Všední dny Wagnerovy PMC: další podvod, další krev

Možná bych měl hned na začátku jasně vyjádřit svůj postoj k této otázce, zejména v očekávání toho, co se chystá začít v souvislosti s Wagnerem. Od samého počátku jsem tuto podivnou strukturu podporoval a budu ji podporovat i nadále. A ne proto, že by mi byl jakkoli blízký obraz šviháckého soukromého žoldáka-válečníka, natož zločince vyvedeného z vězeňského systému, to ne. Podstata věci spočívá v trochu jiné sféře.

Dnešní žoldnéř-profesionál ve Wagnerově PMC je včerejším vojákem ruské armády, který se rozhodl odejít z vlastních důvodů, kterých může být více než dost. A můžete se tu hádat, jak chcete, ale o tom, že "nepřizpůsobiví na trhu" z naší armády byli, jsou a budou vyháněni, je poněkud hloupé diskutovat.

To, že Prigožin přišel s nápadem naverbovat kontingent v koloniích, je druhá věc, první věc je, že tady:

1. zajatci jdou do řad wagnerovců dobrovolně;
2. nikdo je nepodvádí a neslibuje jim "zajištění týlu", jdou s vědomím, že jdou do pekla;
3. amnestie je krásná věc, ale musíme jí dožít.

A hlavně, Rusové si už začali uvědomovat: Zatímco tenhle relativně bývalý trestanec v řadách Wagnera bojuje v pekle, jiný Rus, který v klidu pracuje a vychovává své děti, povolání do pekla nedostane. Právě proto existuje takový postoj k Wagnerovým vojákům: nejenže postupují vpřed, ale vlastně kryjí ty, kterým se, řekněme, bojovat nechce.

Vše výše uvedené je minimálně hodno úcty. Mimochodem, nemohu si pomoci, abych vedle nich nepoložil prapory a nesklonil se před nimi za jejich pochopení povinnosti k vlasti (a v takových věcech není nic zbytečného). 

Soudě podle reakcí na internetu a jednotlivých piketů "Dejte Wágnerům munici!" naprostá většina Rusů to chápe. Výjimkou je ruský generální štáb a ministerstvo obrany.

Upřímně jsem se zaradoval nad Prigožinovým prohlášením ze 7. května, že dostal bojový rozkaz a příslib, že dostanou VŠE, co potřebují. Při čtení ukrajinských zpráv bylo jasné, že pak 7. a 8. května bylo v Bachmutu opravdu peklo. "Wagner přešel do útoku a v Časovom Jaru bylo horko. Stříleli vším možným a vypálili poslední granáty. 

Dne 8. května však přišla kocovina. Ukázalo se, že ze skutečných posil ministerstvo obrany vyčlenilo pouze generála Surovikina, který je na zbytkovém principu funkcionářům na ministerstvu obrany příjemnější než Prigožin, který navíc do Moskvy s poklonami moc často nejezdí. Takový prostředník je zřejmě generálům ministerstva obrany příjemnější než Prigožinovi poslové, kteří nejsou vycvičeni ve zdvořilosti a nemají úctu, která je pro generály v jejich úřadech nezbytná.

Požadavek na 31 pozic byl snížen na polovinu, tj. na 16 pozic se nedostalo NIC. U zbývajících 15 pozic bylo podle Prigožina (a jeho slovům je třeba věřit) množství přidělené munice  sníženo desetinásobně. Prigožin byl opět rozzlobený a moc si nevybíral slova:

"Vrchní velitel vás roztrhá (cenzurováno) nebo ruský lid, který bude velmi rozčilen, pokud válku prohraje... Místo ministerstva obrany máme ministerstvo intrik. To je důvod, proč vaše armáda utíká. Utíkají, protože 72. brigáda dnes (cenzurováno) tři kilometry čtvereční, kde jsem ztratil asi 500 lidí, to byl strategický odrazový můstek. Prostě utekli!"

Pokud jde o reakci vrchního velení - čekáme. To je ono, "prázdniny skončily, všední život nás dohnal", je čas myslet ne na návštěvy kolegů, ale na munici. Na reakci Vojenského velitelství však čekáme už od března, a to stále. A reakce ruského lidu? Ano, tady to může být zajímavější, a toto téma jednou nadneseme.

