Proč nemá být základ Evropy postaven na křesťanské ideologii

Úvodem musím napsat, že nemám nic proti žádnému upřímnému člověku, který vyznává jakoukoliv víru, je to jeho vlastní poznání, a pokud mu přináší vnitřní uspokojení a nepřináší-li újmu a omezení druhým, pak nechť věří v cokoliv.

Michelangelo, Bůh Stvořitel

Říkáme-li, že Evropa má být zakotvena na křesťanských základech a křesťanských hodnotách, přesto že přesně chápu, proč se to říká, pak jinými slovy vyjadřujeme chtění zachovat otroctví a otrokářství jako základ existence Evropy. A v podstatě tak to i dnes funguje. Jsme otroky pod vedením nadnárodních otrokářů.

Církve a náboženské obce (náboženství ve smyslu zbožťování dogmat) a náboženské ideologie nemohou mít státotvorné postavení. Náboženství a víra je vůči sociálnímu útvaru (státu) pouze intimní záležitostí každého jednotlivce případně skupiny. Je to pouze zájmová činnost na úrovni jakékoli jiné zájmové činnosti člověka (rybaření, modelářství, sport…). Žádná náboženská organizace nemá mít právo ani možnost zasahovat do státních správních záležitostí. Nemá mít právo vlastnit půdu a pozemky, pouze si je může případně pronajímat. 

Proklamovaná křesťanská láska k bližnímu je vynucená strachem a falešnými lživými sliby. Strachem ze zatracení a falešným slibem posmrtného života v ráji. To vše je mystická alegorie, která je základem ovládání a poslušnosti neznalých a důvěřivých lidí. Jak příznačné pro dnešní přelomovou dobu!

Všeobecné a rozšířené označení pro vyšší bytost bůh, je v naší dnešní západní společnosti obecně spojováno s představou biblického boha Židů - Jahve (JHV), který byl jako bůh otec implementován do Nového zákona.

Jahve je však bůh Staré smlouvy s jediným lidským společenstvím s Izraelity, též je to bůh války, smrti a krve. On byl ten, který vedl Židovský národ k vyvražďování jiných národů, aby si mohl přivlastnit jejich zem, tedy vůdce a zároveň otrokář jednoho národa. Vede lid k zotročení „země zaslíbené“, kde má v úmyslu vyhladit nebo si podmanit všechny ostatní národy. (Viz Bible, vyjití z Egypta a cesta do Palestiny.) Ten příběh jakožto celý „Starý Zákon“ je alegorií a podobenstvím ukazujícím na záměry (i budoucí) žido-křesťanského boha JHV. "Budeš vládnout nad mnohými národy, ale oni nad tebou mít vládu nebudou…” Proto výraz BŮH do doby, než se všeobecně pochopí jeho skutečný význam (viz sanskrt níže), nepreferuji a důsledně používám výraz Stvořitel, tedy ten, který stvořil život Ves-míru (Všehomíra, ale ani tento výraz není zcela vhodný a v závěru zdůvodním), o kterém měla být přenesená zvěst (evangelium). Ta však byla ukradena zkreslena, překroucena a vlastně obrácená vzhůru nohama v sepsání takzvané „Nové Smlouvy“ (Nového Zákona) viz níže.

Naše »Bůh - Bog« je sanskritsky »Bhaga« Slovo znamená: ten, kdo rozděluje dary. 

Naše slovanská původní víra, chcete-li náboženství, je brahmanizmus (viz dílo kněze Jána Maliarika „Brahmanismus“).

V Brahmanizmu je Bhaga jedním ze sedmi synů Aditi: Varuna, Mitra, Aryaman, Bhaga, Dakša, Anša, Savitar. Bhaga Jako BŮH je Dobrodinec, Chlebodárce, Ochránce, Odevzdávatel, Přidělovatel; též Bůh Lásky a Manželství. Slovanstvo stojí pod ochranou Bhagovou! … (citace z Maliarika). Jedná se tedy o to, abychom si uvědomili a oživili význam tohoto pojmu: Bog - Bhaga!! a nespojovali jej s Jahvem. Lidská mysl pracuje s obrazy slov, s obrazy výrazů, a nám tyto obrazy byly dlouhá staletí pozměňovány, a tak lidstvo bylo pomalu uváděno do doby temna, tedy do stavu, kdy nemohlo svobodně jíst ze stromu poznání. 

Doba temna začíná v roce 325 Nikájským koncilem, svolaným Konstantinem, ten sám byl vyznavačem Slunečního boha a křest přijal až na smrtelné posteli, nicméně zasloužil se o takzvané “sjednocení” směrů vyznání a mimo jiné přesunutí sabat na neděli (den slunce). Do této doby existovaly desítky, možná stovky skupin hlásících se k odkazu Ježíšovu a k původnímu učení. Na tomto místě je nutné se též ptát, k jakému odkazu a kterému Ježíši.

Pojmenování osoby Ježíš je pouze řeckým výkladem hebrejského Jehošua a to v pojímání tehdejší populace znamenalo „přinašeč vítězství“, tehdy vítězství nad římskou nadvládou. Pravděpodobně dle různých záznamů byly tři významní lidé nazýváni Ježíš. Dva stanuli před Pilátem a poslední vedl odboj proti Římu v roce 136. Kdo byli ti dva před Pilátem? Ježíš – Bar Abbas a Ježíš – Kristus. 

Bar Abbas není jméno, ale titul – znamená v překladu syn otce, avšak výraz Abba je vždy používán jen ve vztahu k bohu otci. Kristus též není jméno – řecký převod židovského titulu mesiáš – ten, který se stane králem Židů! (Koptsky Chrs, toto označení pak má další významy u gnostiků, přiblížím později). Tedy před Pilátem, stáli dva vůdci rebelií, oběma se říkalo Ježíš (přinašeč vítězství) a o jednom bylo tvrzeno, že je Bar Abbas, zatímco druhého nazývali Christem. Prvý byl obviněn z náboženského fanatismu, při kterém měl údajně i vraždit lidi, což se však neprokázalo, a druhý čelil obvinění z vedení rebelie za svržení místodržícího, aby se sám stal králem Židů. V NZ se pak dozvídáme, že lid si vydobyl propuštění Barnabáše! Jak vzniklo jméno Barnabáš, není nutné ani vysvětlovat. 

NZ tedy spojuje příběhy a mýty všech těchto tří nositelů vítězství dohromady a vytváří mýtus o vzniku jediného pravého vyznání jediného boha – křesťanství. A nejen tyto osoby spojí  v jednu, ale dokonce i další: Guatama Budha - narozený z panny jménem Májá cca roku -600, Dionýsós - narozen z panny ve chlévě, uměl měnit vodu na víno, Quirius - římský spasitel narozen z pany, Attis – narozen z panny jménem Nana ve Frýgii cca roku -200, Indra - narozen z pannny v Tibetu kolem roku -700, Adónis - babylónský bůh zrozený z panny, Krišna - hinduistický bůh narozený z panny kolem roku -1200, Zarathuštra - narozený z panny asi -1500-1200, Mithra - narozený z panny 25. prosince kolem roku  -600, jehož vzkříšení se slavilo po prvním jarním úplňku!!! (Chris Knight, Robert Lomas, Klíč k Chíramovi)

Přitom však prapůvod duchovního hnutí, na kterém je stavěno, je mnohem starší. Sám Joshua (Jehošuja) byl členem sekty naasenští, to je jen původnější podoba názvu nazorejci (nazarejci), Dodnes je tato sekta součástí mandejců v jižním Iráku. Vyznávají stará gnostická učení a mystéria, své kazatele nazývají nazarejci.

Z pojmenování sekty pak v Matoušově evangeliu (Mt.4.13) bylo vytvořeno spojení Ježíše s Nazaretem, městem, které v době Ježíšova života vůbec neexistovalo, a to jen proto, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroků, že totiž mesiáš bude nazván Nazaretský (nazorejský). Město samo pak bylo vybudováno o mnoho let později. Přitom však i některá proroctví jsou již i do SZ dodána později, aby bylo možné tvrdit, že Ježíš nepřišel SZ rušit, ale naplnit. Tedy klam a tvorba mýtů. (V Ginze bibli gnostiků, je toho i náznak - níže.)

Pohled z jiného úhlu – V dobách kdy Řím ovládal izraelskou zemi, bylo velmi rozšířené v celém Středomoří východní buddhistické učení a brahmanismus. Pod jeho vlivem pak vznikaly i gnostické školy. Jednou z nich je naasenská (nazorejská, viz Ginza). Ve vnímání gnostiků výraz IS CHRS (Jesou Christo) představuje význam „Slovo Pravdy“ Ze studia gnostických textů zcela vyplývá, že mnoho Joshuových (Ježíšových) tradovaných výroků je totožných s buddhistickým či přímo indickým védským pohledem džňana-márgy – cesty poznání. Christo bylo též používáno ve smyslu křísnutí záblesku pravdy.  

Časem však pod vlivem židovské svaté knihy (Tóry) byly tyto vlivy odstraňovány a důsledkem je sepsání Nové smlouvy (NZ), ve které je pak mnoho protichůdností, plynoucích ze snahy naroubovat na původní učení cesty pravdy zájmy židovského boha. V Tóře je svedení člověka stanoveno jako cíl, zákaz ochutnat ovoce ze stromu poznání. Kdežto původní smysl gnoze je právě v cestě poznání. V Ginze je přímo varování: “...neopěvujte Šamaše, jehož jméno je Adonai… …On si vybral lid a založil pro sebe sinagogu, byl postaven Jeruzalém město židů, těch, kteří se obřezávají mečem, třísní si obličej krví a tak Adonaje uctívají… ...odvracejí se od učení původního a píší pro sebe “Knihu”... (myšleno bibli a doplňky Tóry?)

Sloučením těchto dvou protichůdných učení vzniká chtonické (materialistické), strachem řízené údajné křesťanství – žido-křesťanství. Jeho “zdokonalení” bylo završeno na koncilu roku 553 v Konstanci, kde se hlasováním odstranily veškeré nehodící se pozůstatky brahmanismu, například i reinkarnace.  

Tento rozbor zde uvádím jen ve zkratce heslovitě. Pouze jsem chtěl v krátkosti poukázat na nesrovnalosti a lži a násilné montáže, kterými bylo vytvořeno umělé nové náboženství, jež zaplavilo celý svět a mysli důvěřivých lidí. Je třeba odhalovat významy mystérií a alegorií. Hledat a vrátit slovům původní obrazy. 

Žido-křesťanství, které je dnes považováno za základ jakési evropské kultury, je pouze násilím vnucený nástroj k obsazení „země zaslíbené“ materialistickým bohem krve (v SZ oběti zvířecí v NZ oběť lidská), důsledkem jeho vlivu je i dnešní extrémní liberalismus a další z něho plynoucí následky. V jeho učení a snaze nejde o duchovní rozvoj lidské bytosti, ale o probuzení závislosti na matérii. To by nemělo být pilířem naší, potažmo ani evropské společnosti. (Zde by byl vhodný citát a varování z Ginzi Kniha 1/ 165 až I / 170).

Tato biblická ideologie vytváří mezi národy hranice, mnohdy pouze politicko-správní hranice, rozděluje národy a pak následné konflikty řeší jejich ovládnutím, pohlcením nebo vyhubením, proti tomu slovanská ideologie, vycházející z véd a brahmanismu hranice nevytváří, nechává volně prolínat národy a národnosti a spojuje je v unitární společnost, državu (stát), kde nechává volně rozvíjet veškeré národnosti a národnostní menšiny (Velká Tartárie, a původní SSSR do války). Projekt EU je však založen na principu biblickém - opanuj, přivlastni, pohlť… (nadnárodní korporace mají jediný zájem - odstranit konkurenci a převzít trh, liberálové chtějí vytvořit jednotnou lidskou rasu bez rozdílů…) a to vše pod rouškou jakési údajné lidskosti, ve jménu dobra pro všechny. Pod heslem všichni jsme jedno, není mezi lidmi rozdílů. Ale to je opět další pouhý klam a zneužití pojmů. Lidstvo jako celek lze přirovnat pouze k živoucí bytosti. A každý lidský druh je součástí této bytosti a vždy má své místo, svůj účel, své poslání, nic není stvořeno bezúčelně. Nelze všechny hodit do jednoho hrnce, zamíchat a uvařit univerzální společnost univerzálních lidských bytostí - biorobotů. 

Ještě k výrazu Stvořitel. Tento výraz je lidmi běžně spojován s představou bytosti, tvořící materiální vesmír. Dle gnostických textů (a myslím, že ne jen dle nich) je tvoření a správa materií záležitostí mnoha nižších bytostí majících určitou hierarchii (eoni). Nejvyšší je Bagha. Křesťanství převzalo tyto bytosti například jako anděle. Ona ústřední bytost je však tvůrcem konání, myšlenky a záměru. Jinak řečeno je tvůrcem „konů“. To jsou všechny úKONY vedoucí k jejímu záměru, tedy jakási pravidla hry. Lidé mají přirozenou svobodu volby hrát dle pravidel přirozených, nebo hrát podle vlastních vymyšlených pravidel a k tomu jsou svazováni či vedeni zá-KONY. Tedy něčím, co je vede za přirozené záměry ústřední bytosti (to je obejítí nebo protichůdné činění). Ale i tak vždy přirozená pravidla platí a nelze je obejít, to znamená, že si člověk vytvoří svůj osud, svůj svět a sklidí své ovoce.

Na závěr bych rád uvedl zdůvodnění, proč jsem napsal, že slovanské původní náboženství, raději bych však napsal filozofie, vychází z východního brahmanismu. Stačí se podívat na mnohá slovanská slova nebo pojmenování míst. Jejich základy, kořeny, vycházejí ze sanskrtu. Tím někteří badatelé dokazují, že slovanské národy mají společný základ a měly i společnou řeč, a tedy i společnou filozofii. 

Několik příkladů, které uvedl již kněz Ján Maliarik: Déva - znamená "světlo", "záři". To naznačuje, jak vysoce si Slované vážili žen.

Budín, budovat', sanskritsky: budh - buddhi. Karpata - znamená záplata, lalok, odtud pojmenování Karpat - Malé Karpaty výběžek hlavních hor. Maháguru - Magura znamená místo velkého učitele.  Citace z Maliarika: Kaloča, z toho »kaluža« = nečistý, umazaný. »Dhunay - Dhunayati«. Tento pojem znamená: šušt'ať, šumieť, hrčať, hrmotať, rachotit. Dráva. »Dru - Dravati« = ponáhl'ať sa, rýchlo tiecť. Odtial': Dráva, t.j. Dravá, rýchlo, spešne tečúca rieka. Sáva. Sanskritské »Sava« zanamená niekoho, kto v pohyb uvádza, kto oživuje, zrýchl'uje. Váh. Sanskritské »Vah - Vahati« = cestovat', plynúť, tiecť! (proud), 

Též si povšimněme souvislosti jména Alpa, to znamená malé, Hima znamená zima, chladno, sníh, Lay je centrum. Hima-Lay chladné centrum, Alpy - malé v porovnání s centrem! Dále třeba Karmanya - místo k něčemu, k obraně, uzpůsobené - Komárno, Panayáyya - krásná obdivuhodná zem - Pannonia. 

V další etymologické pasáži má často pravdu, někdy ne, někdy je věc sporná, ale v zásadě platí, že slovanská řeč zachovala z původní védštiny, kterou jsme všichni hovořili, velké množství slov a že řada místních názvů řek, hor, obětišť po celé ploše Euroásie je védského původu. (J.Kozák)

Tudíž, shrnutí - proč bychom se měli vracet do minulosti chtonického (materialistického) uchvatitelského náboženství, když kořeny lidství jsou mnohem hlubší. Tím nechci vyvolávat nějaké rasové myšlenky a propagaci pouze slovanských národů, ale je třeba si uvědomit, že lidstvo spojeno s touto Zemí, s tímto Vesmírem, je jedna bytost, a pokud má přežít a žít v souladu, musí se vrátit k přirozenosti, každý zaujmout své místo a věnovat se svému poslání. A upozorňuji, že v přirozeném systému i parazité mají své poslání, jen se nesmí stát těmi, kdo ovládanou ostatní.

Mé názory jsou čerpány ze studií Cristofera Knighta, Robrerta Lomase, R. Eisenmana - Abakukův pešer, H. Schonfield - Ti neuvěřitellní křesťané, Hypolit, SZ a NZ,  Jan Kozák, studium gnostických dostupných textů a další… a vlastních zkušeností z křesťanského společenství „charismatiků“.

autor: Rudolf Svoboda