Na kometu Atlas zaútočily obří objekty

(autorská verze po prozkoumání fotografií)

V chaosu kolem koronaviru a ekonomického vývoje ve světě byla pozornost lidí odkloněna od jiných aspektů naší reality a astronomické zprávy šly až kdesi v pozadí. A tak informace o kometě Atlas blížící se ke slunci proběhly bez bližší pozornosti.

Fotografie z dalekohledu pořízená v březnu 2020, zdroj 

Kometa C / 2019 Y4 (ATLAS) byla objevena 28. prosince 2019. Jednalo se pravděpodobně o dříve neznámé těleso. Perihelium, největší přiblížení ke slunci, bylo očekáváno 31. května 2020. 

S touto kometou se ale něco pokazilo. Na začátku dubna se nečekaně rozpadla na čtyři velké fragmenty a mnoho drobných:

rozpad komety zachycený Hubblovým teleskopem, zdroj

Nic zvláštního, to se stává s mnoha kometami. Jenže! Nestává se to na přiblížení k periheliu, ale až po maximálním bodu přiblížení ke slunci nebo při přiblížení se k obřím planetám sluneční soustavy. Mohu se však i mýlit. Některé přežijí a vracejí se znovu, jako například známá Halleyova kometa. Nebo z těch posledních přežívajících kometa C / 2015 D1. A z nejnovějších významných astronomických událostí to je přiblížení se velké komety ISON na konci roku 2013 a její rozpad (vypaření se) v periheliu.

Co je tedy tak zvláštního na rozpadu komety Atlas? Jistý výzkumník si na obrázcích této komety všiml tohoto:

zdroj

Nevypadá to jako stopy hvězd na snímcích s dlouhou expozicí. Ty nejsou tak dlouhé a jsou paralelní. Zde to vypadá jako stopa něčeho, co letí v atmosféře (ohonu) komety. Obvykle se takové stopy připisují chybě na snímku. 

Třetí fotografie zachycuje kometu po rozpadu.

Video

Toto je velmi zajímavý kanál podobný kanálu YouTube rusky mluvícího výzkumníka myunhauzen74. Má vlastní pozorování (a videa) sluneční korony a nejrůznějších anomálií. Informace jsou možná kontroverzní, ale pro mnohé to, co výzkumník říká, že totiž nejsme v naší sluneční soustavě ani zdaleka jediní, není nic nového…

V tomto videu výzkumník tvrdí, že kometa byla zničena dvěma neidentifikovanými objekty, které jsou četné a často pozorované ve sluneční koróně. A také to, že čeljabinský meteorit byl zničen podobným způsobem letu a zničení kosmického objektu. Video obsahuje i záběry pádu tohoto meteoritu.

Analýza fotografie skupinou Kosmopoisk naznačuje, že jádro čeljabinského meteoritu se za letu otočilo a rozpadlo. To jasně svědčí o tom, že se s čímsi srazilo:

Otočka letícího objektu, V. Černobrov, Kosmopoisk, 2013, zdroj

Mimochodem podle analýzy snímků průchodu objektů v koróně Slunce nebo v jeho blízkosti dospěl výše zmíněný výzkumník k závěru, že rychlost těchto objektů byla asi 700 tisíc km/s! To je více než dvojnásobek rychlosti světla (za předpokladu, že průměr Slunce je 1 392 684 km). Nevím, co k tomu říci... Buď je rychlostní limit naší iluzí, nebo průměr Slunce je jiný a nacházíme se k naší hvězdě blíž.

Ale popojděme k podstatě věci. Pokud připustíme, že došlo ke zničení komety neznámými objekty, tak vyvstává logická otázka, proč tuto kometu vůbec ničily? Hrozilo snad Zemi nebezpečí? Jaké? Kolize? Nebo... Připomeňme si barvu komety z první fotografie – je to smaragdová. Takovou barvu mají kyanidy při absorbci ultrafialového záření. A skutečnost, že tyto sloučeniny, ze kterých lze syntetizovat kyselinu kyanovodíkovou (nejsilnější jed), jsou doprovodným prvkem mnoha komet, je astronomům známá. Nemůže to být důvod, proč se naše civilizace tak bojí objevení se jakékoli komety na obloze? Nemůže být ohon komety nebo ona sama to, co skutečně ohrožuje Zemi? A zničení komety tuto hrozbu minimalizovalo? Ale možná ne úplně.

Dikyan je extrémně jedovatý, ale pokud jde o toxicitu, je nižší než kyselina kyanovodíková (faktor 2 až 10) a její soli, které se nazývají kyanidy. Hranice lidského vnímání charakteristické vůně „mandlí“ je mnohem vyšší než u kyseliny kyanovodíkové, nicméně kyanogen je velmi nebezpečný plyn. Na začátku je kyanogen resorbován tělem a následným rozpadem vazby C-C. Mechanismus jeho toxického působení je podobný mechanismu působení kyseliny kyanovodíkové: blokování třívalenčního železa v buněčném dýchacím systému (cytochrom c-oxidáza) a v důsledku toho „dušení“ na buněčné úrovni.

Hořlavý, snadno hořlavý, vytváří se vzduchem výbušné směsi. (zdroj)

První známkou otravy kyselinou kyanovodíkovou je dušení. V tomto ohledu se objevuje jistá analogie situace s koronavirem. Země je pokryta zbytkovými mraky z komety Atlas a v různých oblastech se v atmosféře objevují různé koncentrace kyseliny kyanovodíkové, což vede k dušení. A problémy s dýcháním u některých pacientů, kteří jsou často dokonce bez příznaků silného respiračního onemocnění, jsou prokázanou skutečností dopadu tohoto koronaviru.

(vybírám na tomto místě jeden z komentářů v diskuzi k danému článku –  pozn. překl.:

V dubnu jsem na Krymu viděla na vlastní oči a v několika městech Ukrajiny na fotografiích z médií - velmi podivný úkaz. Nějaká mlha, která nebyla mlhou, ale spíš jako oblak prachu - všude - ale problém je v tom, že v těch dnech ani o den dříve vůbec nefoukalo. Bylo v tom nalezeno určité množství prachu, ale VELMI jemného. Co byl zbytek, není známo. Krymská média o tom psala jako o nepochopitelné a nevysvětlitelné události, která se stala bez jakékoli souvislosti s čímkoli. Charkov byl také pokryt zvláštním mrakem jako prach nebo kouř, ale hledání zdrojů nic nepřineslo. Vypadalo to jako z ničeho, dva dny to nehybně viselo a pak - zmizelo. A další město - zapomněla jsem které, možná Záporoží. Všechno úplně stejně. Časový rozdíl mezi všemi těmito událostmi byl nepatrný, ale ne současně. Na Krymu visela tato opona od severu - nehybně - jeden den, ne-li více, a nebyla vysoká, spíše se roztahovala. To jsem viděla. Nehýbala se. Pak prostě zmizela. Nad městy se držela přesně uvnitř hranic, dojem záměrně vytvořeného mraku. Barva byla všude béžová. Zcela bez zápachu.)

Netvrdím, že průnik kyseliny kyanovodíkové do zemské atmosféry je tím, co se vydává za koronavirus. Virus existuje, tento typ viru chřipky je vědě známý od roku 1950. Nevylučuji však, že důsledky průniku určitých koncentrací ze zbytku ohonu komety Atlas se mohly dostat do atmosféry a důsledky byly připsány mechanismu pandemie. Anebo existující pandemii zhoršily.

Naskýtá se přitom ještě otázka: a co selektivita otravy? Mladší organismy jsou k ní méně náchylné. Možná to souvisí také s imunitním systémem a úrovní metabolismu. U některých koncentrace nezpůsobuje příznaky, u jiných jsou naopak významné.

Existují zprávy o tom, že v minulosti po průletu komet a proniknutí látek z jejich ohonů do zemské atmosféry docházelo k obrovským epidemiím, například k nemoci, která se poté nazývala „Tanec svatého Víta“. Byla zjevně způsobená intoxikací a působením na „bazální jádra“ mozku. Nyní se této nemoci říká „chorea“ (Huntingtonova choroba).

V rámci zdravotních doporučení bylo nařízeno zdržovat se doma a nedýchat „čerstvý vzduch“. To je jedna z metod minimalizace následků jak koronaviru, tak toxické otravy určitou koncentrací kyseliny kyanovodíkové. Přestupný rok je v tomto případě jen souhra náhod.

Opakuji však: to je jen verze, kterou by však bylo dobré zkontrolovat. Například vzít vzorky vzduchu daleko od města, abyste našli kyanidy a kyselinu kyanovodíkovou. Mějme však na paměti, že pro přístroje může být jejich koncentrace na hranici tolerancí a chyb, zatímco pro lidský kyslíkový metabolismus to jsou již významné hodnoty. To je otázka pro laboratoře a vědce. A pak třeba…

------

Informace v tomto článku slouží pouze pro informační účely a nevyzývají k jakémukoli konání. Autor pouze zveřejňuje svoji alternativní verzi jako dodatečné nebo možné odpovědi na stávající otázky a není odpovědný za závěry a následné kroky čtenářů!

------

autor: sibved

zdroj: https://sibved.livejournal.com/316859.html

překlad: Vlabi