - 200 tisíci lety. Zdá se, že dávní předkové těchto lidí, jejichž haploskupiny označujeme jako A0 a A00, byli ti skuteční Afričané, kteří svůj původ opravdu měli v Africe. Zbytek dnešních Afričanů, jejichž potomci zde nyní žijí, přišel odkudsi z území mimo africký kontinent, smísili se s A0 a A00 a - „zčernali“. Odkud pocházejí, není známo. 

Je třeba zdůraznit, že když píšu „společný předek“, musí být chápán jako „přeživší předek“, který se stal společným předkem dnes žijících potomků, protože ostatní nezanechali nepřerušenou rodovou linii potomků, jež by se dožili současnosti. Tento předek tedy žil před 160 tisíci lety, obklopený svými příbuznými a patrně nejen příbuznými, ale i zástupci jiných rodů. A byly to stovky, tisíce a možná desítky tisíc jednotlivců, mužů a žen. Zda to však už před 160 tisíci lety byli „anatomicky moderní lidé“, nevíme se vší jistotou, data jsou protichůdná, místy zmanipulovaná, roztažená. V řadě publikací jsou archaické rysy jejich kosterních ostatků nedostatečně popsány, protože tu ve skutečnosti existuje jakási podivná soutěž, sport o tom, čí „anatomicky moderní člověk“ je starší. Jeho „autorovi“ pak patří sláva, ceny, vědecké hodnosti. Člověk je slabý a vědci nejsou výjimkou...

Třetí soubor údajů naznačuje, že africké (nyní) haploskupiny A a B skutečně mohly přijít do Afriky zvenčí, ale v úplně jiných dobách (A - před 120 tisíci lety, B - ne dříve než před 46 tisíci lety)... Odkud však migrovali, není opět známo.

Čtvrtý soubor údajů naznačuje, že ne-africká linie, která se rozešla s nynější africkou linií před 160 tisíci lety, prošla „úzkým hrdlem populace“ (situací, kdy téměř vymřela) před 64 ± 6 tisíci lety. Všechny genealogické linie těchto ne-Afričanů byly v této době drasticky zredukovány a teprve v relativně nedávné době začaly opět posilovat. Důvodem tohoto radikálního zmenšení populace mohlo být nějaké velké kataklyzma, které však neovlivnilo africkou populaci. V jedné ze svých prací jsem navrhl, že by to mohla být erupce sopky Toba v Indonésii, ke které došlo před 69 až 77 tisíci lety. Erupce Toby byla opravdu katastrofická, jedná se o největší erupci za posledních 25 milionů let: Toba vyhodila 800 kubických kilometrů popela, včetně 850 milionů tun síry, vylila více než 2 800 kubických km magmatu, což vedlo k nástupu „sopečné zimy“ na většině planety. Ne však v Africe. Popel a soli kyseliny sírové této sopky se nacházejí až v Grónsku. Ale podle klimatologa V. P. Jurkovce - „Sopka Toba má katastrofický řád nižší než zalednění.“

A soudě podle klimatického diagramu k vyhynutí téměř veškerého lidstva skutečně došlo v době, kdy v severních oblastech planety panovalo teplotní minimum.

(V aktualizovaném shrnutí nejnovějších poznatků z r. 2017 Kljosov uvádí ještě jednu možnou variantu:

„V období před 60 až 70 tisíci lety došlo na Zemi k planetární katastrofě. Obrovská tsunami začínající v Tichém oceánu oběhla Zemi, smetla antarktický kontinent a zeslábla, až když se blížila k Balkánu. Toto kataklyzma zahubilo většinu tehdejšího lidstva, proto se pravděpodobně v současné době haplotypy všech mužských haploskupin scházejí u společného předka haploskupiny BT, který žil před 64 ± 6 tisíci lety. To je v souladu s dobou popsaného kataklyzma. Na základě výše uvedeného a skutečnosti, že nejstarší kosterní pozůstatky anatomicky moderních lidí byly nalezeny v Evropě a patří časově do obdobích před 45 tisíci lety (Anglie, Itálie) a před 40 tisíci lety (Rusko - Kostěnki) a ty měly haploskupinu C, můžeme předpokládat, že haploskupina BT přežila kataklyzma v Evropě, nejspíš na Balkáně. Fosilní BT haploskupiny byly nalezeny v Polsku, kde byla nalezena i CT, a dále pak i v Německu, Bulharsku a Jordánsku a haploskupiny C byly nalezeny v Rusku, Španělsku, Bulharsku, Chorvatsku, Belgii, Rakousku, České republice, Rumunsku, Maďarsku, Španělsku a Turecku. Je charakteristické, že haploskupina H2, která se nachází ve fosilních vzorcích v Evropě (Bulharsko, Maďarsko, Španělsko), v Turecku a Izraeli, se nenachází v Indii, Pákistánu a souvisejících regionech. Zde je zjišťována haploskupina H1, která je běžná také u Romů v Evropě. To znamená, že haploskupina H2 nepřišla do Evropy z Indie, ale v Evropě vznikla (nebo v její blízkosti) z haploskupiny F paralelně s haploskupinou C podle fylogenie. Fosilní haploskupina F byla nalezena ve Španělsku.

Skutečnost, že tyto haploskupiny jsou opravdu starověkého evropského původu a jejich předci přežili planetární kataklyzma před 64 ± 6 tisíci lety, mohou dokázat data jejich vypočítaného vzniku: 

haploskupina CF - před 68.500 lety;

haploskupina С - před 65.900 lety;

haploskupina DE - před 68.500 lety; 

haploskupina F - před 65.900 lety;

haploskupina H - před 48.500 lety atd. (https://www.yfull.com/tree/BT/)."

Pátý soubor údajů naznačuje, že nejranější, nezpochybnitelní anatomicky moderní předkové člověka se vyskytovali pouze v Evropě - ve střední Evropě a na Britských ostrovech, s datováním před 45 tisíci lety. 

...

A nyní mi dovolte hypotézu, která, pokud vím, dosud nebyla ještě diskutována. V ní se pokusím spojit klima, původ lidstva a ruský sever. Pro tuto hypotézu existují pouze nepřímé důkazy, takže je otevřená diskusi a cílenému hledání nových dat, která ji buď potvrdí, anebo odmítnou.

Hypotéza začíná předpokladem, že před 160 tisíci lety žil člověk na ruské nížině nebo na severu ruské nížiny a odtud někteří jeho příbuzní pak odešli na jih, do Afriky, kam dorazili po dlouhé migraci asi před 140 až 120 tisíci lety. Tam se smísili se starými černými Afričany haploskupin A0 a A00, jejichž předci buď vždy žili v Africe, nebo tam přicházeli z venku, a stali se černochy. Zdůrazňuji, že pro tuto hypotézu dosud nejsou žádná data, protože na ruské rovině ještě nebyly nalezeny fosilní lidské kosti z té doby, ale zatím nejsou k dispozici data ani pro jakoukoli hypotézu jinou, co se týká oblasti původu společného předka převážné části moderního lidstva - samozřejmě s výjimkou oficiální teze „kolébky moderního lidstva z Afriky“, která je však nesprávná. Hypotézu o původu člověka na ruské planině nebo na ruském severu tedy zatím nelze dokázat, stejně jako ji však nelze ani vyvrátit, protože neexistují důkazy ani pro, ani proti. Ale můžeme z ní začít, stejně jako z čehokoli jiného.

Jak vidíme z klimatické sinusoidy dole, kde se maxima ochlazení a oteplování opakují v souladu s precesí Země každých 26 tisíc let, došlo k silnému ochlazení ve středním a severním zeměpisném pásu s vrcholem chladu před 66 tisíci lety. Jednalo se o takzvané raně-valdajské zalednění. Ať už shodou okolností nebo ne, shoduje se to s „průchodem hrdla láhve“ ne-africké populace. Těch několik přeživších začíná oživovat lidstvo mimo Afriku. To je efekt „posledního Mohykána“. Pokud přežil, stal se předkem celého obnoveného kmene mohykánů, v našem případě předkem celé ne-africké větve lidstva. A vypadá to, že tak se to skutečně stalo. Protože schéma vývoje haploskupin lidstva není spekulativní, ale vypočítané podle haplotypů DNA moderního lidstva.

S nástupem raného valdajského ochlazení a osluněním opouštějícím ruskou pláň – pokud to tedy skutečně byl „rodový dům moderního lidstva“ nebo alespoň jeho ne-africké části – se lidé začali šířit po planetě a postupně se rozcházet do haploskupin:

 

haploskupina B přišla do Afriky, její společný předek žil před 46 tisíci lety;
haploskupina C jsou nyní asijští mongoloidi, Polynésané a australští domorodci;
haploskupina E se rozdělila mezi Střední východ a Afriku, relativně málo se jich později vrátilo do Evropy; jsou také v Rusku, asi 3 % všech mužů;
haploskupina G odešla do západní Asie, někteří až do Evropy, poté na Kavkaz; Nyní je západní Kavkaz převážně haploskupinou G a mezi Oseťany je jich drtivá většina;
konsolidovaná haploskupina IJK šla na západ do Evropy;
přechodné haploskupiny L a M nyní žijí hlavně v Indii a jihovýchodní Asii;
druhá konsolidovaná haploskupina NOP - na východ, na jižní Sibiř;

Když se vrátíme k historii ruského severu, podotýkám, že jeho starověcí obyvatelé, kteří v době mezi 4000 - 3000 lety opustili ona záhadná kamenná zdiva, tam kdysi přišli právě touto dlouhou okružní cestou, kdy konsolidovaná haploskupina NOP, která (zjevně) před asi 45 tisíci lety během postupného ochlazování opustila ruskou nížinu a přesouvala se na jižní Sibiři, se rozdělila na tři hlavní haploskupiny - N, O a P:

• N je altajská haploskupina, později ugorská, finská a jižně baltská;
• O Tibet, severní Čína a jihovýchodní Asie,
• P se pak rozešla do haploskupin Q a R, druhá z nich do R1 a R2. Nositelé R2 nyní žijí hlavně v Indii.

A nyní už můžeme zopakovat, co již známe z předchozích článků: R1 se rozdělila na R1a (Árije) a R1b (Erbiny) a do Evropy přišla odlišnými cestami: R1a přišli přes Tibet, Írán, Zakavkazsko, Anatolii a Balkán a do Evropy dorazili před 10 – 8 tisíci lety, R1b přes centrální Asii, Kavkaz, Blízký východ a severní Afriku na Pyrenejský poloostrov před 4800 až 4500 lety. R1a, zjevně v důsledku kolizí s R1b, se přestěhovali na východní pláně a v průběhu jejího osídlování přišli na ruský sever asi před 4000 lety. Tam zanechali četná zdiva a árijská toponyma a hydronyma a po následném ochlazení putovali zpět na jih. Od té doby až do dneška není ruský sever z hlediska klimatu příliš pohostinný, ale jeho příběh vypráví o dobách, kdy tam bylo teplo a žilo tam mnoho předků současných ruských lidí. Jedná se o důležitou součást historie moderního Ruska, o níž však toho zatím moc nevíme.

- pokračování -

autor: A. Kljosov

zdroje: Клёсов: ДНК-генеалогия славян: происхождение и история 

http://pereformat.ru/2013/06/hyperborea/

http://pereformat.ru/2017/09/shkval-novyh-dannyh-4/

http://pereformat.ru/2016/06/skazka-o-poteryannom-vremeni/

překlady: Vlabi