8. 12. 2020

Operace Hvězdička


V listopadu 1943 poblíž Polotska ve vesnici Bělčica narazili partyzáni ze Ščorsova oddílu na dětský domov, ve kterém bylo 200 dětí. Ukázalo se, že se jednalo o děti z polotského sirotčince č. 1. Budova nebyla nijak zvlášť střežena, ale v Bělčici byla umístěna zesílená fašistická posádka. Partyzáni se od pečovatelek dozvěděli, že v roce 1941 se nepodařilo děti včas evakuovat. Nacisté tehdy zničili silnice a zaměstnanci sirotčince byli nuceni se i s dětmi vrátit do Polotsku.

Zachránit malé občany SSSR
Nacisté měli s dětmi zvláštní plány: některé měly být převezeny do Německa - na poněmčení, a zbývající měly být odeslány jako dárci do německých nemocnic. Samozřejmě, že krmit se zatím malé „dárce“ Němci nechystali: proto je poslali do Bělčice, kde si musely najít jídlo samy. Během válečných let byl sirotčinec každou chvíli doplňován – fašisté sem posílali děti partyzánů a umučených členů odboje. 
A pak se partyzáni od pečovatelek dozvěděli, že kvůli šířícímu se tyfu, který si mezi podvyživenými dětmi vybíral svou daň, a také kvůli napjaté situaci na frontě mají být děti zastřeleny...

Když malé sirotky objevili bojovníci z postupujícího partyzánského oddílu, ihned situaci nahlásili velení. Informace o hladových otrháncích šla okamžitě až do ústředí. A tam rozhodli za každou cenu malé občany SSSR zachránit. Celá operace na jejich záchranu dostala název „Hvězdička“.
Partyzáni provedli podrobný průzkum vesnice Bělčica a všech okolních osad. Byly zmapovány i německé posádky, stanoviště zbraní, velitelství a hlídkové trasy. Na základě těchto údajů pak velení vypracovalo operační plán. 
Věc byla velmi obtížná - fašistická posádka ve vesnici byla výborně opevněna. Přitom v sirotčinci bylo mnoho velmi malých dětí, které nemohly jít v hlubokém sněhu. Po dlouhém uvažování tedy bylo rozhodnuto nevyvolat s fašisty boj, ale pokusit se děti vyvést tajně.
Příprava trvala tři měsíce. Během této doby partyzáni navázali kontakt se zaměstnanci sirotčince a společně vytvořili k evakuaci dětí sáňkový vlak z 50 vozíků.

Operace Hvězdička
Operace byla naplánována na 18. února 1944. V noci 200 partyzánů ze Ščoršova oddílu provedlo bleskový výpad do Bělčice. Sáně nechali v nedalekém lese, kde rychle vytvořili zesílenou palebnou linii, umístili kulomety a připravili úkryty pro děti.

foto © Gorodkovrov.ru 

Polovina oddílu zůstala v lese a připravovala se na krytí soudruhů. Druhá polovina partyzánů v maskovacích pláštích vyrazila vstříc dětem, které měla za hranici vesnice nenápadně vyvést průzkumná skupina.
Partyzáni provedli svůj úkol tiše a rychle. Jakmile se děti dostaly z vesnice, bojovníci je – s batolaty a nemocnými dětmi v náručí – převedli do úkrytů v lese. Tam byly děti zabaleny do připravených přikrývek, uloženy na saních a odvezeny nejprve do vesnice Jemeljanka, kde byli malí uprchlíci umyti, převlečeni do suchého a nakrmeni a byla jim poskytnuta lékařská pomoc. O několik dní později pak byly odvezeny ještě hlouběji do partyzánského týlu, do vesnice Sloveni.
Zdálo by se, že teď už děti měly být v bezpečí. Ale nebylo tomu tak!

