V roce 2012 spustili tři bývalí agenti MOSSADu v izraelské armádě pilotní program náboru mladých lidí s poruchami autistického spektra. Podle vyjádření jednoho z vojáků věřili v jejich jedinečné schopnosti - „superschopnosti“. V překladu z hebrejštiny se projekt jmenuje „Pohled do budoucnosti“. A tato budoucnost přinese neurodiverzitu nejen do armády, ale také do civilního pracovního prostředí.
Izrael, začátek června
Sirény řvou, výbuchy osvětlují oblohu. Protesty zde začaly dlouho předtím, než americký prezident Donald Trump přes pobouření palestinské strany přesunul americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma a uznal město za hlavní město izraelského státu. Avšak tento krok způsobil nejnásilnější střety v pásmu Gazy. Tisíce demonstrantů vrhají kameny a molotovovy koktejly na izraelské vojáky přes „bezpečnostní zeď“ (bariéra dlouhá 703 kilometrů a vysoká 8 metrů, která odděluje Izrael od západního břehu řeky Jordán). Zapálení draci létají přes zeď a zapalují suchá pole podél jižní hranice Izraele…
V tutéž dobu 70 kilometrů severněji, na území vojenské základny Kiriya v centru Tel Avivu, je život v plném proudu. Od založení státu v roce 1948 je to hlavní vojenská základna izraelských obranných sil, IDF. Nachází se zde také generální štáb. V horním patře přísně střežené budovy, v kanceláři na konci úzké chodby, šest mladých zpravodajských důstojníků sleduje na monitorech letecké záběry hranic země. Analyzují příchozí informace, sledují tisíce satelitních snímků, které se střídají, a hledají sebemenší známky nepřátelské činnosti: zásoby výbušnin, které zůstaly na úpatí kopce, nebo třeba hromadu písku, což znamená, že poblíž je vykopán tunel. Jeden chybějící detail může stát mnoho lidí život.
Devět hodin denně (a ještě více v případě zhoršení konfliktu) zůstává těchto šest lidí plně soustředěných a schopných analyzovat komplexní informace - bez odpočinku a přestávek. Proto podle velitele Eitana (jména osob byla změněna) „jsou to nejlepší vojáci v jednotce“. Jedná se o účastníky inovativního vojenského programu Roim Rachok, což v hebrejštině znamená „Pohled do budoucnosti“. Skupinu tvoří mladí lidé s poruchami autistického spektra (ASD).
Program, který zahájili v roce 2012 tři bývalí izraelští zpravodajští agenti MOSSADu, má dva cíle: vycvičit vysoce kvalifikované analytiky pro armádu a poskytnout mladým lidem s ASD příležitost sloužit v armádě. Roim Rachok hledá po celé zemi schopné mladé muže a ženy s ASD, kteří by jinak neměli příležitost v armádě sloužit, a tři měsíce je trénuje ve sociálních a profesionálních dovednostech. Poté je integruje do jednotky známé jako 9900, která zahrnuje i běžný vojenský personál.
Tito mladí lidé jsou i po vojenské službě velmi žádaní, protože získali znalosti a neocenitelné pracovní zkušenosti: jsou ochotně přijímáni i takovými technologickými giganty, jako je například Intel.
Počet dětí s autismem z roku na rok stoupá. Podle nejnovější studie z roku 2014 trpí v Americe poruchou autistického spektra jedno z 59 dětí. To je o 15 % více než v roce 2012 a o 150 % více než v roce 2000.
Podle výzkumu Drexel University mají mladí lidé s nefyzickými poruchami nejvyšší míru nezaměstnanosti právě mezi mladými autisty. Téměř polovina autistů ve věku 20 až 30 let nikdy neměla placenou práci. U mladých Izraelců s ADS je navíc problém spojen s neschopností vykonávat vojenskou službu. Přitom nejedno pokolení občanů země vnímá službu v armádě jako důležitý obřad přechodu do dospělosti.
Liora Sali, vystudovaná fyzička, sloužila v Mosadu, kde vedla tým specialistů na informační technologie. Když byly jejímu synovi tři roky, všimla si, že dítě má problémy s komunikací. Chlapci brzy na to diagnostikovali autismus.
Sali se však nechtěla vzdát svého snu, aby se její dítě jednoho dne mohlo připojit k armádě jako jeho vrstevníci. Věděla, že její syn má mimořádnou schopnost soustředit se a že taková schopnost by se mohla ve vojenské službě hodit. V roce 2011 proto přesvědčila své kolegy, aby sestavili výzkumný tým, který by studoval speciální vlastnosti autistů, jež by potenciálně mohly přilákat armádu, a aby otevřel cestu mladým lidem s ASD k IDF.
Jak se ukázalo, nejen Liora Sali usilovala o dosažení tohoto cíle. Tal Vardi je veterán Mossadu, který se mimo jiné zúčastnil války Yom Kippur (čtvrtá arabsko-izraelská válka) a operace Entebbe (také známé jako operace Fireball, útok IDF a osvobození teroristy uneseného letadla Air France 4. července 1976 roku). Po odchodu do důchodu učil jógu a organizoval okružní jízdy po celé zemi. V lednu 2011 se sešel s bývalými kolegy ve výročí smrti syna jednoho z nich, zabitého v Gaze. Tam se jeden z jeho přátel, šéf velké technologické společnosti, zmínil, že oběma jeho synům byla diagnostikována ASD, ale přesto by chtěli sloužit v izraelské armádě. Vardy tehdy slíbil pomoc.
S přispěním svého přítele Tamira Parda, šéfa Mosadu, uspořádal Verdi setkání vědců, včetně specialistů IDF, aby zjistili, jaký užitek by armáda mohla mít z vojenské služby autistů. Potom se dozvěděl, že se s tímto problémem potýká i Liora Sali. V roce 2012, po schválení příkazu IDF, zahájili společný program Roim Rachok. Nešlo jen o změnu náborových pravidel pro vojenskou službu. Hlavním cílem programu bylo dokázat světu, že chlapci a dívky s ASD mohou v armádě dosáhnout výborných výsledků.
Roim Rachok je modelem toho, jak lze autisty integrovat nejen do izraelské armády, ale také do civilního života po službě. Uchazeči vybraní do tohoto programu musí být schopni samostatně zvládat každodenní potřeby a alespoň na základní úrovni zvládat svůj čas. Na Roim Rachok se každoročně přihlásí asi sto lidí, z toho jich je asi 80 přijato.
Mnozí z nich dosud neměli příležitost k seberozvoji - ani ve škole, ani doma. Problém dětí s ASD obvykle spočívá v tom, že se od nich už předem nic neočekává a ani nic nechce. Gil, jeden z těch, kteří se do programu přihlásili, si vzpomíná na přeložení do speciální třídy poté, co byl na základní škole diagnostikován, což ho velmi deprimovalo. „Cítil jsem se, jako bych byl uvězněn v kleci," říká. „Chtěl jsem být jako všichni ostatní.“ Ale nebyl stejný jako všichni ostatní. Gil je jedním z těch 10 % autistů, kteří mají superschopnosti. Tento mladý muž má fotografickou paměť, snadno se naučil celou učebnici o historii Japonska, má talent na jiu-jitsu a na svém telefonu ukazuje video: „Gil mistrovsky hraje třetí větu Beethovenovy sonáty Moonlight“. Tomuto mladému muži přitom trvalo pouhé dva měsíce, než se to naučil. Jak? Jednoduše sledoval, jak učitel skladbu hraje, a zapamatoval si pohyby jeho prstů. (Jen pro představu: tohle je 3. věta z Beethovenovy Měsíční sonáty - pozn. překl.) Mnohé studenty Roim Rachok prostě odlišuje nadšení pro nové věci.
Fyzioterapeut Efrat Selanikio jeden z vedoucích Roim Rachok pokračuje: „Naši kluci mají nejrůznější zájmy; zajímají se třeba o kryptoměnu nebo palivo pro kosmické lodě; během prohlídky historických památek na závěr školní docházky zas šokoval jeden z nich archeologického průvodce, když s ním mluvil ve starověké aramejštině; další student zas ohromil svého otce, když se na dovolené v Číně sám naučil mandarínské nářečí.“
Sali se však snaží, aby se členové Roim Rachok především naučili vnímat sami sebe pozitivněji. „Mohu jako rodič říci: autismus je stigma. Autismus je těžké slovo. Ale my věříme, že by tito mladí muži a ženy měli vědět, že ASD nejsou jen problémy, ale také jedinečné schopnosti."
Kromě vizuální analýzy jsou rekruti trénováni také v oblasti informační analýzy, jejímž účelem je shromažďovat informace online. V souvislosti s informační válkou jsou nepostradatelní takoví analytici, kteří budou monitorovat jakékoli informace v síti, od falešných zpráv na Facebooku až po propagandistická videa na YouTube. To je ideální úkol pro účastníky programu, kteří jsou schopni strávit mnoho hodin u počítače, zpracovávat obrovské množství informací a přitom neztrácet koncentraci. Taková schopnost je pak nejvhodnější pro práci v oddělení kontroly kvality velkých IT společností a pro testování softwaru.
Prvních 11 absolventů Roim Rachok, kteří vstoupili do řad IDF, dokázalo ukázat své schopnosti velmi rychle. V roce 2014 byl v rámci operace „Nezničitelná skála“ před vojáky s ADS postaven úkol porovnat desítky tisíc satelitních snímků s cílem určit potenciální nepřátelskou hrozbu. Vedení si myslelo, že taková analýza bude trvat nejméně rok. Členové zvláštního týmu se však posadili k duálním monitorům, na obrazovkách zablikaly satelitní snímky z míst poblíž izraelských hranic a absolventi Roim Rachok začali hledat známky nepřátelské činnosti - auta naplněná výbušninami, sklady munice a další. Je to vyčerpávající práce, která vyžaduje velkou pozornost detailům, kdy by obyčejný vojenský personál záhy skončil s bolestí hlavy, pokud by to vůbec dokázal. „Běžný voják by v takové situaci nevydržel ani měsíc, protože je to neuvěřitelně monotónní práce," říká Eitan.
Ale den co den, měsíc co měsíc, vojáci s ASD stále dělali svou práci. Dílo, které mělo trvat rok, bylo dokončeno za tři měsíce a dostalo se mu zvláštního ocenění velení. „Zaslouží si pochvalu ne proto, že jsou autisté,“ zdůrazňuje Eitan, „ale proto, že odvedli vynikající práci.“
Výhody vojenského personálu s ASD jsou však doprovázeny specifickými obtížemi. Jednou z nich je i nebezpečí přepracování. Vojáky Roim Rachok je třeba občas zastavit, aby si odpočinuli a přepnuli, jinak budou pracovat až do úplného vyčerpání.
Lidé s ASD jsou navíc neobvykle drsní a přímočaří a na oplátku očekávají totéž. „Musíte se vždy ujistit, že vše, co jim řeknete, je formulováno naprosto jasně," říká David Kreiselman, vojenský instruktor Roim Rachok.
Ale protože vojáci s ASD slouží ve vojenském zpravodajství, existuje tu ještě jedno, daleko vážnější riziko. Obtíže při čtení emocí se mohou proměnit v neschopnost rozlišovat mezi dobrým a špatným. „Nejsme si vždy jisti, zda dokážou udržet tajemství a porozumět tomu, co jsou utajované informace a co ne," vysvětluje Selanikio. "Tito vojáci se mohou stát zbraněmi, které chce nepřítel získat. Jsou někdy velmi naivní a důvěřiví. A to může být bohužel zneužito.“
Jednoho z vojáků Roim Rachok, který toužil spřátelit se s kolegy bez ASD, přesvědčili, aby jim ukradl z obchodu oblečení a aby doma skladoval marihuanu, kterou prodávali mimo službu. Když se to provalilo, mladý muž byl vyřazen ze služby a poslán domů.
Hlavním nebezpečím je, že nepřítel, který by se dozvěděl o vlastnostech vojáků s ASD, může snadno využít přísně tajné informace, jejichž jsou nositeli. Důvěrnost je v IDF prvořadá, proto existuje řada přísných omezení ohledně toho, co může a co nemůže být zveřejněno na sociálních médiích. Například je vojákům zakázáno vyvěšovat své fotografie ve vojenské uniformě. Pokud by nepřítel zjistil, že mladý muž s ASD slouží ve speciálních jednotkách, může ho kontaktovat online a získat od něj cenné údaje. Například s jedním z absolventů Roima Rachoka se pokusil navázat online přátelství jeho údajný bratranec, i když mladý muž nikoho takového neměl. „Mohli ho požádat o utajované informace,“ říká Selanikio, „a nejsme si jisti, zda to náš voják pochopil.“
A přesto ze stovek dobrovolníků, kteří se dostali do IDF, asi 86 % dokázalo všechny tyto potíže překonat. To je vysoké číslo, kterého bylo dosaženo jen díky úsilí Roima Rachoka. Program totiž nejen připravuje vojáky s ASD na vojenskou službu, ale také poskytuje všem potřebnou pomoc. Jednou týdně mají novobranci rozhovory s fyzioterapeutem a psychoterapeutem kvůli emoční úlevě. „Tento druh podpory je pro lidi s ASD nezbytný po celý život," říká Vardi.
Od zahájení programu uplynulo osm let a vedoucí Roim Rachok se přesunuli ke splnění dalšího důležitého úkolu: integrace vojenského personálu s ADS do občanské společnosti. „Služba v IDF poskytuje mladým lidem pracovní zkušenosti, které mohou využít v civilním životě,“ zdůrazňuje Vardi. Intel a eBay jsou první v Izraeli, kteří absolventy Roim Rachok začali najímat. Informační analýza je žádaná v mnoha technologických odvětvích a schopnost koncentrace a cílevědomost jsou vysoce ceněné.
Na to, co bylo dlouho považováno za zdravotní postižení, se nyní pohlíží jinak. Takzvané hnutí neurodiverzity (termín zahrnující řadu poruch, jako je třeba dyslexie, porucha pozornosti a autismus) nabírá na obrátkách, protože se její zastánci snaží dokázat, že autismus není třeba léčit. Tento koncept si získává stále větší oblibu v podnikovém prostředí, kde se cení schopnost soustředit se a porozumět složitým systémům, což zaměstnavateli přináší velký zisk. „Jedná se o talenty, které z dnešních pracovních postupů zcela vybočují." uvedla v roce 2018 Jenny Leigh-Flurri, kurátorka práce s postiženými společnosti Microsof. Další společnosti, jako například Hewlett Packard Enterprise, Ford, IBM, Ernst & Young, také aktivně pracují na tom, aby přivedly lidi s autismem ke spolupráci.
Dvaadvacetiletý Barak má na sobě tričko Nirvana a sedí v kanceláři Intelu v centru Tel Avivu. Je jedním z prvních absolventů Roim Rachok - působil tři roky v oddělení technické kontroly a nyní pracuje ve společnosti Intel na vývoji počítačových čipů. Přestože výsledky jeho inteligenčních testů prováděných na základní škole byly velmi vysoké, začlenit se do vzdělávacího procesu bylo pro něj obtížné. „A střední škola byla už pro mě prostě peklo," vzpomíná. „Nikdo se se mnou nechtěl bavit. Skutečné přátele jsem našel až v Roim Rachok. Vždycky mi budou nablízku," je si jistý.
Vardi a Sali svůj program rozšiřují. Své absolventy nyní vysílají především do stavebních společností a do dopravního průmyslu.
Zkušenostem Izraele věnují pozornost i další země. Singapur hodlá zahájit podobný program pro službu v armádě. Nizozemská policie například po konzultaci s vedením Roim Rachok najala jejich absolventy, aby vyšetřili složitý zločin. Nařídila tomuto speciálnímu týmu, aby studoval hodiny záznamů z bezpečnostních kamer za účelem identifikace podezřelého z vraždy. A viník byl úspěšně odhalen.
Roim Rachok mezitím pokračuje v náboru dalších mladých lidí v Izraeli. Nyní je program určen pro tři skupiny rekrutů ročně. Dobrovolníci čekají na den, kdy si budou moci obléknout vojenské uniformy, stejně jako to kdysi udělali jejich rodiče.
autor: David Kushner
zdroj: https://esquire.ru/articles/99312-otryad-9900-zachem-izrailskaya-armiya-beret-na-sluzhbu-lyudey-s-autizmom-i-kak-eta-praktika-primenyaetsya-v-mirnoy-zhizni/
překlad: Vlabi
Doporučuju všem si přečíst knihu Lstí a klamem od "Victora Ostrovského"... aby stratili případný iluze :-)
OdpovědětVymazatChorche
Samozřejmě jde jen o další rozbití zdravé společnosti novým rádoby lidumilným sociálním projektem. O rození stále většího počtu autistických dětí se postarala farma lobby. Dejte ej do armády a jako nadřízené do firem( na což určitě časem dojde, minimálně je to v plánu) a máte nad sebou nadvládu zombie-biorobotů. Ne nadarmo se zdůrazňuje jejich schopnost soustředěnosti. Kdo má doma autistické dítě, ví o čem je řeč. Díky jeho autistické schopnosti se soustředit "zabejčit" s ním nic nepořídíte.
OdpovědětVymazatOno jde o to, co je vlastně podle odporníků autismus:-)
OdpovědětVymazatPrvořadě si ASD u jedince někdo všimne díky asociálnímu chování...
Ve skupině dětí je jeden, co ho nezajímají pacipacipacičky, ale najde si stavebnici, která je od 6 let - jemu jsou 3, a za relativně krátkou dobu ji složí(několikrát za sebou) - podle odporníků není inteligentní, je asociální autista, nezajímají ho věkově úměrné společenské hry.
Ve školce po obědě a spánku, který ho nebaví, nepotřebuje ho(tudíž je hyperaktivní v době, kdy nemá být aktivní, teda podle příruček), si namísto skákání panáka na zahradě vezme knížku a "osaměle v koutku" si čte něco, co VĚTŠINA dětí nikdy nepochopí, protože jednak ještě neumí číst, a jednak přeci děti se mají naučit číst až v 1.třídě(říkala to maminka i babička) - je asociální, tedy autista.
Na druhém stupni přestává nosit domácí úkoly, protože podle něj jsou k úplně ničemu a stupidní, tak podle učitelek je nekomunikativní a tedy hloupý - autista. To, že na rozkaz těch samých učitelek musí reprezentovat školu v matematickofyzikálněchemických olympiádách, protože jako jediný ze školy je schopen se umístit do 3.místa a tedy jako jediný reprezentovat, o tom už paní učitelky nemluví. Nemluvě o následcích "hyperaktivity", kdy musí z úplně stejného důvodu na olympiády z atletiky a gymnastiky.
Kdo dokáže najednou najít na obrázku 10 rozdílů - je autista, protože to přeci podle příruček není normální.
Ten, kdo se umí soustředit na nějaký zájem tak, že "neslyší", tedy neposlouchá - je autista.
Kdo dokáže vysledovat najednou změny v tabulkách na 3 monitorech - je autista, protože přeci každý normální z toho za nejpozději 5hodin zblbne.
Kdo dokáže celý den roztříďovávat hrášek od čočky, jak Popelka, a nezblbnout u toho - je autista.
Ve skoro každé vesnici je normální jít navečer do hospody, ani ne prej tak kvůli pivu, ale společensky si pokecat(nalejt se několikerama panákama výčepního hnusu). Ten, kdo to nedělá, je nespolečenský - autista.
Kdo neumí sedět na fotbale a tlachat nesmysly nejčastěji o kulatém flekatém nesmyslu nebo počtu špuntů na podrážce, je nespolečenský - autista.
Ten, kdo nemá rád bordel, tedy vše srovnané, uspořádané(podle výšky, šířky, používání), a to i pro jiné v totálním chaosu, ve kterém se vyzná jen on - je autista.
Kdo nedokáže vychovat takové nenormální, nespolečenské a hyperaktivní dítě - nemá on problém, on je normální, chodí přeci na fotbal i do hospody a nadává v půl osmý u zpráv na všechny politiky, co volil - ale má správně popsanou diagnózu - má autistické dítě.... co možná díky tomu skončí u Mosadu, ale za to on přeci nemůže, on je normální
nenimito
Ja v tom vidim nebezpecie, viem ako ich mozog funguje, poznam takych, mam takych kamaratov, oni na vas hladia ako na veci a o tom ze ich videnie sveta je odlisne od ostatnych este len umocnuje riziko. Oni na nic hladiet nebudu, vidia len to ich a co im daju robit. Ja v takom svete kde budu vo veducich poziciach, nechcem zit
OdpovědětVymazat