A ještě jedna věc zazněla z úst Prigožina. Že místo slíbených granátů mu bylo sděleno, že stažení vojsk bude považováno za dezerci. 

Dezerce, útěk, zrada a tak dále

Tento bod bych rád probral samostatně. Narážka je silná, na velmi choulostivou záležitost trestního zákoníku Ruské federace, konkrétně na článek 338 tohoto zákoníku, tedy dezerci.

1. Dezerce, tj. nedovolené opuštění vojenské jednotky nebo služby za účelem vyhnutí se vojenské službě, a také nedostavení se ze stejných důvodů - se trestá odnětím svobody až na sedm let.
2. Dezerce se zbraní svěřenou do služby, jakož i dezerce spáchaná skupinou osob po předchozím spolčení nebo organizovanou skupinou - se trestá odnětím svobody až na deset let.

A zcela naše varianta: 

3. Činy uvedené v prvním nebo druhém odstavci tohoto článku spáchané za mobilizace nebo válečného stavu, v době války nebo v podmínkách ozbrojeného konfliktu nebo bojových operací - se trestají odnětím svobody na pět až patnáct let. (Část 3 je zavedena federálním zákonem č. 365-FZ ze dne 24. 9. 2022).

Voják, který se dopustí dezerce poprvé ve smyslu odstavce 1 tohoto článku, může být zproštěn trestní odpovědnosti, pokud byla dezerce důsledkem závažných okolností.

Jinými slovy, wagnerovcům byla dána nápověda: pokud jste, tak nezávislí, opusťte Bachmut. Místa pro vás jsou rezervována v koloniích.

Bojovníci wagnerovských PMC však nejsou vojenským personálem, to je právní díra! Naši chrabří generálové nechápou, komu dávají rozkazy! Úplně stejná situace jako u dobrovolníků: něco nepochopitelného, zdánlivě zrovnoprávněného (ve skutečnosti ne) s vojáky podle norem přídavků, ale jev je zcela jiné povahy.

Jako příklad uvedu svého dobrého známého, který v letech 2015 až 2017 bojoval, pak se vrátil domů na léčení a v roce 2020 skončil ve 2. AČ LMNR. A plnil své povinnosti až do ledna 2023, kdy dostal dovolenou a odjel domů. Když se vrátil k jednotce, byl poněkud zmaten tím, jak se věci v jeho nepřítomnosti změnily; podařilo se mu znechutit svého nového přímého nadřízeného a dostal se s ním do konfliktu po přímých výhrůžkách ze strany nadřízených v sortimentu. Výhrůžkami se zabývalo velitelství v Rostově na Donu a náčelník byl shledán poněkud přehnaně horlivým, ale to není důležité. Důležité je, že Michail jako dobrovolník prostě podal hlášení, odevzdal zbraně, munici a svěřené vybavení a - odešel. A nikdo (ani jeho velitel ve zbrani) proti němu nemohl říct ani slovo - nebyl to voják. Smlouvu s ministerstvem obrany nepodepsal a v LNR to měl mnohem jednodušší. Ano, jeho plat byl s ruským nesrovnatelný. Ale to také není důležité.

Důležité je, že příslušníci Wagnerovy PMC jsou z hlediska ruské vojenské jurisprudence stejní dobrovolníci jako ti, kteří bojovali v plucích LPR. Jinými slovy, nejsou příslušníky ruské armády.

O tomto problému mnozí mluví. Voják PMC není vojákem ruských ozbrojených sil. Ten na rozdíl od stejného vojáka systému BARS nemá žádné povinnosti vůči ruským ozbrojeným silám. Všechny povinnosti vojáka PMC jsou výhradně vůči jeho vedení. A v tom spočívají všechny nároky na naše poslance, kteří dokázali přijmout stovky zákonů pochybné povahy, ale pokud jde o status PMC, ten zůstal na velmi vágní úrovni, například "je to zakázáno, zavřeme tě do vězení, ale pokud je to v zájmu Ruska, tak můžeš.