Ještě jednou zachraňovat! 
Na začátku jara 1944 se nacisté rozhodli partyzánskou brigádu zničit. Kvůli tomu stáhli z fronty velké posily a partyzány obklíčili. Bylo jasné, že děti musely za každou cenu na východ – k Rudé armádě. Tehdy začala druhá fáze operace Hvězdička.

foto © Public Domain

Na konci března se velení 1. pobaltského frontu společně s partyzánskými veliteli rozhodlo přepravit děti na osvobozené území letecky. K tomu byli instruováni piloti 105. leteckého pluku civilní flotily 3. letecké armády. Přistávací plocha pluku se nacházela poblíž vesnice Vojlovo, severně od města Veliža. Podle rozkazu měli piloti dopravit munici partyzánům a zpět přivézt sirotky a zraněné partyzány.
Partyzáni připravili vzletovou a přistávací dráhu na ledě jezera Věčelje nedaleko Vitebska. Piloti 105. pluku tam pak začali létat několikrát denně. Mezi nimi byl i pilot Alexander Mamkin.


V březnu 1944 už byl 28letý
Alexander Mamkin zkušeným pilotem. Ještě před válkou se mu podařilo pracovat v civilním letectví - létal do Tádžikistánu, přepravoval zboží, vozil cestující. Od prvního dne války toužil jít na frontu, ale až v roce 1942 byl zařazen do 105. pluku. Za dva roky uskutečnil více než 70 misí do hlubokého fašistického týlu na víceúčelovém dvojplošníku R-5.
Kromě něj vyváželi děti i další sovětští piloti. K partyzánům na R-2 létali například piloti Dmitrij Kuzněcov a Nikolaj Žukov.
Úkol byl mimořádně nebezpečný, protože nacisté stáhli do Vitebska frontové jednotky vybavené protiletadlovými bateriemi. Na ruské piloty byl zahájen skutečný lov. Ti museli projevit hodně statečnosti, vytrvalosti a odvahy, že dokázali létat k partyzánům i přes neustálé ostřelování z protiletadlových děl. A nyní k tomu bylo nutné rychle odvézt mnoho dětí, protože nacisté zahájili rozsáhlou represivní operaci.

R-5, foto © Wikipedia 

bojová verze letadla

Do 11. dubna už pilot Mamkin přiletěl k partyzánům osmkrát. Na zpáteční cestu se pokaždé snažil naložit co nejvíce dětí. A tak i na devátou cestu se v kabině navigátora R-5 tísnilo sedm dětí, tři další a učitelka ze sirotčince vlezli do nákladních kontejnerů pod letadlem a dva těžce zranění partyzáni byli naloženi do kontejnerů pod dolním křídlem. Všichni riskovali život, ale jiné východisko nebylo.
Tentokrát však měli bohužel smůlu – nad frontou se R-5 dostalo pod cílenou palbu nepřátelských protiletadlových děl. Letadlo bylo poškozeno střepinami, motor začal hořet a pilot byl navíc zasažen do hlavy.
Přes linii fronty už Mamkinovo letadlo proletělo v plamenech. Pro pilota byla ještě možnost záchrany: mohl získat výšku a pak seskočit s padákem. Ale neudělal to: na palubě přece byli zranění, žena a hlavně tam byly děti.
Plameny velmi rychle zachvátily i kokpit. Mamkinovo oblečení vzplanulo, letecké brýle a kukla se začaly roztékat. Neviděl téměř nic, a přesto překonal nesnesitelnou bolest a odvedl letadlo na východ. K letišti už nedoletěl, postavil R-5 na rovnou plochu poblíž Bolnyrjanského jezera.
Pilotovi se nějakým zázrakem ještě podařilo vylézt z letadla a směrem k vyděšeným dětem zavolal: „Jsou děti naživu?“ a teprve potom ztratil vědomí. V nemocnici zjistili, že v době přistání už měl nohy spálené na kost a brýle se mu roztavily do obličeje.
Mamkinovi nebylo dáno taková zranění přežít. Šest dní po svém posledním letu v nemocnici na popáleniny zemřel. Všech jeho 13 cestujících však let přežilo bez zranění.

