Migranti ve školách – nová výzva pro Rusko

Statistika a škola

Více než 100.000 dětí migrantů nyní studuje na ruských školách. Na patnáctimilionové bratrstvo školáků to není tak malé číslo. Jsou tu však dvě malá dilemata. Statistiky nezahrnují nezletilé, jejichž rodiče získali ruské občanství. Loni získalo ruské pasy více než 170.000 lidí z Tádžikistánu. Nejde o rekord – téměř 300.000 Ukrajinců se stalo občany Ruska. S adaptací ukrajinských občanů nejsou žádné zvláštní problémy – v drtivé většině neexistuje kulturní, náboženský a jazykový odstup. 

Což se nedá říct o Tádžicích a dalších přistěhovalcích ze Střední Asie. Druhým dilematem je, že nikdo nedokáže spočítat skutečný počet dětí migrantů v ruském školství. V roce 2020 poskytlo Ministerstvo vnitra údaje o pobytu v zemi téměř 800.000 nezletilých cizinců. A ve školách a školkách bylo napočítáno jen 140.000 – to je necelých dvacet procent. Kde jsou ostatní? Vzhledem k nárůstu počtu migrantů se počet dětí, které vůbec nikde nestudují, za tři roky zjevně nesnížil. Školní vzdělávací systém si s těmi studujícími migranty jen stěží poradí a navíc je zde armáda skutečných dětí bez domova. Jaký druh sociální exploze se v budoucnu chystá pro několik set tisíc teenagerů bez vzdělání a znalosti ruského jazyka, lze jen hádat.

zdroj: russkiymir.ru

Hlavním problémem ve školách, kde studují děti migrantů, je špatná znalost ruského jazyka. A někdy úplná ignorance. Na začátku roku Dmitrij Medveděv uvedl, že více než tři čtvrtiny navštěvujících dětí nemluví rusky. Není divu. Většina pracovních migrantů ze Střední Asie žije v izolaci a zřídka komunikuje s rodilými mluvčími. Většinou pracuje jen otec, matka se stará o domácnost a vychovává děti. Muž komunikuje v ruštině ještě víceméně snesitelně, ale v rodině mluví výhradně rodným jazykem. V podvědomé touze neztratit svou národní identitu se migranti těžko přizpůsobují ruské společnosti. Nejtěžší je to pro učitele. Na papíře je jako vždy vše v pořádku. V nařízení Ministerstva práce Ruska č. 544n ze dne 18. října 2013 je mezi povinné dovednosti a znalosti kladena na učitele řada požadavků na práci v multikulturním prostředí, s různými kontingenty studentů, včetně dětí migrantů. Ve skutečnosti ne všichni učitelé mají takové dovednosti. Jeden nebo dva nerusky mluvící studenti ve třídě ještě dovolí nezpomalit tempo výuky, ale co když je jich tam 10 - 12? Stát má v této věci jednoznačnou politiku – žádné monokulturní školy pro migranty, pouze integrace do všeobecně vzdělávacích škol. Tento přístup má právo na život. Vznik škol zcela naplněných dětmi migrantů riskuje vytvoření prototypů etnických ghett, která jsou v Evropě tak běžná. O nějaké integraci v tomto případě nemůže být ani řeč. Každopádně děti migrantů budou studovat v běžných školách. Jedinou otázkou je najít „zlatou střední cestu“.

Ne více než 20 procent

Škola je živý organismus, který se neustále vyvíjí. Představte si první třídu běžné městské školy, kde 20 – 30 procent dětí nemluví a nerozumí rusky. Navíc je ve třídě pár dětí s poruchami učení, které potřebují speciální přístup. Pro třídního učitele to představuje obrovskou zátěž navíc, kterou samozřejmě trpí hlavní část třídy. Výsledkem je ztráta tempa učení a pravděpodobné zaostávání za programem. Co v této situaci dělají rodiče? Nejprve udělají povyk a pak děti prostě vezmou do jiných škol, kde je počet migrantů menší. Ti, kteří odejdou, jsou nahrazeni novými dětmi migrantů. A to platí nejen pro juniorské, ale i střední a vysokoškolské třídy. Po krátké době se ve škole objevují etnické skupiny s celou řadou doprovodných „jevů“ – obchod s drogami, vydírání a sexuální zločiny. Přibližně podle tohoto schématu fungují školy v Moskvě a Moskevské oblasti, kde podíl dětí migrantů dosahuje 50 a více procent. Samozřejmě se nevyplatí házet všechny pod jeden kartáč - někteří migranti se obávají o budoucnost svých dětí a posílají své děti do kurzů ruského jazyka a do specializovaných opakovačů. Ale to jsou spíše šťastné výjimky než pravidlo.

Problém s dětmi imigrantů ze Střední Asie nenastal včera, a dokonce ani předevčírem. Na počátku 21. století byl v Moskvě zahájen program Ruská škola – v každém okrese bylo vytvořeno informační centrum pro výuku ruského jazyka. Učili děti a teenagery, pro které byla ruština cizím jazykem. To je mimochodem samostatná pedagogická dovednost. Je nemožné efektivně učit ruštinu ve třídě, kde je pro určitou část domácím jazykem a pro jinou cizím. V hlavním městě také testovali techniku, kdy dítě z rodiny migrantů, které neumí dobře rusky, chodilo se všemi jen na tělocvik, hudbu a kreslení. Zbývající předměty byly zvládnuty podle speciálního programu s jednotlivými učiteli. Takový exkluzivní přístup k migrantům si samozřejmě mohou dovolit jen bohaté regiony. Mimochodem, v Moskvě byla Ruská škola uzavřena, dost pravděpodobně z finančních důvodů.

zdroj: vogazeta.ru

Zajímavý nápad navrhl šéf prezidentské rady pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv (HRC) Valery Fadějev. Aby se děti migrantů úspěšně začlenily do ruské společnosti a škol, je potřeba dodržet limit 20 procent nerusky mluvících studentů z počtu studentů. Fadějev se opírá o názor ředitelů škol, kteří tuto hranici považují za kritickou. Pokud více, pak se vzdělávací proces zadrhne – učitel musí strávit spoustu času vysvětlováním látky studentům, kteří špatně rozumí ruské řeči. Jak to trefně řekl jeden filolog:

"Pro děti migrantů všechno, co učitel říká ve třídě, zní jako zvuk deště."

Fadějevův nápad je na první pohled velmi atraktivní. Ne více než pětina velikosti třídy – to je přibližně 5 - 7 lidí ve třídě. Limit lze zachovat, pokud rodiče dítěte nemají ruské občanství. Pak s největší pravděpodobností existují omezovací mechanismy. Ale od loňského roku se pasy Ruské federace vydávají mnohem aktivněji. Samozřejmě včetně imigrantů ze Střední Asie. Jak lze omezit počet nerusky mluvících dětí ve třídě, když už jsou občany dané země? Zavést přijímací zkoušky? Ve veřejných školách tomu tak není a nikdy nebude. Se stejným úspěchem můžete uvalit omezení na přijetí do školy, například na barvu očí a vlasů. A hlavně – co dělat s dítětem, které neudělá přijímací zkoušku z ruštiny? Poslat ho na ulici? Tam rychle najde odrazový můstek pro realizaci svého tvůrčího potenciálu. A to se nám vůbec nelíbí.

Vzhledem k tomu, že Rusko se nyní musí vyrovnat s novou realitou, v níž musí přílivem migrantů kompenzovat nedostatek pracovníků a nízkou porodnost, je zapotřebí hlubokých změn v samotné škole. A 20% limit je zde nepostradatelný. Pro novou kategorii dětí migrantů jsou zapotřebí speciální učitelé, kteří jsou schopni pracovat právě s takovými vzdělávacími potřebami studentů. Taková zkušenost existuje - stačí si vzpomenout na učitele, kteří pracují s domorodým obyvatelstvem Dálného severu země. Tam také ne každý rozumí rusky od první třídy. Vznik nové kategorie studentů si vyžádá velké výdaje na rozšíření učitelského sboru, včetně speciálních psychologů a sociálních pracovníků. Děti migrantů s ruským občanstvím nebo bez něj by měly být také široce zapojeny do mimoškolních aktivit. Mezikulturní komunikace nebyla nikdy pro nikoho zbytečná, včetně rusky mluvících studentů. Bez vytvoření rozsáhlého adaptačního programu a nejen omezením počtu ve třídách riskujeme, že získáme problematickou generaci dětí migrantů. Které se již odtrhly od svých kořenů, ale nestaly se plně Rusy. A to jsou přinejmenším velmi problematičtí lidé.

autor: Jevgenij Fedorov

zdroj