Bůh stvořil vše. Kromě jiného stvořil i poznání. A jako vše ve stvořeném světě i poznání má mnoho úrovní. Jako nejvyšší úroveň poznání určil bůh poznání sebe.
Mnoho lidí poznání víceméně nezajímá. Ale jsou i tací, pro něž je poznání jedním z nejvyšších motivů jejich jednání.
Jeden z nich, říkejme mu pro jeho historickou bezvýznamnost človíček, se rovněž rozhodl pro cestu poznání. Začal usilovně pracovat a po nepříliš dlouhé době se mu podařilo dostat se na první úroveň.
I zeptal se boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na první úrovni. Jaké poznání máš pro mě na této úrovni.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než zvíře.“
Človíčka toto poznání docela potěšilo, ale nebylo to pro něj zase tak překvapivé zjištění. Proto ve snaze postoupit dále, pokračoval v práci na této úrovni. Po podstatně delší době než mu stačilo k pochopení základní úrovně, se konečně dostal na další úroveň.
Zeptal se opět boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než tělo.“
Toto poznání už človíčka poněkud zarazilo a trvalo mu delší dobu, než se s tím vyrovnal a pochopil. Nicméně pohlédl vzhůru a uviděl, že pyramida poznání má ještě dva stupně. Otázka, co tam může ještě být, mu nedala spát, a tak se rozhodl i dále pracovat. Mimo to se začal rozhlížet kolem, protože předtím se plně soustředil pouze na sebe. Všiml si, že na cestě za poznáním není sám a začal pozorovat ostatní. Zaujal ho jeden zajímavý úkaz. Někteří, zejména po dosažení druhé úrovně, rostou a rostou a rostou, až jim terasa pyramidy je tak úzká, že se na ní neudrží a skutálí se dolů na základní úroveň. Pochopil a k poznávacímu procesu přidal i pokoru. A tak pracoval a pracoval a po dlouhé době se konečně propracoval na třetí úroveň.
S velkým očekáváním položil známou otázku: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než duše.“
Človíček oněměl úžasem. Co může být ještě víc? Má vůbec smysl pokračovat? Je ještě schopen více pochopit a postoupit dál. Dlouze, předlouze o tom přemýšlel. Pak ho napadlo se rozhlédnout kolem sebe. Uviděl, jak mnoho človíčků na této i nižší úrovni se spokojilo s dosaženým, ale současně uviděl, jak další človíčci na této úrovni pilně pracují a několik málo se dokonce šplhalo na úroveň nejvyšší. Protože jeho touha po poznání byla mimořádně silná, rozhodl se pokračovat.
A tak dále pracoval a pracoval, až jednou zcela nečekaně zpozoroval, že se ocitl na nejvyšší úrovni. Vůbec si nedovedl představit, jakou by mohl dostat odpověď. Dlouho pokorně čekal a s porozuměním soustředěně pozoroval dění pod sebou. Proto se cítil téměř dotčen, když ho vyrušil něčí hlas: „Dalších otázek již nemáš?“
Rychle se probral a uvědomil si, že s ním může hovořit pouze bůh: Promiň bože, odtud je takový rozhled, že jsem se tomu pohledu neubránil a po pravdě opravdu již nevím, na co bych se zeptal“.
Bůh se usmál a pravil:“Ale já pro tebe mám ještě jedno překvapení.“
Človíček byl potěšen, že se na něj usmívá sám bůh a opět se v něm probudila již skoro spící zvědavost: „Omlouvám se za svoji domýšlivost. Prosím, buď tak hodný a sděl mi tu nejvyšší pravdu.“
Bůh odpověděl: „Já jsem ty.“ A začal se smát tak srdečně, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Človíček strnul úžasem. To přece není možné. Ale protože je bůh všemocný, dokáže předat poznání současně slovně i mimosmyslově, človíček pochopil. Začal se smát a smál se tak, že se smíchy začal kutálet z vrchu pyramidy dolů, až se skutálel na základní úroveň mezi normální lidi. Stále se smál, až ho někteří lidé začali považovat za blázna.
Od té doby žije jako normální člověk a s porozuměním pozoruje úsilí některých lidí vyšplhat se na vrchol pyramidy. Občas, když ho o to někdo požádá, poradí, jak se dostat nahoru. Nesnaží se vysvětlovat, že je vše jinak, protože si pamatuje na svoji cestu a na to, že by to tehdy nepochopil.
Často pak pohlédne na vrchol pyramidy a dlouho se srdečně směje, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Přeji hodně srdečného smíchu všem lidem dobré vůle.
Mnoho lidí poznání víceméně nezajímá. Ale jsou i tací, pro něž je poznání jedním z nejvyšších motivů jejich jednání.
Jeden z nich, říkejme mu pro jeho historickou bezvýznamnost človíček, se rovněž rozhodl pro cestu poznání. Začal usilovně pracovat a po nepříliš dlouhé době se mu podařilo dostat se na první úroveň.
I zeptal se boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na první úrovni. Jaké poznání máš pro mě na této úrovni.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než zvíře.“
Človíčka toto poznání docela potěšilo, ale nebylo to pro něj zase tak překvapivé zjištění. Proto ve snaze postoupit dále, pokračoval v práci na této úrovni. Po podstatně delší době než mu stačilo k pochopení základní úrovně, se konečně dostal na další úroveň.
Zeptal se opět boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než tělo.“
Toto poznání už človíčka poněkud zarazilo a trvalo mu delší dobu, než se s tím vyrovnal a pochopil. Nicméně pohlédl vzhůru a uviděl, že pyramida poznání má ještě dva stupně. Otázka, co tam může ještě být, mu nedala spát, a tak se rozhodl i dále pracovat. Mimo to se začal rozhlížet kolem, protože předtím se plně soustředil pouze na sebe. Všiml si, že na cestě za poznáním není sám a začal pozorovat ostatní. Zaujal ho jeden zajímavý úkaz. Někteří, zejména po dosažení druhé úrovně, rostou a rostou a rostou, až jim terasa pyramidy je tak úzká, že se na ní neudrží a skutálí se dolů na základní úroveň. Pochopil a k poznávacímu procesu přidal i pokoru. A tak pracoval a pracoval a po dlouhé době se konečně propracoval na třetí úroveň.
S velkým očekáváním položil známou otázku: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní.“
Bůh mu odpověděl: „Jsi více než duše.“
Človíček oněměl úžasem. Co může být ještě víc? Má vůbec smysl pokračovat? Je ještě schopen více pochopit a postoupit dál. Dlouze, předlouze o tom přemýšlel. Pak ho napadlo se rozhlédnout kolem sebe. Uviděl, jak mnoho človíčků na této i nižší úrovni se spokojilo s dosaženým, ale současně uviděl, jak další človíčci na této úrovni pilně pracují a několik málo se dokonce šplhalo na úroveň nejvyšší. Protože jeho touha po poznání byla mimořádně silná, rozhodl se pokračovat.
A tak dále pracoval a pracoval, až jednou zcela nečekaně zpozoroval, že se ocitl na nejvyšší úrovni. Vůbec si nedovedl představit, jakou by mohl dostat odpověď. Dlouho pokorně čekal a s porozuměním soustředěně pozoroval dění pod sebou. Proto se cítil téměř dotčen, když ho vyrušil něčí hlas: „Dalších otázek již nemáš?“
Rychle se probral a uvědomil si, že s ním může hovořit pouze bůh: Promiň bože, odtud je takový rozhled, že jsem se tomu pohledu neubránil a po pravdě opravdu již nevím, na co bych se zeptal“.
Bůh se usmál a pravil:“Ale já pro tebe mám ještě jedno překvapení.“
Človíček byl potěšen, že se na něj usmívá sám bůh a opět se v něm probudila již skoro spící zvědavost: „Omlouvám se za svoji domýšlivost. Prosím, buď tak hodný a sděl mi tu nejvyšší pravdu.“
Bůh odpověděl: „Já jsem ty.“ A začal se smát tak srdečně, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Človíček strnul úžasem. To přece není možné. Ale protože je bůh všemocný, dokáže předat poznání současně slovně i mimosmyslově, človíček pochopil. Začal se smát a smál se tak, že se smíchy začal kutálet z vrchu pyramidy dolů, až se skutálel na základní úroveň mezi normální lidi. Stále se smál, až ho někteří lidé začali považovat za blázna.
Od té doby žije jako normální člověk a s porozuměním pozoruje úsilí některých lidí vyšplhat se na vrchol pyramidy. Občas, když ho o to někdo požádá, poradí, jak se dostat nahoru. Nesnaží se vysvětlovat, že je vše jinak, protože si pamatuje na svoji cestu a na to, že by to tehdy nepochopil.
Často pak pohlédne na vrchol pyramidy a dlouho se srdečně směje, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Přeji hodně srdečného smíchu všem lidem dobré vůle.
Kdo je to ten člověk Zelenka?
OdpovědětVymazatNepopleta se snad a nenamnožila v jeho jménu písmenka? Matěj
Matěji,
Vymazatodkaz na zdroj, kde je k dohledání i kontakt, jsem uvedl. Můžeš autora oslovit a zeptat se ho přímo. :-)
Dlouho jsem přemýšlel o větě: "Bůh i člověk jedno je." A pořád mi to nedávalo smysl. Měsíce a roky přemýšlím. Teprve sepsáním teorie (viz můj poslední článek o Darwinovi) jsem jakoby šáhl do "studnice poznání" a vytáhl si drobeček.
OdpovědětVymazatSice se mi ty emoce a myšlenky špatně převádí do psané podoby, ale nějak to zkusím.
Živí tvorové mají svoje specifické energoinformační pole, které je vytvořeno pro daný druh. V tomto poli jsou veškeré informace, týkající se jak reprodukčního principu, tak zkušeností, nasbíranými od vytvoření až po současnost. Změnou prostředí daný druh získává různé zkušenosti, reprodukční postupy ale zůstávají stejné a když se po milionech let zase ty dvě kultury daného druhu setkají, jsou stále reprodukčně kompatibilní. Nekompatibilní druhy spolu nemají sdílené energoinformační pole.
No a proč to píšu: Ten kdo nás vytvořil, jako lidi, má s námi toto pole společné. Dostali jsme ale na rozdíl od zvířat a rostlin možnost se více oddělit a získat pro společné pole více zkušeností. Kdybychom byli více propojeni, o to víc budeme stagnovat. Je to jako s tím vtipem: "Deset horolezců se dívá na vrchol skály, mluví o tom, že není možné na vrchol vylézt. Pak ale přijde hluchý horolezec a vyleze tam. Protože neví, že to nejde :)."
Napadlo mě zároveň s touto myšlenkou, že když rostlina je špatně zalévaná, pokroucená a vůbec je z mrzák, tak její potomci (ve shodě s napojením na biopole) se zase regenerují a mají původní krásnou a čistou podobu. Je to dáno i tím, že reprodukční mechanizmus je tvořen ve fyzické podobě jen klíčem a zámkem... takže když bude výsledný odemčený zámek mít napojení, bude mít i věškeré informace, co potřebuje k zdárnému růstu. A poslední věc: když ke klíči přidáme parazitující klíč něčeho jiného, co energeticky ovlivňuje čisté napojení, výsledná rostlina má nějakou vadu.
Nemám nic s čím nesouhlasím.
VymazatV souvislosti s tvým posledním článkem a diskuzí pod ním však vidím na první pohled rozpor s poslední větou tvého komentu. Není pak ona rostlina s vadou onou náhodnou mutací dle DTE? Co jsi napsal totiž znamená, že pak dojde k připsání parazitující sekvence do en. pole, je logické, že potomci se budou rodit již s touto sekvencí. Zda se projeví nebo ne, je jiná otázka, ale nesmazatelně zapsána do pole již bude a může se projevit v příští nebo za tisíc generací. Nebo ne? Jojo efekt již může být "narušen".
Máš vcelku logickou otázku. Pokusím se o odpověď. Představ si, že se narodí postižené dítě. Pokud tohle postižené dítě bude mít to štěstí, že se reprodukce zdárně podaří, mohou nastat dvě možnosti. Buď je potomek zase poškozen - dědičně, nebo je zdravý a teoreticky má jen sklon k dalšímu přenosu (ikdyž navenek nemá žádný znak poškození). Celá zkušenost založená na poškození je zase závislá na dokonalosti spojení s druhovým polem. Když je napojení silné, poškození je eliminováno, člověk se vyléčí a vytvoří si imunitu vůči tomuto stavu. Pokud se to nepodaří, je tento člověk (příkladem budiž daunův syndrom), pokud se bude reprodukovat se stejně poškozeným, odsouzen k vymření. Slepá větev vývoje. Nemá dostatečně silné napojení na to, aby si "stáhl servisní data" a samoopravil se. Pořád ale existuje snaha o opravu ve smyslu ideálního fyzického těla.
VymazatTak jen poslední otázka.
VymazatCo se do energoinformačního pole jednou zapíše, je tam podle tebe už navěky nebo se přepíše? (už mi nejde o to, zda se to projeví nebo ne - s tím s tebou souhlasím)
Je to jako se zákony RITA... první muž vloží podpis přes celý list A4, další mužové už jen doplňují volné místo a různě i přes ostatní podpisy. První zkušenost ale zůstane nesmazaná hodně dlouho, protože měla možnost se zapsat nejsilnějším písmem.
VymazatAle klidně se ptej dál .. mě samotnému to totiž tříbí myšlení a přicházím i na nové myšlenky...
Vymazatajajaj, Peter H,
Vymazatten prvý podpis na A4, je aj keď nedošlo k styku ??? Viem o týchto pohľadoch, ale celkom nesúhlasím. Sme vedomé bytosti, keď chceme, vymažeme.
Záznam je záznam, a ja som editor. A čo keď prvý bol analfabet. :-)
Nemal mužskú schopnosť zápisu :-//
Blbá,blá - v podstate máte pravdu a ja ten záznam deletujem.
B
Já se s tím, co je nazýváno zákony Rita, také neztotožňuji. Přijde mi to jako "chlapská" záležitost - v duchu patriarchální doby. Něco na způsob pověr a mýtů z klubů gentlemanů v Anglii. Přitom si nejsem ani jist rovnoprávným poměrem 50:50. Spíše naopak - v prospěch matky.
VymazatNetvrdím, že na tom nemůže být ani zbla pravdy, ale v podobě, v jaké jsem to četl například na vedy.sk - opravdu ne. A není to tím, že by v tom hrála roli žárlivost, která možná za vznikem Rity stojí. :-)
Petře!
OdpovědětVymazatPopleta se asi opět hloupě zeptá, co říká zákon RITA ... o podpisu ženy? Protože to na mne působí, jako by se ženskej element ani snad podepsat neuměl?
A Michale,
já se omlouvám, protože jsem chtěl napsat slovo NEPOPLETLA. A Popletovi z toho bohužel /když už se rozebírá to božstvo, asi nějakým vyšším řízením, tedy mou pitomostí/, vyšlo to hloupý NEPOPLETA. Proto jsem usoudil, že já nemůžu bejt ani božským nehtem. Matěj
Ženský element působí také, ikdyž ne tak jednoduše (ostatně ženy nejsou na pochopení vůbec jednoduché :) ). Příkladem, k němuž jsem se dočetl bylo, že muž, který měl jako svou první ženu prostitutku, přijal od ní některé dominantní destruktivní energie a sám se v něčem začal chovat jako ona. Navíc muž ztrácí spoustu energie, a to pokaždé, když pozná jinou ženu --> na vyrovnání energetických rozdílů. Takový metrosexuál to má těžké, zákonitě musí být parazitem a odčerpávat kde se dá...
VymazatMyslím,
OdpovědětVymazatže pánové a vím to ze svý vlastní zkušenosti obvykle svedou diskusi o ženách na uzkokolejku jejich nepochopitelnosti. Což je spíše civilizačním vyjádřením nechuti se naladit do blízkosti jejich frekvencí a energií. A to úzce souvisí s obecným záměrem, současně vládnoucího patriarchálního systému. Kterýmu onen nesoulad vyhovuje. Tedy rozděl a panuj! Systémní pindíci maj z opravdový ženy obrovskou /viz inkvizice a nejenom ona/ hrůzu. Proto se ve výchovnejch systémech vyučuje a preferuje soutěž. Tedy "soutěž imbecilní" na úrovni fyzický síly /viz Darwin/. Vyjádřeno v naší mužský řeči idiotismen, /kterej mám dojem, že formuloval J.W.Goethe/, není lepší ženy milovat, než chápat?
Ale chtěl jsem se Petře ještě zeptat. Někde jsem četl, že první muž, který do ženy vstoupí, vytváří a modeluje program, tedy matrici v souvislosti s jejími potomky, byť jsou na tělesný úrovni potomky jiných mužů, v tom našem systému obvykle manželů. To je dost zásadní věc, dokonce možná přímo proměna. Jak se tohle projevuje na její mentální úrovni? Není to vlastně alfa a omega prohry týhle civilizace? Jež podle mně neměla bejt monogamní! Nevytváří snad tenhle model u žen vlastně příjmutí subordinace a vyloučení škály a mnohosti. Tedy úpadek a fyzický i fyzikální bankrot? Předem děkuji za odpověď. Matěj
Ještě bych dodal,
OdpovědětVymazatvelmi se ztotožnuji s tím, co v posledních povídkách tady na blogu říká Michal i Miroslav Zelenka. Dělá mi totiž dobře ono pojetí z kterýho jsem, jako kdysi skoro upřimnej křesťan vyrostl. Určitě se budete velmi bránit tomu, co jsem teď zrovna napsal a což je samozřejmě samo o sobě důvodem k polemice. Co to je za pitomost skoro upřimnej křesťan, žejo? Dá se to spíš kvalifikovat, jako zabeďněnej člověk v informačním vzduchoprázdnu? A taky si uvědomuju, že v mým poslední příspěvku je pár výraznejch a pro mně neřešitelnejch rozporů. Ale není jejich neřešitelnost vlastně ve zkamenělým monumentu oficiálního křesťanství, který na nás furt má moc velkej vliv a nejenom ve frazeologii. Bůh, univerzum, duše, láska, atd.? Ale jejich příčina je i v onom osminkový křesťanství, který v těch povídkách, jaksi latentně vězí? A nechybí tu hlavně to, co nakousl Petr? Ona pro nás skoro neuchopitelná žena a ženskost? Nastavila by našemu zkoumání popisovanýho jevu naprosto jiný parametry. Ale tím nemyslím žádnou personifikaci. Jo myslím, že to vězí v ŽENĚ! Protože já pánové jsem jako Belmondo naprosto u konce s dechem a doufám, že mě z toho zas vytrhne Amadea. Matěj
Jestli ty to Matěji už zase nepřeháníš.
VymazatŽena má naprosto stejné postavení (myšleno celkově) co se důležitosti týče, jako muž. Jsou to dvě ramena jedné váhy. Na jednu stranu se dává tohle, na druhou zase tamto a váha vždy ukáže, kde by se mělo přidat nebo ubrat, aby byl rovnovážný stav - a to je to, oč tu ve všech aspektech života běží.
Ano,
OdpovědětVymazatano, ano! Rovnoprávnost jako řemen. Hm, tos mě utěšil. Škoda, že k tomu nic neřikaj místní ženský. S tím, jak si to povídal je to naprosto přesně, jako naše rovnoprávnost s politik, boháči, rovnost pře u soudu. To jak jsme schopni ovlivnit chemtrails a divný GMO, zastat se našeho počasí a púdy, nedopustit války, atd., atd.! A proč, když jsem vůl, taky už nemám doma v šufleti nějakou tu nobelovku? Jo, ty dvě ramena jedný váhy platěj jen pro mě a pro tebe a pak možná ve fyzice. Ale platí to pro banky? Pol. strany? Platilo to pro Tutsie a mordovaný iráčany. Platilo to pro dědu, když mu brali živnost? A když mučili čarodějnice? Platí to pro doktory, když nevědoucím lidem ordinujou svinstva ... ? Matěj
Matěji, ty jsi ale popleta, viď?
VymazatProč sem montuješ nějaké banky, živnosti, fyziku ad.? Tady snad byla řeč o energoinformačních polích člověka (ideálně čerstvě vylíhlého - pro porovnávání). :-)
Michale,
OdpovědětVymazattohle všechno, co jsem uváděl a ještě spousta jinejch jevů a záležitostí, se tedy líhne kde? Když ne v tom, co nazýváš energoinformační pole člověka? Jestli jsou ideálně čerstvě vylíhlý - pro porovnání /což je tedy hodně divoká abstrakce/, nebo budou realizovány v hnoji, tak to už je přeci úplně fuk. To všechno, co jsem uváděl se nejprve objeví v centru, kterýmu pracovně říkáte bůh, jako jistá informace a možnost. Pak následně, pokud už nastal čas lidskejch hlav, tak se pozemský možnosti uváděj člověkem jako realizace, bank, živností, válek, povídek, blogů, jevu i předmětu fyziky a též mojí už proslulý pitomosti. Matěj
Matěji,
Vymazatk tomu ti mohu říci jen jedno. Možná to bude znít nediplomaticky, nicméně to tak cítím. Je vidět, že články sice čteš i komentáře, ale nesnažíš se pochopit názory, které se od těch tvých liší a pak díky tomu nutně musíš mít čím dál větší mezery v pochopení těch následujících článků. Články tu nejsou chaoticky mrskány, ale každý s ostatními nějak souvisí a ty, které píšu já na sebe navazují. Když bys ses totiž snažil alespoň pochopit (nikoliv přijmout) o čem jsou, nemohl bys napsat to, co jsi napsal. Článek http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2013/05/uvaha-je-osud-nemenny.html, ale i další totiž pojednávají přesně o tom. Nemohu tu v komentu znovu psát obsahy všech relevantních článků.
Ale no , chlapi :-) - máte pravdu, predsa všetko so všetkým súvisí . B
OdpovědětVymazatAle chlapi, no tak... :-)
OdpovědětVymazatNebola tá poviedka o smiechu ?
B