Během druhé fáze operace Hvězdička Mamkin zachránil 90 dětí, žen a zraněných partyzánů. Za tento čin byl posmrtně navržen na titul Hrdina Sovětského svazu, který mu však z neznámých důvodů nikdy nebyl udělen. Pro zachráněné děti však navždy zůstane skutečným hrdinou, který jim dal život. Jeho spálené tělo bylo pohřbeno ve vesnici Maklok poblíž letiště. V 70. letech byl popel hrdiny přenesen na hřbitovní památník Lidova Gora ve Velizu.
Je známo, že začátek druhé etapy „Hvězdičky už zachytili dokumentární kameramani na filmu, který je dodnes uchováván ve Státním historickém muzeu. Na těchto vzácných snímcích je Alexandr Mamkin zachycen ještě živý, jak do svého letadla opatrně usazuje malé dítě…

Začátek dubna 1944. Vzácný snímek vojenského týdeníku, zachycující Alexandra Mamkina při nakládání dětí z polotského sirotčince č. 1 do letadla R-5, které mělo být odesláno na osvobozené území Foto © Wikipedia


autor: Maja Novik
zdroj: https://life.ru/p/1321337
překlad: Vlabi


21 komentářů:

  1. Kdyby to byly německé děti a umíraly na nemoci a hlady, nebo kdyby třeba maďarské nebo rumunské, národů a států, které proti SSSR válčily, nejspíš by je ti partyzáni nechali umřít.

    To pro úplnost a jako úvod. Samozřejmě, že pouze pozorovat bez citu a myšlení, je nesmysl a vždy je každé stvoření k citu a tedy k účasti a především k myšlení nuceno životem. Vždy má větší šanci na přežití ten, kdo má přátele nebo alespoň rodinu a především ten, kdo víc myslí a ví, to jde zrovna už o vzdělání, které větší myšlení umožňuje a evokuje také. Touha přežít, je základní instinkt naprosto všeho, včetně té neživé hmoty všude ve vesmíru, té hmoty, kterou lidé za živou nepovažují, protože jsou ještě omezení tupci egoisticky povyšující vlastní formu existence nad vše ostatní. I Covid-19 chce přežít. Zabíjet lidi není v jeho zájmu a proto všechny epidemie, kterými lidstvo ve své historii prošlo, skončily brzy, Španělská chřipka od března 1918 slabou vlnou, od listopadu 1918 velmi silnou a smrtelnou a v roce 1919 už jen skoro neškodně dozněla. Lidé tehdy ještě ani neznali viry a přesto!

    V tom není žádný problém a je to pochopitelné. Nepochopitelným se zdá nezájem zachránit třeba zrovna lidi na Zemi. Nikdo z lidí to ani nechce chápat. Přitom je to tak snadné. Platí základní pravidlo: Kdo brání dobru, podporuje zlo, kdo podporuje zlo, je zlo. To je vše.

    IQ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víte IQ, pokud svůj komentář k tomuto článku začnete naprosto negativní myšlenkou o odvážných lidech, kteří bránili svoji vlast před agresorem,
      tak to o Vás možná něco vypovídá. Navíc jsem se marně snažil pochopit, jak jste k tomuto, pro mne naprosto nesmyslnému srovnání, vůbec dospěl.
      Jirka

      Vymazat
    2. IQ to tvoje základné pravidlo "Kto brání dobrú, podporuje zlo, kto podporuje zlo, je zlo." je aké si zmätočné. Šak uznajú i oni - Čo dobré u jedného je, nie automaticky i u iného tiež tak dobrým mu musí byť...hunter

      Vymazat
    3. Pokud vim tak na uzemi SSSR nebyly umisteny nemecke deti, tak co to
      placate a rikate co by bylo kdyby, kolik lidi byste zachranil vy KDYBY . ... vas treba mucili? Srovnavat hrdinstvi jakehokoliv protifasistickeho bojovnika i ceskeho s covidem19 to je fakt na leceni

      Vymazat
    4. 0:34. Vždy rozhodují úmysly.

      IQ.

      Vymazat
    5. Úmysli (myslieť si) može mať človek akékoľvek, čo v Universe sa "počíta" sú len činy. Čin = skutok nieje ani dobrý ani zlý, ten buď sa stal a tympádom má svoj dôsledok alebo sa nestal... hunter

      Vymazat
    6. IQ kontrolná - Ak tvoju ženu v dôsledku šťastnou robiť budem, bude to skutok dobrý alebo zlý? Bez výnimky skutok akýkoľvek v "naších očiach" vždy je len vecou jeho "podania", na skutku samotnom to nič nemení... hunter

      Vymazat
    7. 09:47. Ty jsi se dotkl mého muže Tvou myšlenkou a já ji silně cítím. Proč bych Ti tedy neměla vysvětlit, jak se mám? Jestli znáš nějaký důvod, proč ne, odpověz mi příště.

      Nejsem jen tak nějaká žena, kterou bys mohl urazit, ale spíše mi vadí, že se tak vyjadřuješ o muži, který toho skutečně moc dokázal. Víš, my ženy si vybíráme naše partnery ne rozumem ale citem a ten spočívá v naší spokojenosti. Jestli nevíš o čem mluvím, jde vlastně o spokojenost s tím, co pro nás udělali, ti muži a jak jsme tedy šťastny. Někomu by se asi mohlo zdát, že je to jen náš ženský egoismus, ale spíš je to naše ženská potřeba. K tomu vyspání se se mnou, kamaráde, k tomu máš asi moc daleko. Někomu by se zase mohlo zdát, že nevím a nebo nevíme, my ženy, o čem mluvíme, ale to by ses Ty zase mýlil.

      Víš, my ženy žijeme jiný život než vy mužští dravci, žijeme v odevzdání se. My ženy nejsme schopny ubližovat vám silou, cílíme na vašeho mužského ducha, kterého trápíme tak, že úpíte vaší přirozenou potřebou souložit nás ale s naší účastí. A my ženy prostě nemůžeme přijmout toho, kdo nám za to nestojí. Příště, pokud zase budeš urážet jakéhokoliv muže, si na to, co jsem Ti teď naznačila, vzpomeň. Snad jsem Ti pomohla.

      IQ.

      Vymazat
    8. Žádám čtenáře (IQ), aby sem laskavě nějaké Me Too netahali!

      Vymazat
    9. IQ, viesť debatu v druhej osobe na tému v tretej osobe nemá toho so zmysluplnosť veľa spoločného... hunter

      Vymazat
    10. Bylo by super, Vla Bi, kdyby IQ byl fakt jen čtenářem.

      Vymazat
  2. Se Zemí je to ale komplikovanější. Nerozhoduje jediné kritérium, bohužel, asi, rozhodují jednotlivé vesmírné síly, nějací vesmírné obyvatelé a můžete se zamyslet, proč na Zemi existuje tolik různých jazyků. Ano, zřejmě ne náhodou. Cíleně jsou jednotlivé dnes už národy, vyvíjeny individuálně. Pokud já tedy vím, například Francouzi a myslím tím dnes už vlastně skoro celou Francii, Reptiliány, kteří jsou v galaxii nejsilnějšími, protože jejich instinkt dravce je doslova nutí vyvíjet technicky nejvyspělejší zbraně. Nechci vás nyní poučovat o jednotlivých vesmírných zájmech a o těch obyvatelích vesmíru, kteří mají své vlastní a mnohdy protichůdné zájmy, faktem totiž je, že existují i nějaké společné včetně i mnohých vzájemných dohod a spojenectví.

    Tím prvním a nejdůležitějším je stav mysli lidí, který by měl odpovídat nejvyšší úrovni ducha, aby existovalo právo zachránit to nejhodnotnější, tedy ty nejhodnotnější z lidí. Druhým zájmem, druhým co do důležitosti, je jejich pozitivnost. Třetím je průkaznost toho všeho. Proto musí projít zkouškou. Lidé totiž jinak mluví, jinak jednají a jinak myslí. Pak tu je ještě společný zájem prosazovaný nějakou jejich, tedy jejich vesmírnou, vládou, nějakou mocí, kterou ať už dobrovolně a nebo i nedobrovolně respektují.

    Samozřejmě, že některé bytosti se snaží zachránit i nějaké negativní lidi, ale těch většinou nikdy není potřeba mnoho, stačí jeden hajzl a je špatně dostatečně.

    Pokud jde o záchranu lidí mimo planetu, nikdo ve vesmíru nepřipustí průnik "zvěře" mezi bytosti, připomínám, že to není tak dávno, co SSSR i USA skutečně vážně uvažovaly a i to realizovaly, že provedou jaderné exploze na Měsíci, aby ukázaly světu svou moc a sílu. Lidé jsou ještě zvěř, která by na jiných planetách, které lidem samozřejmě nepatří, protože patří těm, kteří je ovládají a vlastní, prováděla strašné věci, v touze po bohatství a moci a v naprosté nevědomosti, v naprosté nevědomosti co je to vlastně ten vesmír a že je živý. Bůh je vše a je živý.

    IQ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemyslím si, že lidé jsou "zvěř". Lidé, tím teď myslím naši slovansko-árijskou rasu jsou naopak lidé velmi hodní, a to je právě to úskalí.Hodní, důvěřiví a nevědomí.Neschopni pochopit,že to s nimi někdo myslí špatně a z nevědomosti slouží zlu.To nevědomost je největší z "hříchů" a proto do ní lidstvo bylo uvrženo je v ní udržováno. Ale to se brzy změní...
      lesněnka

      Vymazat
    2. Nevědomost není hřích,ale bránit lidem ,aby mohli nasávat informace a znalosti a povyšovat se nad ně,to je hřích těch nesvědomitých.Kteří si uzurpují moc nad dušemi lidí.

      Vymazat
  3. Na foto s Migom 3 je Pokryškin... Mám doma jeho pamäti. Tretie doplnené vydanie... zaujímavé čítanie,kde si už dovolil písať dosť otvorene. Prvé dva vydania boli ešte za sovietskej éry - s cenzúrou. Odporúčam.

    Tu sú nejaké úryvky z jeho pamätí...
    https://www.armyweb.cz/clanek/sovetske-druhovalecne-letecke-eso-alexandr-i-pokryskin-a-jeho-souboj-s-nemeckym-stihacem-bf-109

    Peter

    OdpovědětVymazat
  4. Pre IQ: Vzhľadom na tvoje úžasné "IQ" nechápem ten tvoj úvod do komentárov. Len mudruješ a pritom si ani len neprečítaš poriadne, k čomu sa vyjadruješ. Tie deti boli podvýživené, chorľavé a odsúdené na smrť zastrelením! A pritom nikomu nič zlé neurobili! Tak nechápem, o čom "točíš".

    Ticho a s úctou sa klaniam všetkým zúčastneným na tejto operácii.

    PePeek

    OdpovědětVymazat
  5. Upozornění

    Urážlivé komentáře psané v osobní rovině nejsou zveřejňovány.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že pro pochopení toho popisovaného nepřátelského uzemí to chce znát něco z dějin Běloruska, a to alespoň od Lenina, když ne od Mikuláše Pavloviče po Mikuláše Alexandroviče.
    Tím rozhodně nechci nijak zmenšovat hrdinství sovětských partyzánů a pilotů, co se snažili v mrazech děti zachránit. Jen poukázat na poněkud jiné a delší pozadí toho všeho.

    Za carů bylo Bělorusko hojně osídlováno "němčoury" ze západu, hlavně z RakouskoUherska, kvůli rozvíjejícímu se průmyslu, tedy hlavně větší města(ono u nás to bylo stejné, jen uvnitř RakouskoUheska). Což byli především vzdělaní němečtí židé(a položidé s německými jmény - inženýři, chemici z německých univerzit atd.), co šéfovali a udávali pracovněprůmyslový tón původnímu obyvatelstvu(Kriviči a spol.) na popud cara(carů) v průmyslové revoluci carského (p)Ruska.
    Po 1sv. a revoluci se tam díky tomu celkem dost mydlili mezi "Polskou"(tedy tou původně z RakouskoUherska) buržoazíí a bolševikama ze Sovětu, až došlo k rozdělení na západní a východní belarus.
    Po obsazení Polska 39 z obou stran byla tahle vzdělaná buržoazie poslána do gulagů nebo jiných táborů(koncentrovaně), tedy pokud neutekla do Polska k Němcům.
    Kde, pokud jim byl prokázán židovský původ, tak byli koncentrováni zase jinde.
    Taky proto, tam zbyly sirotčince. Pokud by sověti neposílali jejich rodiče do gulagů, neměli by tolik sirotků na "převýchovu" ve správné sověty(a taky by zřejmě nemuseli nikoho zachraňovat).
    Stejné to bylo po roce 42, co přišli Němci, taky měli jít na převýchovu, jen poněkud jinou, a bohužel jen někdo.
    Čili to "nepřátelské" byli právě ti z té "Polské" buržoazie, co jejich vzdělaní předci přišli kdysi z Němec, a co převzali moc nad Běloruskem. Stejně jako u nás Emil Hácha.
    Ale třeba mne nějaký hisTorik Běloruska poopraví:-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  7. No, nezlobte se, ale to je diskuse! Reaguji na některé výroky.
    1. Sověti se ke svým zajatcům chovali podstatně lépe než němečtí útočníci vůči svým zajatcům především sovětským. Nebudu zde vypočítávat vše, ale Němci je často prostě nechali na holé zemi (na poli) obehnané plotem bez jídla, vody ...
    2. Bezprizorní děti (čili sirotci nebo prostě ty děti, které "jen" nežily s rodiči (i to se stávalo)) tak to byl jev poměrně častý ještě za cara. Po událostech První světové války, Občanské války a Intervence jich bylo velice mnoho ... Pokud se týká zavírání rodičů a tím vytváření "umělých" bezprizorných dětí, tak - promiňte mi - to opravdu nevyžaduje komentář, především morální. Každá země se prostě - pokud vezmu za slovo, brání to svoje ať se mi to líbí nebo ne. Dneska to vidíme také. Ostatně ví autor onoho výše uvedeného výroku, kolik bylo NAPŘÍKLAD "bezprizorných dětí" v Mekce světa - USA? A to prakticky ve stejné době? Ví onen autor kolik dětí tam "záhadně" zmizelo, jak to vyjádřit, za "neexistence" statistiky, kdy před Druhou světovou válkou, statisticky" záhadně zmizelo" až sedm milionů Američanů (to podle zdroje, odhady jsou od 3 milionů) a kolik z nich asi bylo dětmi? Ovšem, já zapomněl, tady nejspíš děti následovaly své rodiče v osudu ...
    3. Ostatně, kdo nutil Němce napadnout JAKÝKOLIV stát?
    4. Nesmíme vše z minulosti měřit naší dobou! Byla jiná doba, jiné podmínky, jiné znalosti, jiné možnosti. A vzhledem k dnešku i jiné chování lidí k sobě, jak v dobrém, tak i ve zlém smyslu.
    5. Sověti při útoku v Německu se chovali na přímý rozkaz nejvyšších představitelů armády a státu zcela jinak k civilním obyvatelům než Němci při svých útocích především v SSSR. Odhalené porušování nařízení sovětských vojáků bylo velmi často tvrdě a nekompromisně trestáno (i těmi Gulagy, pro "nevinně" zavřené). Němečtí váleční zajatci hynuli především v táborech "západních" spojenců. A nejhorší podmínky byly v britských "zařízeních". Jen se o tom prostě tolik nemluví.
    6. A víte co je největší "sranda"? Že většina obyvatel i současné Evropy má slovanské kořeny. Například: http://новости-мира.ru-an.info/новости/современный-голландский-язык-есть-искажённый-славянский/
    kde se uvádí, že holandský jazyk byl původně slovanským.
    Němci jsou ve slovanských jazycích Němci - němými, protože odmítli ztratili svou pravou víru, jazyk a především tak svoje pravé kořeny.

    Pokud to někoho zajímá, pak jak se choval spojenec Němců, Finsko, vůči zajatcům:http://новости-россии.ru-an.info/новости/как-финны-уничтожали-русских-в-захваченной-карелии-концлагеря-маршала-маннергейма/
    Tento trend plně zasáhl také Finsko. Země, která opustila hitlerovskou koalici v roce 1944, dostala od Moskvy jakési odpuštění: Helsinkám nebylo připomínáno, co dělali finští vojáci na okupovaných územích. Pravdu věděli pouze vědci a ti, kteří osobně přežili finskou okupaci. Tento přístup vedl k této skutečnosti, že dnes je finský maršál Mannerheim prezentován téměř jako „zachránce Leningradu“ a účast finské armády ve válce je zobrazována jako „pokus o navrácení legálních území Suomi, které dříve okupoval Sovětský svaz“.
    ...
    - Ze svědectví zajatého vojáka 13. roty 20. pěší brigády Toivo Arvid Laine: „Na začátku června 1944 jsem byl v Petrozavodsku. Na stanici Petrozavodsk jsem viděl tábor pro sovětské děti. V táboře byly ubytovány děti od 5 do 15 let. Na děti byl strašidelný pohled. Byly to malé živé kostry oblečené v nepředstavitelných hadrech.
    Děti byly tak vyčerpané, že dokonce zapomněly plakat a na všechno se dívaly lhostejnýma očima “

    Je nutno něco dodávat?
    Pokud někoho zajímá historie let cca 1917 až 1945 a může číst rusky, pak podle mne jsou velmi dobří autoři - Jurij Žukov, Jurij Muchin, Jelena Prudnikova, Aleksej Isajev, Igor Pychalov, Martirosyan Arsen a další.

    Bedřich

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se nezlobím:-) Jen nějak nevím, jak to vše souvisí s hrdinstvím sovětských partyzánů a pilotů pod Polockem nebo s oblastí původního Polockého knížectví Krivičů nebo alespoň s Východním (sovětským) Běloruskem a Západním (buržoazním) Běloruskem.

      Němci, tedy němčury, byla dobyvačná šlechta v celé Evropě od Atlantiku po Ural a od Finska až po prameny Nilu a Ukerewe, nikoliv nějaký stát. Později se tahle dobyvačná šlechta křížila se svými příchozími poSLUHOvači, což byli židé - tedy budoucí (a v podstatě i dnešní) buržoazie. A tahle buržoazie svrhla monarchie, ať už slovanské nebo i ty němčourské, a v celé Evropě převzala moc. Nebo si myslíte, že Masaryk zrušil šlechtické tituly protože se mu o tom zdálo a myslel si, že to bude dobrý vtip?

      Dnes se jakákoliv historie řídí právě tím konáním téhle buržoazie a její vymyšleností - politikou(stačí zjistit původ slova z africké starořečtiny). Čili to není německý národ, co napadl jakýkoliv stát, ale německá buržoazie, co jim vládne. Nebo myslíte, že němčina souvisí s germány? Nebo s Pruskem? Nebo že azbuka souvisí se slovany? asi těžko:-) Domečkové písmo vymysleli úplně jinde, fakt.
      I dnes všichni posuzují skutky národa podle jejich výkonných mocí. Posuzujete germánský národ podle toho, co vypadne za výmysl z Merklové? Ani my nesouhlasíme s tím, jak nás prezentuje blbiš, ale zbytek světa nás podle těchto skutků posuzuje. A stejné je to i na západě, i v tom holandsku, a úplně stejné i na východě. Nebo si myslíte, že mertšedesát vysoký "chlap" je typickým představitelem slovanství? Nebo spíše téhle buržoazie, co podědila po němčourech a jejich posluhovačích skobu na nose a často i bleskovku až po jarmulku?
      Doba je naprosto stejná, jen jsou lidé víc zblblí (buržoazním)televizím vysíláním i technologiemi:-)
      nenimito

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů