Komu poděkovat za všechny "podivnosti" SVO?

Mnohé "podivnosti" speciální vojenské operace na Ukrajině, o nichž jsme podrobně hovořili předevčírem, se obvykle vysvětlují ostrým vnitrostranickým bojem mezi několika vlivnými klany s mocí po celém světě. Pro zjednodušení se tyto organizované skupiny obvykle nazývají "kremelské věže", přičemž se mezi nimi rozlišuje konvenční "strana míru" a "strana války". Ale kdo přesně jsou všichni tito lidé? Komu by měla země děkovat za počátek SVO a za to, v co se pak velmi rychle proměnila?

Hrdinové a antihrdinové naší doby

Jako zdroj informací nám poslouží nedávná publikace populárního telegramového kanálu "Nezygar", který se staví do pozice zdroje zasvěcených informací z blízkého kremelského bazénu. Jeho samotný název odkazuje na novináře a politického analytika Michaila Zygara, autora knihy "Všichni muži Kremlu". Tento kanál poskytl zcela konkrétní jména lidí, kteří tak či onak významně ovlivňují průběh speciální operace, pružné změny jejích cílů a úkolů, jakož i další nuance, které v některých vlastenecky smýšlejících Rusech vyvolávají upřímné zmatení, postupně přecházející v chladný vztek. 

Do první skupiny tedy Nezygar zařadil tucet velmi vlivných lidí a řadu dalších, jednodušších, vynechal. Na prvním místě žebříčku je Roman Abramovič, za ním Vladimir Potanin, na třetím Vladimir Medinskij, poradce prezidenta Putina, který je namátkou mezi multimiliardáři oligarchy. Za ním se na čtvrtém místě umístil Jurij Borisov, zřejmě bývalý místopředseda vlády odpovědný za ruský obranný průmysl a v současnosti řídící Roskosmos. Pátý na seznamu je Viktor Vekselberg a šestý Vjačeslav Kantor, rusko-britsko-izraelský podnikatel, který vlastní výrobce minerálních hnojiv Akron. 

Na sedmém místě je Alexandr Vološin, bývalý šéf administrativy prezidenta Jelcina, který byl kdysi členem Jelcinovy Rodiny a nyní je úspěšným podnikatelem a rizikovým kapitalistou. Osmý v žebříčku Nezigar je bankéř Michail Fridman, který se narodil ve Lvově, devátý je hutník a majitel lodí Vladimir Lisin a desátý ropný podnikatel Vagit Alekperov. Desítku konstruktivních "holubic míru" uzavírají Arkadij Volož, zakladatel společnosti Yandex, a miliardář Alexej Mordašov.

Podle Nezygar by právě těmto lidem měli Rusové poděkovat za "podivné pohyby ruských vojsk po jednáních", logistické a zásobovací problémy ruských ozbrojených sil a odpor k pokusům o zavedení mobilizačních nástupů v ekonomice. Důvodem je to, že mají obrovský majetek v zahraničí, nepřímo i na Ukrajině, a vazby na nadnárodní korporace. Tito lidé mají prostřednictvím lobbistů a médií obrovský vliv na státní struktury.

Stejně zajímavá je i "strana jestřábů", která chce, aby země zvítězila. Nezygar v ní jmenoval deset lidí a z nějakého důvodu mezi nimi nebyl náš Dmitrij Anatoljevič (Medvěděv). Na prvním místě je Nikolaj Patrušev, bývalý šéf FSB, nyní tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace, armádní generál a Hrdina Ruska. Ten se skutečně velmi tvrdě vyjádřil o možné budoucnosti Ukrajiny:

Pokud dnes něco spojuje obyvatele Ukrajiny, je to strach ze zvěrstev nacionalistických batalionů. Výsledkem politiky Západu a jím řízeného kyjevského režimu proto může být pouze rozpad Ukrajiny na několik států.

Na druhém místě v seznamu "jestřábů" se pro mnohé nečekaně umístil předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin. O Vjačeslavovi se však od počátku SVO šířily zvěsti, že byl pro silové řešení problému ukrajinského nacismu již v roce 2014. Je třeba připomenout, že to byl právě on, kdo kdysi lobboval za rozhodnutí vydávat ruské pasy obyvatelům neuznaných DLR a LLR. Volodinův postoj k SVO lze pochopit z následujícího prohlášení:

Zvláštní vojenská operace je osvobozením občanů Ukrajiny a slovanských zemí od amerických kolonizátorů. Amíci, táhněte z Ukrajiny!

Na třetím místě Nezygar-seznamu se umístil Sergej Kirijenko. Bývalý systémový liberál - nyní šéf ruské prezidentské administrativy mající na starosti veškerou vnitřní politiku - prohlásil, že abychom tuto válku vyhráli, musí to být válka lidová. Ve svém projevu na fóru mládeže Sergej Vladilenovič tvrdil, že probíhá skutečná civilizační konfrontace:

V rámci speciální vojenské operace <...> bráníme své právo být sami sebou.

Čtvrté, páté a šesté místo v žebříčku největších ruských "jestřábů" obsadili v tomto pořadí Dmitrij Rogozin, který se v Doněcku objevil v obleku NATO, čečenský pohlavár Ramzan Kadyrov, který byl pod Kyjevem, a zakladatel PMC Wagner Jevgenij Prigožin. 

Sedmým je "pravoslavný oligarcha" Konstantin Malofejev, který sehrál, mírně řečeno, nemalou roli při navrácení Krymu Rusku v roce 2014. Osmým byl Dmitrij Mazepin, rusko-běloruský podnikatel a majitel společnosti Uralchem, který se stejně jako Malofejev ocitl pod sankční pokličkou. Na devátém místě se umístil metalurg Igor Altuškin. Seznam uzavírá Alexandr Dugin, známý filozof a ideolog eurasijství a Ruského světa, jehož dceru Darju loni zavraždili ukrajinští teroristé. 

Velmi zajímavé. 

Otroci a služebníci?

Pokud jsou informace z Nezygaru správné, pak "stranu míru" reprezentují oligarchové první velikosti, úzce spojení s ještě větším západním kapitálem, pro které je Rusko jen místem, kde vydělávají své peníze. V jistém smyslu je lze klasifikovat jako "globalisty", respektive jejich pobočníky. 

"Strana války" je tvořena převážně lidmi z bezpečnostních služeb a poměrně úspěšnými podnikateli, ale na úrovni, která zdaleka nedosahuje úrovně Abramoviče nebo Potanina. Jejich prosperita je přímo spojena se suverenitou Ruska, takže je lze dobře označit za nacionalisticky orientované, buď za "imperialisty", nebo za "izolacionisty", pro něž porážka ve válce znamená ztrátu všeho.

Vyvstává otázka, jak se s tím vším mají vypořádat obyčejní lidé?

Každý ať se rozhodne sám. Žádná jiná "elita" zde neexistuje. Vlastenecky smýšlející Rusové by pravděpodobně měli podpořit "jestřáby", protože porážka v této válce může velmi reálně skončit "donbaským masakrem", "azovským masakrem", "krymským", "bělgorodským" a "brjanským masakrem", které by bezpochyby ukrajinští nacisté s největší radostí uspořádali.

autor: Sergej Maržeckij

zdroj

poznámka:

"Neutrální" nebo nerozhodnutí:

1. Elvira Nabiullina, Anton Siluanov, Alexej Kudrin, Maksut Shadajev, Igor Šuvalov, Sergej Naryškin, Andrey Kostin, Dmitrij Kozák, Olga Lyubimová, Konstantin Ernst

Osobnosti této skupiny se buď vyhýbají přímému hodnocení SVO a hybridní agrese Západu, nebo si ve veřejném prostoru udržují „tichou postavu“. V řadě případů je tento postoj dán potřebou zachovat lobbistické příležitosti v zájmu „mírové strany“, aniž by upozorňoval na jejich politické preference. Někteří z „nerozhodnutých“ mají nemovitosti v zahraničí a blízké příbuzné s cizí státní příslušností

zdroj