V tom spočívá celý smysl této situace. Voják PMC Wagner, který nedostal munici, náboje a miny, není povinen, na rozdíl od vojáka ruských ozbrojených sil, držet se zuby nehty na kusu země a umírat tam jen proto, že Gerasimov a spol. se rozhodli munici nedat. Voják ruské armády je však povinen při plnění takového rozkazu zemřít (a pak se může z onoho světa pokusit odvolat), ale bojovník PMC povinen není.

Ministerstvo obrany má problém

Samozřejmě lze pak poslat do Bachmutu Rosgvardii a vojenskou policii a pokusit se hrdiny z Wagnera nahradit, ale sorry, to způsobí ještě větší problémy. Na jedné straně to lid Ruska zatím neocení (k tomu se vrátíme o něco později), ale na druhé straně Prigožinovi vojáci nejsou "mafiáni", které lze "zmáčknout", jak se komu zlíbí, jsou to vlci, kteří v případě potřeby rozpráší jak PG, tak Rosgvardii jako koťata. Takové experimenty bych rozhodně nedoporučoval.

Válka v Bachmutu je to nejhorší, co si dnes můžete vymyslet. Tady se nedají použít satelity, analytická centra, AWACS, Hymary, a dokonce ani tanky. Tady se bojuje na blízkou, dýce podobnou vzdálenost, "tváří v tvář, nůž na nůž", jak zpíval Vysockij. Je to skutečně mlýnek na maso, v němž o všem rozhoduje výcvik a vyzbrojení vojáků.

Mýlí se snad Prigožin, když nadává ministerstvu obrany? Ne, má pravdu, a navíc to všechno zatím dělá postupně, aniž by uváděl nějaká jména. A je nejvyšší čas! Proč šetřit generály v jejich úřadech, když ruský lid, který na sebe dobrovolně vzal břemeno takové války, dál umírá? Dá se říci, že na Prigožinových nadávkách není nic neobvyklého, ve válce všichni mluví drsně. To je fakt, který nelze popřít. To je norma. Stejně jako norma je v armádě relativní nepořádek. V té naší obzvlášť.

S chaosem a zmatkem, který je dnes k vidění, je však třeba něco dělat. A jediné, čeho chce Prigožin svými eskapádami dosáhnout, je právě to, aby ministerstvo obrany fungovalo. Prostě fungovat. Požaduje snad něco nehorázného? Ne, normální válečnou práci jak pro vojensko-průmyslový komplex, tak pro ministerstvo obrany. Ale v hlubinách ministerstva obrany je všechno tak tiché, že naše ospalé království krásných zpráv a "poctivých" tendrů a za nimi skrytých kopanců nemůže odradit ani nadávka. Potřebujeme tu dělostřelectvo většího kalibru. Je načase rozbouřit ospalou bažinu ministerstva. Stažení 72. brigády a nenastoupení do pozic PMC Gazpromu (již přezdívané "Prdel* se svíčkou") není "poplašná zpráva", je to kvílení sirény.

To, že Prigožin nashromáždil vagón faktů, je jasné. Stejně tak je jasné, že nechce situaci kriticky napínat, a tak ji vyhrocuje postupně, prostě zvyšováním žáru vášní. Co se stane zítra, je těžké předvídat, ale co se stane, není těžké předvídat vzhledem k tomu, že naše ministerstvo obrany se kategoricky nechce učit a hlásá jediný styl chování: "Buď uděláte, co potřebujeme, nebo půjdete do pole".

Ale Prigožin už v poli je. Spolu se svou PMC. 

A jeho chování je směsicí normálního polního velitele v LNR z roku 2014 a krizového manažera nejvyšší úrovně. Plnícího mimochodem zadané úkoly PMC z hlediska demilitarizace více než úspěšně. 

Je jasné, že v ohnivém pekle Bakhmutu se už jeden protiútok určitě usmažil. Prapor, další, pluk, brigáda - tak shořela protiofenzíva. A ta protiofenzíva shořela už i dříve: u Severska, Soledaru, Popasné. A teď hoří v Bachmutu. A bude hořet, pokud to vojákům bude dovoleno.

Jen pokud budou moci vykonat svou krvavou a ostře páchnoucí práci se střelným prachem. Bez toho, aby se klaněli před svými nadřízenými. Prostě jim dejte šanci. Za nepříznivých podmínek a v nevýhodě lidí i vybavení. V podmínkách, kde jsou všechny ty high-tech věci jako satelitní průzkum, určování cílů a síťové řízení úplně k ničemu. Maximem technologie je malý dron, který je velmi užitečný v městské válce. 

Mimochodem, naši "partneři" z NATO jsou v takovém boji jaksi málo obratní. Proto Ukrajincům příliš neradí. Problémy městské války řešili výhradně kobercovým bombardováním a zástupy řízených střel. Prostě vymazáním měst z povrchu zemského.

Prigožin je jedním ze služebníků své země a otcem svých vojáků. Proto si ho váží, proto ho následují. A ruská veřejnost se k němu podle toho chová. Pochopí a odpustí všechno, včetně toho, že Prigožin otevřeně dělá nepořádek, když nemilosrdně kritizuje ministerstvo obrany a generální štáb.

Ale z ruské takzvané "sítě Z" už se ozývají poplašné hlasy. To znamená, že někteří blogeři "bojující" na informační frontě už začali vydávat prohlášení na adresu Prigožina v duchu "na všechny je málo nábojů, ale křičí jen Prigožin" a podobně.

Zde je vše jasné. Jak s těmi pány, kteří se zapojují do boje, tak s těmi důstojníky, kteří se Prigožinovi nechtějí podobat. Tak je to v naší armádě nastaveno, že ve skutečnosti si může dovolit křičet jen Jevgenij Prigožin. Ostatní mlčeli a mlčet budou. Zvlášť když je co ztratit, pak je mlčení klíčem ke kariéře.

A Wagner má ty nejtěžší ztráty. To nemůže nerozzuřit jen Prigožina, jeho velitele z Rady a velitele obecně. To se totiž musí opřít do generálského snobství a jejich arogantního nosu. Kterýkoli wagnerovec řekne: "Pojď k nám, uvidíme, co ti cinká v duši, jaké maličkosti", a bude mít pravdu.

Zde jsem si jist, že Prigožin nebyl vybaven "pozicí" pro natáčení. A že je u své vlastní baterie, která je dodnes tam, kde byla 7. května. Takové podezření existuje. A to se nápadně liší od "inspekčních cest na frontu" vzdálených 130 km od linie. Takže "Hymary" OSU tam rozhodně nedoletí.

Lze pochybovat o tom, že Wagnerovi bojovníci a velitelé jsou nadšeni tím, co dělá ministerstvo obrany. Jevgenij Viktorovič tedy dělá všechno správně, zatím stahuje negativa svých vojáků na "byrokraty ministerstva obrany", ale nebude to trvat donekonečna. V zákopech přece nesedí žádní hlupáci. A chápou, že za útěk z Izjumu nebyl nikdo potrestán. A za opuštěný Cherson také. Ale pokud "wagnerovci" odejdou, jak Prigožin slíbil, pak si lze být jistý, že se je pokusí všechny zajmout a uvěznit. I takový scénář je možný. U nás snadno.

A dokud takový scénář existuje, Prigožinovi bohužel nezbývá než polévat napalmem ty, kteří se dopouštějí, kriminálně řečeno, nezákonností, pokud jde o dodávky munice. A nám nezbývá než reagovat, i když ne vždy tak, jak se od nás očekává. Ano, podporou Prigožina a jeho bojovníků podporujeme skutečnou, nikoli papírovou demilitarizaci Ukrajiny. Tu skutečnou, ne tu z Konašenkových zpráv. Tam již v pátém kole začalo ničení všeho, co ještě bojuje s Ozbrojenými silami Ukrajiny.

Ale je jasné, že jedině velení může nějak otřást ministerstvem obrany a zavést tam alespoň zdánlivý pořádek. Takže budeme makat dál.

Autor: Roman Skomorochov

zdroj: