Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 3

- předchozí část -

O vztahu Árijů, nositelů haploskupiny R1a, a Erbinů, nositelů haploskupiny R1b

(výňatek z obsáhlé studie publikované na stránkách Pěreformatu)

Pokud bychom historii haploskupiny R1b popsali telegraficky, pak tato haploskupina vznikla asi před 21 tisíciletími. Její nositelé prošli dlouhou migrací přes Eurasii ze Sibiře směrem na západ, ze střední Volhy (asi před 7000 – 6000 lety) se pak obrátili na jih přes Kavkaz do Mezopotámie, pak přes severní Afriku k Atlantiku, přešli Gibraltar na Pyrenejský poloostrov (asi před 5000 lety) a jako kultura zvoncových pohárů osídlili Evropu před 4500 až 3000 lety. Toto osídlení se shodovalo se zánikem staré Evropy. 

Téměř všechny haploskupiny z Evropy tehdy zmizely a pravděpodobně zmizely nikoli ze své vlastní svobodné vůle, nikoli kvůli prudkým klimatickým změnám a ne kvůli epidemii infekčních chorob. Zdá se, že kultura zvoncových pohárů, jejímiž tvůrci byli, jak ukazují fosilní haplotypy, nositelé haploskupiny R1b, má při této skutečné genocidě domorodé evropské populace zvláštní roli. Podle genomických údajů se mužská populace staré Evropy v těchto dobách snížila 17x (!), zatímco ženská populace moc neklesla a velmi rychle naopak začala růst. Moderní historické vědy si toho nevšimly a místo toho jsou vyprávěny blahosklonné příběhy o kultuře zvoncových pohárů, jako například: 

„Árijové, kteří žili ve střední a západní Evropě, se v této době (ve druhé polovině 3. tisíciletí př. n. l.) setkali se skutečným cínovým bronzem, který jim dodávaly kmeny potulných obchodníků, jež archeologové nazvali „kulturou zvoncových pohárů...“ (Zgurskaya M., Korsun A., Lavrinenko N. Země starověkých Árijů a velkých Mogulů, 2011, Charkov)

Chápete to? Kmeny potulných obchodníků! V té době, tedy asi před 5000 lety, už Árijové z Evropy dávno odešli. Odešli na východ, kde se brzy rozdělili: nositelé R1a-Z280 zůstali na Ruské rovině, zatímco nositelé R1a-Z93 pokračovali v různých směrech dál (na jih, jihovýchod a na východ).

...

Jeden z videohovorů, který jsem natočil před několika lety, se jmenoval „Haploskupina R1b – věčný protivník“. V kontextu to znamenalo – věčný protivník haploskupiny R1a. Je to možná trochu přílišné zjednodušení, ale když o tom hlouběji přemýšlíte, je to v podstatě pravda.

Pojetí Árijů a Erbinů a jejich historie prezentované v tomto textu jsou možná poněkud neobvyklé a vymykají se z obvyklých představ o historii lidstva. Pokud však skutečně vezmeme v úvahu historii jako výsledek činnosti rodů lidstva, jmenovitě velkých formací vytvořených podle DNA-dědičných principů mužské poloviny populace planety, jinými slovy velkými sdruženími příbuzných, vyjasní se úžasné okolnosti. Ukáže se, že Eurasie byla do značné míry a po mnoho tisíc let dějištěm bojů dvou velkých bratrských rodů - R1a a R1b. Oba rody, Árijové a Erbini, vznikly od jednoho společného předka (haploskupiny R1) ve střední Asii zhruba ve stejném historickém čase, přecházely z jižní Sibiře, zřejmě z výběžků pohoří Altaj nebo z břehů jezera Bajkal, do Evropy, ale šly odlišnými cestami a k jejich první známé přímé konfrontaci došlo až v Evropě v první polovině III. tisíciletí př. n. l., tedy přibližně před 4700 – 4600 lety. Tento nepřátelský střet byl zapříčiněn i skutečností, že oba rody, i když genealogicky bratrské, mluvily odlišnými jazyky – R1a indoevropskými, R1b neindoevropskými – a zjevně se řídily starým pravidlem „svůj – cizí“. A podle něj si byly navzájem cizí.

Zpočátku to nebyl řízený střet, k tomu došlo až během rychlého osídlení Evropy, které znamenalo smrt staré Evropy, jejího domorodého obyvatelstva, které zde žilo už od zániku Velkého ledovce. Téměř všechny haploskupiny staré Evropy zahynuly během (nebo v důsledku) osídlení Erbiny, zbytky uprchly na periférii kontinentu –na Britské ostrovy, na Balkán, do Malé Asie, na centrální Ruskou pahorkatinu. Tam, na ruskou rovinu odešli Árijové, nositelé haploskupiny R1a.

Jedna z hlavních bitev mezi Erbiny a nositeli haploskupiny R1a se zřejmě konala před 3 200 ± 40 lety v severovýchodním Německu u řeky Tollensee. Jedná se o starodávná slovanská území a místo bitvy je nyní obklopeno městy se slovanskými názvy: Gnevkov, Grishov, Krizov, Zarov, Begerov, Burov... V té době, nebo bezprostředně poté, se zde nacházela lužická kultura (12. - 4. století př. n. l.), která byla pak nahrazena rovněž slovanskou kulturou - pomořanskou - haploskupiny R1a-L365. 

Na malé části dosud prozkoumaného území bitvy byly během vykopávek nalezeny pozůstatky více jak stovky mladých mužů a podle jednoho odhadu se bitvy zúčastnilo několik tisíc (!) válečníků, podle jiného dokonce několik tisíc jich v bitvě padlo. (Jistě vás napadlo, kde se vzalo na jednom místě tolik mužů, když podle dnešních odhadů zde žilo průměrně 5 osob na jednom čtverečním kilometru?) Mnozí byli na koních a byli vyzbrojeni kluby: významná část mrtvých měla odpovídající zranění neslučitelná se životem.

Novináři s obvyklým nadsazením nazývají tento střet na konci 2. tisíciletí před naším letopočtem „První světovou válkou v době bronzové". Navzdory zjevné nadsázce se však bitvy opravdu zúčastnily tisíce válečníků. Před několika lety bylo oznámeno, že bude provedena analýza DNA zde nalezených kosterních pozůstatků, která má zjistit, kdo tam vlastně bojoval, ale zatím jsem nikde žádná data nenašel. Jsem dalek konspiračních teorií a nechápu, kdo by mohl mít s očekávanými údaji problém, ale faktem zůstává, že výsledky studie nejsou, nebo nebyly zveřejněny. Protože se však jedná o slovanská území obývaná odpradávna baltickými Slovany, s velkou pravděpodobností se jednalo o bitvu mezi Erbiny a Slovany haploskupiny R1a. O pravděpodobném výsledku bitvy pak vypovídá skutečnost, že tato území slovanskými i zůstala. (Podrobnější informace o této bitvě například zde)

Historie Eurasie a světa vůbec však byla arénou globální konfrontace mezi nositeli R1b a R1a po celých posledních pět tisíciletí. A pokračuje dodnes. Na dějích se přirozeně podílely všechny lidské rody, ale některé z nich dominovaly, a to jak početně, tak i z hlediska „vášnivosti“, pokud bychom použili termín „vášnivá teorie etnogeneze“, zavedený do popisu zákonů historických procesů L. N. Gumilevem. V době, kdy se Římská říše rozpadla, byla Evropa rozdělena na dvě části faktickou hranicí vedoucí od Středozemního a Jaderského moře k Baltskému, kde území na západ od bývalé Jugoslávie, Rakouska, České republiky a Polska byla zónou numerické dominance R1b, na východ zónou numerické dominance R1a. Na západ národy převážně románské skupiny jazyků, na východ slovanské jazyky. Je jasné, že takové hranice nevznikají samy od sebe, ale jedná se o linie tvrdé opozice síly v reakci na sílu. Jednalo se o zónu konfrontace mezi potomky Árijů a potomky Erbinů, přestože se na ní podílely, ovšem v mnohem menším počtu, i jiné rody-haploskupiny; na východní straně to byli jižní Slované haploskupiny I2a (ve významnějších počtech se však objevili teprve až na začátku naší éry), avšak na západě je to zjistit obtížné, protože R1b výrazně dominovali v síle i množství. Jak je popsáno výše, na severní straně této hranice, poblíž Baltského moře, došlo před 3 200 lety, tj. na konci 2. tisíciletí před naším letopočtem na území rané slovanské lužické kultury k velké bitvě. V ní se potomci Árijů, raní Slované, znovu postavili proti Erbinům, a soudě podle následného vývoje historie, Slované přežili. Poté se hranice stabilizovala a odolávala i během vojenské konfrontace mezi Římany a „barbary“; Římané se na východ od ní natrvalo nikdy nedostali. Ani na jihu se touto hranicí Římané na východ od Dunaje a Karpat neprobili, i když ještě dále na jih se římská říše táhla od Atlantiku až k Íránu. A nebylo to tím, že by nechtěli. Prostě nemohli. Síla narazila na sílu.

I další vývoj historie potvrdil „vášnivost“ potomků Árijů a Erbinů. Bývalá hranice mezi nimi zůstala zachována navzdory skutečnosti, že ti první rozšířili své hranice na východ až k Tichému oceánu, zatímco druzí, nemohouce tuto hranici překročit, šířili se dále na západ, přes oceán a podřídili si, často v krvavých střetech, původní obyvatelstvo severu a jihu Ameriky a také Austrálie a Oceánie. Je třeba připomenout, že nejaktivnější historičtí hráči v tomto akčním prostoru - Španělé, Portugalci, Francouzi, Britové, Němci a Holanďané - měli téměř výhradně haploskupinu R1b. A nezapomínejme ani, že nápor Němců s jejich dominantní haploskupinou R1b na území a populaci baltských Slovanů od jihu Jutska až po Prusko vedl k úplné germanizaci baltských Slovanů. V současné době je šestnáctiprocentní průměrný podíl nositelů R1a v německé populaci výsledkem právě tohoto začlenění baltských Slovanů k Německu. Podíl haploskupiny R1b je proto nyní v Německu 45%, zatímco v ostatní západní Evropě asi 60%.

Zvláštnosti mentality Árijů a Erbinů může vysvětlit jejich odlišná historie. Potomci Erbinů se nyní vyznačují racionalitou, touhou řídit se jasnými právními ustanoveními, která vytvořili. Potomci Árijů se vyznačují touhou po spravedlnosti, třeba i v iracionální podobě, „podle citu“. Není náhodou, že potomci Árijů v Indii a přilehlých územích (Tibet) vyvinuli celý systém odrazů, introspekce, ponoření se v sebe, který rozhodně není charakteristický pro potomky Erbinů. Tento „eurasianismus“ v pojmech a akcích je charakteristický pro většinu etnických Rusů, a proto se obě hlavy národního symbolu obrací na západ i na východ.

(V článku pro Sputnik to Kljosov, který již 30 let žije většinou v USA, vyjádřil ještě výstižněji:

Na Západě platí primát zákona. V Rusku ale platí primát spravedlnosti. Když Rus považuje nějaký zákon za nespravedlivý, tak ho jednoduše neplní. Na Západě spravedlnost nijak zvláště nefiguruje, protože tam mají zákon. V Rusku je více duchovnosti, více se rozmýšlí, lidé reflektují své chování, zamýšlejí se nad tím, kam spějí. Na Západě nikdo nijak zvláště nepřemýšlí – dodržuj zákony, hodně pracuj, plať daně a bude s tebou všechno v pořádku. Duchovnosti je na Západě také méně, nehledě na to, že lidé chodí do kostela. V tomto případě se ale jedná více o etiku než o duchovnost.)

Ani relativně nedávná historie Evropy, 19. a 20. století, nebyla v otázce nátlaku potomků Erbinů na slovanské země výjimkou. Napoleonova kampaň proti Rusku i obě světové války 20. století jsou tragickými příklady. Ale pokaždé zatím byla uvedená hranice zachována. A je tomu tak i nyní - konfrontace pokračuje a někdy dosahuje nebezpečné úrovně. 

Dějiny se tak v určitých fázích historického vývoje staly dějinami konfrontace Árijů a Erbinů.

- pokračování -

autor: A. A. Kljosov

zdroj: http://pereformat.ru/2016/12/r1a-migration-6/

překlad: Vlabi